LETEM SVĚTEM

Pátek 18.1.2013 - Unawatuna, Galle

Vstáváme v 7 hodin. Opět do jasné oblohy. Převěsil jsem prádlo. Otci přede dveřmi leží na rohožce kočka. V 7:45 jdeme na snídani. Obsluhuje sám majitel. Opět čaj nebo káva, instantní Thajská, míchaná vajíčka nebo omeleta, z ovoce banán, ananas a mango. Míchaných vajíček je málo, asi jen z jednoho vejce a jsou takové obyčejné. K tomu ještě toasty, máslo a marmeláda. Každé ráno tady dva chlapi, turisti, co jsou ubytováni v naší vilce sedí na židli na verandě a meditují při zapálených vonných tyčinkách. Potom společně s manželkami jdou někam na snídani. V zahradě se pořád ozývá cvrkot a zvuky různých ptáků, které přehlušuje řev opic, které skáčou ze stromu na strom a veverky mají ranní rozcvičku, když přebíhají po elektrickém drátě sem a tam.
Dopoledne jsme se rozhodli navštívit město Galle. V 8:45 jdeme na autobus. Autobusy jezdí každou chvíli. Samozřejmě je možné si najmout i tuk tuk. První bus co měl napsáno Colombo nás opět nevzal, ale hned za ním jede další s nápisem Galle. Hned jsme si sedli i když je to jen 7 km. Cena za lístek je 19 rupií za osobu. Jízdu místními autobusy jako další zážitek doporučuji vyzkoušet všem, ale maximálně tak 30 kilometrů. Na poznávání ostrova rozhodně ne. To si každopádně najměte auto s řidičem. Doprava autobusy je pomalá a nepohodlná a zdaleka by jste neviděli tolik jako s řidičem. Více času by jste strávili v busech. Bus nás vysazuje u autobusového nádraží v Galle, kde má konečnou. Nachází se hned vedle kriketového stadionu a vlakového nádraží. Tady si ověřujeme vlaky na neděli do Colomba, vzdáleného 117 km. Není třeba rezervace. K dispozici je pouze 2. třída za 180 Rs a 3. třída za 100 Rs. V 16:50 ještě jede nějaký express vlak Galle - Colombo Fort - Maradana, pouze soboty a neděle, cena je stejná a v Colombu má být v 18:50. Jízdná řády vlaků najdete zde. Oficiální stránky šrílanských drah.
   
Na prohlídku Galle Vám stačí bohatě půl dne. Galle je nejlépe dochované koloniální město ostrova staré více než 400 let. Je čtvrtým největším městem na Šrí Lance. Leží přímo na pobřeží, jedná se o přístavní město s významným přístavem plným rybářských lodí, tankerů i turistických lodí. Galle se dělí na dvě části, Nové město, kde se nachází obchody, trhy, vlakové a autobusové nádraží a Staré město zvané Fort, které chceme právě prozkoumat a že za prozkoumání určitě stojí. Monumentální stará Holandská čtvrť (pevnost) nazývaná Fort, zapsána na seznam Unesco z roku 1633 je obehnaná mohutnými hradbami s baštami. Za hradbami se nachází koloniální městská čtvrť, která je největší atrakcí města. Prohlídku zahajujeme u Hlavní brány s hodinovou věží, ke které jsme došli během pár minut od vlakového nádraží kolem kriketového stadionu. Nová (Hlavní) brána je hlavním vstupem do pevnosti. Byla přistavěna Brity stejně jako hodinová věž, která se tyčí hned vedle. Hradby jsou opravdu monumentální. Na hradbách se nachází několik působivých bašt.
  
Hned za bránou jsme se ponořili do pitoreskní koloniální čtvrti s úzkými uličkami, koloniálními stavbami mezi kterými panuje běžný život se vším všudy. Není to žádný skanzen nebo muzeum. Podle mapy se procházíme starými uličkami a obdivujeme koloniální stavby. Vydali jsme se ulicí Church Street (Kerkstraat) kolem Národního muzea (Galle National Museum). Hned vedle stojí vyhlášený New Oriental Hotel z roku 1684, který dříve sloužil jako sídlo holandského guvernéra. Dnes zde sídlí luxusní 5* Amangalla hotel patřící do skupiny Aman Resorts. 

Na něj navazuje krásná bílá koloniální stavba kostela holandských reformátorů (Dutch Reformed Church). U kostela jsme měli možnost vidět i ženicha s nevěstou, kteří se tady fotografovali. Překvapilo mně, že nevěsta neměla bílé šaty ale červené.
 
Ve zchátralé budově pošty kupujeme 2 pohledy za 25 Rs, jeden celkový pohled na pevnost Galle z ptačí perspektivy, který by se mi nepodařilo odnikud zachytit a druhý je z oslav svátku Perahera v Kandy.

Přímo naproti pošty se nachází další zchátralá koloniální budova Queen´s House, někdejší kanceláře holandského guvernéra (Old Dutch Government House) jehož vstup zdobí datum Anno 1683 s obrázkem kohouta.

Tato křižovatka je obzvlášť bohatá na památky. Stojí tady i anglikánský kostel Všech svatých All Saint´s Church s podsaditou věží, kterou je vidět z mnoha míst. Původně zde stála soudní budova.

Odtud pokračujeme podél žluté cihlové budovy Velkého skladiště (Great Warehouse), kde dnes sídlí Námořní muzeum - National Maritime Museum. Původně zde byly uložené zásoby dřeva a koření než se nakládaly do lodí. Do budovy je vestavěná Stará brána (Old Gate), která kdysi byla jediným vstupem do pevnosti. Můžete si zde všimnout i znaku Holandské východoindické společnosti VOC (Verenigde Oostindindische Compagnie).
  
A to už jsme přišli na "soudní náměstí" Court Square, kde sídlí množství právnických kanceláří a soudní síně. Je tady shromážděno plno lidí. V soudních síních probíhají soudní líčení, které je možné přes otevřené dveře a okna sledovat z ulice, akorát nesmím nic fotit. Uprostřed náměstí roste obrovský banyán.
 
Ulicí Hospital street podél staré budovy bývalé nemocnice a policie, jsme se dostali k hradbám podél moře. Došli jsme až k baště Point Utrecht, kde se tyčí bílý maják viditelný z dálky a bývalý britský muniční sklad. Kolem se nachází dřevěné domy se sloupovými verandami.
 
Zaujala nás bílá mešita Meeran Jumma, která vypadá spíše jako kostel a to proto, že byla postavena na místě předchozí portugalské katedrály. V okolí mešity se rozkládá muslimská čtvrť.
  
Pokračujeme po hradbách kolem jednotlivých bašt a kocháme se pohledem na celou pevnost i na moře, které mě překvapuje svou čistotou na to, že je v podstatě ve městě. V jednom místě se dokonce místní borci koupou. Moře je opravdu průzračné s korály. Došli jsme k baště Flag Rock, ze které se připlouvajícím lodím signalizovalo nebezpečí. Na ni je dobře patrné, že mnohé kameny, ze kterých byly hradby a bašty postaveny jsou z mořských korálů.
  
Pod stromem vedle bašty vidíme sedět na zemi prvního zaklínače hadů. Jen co viděl sebemenší zájem z naší strany, odklopil na zemi víka dvou košíků, ze kterých se vztyčily dvě kobry. Ptal jsem se kolik že za předvedení hadů bude chtít peněz. Řekl, že to záleží na mně. Ok. Začal hrát na nějakou píšťalu a kobry se začaly natáčet podle zvuku hudby. K tomu tady měl jednu malou opici na řetězu, která pobíhala kolem a kobry reagovaly na její pohyb.
  
Stáli jsme v bezpečné vzdálenosti. Potom ještě z pytle vytáhl velkou krajtu, ale s tou jsme se fotit nechtěli, tak ji nechal plazit se po zemi. Pak si ji dal kolem krku. Dal jsem mu 200 rupií. Najednou řekl že to je málo, že chce 500 syčák jeden. Ale předtím, řekl, že to záleží na mně (ty fígly už znám), tak více nedostal. Nacpal kobry zpátky do košů, přiklopil víko a život šel dál.


U pojízdného "nanukáře" jsme si koupili vanilkový a čokoládové nanuky po 45 rupiích. Zaklínačů hadů jsme na hradbách potkali ještě několik. Nesli je v látkovém pytli na zádech, na ramen jim seděla opice a když viděli nějaké turisty, hned začali vybalovat svůj "krámek". Pokračujeme po hradbách podél moře s pěknými výhledy na město. Došli jsme k Tritonově baště, kde jsou patrné zbytky kolejnic, na kterých byla umístěna nejspíš děla. Tady se koupou místní kluci. Taky bychom nejraději v tom horku skočili do moře se zchladit.
 
Další baštou je Neptunova a Clippenbergská. Naproti stojí malá bílá buddhistická dagoba.
 
Následuje bašta Aeolus, kterou musíme ovšem obejít, je ohrazena a uvnitř ji hlídají vojáci. A to už jsme zpátky na hradbách, kde jsme začínali. Tady se nachází tři mohutné bašty Hvězdná, Měsíční a Sluneční, odkud se naskýtají výhledy na hezkou zátoku, kriketové hřiště a přístav. Prohlídku končíme u hodinové věže.
 
Chtěli jsme zajít na oběd do doporučované restaurace Pedlar´s Inn, údajně v pěkném prostředí a s výborným jídlem. Chvíli nám trvalo než jsme ji našli. Museli jsme se několikrát doptávat místních na cestu. Nachází se na ulici Pedlar Street, nedaleko Neptunovy bašty, takže jsme se zase pěkný kus prošli. Ale při naší smůle zrovna tam dal číšník ceduli, že otevřeno až 13:30 a bylo teprve 12 hodin. Přitom tam lidé seděli. Tak nevím. Až doma jsem se dočetl na jejich webovkách, že v pátky od 12 do 13:30 mají zavřeno kvůli odpoledním modlitbám. Nakoukli jsme i do jiných restaurací, ale je tady hodně předraženo. Je to prostě turistická lokalita. Dojedli jsme buchty ze včerejška a vyrazili na autobusové nádraží. Tady jsem se v tom mumraji doptali na bus do Unawatuny. Nasměrovali nás k tomu správnému. Byl to ten červený, nejpomalejší, ale už v něm seděli místní, tak snad brzo pojede. Pokud se teda rozjede, protože mi není jasné, jak v takovém stavu může být vůbec provozu schopný. Řidič tady má jen volant, řadící páku a pedály. Jinak je celý vybrakovaný.
 
Průvodčí už prodává lístky, cena je stejná 19 Rs. Naštěstí vyjíždíme asi za 8 minut. Je v něm děsné horko, ale ten kousek se to dá přežít. V každém autobuse je kromě řidiče průvodčí, který prodává lístky, nahání lidi do autobusu a zataháním za šňůru nataženou u stropu přes celý autobus rozezvučí zvonek, aby upozornil řidiče že má zastavit. Vysazuje nás u Sri Udaya Musical Centre, kde je odbočka do ulice Yaddehimulla, která vede do Unawatuny z druhé strany. Je to jinde než jsme nastupovali, ale i odsud jsme došli za chvíli k hotelu. Jdeme podél skály Rumassala. Prádlo už je konečně suché. Dal jsem si sprchu, uvařili jsme si čaje, ověřili na netu jestli nezměnili čas naše letu, což se občas stává. Všechno je naštěstí stejné. Napsal jsem deník a pak jsme se na chvíli natáhli. V tom horku se nám na pláž nechce. Vyrazili jsme až o půl třetí. Na stejné místo jako včera. Je dobré na koupání, nejsou tady vlny.
  
V pojízdné pekárně kupujeme dvě housky s párkem, dvě sladké housky a jeden toastový chleba, vše po 30 rupiích. S Martinem se jdeme projít po pláži ne směrem k pagodě, ale na druhou stranu. Vedle sebe se tady nachází několik potápěčských center, které nabízí jak kurzy potápění, tak samostatné ponory buď k vrakům lodí nebo jen tak za podmořským životem. Jedná se o potápěčská centra Sea Horse, Ocean Dive, Submarine Diving, 2 vedle sebe podobného jména Unawatune Diving Centre a Unawatuna Dive Centre. Jedni tvrdí, že jsou ti původní a druzí že fungují jen dva měsíce a hážou špínu jeden na druhého. Ceny jsou přibližně stejné, 25 eur za ponor, za dva ponory pak 50 eur s plnou výbavou (12 litrové láhve - 200 bar). V okolí Unawatuny je asi 16 potápěčských lokalit, některá jsou do vzdálenosti 10 minut lodí, vzdálenější vraky pak 30-45 minut. V jednom - Unawatuna Dive Centre - jsme se nakonec domluvili na zítra za 45 eur za 2 ponory vč. výstroje. Máme přijít na 9 hodin, odjezd bude v 9:30. První ponor bude na bezejmenném vraku označeným na mapě lokalit číslem 16 a druhý někde blíže na korálových útesech. Vypadá to, že mají celkem nové vybavení. Dohodli jsme se, že nám dá samostatnou loď a divemastra jen pro nás. Na zítra už má objednaných 6 lidí. Dneska jsem jen vyplnili souhlas. Je to PADI centrum s množstvím různých osvědčení, tak snad bude vše ok. Říkal, že viditelnost je momentálně mezi 12-15 metry a proudy nejsou téměř žádné. Necháme se překvapit co nám moře přichystá. Mám z toho trochu strach, protože jsem měl nedávno hodně silnou rýmu a s rýmou se potápět nesmí.
  
Vrátili jsme se k dece, zašli ještě dvakrát do moře a v 16:45 se vracíme na hotel. O půl šesté jsme vyrazili k bělostné dágobě čnící na kopci nad Unawatunskou zátokou. Nejsme jediní. Za západem slunce se sem den co den vydává množství lidí. Posadili jsme se na kameny jako mnozí další a kochali se výhledem na nekonečné mořské dálky a sledovali postupně se ztrácející sluníčko, které nakonec zapadlo v 18:10. Obloha hrála všemi barvami.
     
Když představení skončilo, zastavili jsme se cestou zpátky v restauraci Hot Rock Restaurant (www.hotrocktours.com), Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , tel.: (+94)779612398 přímo u moře, ale sedli jsme si pro jistotu do třetí řady, protože moře šplouchá až k první řadě stolů, přestože se restaurace nenachází na pláží ale na vyvýšené terase s výhledem na moře. Mají tady nízké ceny oproti jiným restauracím, a taky je tady hodně lidí. I když to není žádná honosná restaurace, spíš bych řekl taková jídelna. Za 320 rupií jsme si objednali pivo Lion, já jsem si vybral crispy chicken with chips za 560 Rs, tedy kuřecí maso nakrájené na kousky obalované a smažené. Martin si dal pizzu Hawai se sýrem, ananasem za 560 Rs a navíc slaninu za 90 Rs, ale v žádném případě se nedá srovnat s pizzou, kterou jsme měli včera z kamenné pece. Dneska mi přišla jako ze zmrazeného polotovaru, ale taky byla o polovinu levnější a i o polovinu menší. Martinův otec si dal krémovou cibulovou polévku za 320 Rs a jenom hranolky s kečupem za 330 Rs. Celkem jsme platili 2180 Rp. Kupodivu neúčtovali žádné taxy, tak jsme nechali dýško. Jídlo bylo dobré a bylo toho hodně.
 
Cestou na hotel jsme koupili jednu 1,5 litrovou vodu za 70 Rs. U hotelu opět poletují světlušky. V 8 hodin jsme zpátky na pokoji a docela utahaní po dnešním dni. Co mě trochu mrzí je, že nám nevyšlo navštívit lesní rezervaci Sinharaja (Sinharádža), která je také pod ochranou Unesco. Jedná se o původní a poslední nížinný tropický deštný prales na Šrí Lance, kde se dají podniknout různé treky v doprovodu místních průvodců, například doporučovaný je Palitha Rathnayaka, který je současně majitelem Sinharaja Rest guest house 500 metrů na sever od autobusového nádraží ve městě Deniyaya. Dopisoval jsem si s ním před cestou, mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , tel.: 0773419061. Za denní výlet vč. dopravy, průvodce, vstupu (v roce 2009 činilo vstupné 660 Rs) a oběda požaduje 3500 rupií na osobu, začátek je v 8 hodin ráno. Nejlepší dobou k návštěvě je srpen-září a leden-březen, tedy období relativního sucha. I Tak je třeba si dávat pozor na pijavice. Ale jinak tady můžete pozorovat množství rostlin, zajímavé stromy, hulmany rudolícé, makaky bandary a další a okoupat se ve vodopádu na přítoku řeky Gin Ganga. Už by nám na to nevyšel čas. Z Galle je to 82 km a za jeden den se to nedá stihnout na otočku. Autobusy z Galle do Akuressa jezdí každých 30 minut, cesta trvá 45 minut. Pak se musí přestoupit na bus do Deniyaye (každých 30 minut, 1:30 hod). Tak třeba někdy příště pokud ještě Šrí Lanku navštívím, tak mám rest.