LETEM SVĚTEM

Pondělí 21.1.2013 - Let přes Dubaj do ČR

Už je otevřená i brána 8-9, odkud odlétáme. Procházíme osobní kontrolou, všichni se museli zout, kontrola pasů a palubních lístků. Do letadla začali pouštět teprve ve 2:35 a odlet je 2:55. Letíme opět se společností Emirates, přímý let č. EK 349 do Dubaje, tentokrát bez mezipřistání na Maledivách. V letadle už seděli cestující co přiletěli z Malé na Maledivách a přednostně odbavení. Máme sedadla u okna 38 K, H, J.

Z Colomba do Dubaje nás podle LCD obrazovky čeká 3291 km, plánovaná doba letu je 4:11 hodin. Nyní je v Dubaji 01:30, je tam totiž časový posun -1,5 hodiny. Letíme Boeingem 777-300ER. Posádka letadla je směsice různých národností, takže mají různé jazykové dovednosti pro maximální služby cestujícím. Vedle nás v řadě sedí 4 uřvané děti. Ze země se odlepujeme až ve 3:15. K dispozici je zase deka,polštář a sluchátka k vlastním LCD obrazovkám. Opět jsem si řekl o ponožky. Po startu letušky nosí horké ručníky a menu.

Akorát jsem usínal a ve 4:30 přinesli snídani a bylo po spánku. Pomerančový džus, čerstvé sezónní ovoce - ananas, papája, meloun, sýrová vaječná omeleta s bramborami, houbami a rajčaty, která nebyla nic moc, nebo kokosové roti s kuřecím kari, houska, máslo, marmeláda, mazací sýr nám dobře známá Veselá kráva, bebe oplatky, zákusek, čaj a káva.

Současně nosili pití, dal jsem si whisky Johny Walker. Přelétáme jižní výběžek Indie - Thiruvananthapuram. Letíme rychlostí 911 km v hodině a venku je -40°C. V letadle je díky klimatizace o něco více. Po jídle jsem naštěstí zabalený do deky a za zvuku puštěné hudby do sluchátek usnul.Probudil jsem se nějakých 400 km před cílem. Začali nám už brát deky a sluchátka.
V 6:06 místního času přistáváme v Dubaji na Dubai International Airport, Terminal 3. Procházíme tranzitní zónou, kontrolují nám zavazadla i nás (tentokrát bez zouvání bot). Potom už další kontrola není. Na poukázku na jídlo, která nám zůstala z minula jsme si v Mc Donaldu dali Big Mac s hranolkama a Colu. Prošli jsme pár Duty Free shopů, ale nic levného to tady není. Martin kupuje dvě flašky a otec dvě kávy. I když nárok na poukázky na jídlo je pouze při čekání nad 4 hodiny, zkusil jsem zajít k tranzitní přepážce a světe div se, úředník palubní lístky ani nezkoumal, dal razítko vydáno, vydal voucher a šel jsem. Martin taky prošel bez problémů protože úředník zrovna telefonoval a nesoustředil se. Otci dal sice taky razítko vydáno, ale potom nějak porovnával časy, napsal mu tam bránu C22 a poukázku mu nedal. Jeden jsme ještě rychle použili v restauraci Cosy, kde je na výběr ze tří druhů pizzy, nějakých salátů a sendvičů a k tomu nápoj. Dali jsme si sýrovou a Sprite. Připravují to čerstvé v peci na oheň, říkal čekání 5-10 minut. Máme docela naspěch. Za hodinu nám to letí a ještě musíme dojít ke gatu. Dostali jsme takovou "klíčenku" s číslem 23 a když byla pizza hotova, tak to začalo najednou blikat a pípat jako budík. Dobrá blbost. Shltli jsme to, Sprite vzali do ruky a svižným krokem s využitím pojízdných pásů jsme se přesunuli k bráně C22. Druhý voucher jsme si nechali na někdy příště, protože jsme dost najezení. Zkontrolovali nám už jen palubní lístky a pasy a zrovna začali pouštět do letadla i cestující ekonomické třídy, tak jsme byli první. Máme řadu 29, za křídlem u okna.

Do letadla vstupujeme přes pojízdné rameno, stejně jako při příletu z Colomba, takže nemusíme absolvovat zdlouhavou okružní jízdu autobusem po letišti jako při cestě na Šrí Lanku. Do Prahy nás čeká let č. EK 139 s Emirates, letadlo Boeing 777-200.

Ještě před startem roznesli opět horké ručníky a menu, které se tentokrát během následujícího letu skládá ze snídaně a potom oběda.

Nevím kam to všechno dáme. Kdybychom to věděli, tak bychom si ani tu pizzu už nedávali. Při startu máme zase zpoždění. Místo v 9:05 se vznášíme až v 9:35. Stojíme v řadě a čekáme, přitom mají 2 dráhy.
  
Do Prahy je to 4445 km a předpokládaná doba letu 6 hodin. Asi po hodině letu nosí pití - whisky, džus a snídani. Opět je čerstvé ovoce (ananas, hrozno, jabko, 2 druhy melounů), čaj/káva, čerstvý teplý croissant, máslo, nutela, houska, pomerančový balený džus, keksy a výběr ze dvou jídel. Buď tradiční arabské ranní mezze nebo uzený krůtí salám, šunka, sýr Gouda, zeleninový salát, rajče. Mám ještě salámy od Martina a jsem už fakt přežraný a to nás čeká ještě oběd.

Podařilo se mi čajem polít kalhoty Martinovu otci. Naštěstí už jedeme domů. Stolečky jsou na tolik jídla, mističek, kelímků a všeho co dávají prostě malé. Poslouchám hudbu. Přelétáme Kuwait, v Iránu řeku Tigris, Irák s Baghdádem, města Kirkuk, Erbil, Mosul (snad nás nesestřelí) a nádherné zasněžené hory v Turecku a města Diyarbakir, Malatya.
 
Do Prahy zbývají 3 hodiny. Otec s Martinem si dali plechovkové pivo Budweiser. Na letech s Emirates se mi líbí, že pití a to jak nealko tak alkoholické je k dispozici po celou dobu letu, ne jenom k jídlu. Stačí si jen říct. Jinak během letu roznáší vody a džusy v určitých intervalech a potom je vedle toalety "automat" kde si můžete vodu čepovat kdykoliv se Vám zachce, ovšem jen do malých kalíšků. Přelétáme Černé moře. Ve 13:10, dvě hodiny před přistáním v Praze nás čeká oběd. Zkusil jsem jejich francouzské červené víno Gonnet - La Mado Rasteau 2011, Rhônet Selection. Je v lahvích po 0,2 dcl. Bylo výborné. Jako předkrm podávají tuňákový salát s kukuřicí a olivami. Potom je na tácku houska, máslo, malá čokoládka z produkce Emirátů, voda, čaj nebo káva. Čaj podávají kvalitní Dilmah. Z hlavních jídel jsem si vybral lehce pálivé kari ze skopového masa s rýží, mrkví a fazolkami. Dezert bylo něco jako banánový muffin v nějaké ovocné pěně. A potom tady ještě byla krabice s krekry a s mazacím sýrem, které jsem sbalil s sebou.

Tím, že byly ta dvě jídla tak cesta relativně rychle utekla. První let jsem prospal a projedl. V letadle s námi letí moderátor Saša Hemala s manželkou. Asi byl na dovolené v Dubaji. Přelétáme nad Rumunskem (město Cluj-Napoca neboli Kluž), Maďarskem, Brnem. V Praze přistáváme ve 12:25 našeho času. Z mlhy, kdy nebylo nic vidět rovnou do mlhy a sněhu. Ranvej jsem viděl až 3 metry nad zemí. Venku je hnusných -5°C. Mamka mi psala SMS, že kvůli náledí nepřistávaly ani neodlétaly letadla v Praze, Frankfurtu, Paříži a Londýně. Měli jsme štěstí, že jsme přistáli. Na batohy jsme ani dlouho nečekali. Vytáhli jsme bundy, protože venku je pěkná kosa. Jdeme do kiosku Student Agency. Její zaměstnankyně byla naprosto neschopná. Jako by tady byla první den. První vlak Regio Jet do Ostravy jede ve 14:05, ale autobus až 13:35 a na vlakové nádraží jede 45 minut, což bychom ten vlak nestihli a lístky by nám propadly. Rozhodli jsme se jet na Hlavní nádraží a tam zjistit co pojede. Za 60 korun si kupujeme lístek jen na autobus Airport express. Leo Express jede až v 16:05, takže nakonec jedeme stejně Regio Jetem ale až v 15:12. Na lístky jsme dostali zase slevu 5% (při nákupu 3 jízdenek). V prodejně mají salónek pro své cestující. Pokud máte koupenou jízdenku, zdarma Vám tady uvaří presso, latte, cappuccino, je tady zdarma čtení, wifi a počítače s internetem. Prošel jsem všechny maily, bylo jich přes 500, z toho většina spamy a nedůležité maily, které jsem vymazal. Za celou dovolenou jsem nebyl na emailu. Vlak jede přesně. Jsme docela unavení. Přečetli jsme časopisy, noviny, dali si pití, pivo, snědli krekry z letadla a v Ostravě jsme po půl 7. Naštěstí jede za chvíli tramvaj tak jsme brzo doma. Dovolená skončila a přesto, že jsme Šrí Lanku neměli v plánu našich cest, tak stála za to a můžu jen doporučit.