LETEM SVĚTEM

Sobota 19.1.2013 - Unawatuna, Potápění, Dalawella

Probouzíme se před půl sedmou. Dneska jsme měli přes noc puštěný jen větrák a klimu vypnutou ať nemáme rýmu a jiné neduhy když se chceme jít potápět. Snídaně byla stejná jako včera, jen dneska nám dal každému dva kousky ananasu místo manga, když viděl že jsme ho včera nesnědli. A taky se ptal jestli chceme do čaje mléko, protože včera jsme ho nechali. Spořivý týpek. Vyměnili jsme si ručníky. Otec šel sám na pláž a my v 8:20 do potápěčského centra Unawatuna Dive Centre. Vstup je jak z pláže tak z hlavní silnice Matara Road. Neplést s potápěčským centrem Unawatuna Diving Centre, které je hned vedle. Hned se nám věnovali. Začali jsme si vybírat a zkoušet výstroj. Všechno vypadá relativně nové a funkční, automatiky. Zvolili jsme krátký neopren, boty do ploutví, vybrali závaží a BCD. Formuláře jsme vyplnili už včera. Jen chtěli vidět náš potápěčský průkaz.
 
Nakonec k nám přidali ještě jednoho Rusa, jmenoval se Ilya, který měl za buddyho divemastra a my s Martinem jsme se potápěli spolu. Měl vlastní výstroj i podvodní kameru, tak jsem se s ním na lodi domluvil, že mi video potom pošle na mail, jelikož noťas jsem s sebou neměl, abych si to hned stáhnul. Moc jsem tomu nevěřil, ale nechal mi svůj mail, tak jsem mu potom napsal a skutečně asi 14 dní po návratu mi slíbená videa přes úložnu poslal. Našim divemasterem byl Siringa, ten chlápek, co jsme se s ním včera domlouvali. Dohodli jsme lokality. Nejprve nejznámější vrak dřevěné lodi S.S. Rangoon, který leží na dně v hloubce 30-32 metrů. Druhý ponor pak bude na korálovém útesu. Všechno nám pomohli nachystat, nanosit na loď, udělali jsme krátký briefing a v 9:30 vyplouváme. Na lodi jsme 3 potápěči, divemaster a lodivod a pomocník v jedné osobě. K vraku plujeme asi 30 minut. V dálce vidíme město Galle, kde jsme byli včera. Na lodi jsme dostali každý balenou vodu. Při prvním ponoru sestupujeme podél lana až na dno do hloubky 26 metrů. Mám trochu problémy s vyrovnáváním tlaku v uších. Překvapila mě teplota vody u dna, která dosahovala ve 30 metrech 28°C a u hladiny 29 stupňů. Jedná se o poměrně rozpadlý vrak dřevěného britského plachetního parníku, původní délka údajně 60 metrů a váha 1800 tun, vyroben v Londýne údajně roku 1863. Kapitánem byl G.F. Henry, loď konala pravidelné plavby Suez-Calcutta. Ztroskotala z neznámých příčin, žádný podvodní útes v okolí není. Leží vzpřímeně na písčito-bahnitém dně naproti pevnosti v Galle. Přístup je pouze lodí. Bylo to poprvé co jsme se potápěli na vraku. Povaha dna a místy silné proudy mají za následek proměnlivou viditelnost - od 2 až k 20 metrům. Z vraku jsou trosky, ale za návštěvu určitě stojí. Informace o lodi i s fotkami najdete na webu. My měli viditelnost 10 metrů. Obeplouváme celý vrak, polorozpadlý, stožáry. Kolem barevné rybky, obrovský kanic, hejna korálových ryb, rejnok ležící na dně, perutýni. Často jsem se dle počítače blížil k dekompresnímu ponoru (zbývaly 4 minuty), protože jsme byli ve velké hloubce, takže jsem musel stoupat výše aby ponor nebyl dekompresním. Pod vodou jsme strávili 32 minut. Po ponoru mám zalehlé pravé ucho, měl jsem předtím rýmu, teče mi trochu krve z nosu. Při přesunu na další lokalitu jsme na hladině viděli pářící se 2 velké želvy druhu Olive ridley turtle (kareta zelenavá).
 
Při přestávce mezi ponory to na lodi houpe, bolí mě břicho, je mi trochu na zvracení, takže zvažuji jestli jít znovu pod vodu. Pomohli nám předělat láhve a výstroj.
Druhý ponor se uskutečnil na lokalitě Aluth Gala. Zanořili jsme se podél kotevního lana do hloubky 22 metrů a postupně jsme vystupovali nahoru (multilevel diving) podél skály. Lokalita Aluth Gala s hloubkou 20-25 m je vzdálena lodí 10 minut z Unawatunské pláže. Ve skutečnosti nejde o korálový útes, ale oderodované a polámané skalní desky, které tvoří velmi zajímavou lokalitu s množstvím tunelů a prolézaček. Korálů moc není, zato hejn ryb ano. Rozhodně stojí za návštěvu, byť jsou tady často proudy a proměnlivá viditelnost. My jsme měli viditelnost 15 metrů a maximální hloubka ponoru byla 22,3 metrů. Potkali jsme množství barevných korálových ryb, drobné nahožábré plži (nudibranch), stonefish (česky odranec), jedovatá ryba, která je dobře maskovaná, vypadá jako kámen a je těžké ji najít. Nesmí se na ni šlápnout. Dále perutýni, velká langusta ve škvíře s dlouhatánskými tykadly, mohla mít tak metr na délku, velká barakuda, čtverzubec, black-blotched porcupinefish, surgeonfish, longfin Bannerfish, triggerfish (ostenec), emperor angelfish (pomec císařský), butterflyfish (klipka). Po 40 minutách ponoru už mi byla zima, přitom voda měla 28 °C. Vynořil jsem se na hladinu po nedodržení celých 3 minut, ale nic mi počítač nesignalizoval. Divemaster mi naznačoval ať se znova zanořím na 3 minuty, ale nemohl jsem se znova potopit, dokud pro mě nepřišel a nestáhnul mě dolů do 6 metrů na 3 minuty. Prý jsem se měl vynořit úplně nad hladinu, vypustit žaket a znova se ponořit, pokud jsem jen metr pod hladinou tak to nejde. Na hladině jsem byl více než 5 minut a můj počítač už mi to počítal jako další tedy třetí ponor na 3 minuty s max. hloubkou 6,1 metrů. A jak jsme to pod vodou viděli my, si můžete prohlédnout na následujícím videu.



Ve 13:10 se vracíme na bázi. Dopisujeme potápěčský deník a info o ponoru. Všechno si opět sami uklidili. Ne jako v Evropě, viz. řecký ostrov Zakynthos, kde to stojí mnohem více peněz a ještě si člověk všechno chystá a tahá sám. Platíme za ponory v rupiích ať se jich zbavíme, 45 eur = 8000 Rs. Požádali nás ať jim napíšeme hodnocení na Trip Advisor. Že konkurenční sousední potápěčské centrum jim dává schválně samé špatné recenze. Martin dal divemasterovi ještě 500 rupií jako bonus. Po 14 hodině se vracíme na pokoj. Chvíli odpočíváme a ve 3 jdeme na oběd. Skončili jsme o pět v Hot Rock Restaurant. Dal jsem si smaženou rýži s kuřecím masem za 350 rupií, otec smažené nudle s kuřecím masem taky za 350 a Martin zase pizzu Hawai se šunkou navíc za 650 Rs a jedno velké pivo Lion za 320 Rs na 3 díly. Po obědě jdeme na "naš" místo k moři a před 17 hodinou odcházíme z pláže. Za 170 rupií jsme koupili 5 litrovou vodu. Jen pro srovnání 1,5 litru stojí 70 Rs.
Když jsme se osprchovali, vypravili jsme se do vedlejší vesnice Dalawella, kde se vyskytují rybáři na kůlech, rarita, se kterou se setkáte pouze na Šrí Lance. Za tuk tuk chtějí 200-150 Rs, přitom to jsou asi jen 2 kilometry. Nakonec jedema autobusem za 20 rupií všichni tři (7 Rs osoba). Pláž je tady celkem pěkná, ale užší než v Unawatuně, také vlny jsou tady větší. Pláž je lemovaná palmami. U břehu jsou v moři odhalené kameny a korály. Kůly v moři se sice tyčí, ale rybáři nikde. Je před západem slunce, kdy už tady obyčejně bývají. Případně brzy ráno, ale nic. Nedočkali jsme se. Dřevěné kůly jsou zapíchnuté v moři blízko břehu a nahoře mají příčnou tyčku, na které rybáři posedávají a chytají malé ryby na bambusové udice. Stali se tak jedním ze symbolů ostrova.
   
Velká koncentrace těchto rybářů je také v 10 km vzdálené Ahangamě, tak zvažuji, jestli tam zítra ráno nezajet. Když jsme jeli busem z Mirissy, tak jsme jich několik zahlédli v pravé poledne. V moři a na pláži je hodně šrí lančanů, kteří na víkendy vyráží na piknik. Ženy se koupou v moři převážně v oblečení. Lidé z vnitrozemí většinou neumí plavat tak chodí ve vodě jen po kolena. Je tady mnohem menší výběr restaurací než v Unawatuně a ceny jsou hodně vysoké. Takže jsme večeři nechali na Unawatunu. Pokochali jsme se západem slunce a vrátili se busem zpátky do Unawatuny.
   
Některé autobusy nám vůbec nezastavili, jen profičeli kolem nás i když jsme na ně mávali a to jsme stáli přímo na zastávce. Jiní zastavili mimo zastávku a potom už ne. Nakonec se nám podařilo jeden chytit. Otec dal průvodčímu 30 rupií a samozřejmě, že mu těch 10 rupií nevrátil. Ne že by šlo o korunu šedesát, ale jde o princip. To jsem je chváli, že nás nikde nenatáhli, jak se to u cizinců často stává. Protože bývají neznalí místních cen, tak se jich domorodci snaží natáhnout. Na večeři jsme šli do restaurace Tartaruga hotel & restaurant přímo na pláži. Chtěli jsme si dát čerstvé mořské plody a ryby. Nabízeli je čtyři restaurace vedle sebe. Všemožné ryby a mořské potvory mají vyložené na ledu, jen si stačí vybrat.
  
Ceny se trochu liší. Tady nabízí jumbo krevety, 2 kusy za 2000 Rs, normální krevety 500 gramů (20-22 ks) za 2000 Rs, tzn. 100 gramů za 400 rupií, ryby chňapaly bílé i rudé (white and red snapper) za 300 Rs 100 gramů, kalamáry, humry a další ryby. K tomu je zdarma hromada míchaného zeleninového salátu a pečený brambor v alobalu se smetanou. Všechno připravují jako BBQ na grilu a ryby pečou v alobalu.

My jsme si s Martinem dali na půl ty krevety BBQ 500 gr za 2000 rupií, 2 piva Lion lager po 280 Rs. Zkusil jsem také jedno ginger beer za 100 rupií. Myslel jsem si že je to pivo s příchutí zázvoru a přitom je to zázvorová limonáda. Otec si dal rybu, bílého snappera 500 gr za 1500 Rs i když si myslím, že toho co jsme si vybrali a vážili nám ho před našima očima, že měl kolem 300 gramů. Navážené věci dle výběru a čísla stolu dají do plechové nádoby a odnesou do lednice a potom postupně podle stolů připravují. Akorát si číšník hned poznačí číslo stolu a druh, množství a cenu jídla. Stoly mají přímo na písku na pláži, kde jsou přes den lehátka. Na stolech hoří svíčky, na pláži jsou do písku zapíchnuté hořící louče. Romantika.

Na stůl nám přinesli citronovou vodu na mytí rukou. Je tady i připojení na wifi (heslo 0123456789). Jak krevety, tak ryba byly výborné. Všechny stoly byly během chvilky plné. Vedle je postavené velké DJ pódium a zrovna dnes začíná velká techno party I love UNA na celý víkend, která se koná každý rok. Koná se přímo na pláži, je to oplocené a vstup je na lístky. Hudbu naštěstí zatím ztišili, tak jsem se stihli v klidu navečeřet. Nevím v kolik hodin to začalo, každopádně to hrálo a dunělo celou noc, každou hodinu jsem slyšel výstřel z děla. Pokračovalo to celou neděli. Bydlíme kousek odtud, takže to taky slyšíme, ale naštěstí ne tolik, jako kdybychom bydleli hned vedle. To bychom se asi zbláznili. V restauraci UBR (Unawatuna Beach Resort), dnes také připravují ryby a mořské plody. Mají větší výběr včetně barevné papouščí ryby, malé tuňáky v celku (baby tuna), jumbo krevety za 440 Rs 100 gramů, normální krevety medium 100 gr za 300 rupií.
   
V jiné restauaraci nabízeli 12 kusu krevet s hranolkama a salátem za 1200 rupií. V UBR v Baracuda restaurant si ještě v 9 hodin dává Martin s otcem každý jedno čepované pivo Lion za 220 rupií. Pivní sklenice - keg mají cca 2,5 dcl. Kromě toho si dali ještě panáka srí lanského araku, Old arrack za 230 Rs. Před 10 hodinou se vracíme na pokoj a pokusíme se usnout.