.jpg)
Úterý 1.1.2013 - Dubaj, let přes Maledivy na Šrí Lanku
Z letadla vystupujeme poslední, není kam spěchat. Do dalšího odletu máme 9 hodin času. Od letadla nás do haly letiště vezly autobusy. Byla to okružní jízda letištěm, jeli jsme dobrých 15 minut. Po vstupu do haly šílený chaos. Všichni musí projít kontrolou příručních zavazadel. Tak obrovské a chaotické letiště jsem neviděl. Všude davy lidí. 
Ve 2. patře na tranzitní přepážce jsme si vyzvedli vouchery na jídlo. Nárok na poukázky je v případě, že čekací doba na následující let přesahuje 4 hodiny. Je nutné předložit boarding pass z předchozího letu + palubní lístek na let následující. Každý jsme dostali jeden voucher, který lze uplatnit v jedné ze 6 restaurací uvedených na druhé straně voucheru, kde je i napsáno kde se daná restaurace nachází a co dané jídlo obsahuje. 
Ovšem letiště je tak obrovské, že jsme poněkud bloudili. Restaurace The Mezzanine, kde mají podávat jídlo formou bufetu se nachází v části Gate A, která se bude teprve zítra otevírat. To asi proto, že je letiště ještě pořád malé. My jsme zašli do Mc Donaldu a Thai Express, které se nachází vedle sebe u Gate C na druhém konci letiště a dali jsme si na dva vouchery něco jiného a podělili se. V "Mekáči" je na výběr ze tří druhů burgerů, tak jsme si dali samozřejmě ten největší Big Mac, hranolky, dezert (zmrzlina nebo jablečná taštička) a nápoj. V Thai Express měli na výběr buď jarní závitek, kuřecí curry s rýží, smažené kuře nebo co jsme si dali my a to rýži s kuřecím masem, něco jako rizoto. A k tomu zase nápoj, voda, Cola nebo zázvorová šťáva. Ze dvou jídel jsme se v pohodě najedli všichni tři, protože jsme byli dost najezení z letadla a jeden voucher jsme si ještě nechali na horší časy, případně na cestu zpátky, kdy nárok na poukázky nemáme. 
Jsou 3 hodiny ráno, volám mamce přes Skype z telefonu s přáním všeho nejlepšího do Nového roku. Všude po letišti je rozmístěno spousta míst k sezení a na pár místech jsou "lehátka" která jsou beznadějně obsazená lidmi převážně indické a pákistánské národnosti nebo taškami a začíná boj o místo. Nejdříve se nám podařilo chytit jedno místo, potom jsme postupně získali lehátko všichni, ale stejně se mi nedaří usnout. Bojím se že zaspím letadlo, nebo že mi někdo ukradne příruční baťoh. Vypil jsem jednoho malého Jamesona z letadla a snědl co jsem si z letadla odnesl. Byly to dva druhy krekrů, k tomu mazací sýr a nějaká chilli omáčka, kterou jsem raději nejedl. Přišlo mi vhod i máslo. Jen tak odpočívám, ale oko jsme nezamhouřil. Indové polehávají i na zemi. I obchody se v noci vylidnily. Jak jsem zaregistroval, tak v restauracích, obchodech a jiných službách na letišti neuvidíte pracovat Araba. Všechnu tuto "podřadnou" práci tady vykonávají šikmáči, Indové a černoši. Přesně v 5:45 se letištní budovou rozezněl hlas muezína. Jsme přece v muslimské zemi. Dal jsme se do řeči s jedním jihoafričanem, jehož otec je Ind a vrací se s celou rodinou z návštěvy rodiny v Indii do Jižní Afriky, kde žije, resp. kde už se i narodil. Na letišti po 6 hodině opět mumraj, davy lidí, šílené fronty na WC, tentokrát i na pánské, což tak často nebývá. Přesouváme se ke Máme odlétat z gate B26, které je uvedeno na palubním lístku, tak se tam pomalu přesouváme. 
Náhodou si Martin na tabuli všiml, že náš let přesunuli na gate C30, tak zase musíme klusat přes celé letiště. Ještě že občas mají pohyblivé pásy na urychlení chůze. Brána už je otevřená. 
Tady už zavazadla nekontrolují, jen palubní lístky. Asi berou za kontrolu tu, kterou jsme absolvovali po příletu do Dubaje. Jsem nevyspaný a začíná mě bolet v krku. Z Haly je vidět věž Burj Khalifa, v současné době nejvyšší budova na světě. Cesta k letadlu je příšerná. Nejdříve čekáme na autobus, který nás má k letadlu odvézt. Pak jedeme totálně vychlazeným busem 10 minut, pak v něm trčíme než nás vypustí pouze jedněmi dveřmi ven. A pak zase pro změnu stojíme na schodech frontu do letadla. Přihrádka na zavazadla nad našimi sedadly je plná. Letadlo Boeing B777-300 je staršího typu, ušmudlané, pokydaný jídelní stolek. Tak si opravdu služby nejlepší letecké společnosti Emirates nepředstavuji. V porovnání s Koreanem se můžou jít zahrabat. Jídlo mají dobré to ano, ale to měl i Korean. Asi usoudili že se jim pěkná letadla na let do zemí podobných Indií neoplatí. Že Indové jsou prasata. Místo v 9:35 startujeme v 10:05. Stojíme v řadě letadel připravených ke startu než na nás přijde řada. Z letadla, opět sedím u okýnka, se nám naskýtá nádherný pohled na Dubaj včetně věže Burj Khalifa. 
Máme řadu 38 za křídlem a sedíme zase po třech. Nejdříve jsem vlhkým ručníkem, který nám přinesli na ruce očistil jídelní stolek, který byl celý slitý od kávy. Pro jistotu jsem otřel i další věci. Máme před sebou 3026 km a tři a půl hodiny letu na Maledivy, kde budeme mít mezipřistání. Celou cestu letíme na Arabským mořem a Indickým oceánem. Nejdříve letíme podél Ománského zálivu, kde jsou z letadla vidět písečné hory. Po startu zase roznesli papírové menu. Tentokrát budou dvě jídla, jedno cestou do Malé a druhé z Malé do Colomba. 
V 10:40 letušky roznáší pití, které přerušily docela nepříjemné turbulence a do toho jeden cestující zařval a svalil se na zem. Dostal nějaký záchvat. Jenom doufám, že se nebudeme otáčet a vracet zpátky do Dubaje. Všichni se k němu hned seběhli, dali mu vodu, posadili ho zpátky na sedadlo. Zvracel. Potom mu dali kyslíkovou masku. No žádná sranda. Nikdo v tu chvíli nevěděl co se děje. Náladu mi spravilo Bacardi se Spritem. Martin s otcem si dali 12-ti letou skotskou Glenfiddich. Jídlo bylo výborné. Studený předkrm, jako hlavní chod jsem zvolil cajun chicken fillet, hodně kuřecího masa lehce kořeněného, bál jsem se že to bude pálivé po kajenském pepři, výborný dezert, tvrdý anglický sýr Čedar, máslo, houska, keksy, čaj, voda a malá čokoládka. 12-ti letá whisky došla tak přišla na řadu Tennessee a Johnie Walker. 
Ve 12:30 jsme po jídle. Hrajeme hry a posloucháme hudbu. Najednou se pod námi z Indického oceánu vynořují korálové atoly Malediv. Ten pohled je nepopsatelný. Snažím se udělat nějaké fotky a natočit video. 
Ve 13:45 dubajského času, 14:45 maledivského (tady je posun oproti Dubaji + 1 hodina) přistáváme v Malé na Maledivách, na letišti Ibrahim Nasir International Airport. Když jsem se doma potom díval na google mapy, tak jsem se zděsil na jakém malém prostoru jsme s tak velkým letadlem dokázali přistát. Letiště se nachází na samostatném ostrově mimo hlavní město Malé, které se nachází na jiném ostrově, protože na jeden by se nevešli. Je slunečno, 30°C. Tady je mezipřistání a minimálně polovina cestujících vystupuje a jde si užívat pobyt na Maledivách. My co letíme dál do Colomba musíme zůstat v letadle. Čekáme více než hodinu. Naběhla úklidová četa s vysavači, sáčky na odpadky a začali mezi námi uklízet letadlo a připravovat pro další cestující. Přijde mi to trochu zvláštní, aspoň nás mohli pustit do nějaké tranzitní haly. Nějaká baba co vystoupila ztratila příruční zavazadlo, tak prohledávali všechny skříňky a ptali se čí která taška je. No děs. Ani nevím jestli to našli a je mi to docela jedno. Potom konečně nastoupili noví cestující, kteří letí do Dubaje přes Srí Lanku. V 16:15 maledivského času se odlepujeme od země. Letušky proběhly letadlem s nějakými desinfekčními spreji. Do Colomba nám ještě zbývá 753 km a hodina letu. Chvíli po startu nosí občerstvení. 
Taková rychlovka, krůtí salám, hovězí šunka po dvou plátcích, tvrdý sýr, mrkev, rajče, salát, ovocný salát (ananas, jablko, hrozno, meloun), jen tak bez pečiva. Byla tu i smetanka d o kávy, ale kávu neroznášeli. Nestíhali. Rychle sníst, uklidit, připoutat se a přistáváme v Colombu na Šrí Lance na Bandaranayake International Airport v 17:53 místního času. Časový posun zimní +4,5 hodiny (letní +3,5) hodiny oproti středoevropskému času a 30 minut oproti Maledivám. Venku je 20°C. Šrí Lanka leží pouhých 31 km od jižního pobřeží Indie.
Musíme na letišti vyplnit imigrační kartu, kterou nám nerozdali v letadle. 
Probíhá setkání s imigračním úředníkem, který nechce vidět potvrzení o vízu, asi se mu to zobrazilo v počítači. Dostáváme razítko do pasu a jdeme pro bágly. Čekáme nekonečně dlouho. Už projely na pásu snad úplně všechny. Taky jsme se dočkali. Ve směnárně na letišti jsme vyměnili peníze. Ve všech směnárnách mají stejný kurz 125,03 Rs za dolar. Měním 700 USD a dostávám 87521 srí lanských rupií.
V čekací hale nás už s cedulkou s mým jménem čeká Buddiho bratr Randika, který nás zaveze do hotelu v Negombo. Letiště se nachází 35 km od Colomba a asi 10 km od Negomba. Venku je strašné dusno. Jdeme k jeho autu. Jen co jsme vyjeli z letiště tak pozorujeme ten šílený provoz na silnicích a už teď jsme rádi, že jsme si nepůjčili auto z půjčovny jak jsme původně chtěli. Volal Buddi, zda je všechno v pořádku a domluvili jsme se že za námi zítra v 8 večer přijde do hotelu. Cestou jsme poprosili Randiku, aby nám zastavil u nějakých potravin, kde můžeme koupit pitnou vodu. Kupujeme 6 lahví 1,5 l. Neuměli jsme nikde v obchodě zjistit kolik vlastně vody stojí. Stejně jsme je potřebovali, tak nám nic jiného nezbývalo než je vzít a u pokladny zjistit kolik stojí. Jedna stála 70 Rp a 5 bylo po 65 Rp. Jen pro přiblížení 100 Rp bylo 16 našich korun. Takže ceny srovnatelné s našimi. Až Randika nám v autě vysvětlil, že ceny skoro všech věcí jsou psané přímo na obalu zboží. Zavezl nás do hotelu Silver sands v Negombo na ulici 229 Lewis Place, tel: 031-2222880, Tel/Fax: 031-2237364. Tady máme skrze Buddiho rezervovaný třílůžkový pokoj na 2 noci. Na pokoji je jak klimatizace tak stropní ventilátor. Nad třemi postelemi je jedna velká moskytiéra. Ještě že tak, protože v oknech jsou otvory. V celém pokoji jsou pouze dvě zásuvky. V koupelně je na podlaze plno vody a hadr, který tady leží se nehodí ani na utření té podlahy. Mají špatně udělaný spád vody, takže voda zůstává na podlaze. Ze všeho nejdřív utíráme prach ve skříni, abychom si tam mohli uložit věci. Prach tady asi ještě neutírali nikdy. K dispozici jsou ručníky, mýdlo a toaletní papír. V umyvadle teče pouze studená vody, ve sprše kupodivu i teplá. 
Díky spirále, kterou jsme si dovezli z domova vaříme čaj a pereme věci z cesty, aby to za ten den co tady budeme uschlo než se vydáme na cesty. Pokoj je opravdu špinavý, taková špeluňka. Pokoj nejde zvenčí zavřít, je pokažený zámek. Naštěstí před pokojem máme velkou terasu která patří pouze k našemu pokoji, kde jsou další dveře na chodbu, které se sice taky nedají zamknout, ale jdou aspoň zabouchnout. Ale každý by si poradil s jejich otevřením. Když jsme se jakž takž vybalili a ulehli ke spánku tak začali střílet rachejtle. Hrůza až někde do půl noci. Druhý den jsme zjistili, že to bylo z vedlejšího hotelu, kde něco slavili. Všude na pláži byly rozházené petardy. Potom jsme štelovali větrák a klimu, kterou jsme nakonec stejně vyplni, protože byla dost zima. Sviňa komár se snažil dostat pod síť, ale měl smůlu. Takže po tak náročné cestě jsme se vůbec nevyspali. Toto ubytování jsme celkově zhodnotili známkou 2,5 a to jedině díky slušné snídani a hlavně lokalitě. Hotel se totiž nachází přímo na pláži. Každé ubytování, kde jsme byli jsme každý hodnotili známkou 1-5, kdy 5 je nejlepší a nakonec jsme to vždy zprůměrovali. Buddi nám sice doporučoval Ocean View Guest House, že je zde každopádně hezčí ubytování, jen není přímo u pláže, je na druhé straně přes cestu Lewis Place.
