.jpg)
Pondělí 7.1.2013 - Kandy
V noci byla na pokoji pěkná zima, protože jsme měli celé prosklené dveře na balkon. Naštěstí byly ve skříni deky, takže jsem se v noci přikrýval. Postel byla hodně měkká, tak mě ještě ke všemu bolí záda. Probouzíme se do mlhy, že by se dala krájet, ale před 7 hodinou už se vyčasuje a je nádherný výhled na pohoří Knuckles. Takže hned popadám foťák a dělám jeden snímek za druhým. 
Probouzím se s plným nosem a bolením v krku. Prádlo vůbec neschne, tak natahujeme na balkóně šňůru, že to přes den venku uschne. Snídaně se podává zase na venkovní terase. Asi 5 minut zprchlo a potom se vyjasňuje. Na výběr je čaj/káva (dali Nescafe v sáčcích). Potom přinesli každému talíř s ovocem - malý banán, ananas, mango, papája, kousek limetky a máty, což jsem si dal do čaje a karambola, kyselé ovoce ve tvaru hvězdičky, chutnalo to jako kyselé jablko. Tradičně toasty, máslo, marmeláda, vajíčka míchaná nebo omeleta a sklenice míchaného džusu. 
Toto ubytování jsme celkově zhodnotili známkou 3,5. Hodnocení hodně přidal ten nádherný výhled. Venku je zatím ještě poměrně chladno. Dneska máme v plánu si projít město Kandy. V 8:20 vycházíme z hotelu pěšky z kopce dolů k jezeru. Cesta nám zabrala 35 minut.
Zase začíná pršet. Tak je to dneska celý den. Slunce střídá déšť. Přicházíme k umělému jezeru Kiri Muhuda, "Mléčné jezero", které se nachází uprostřed města. Nad ním se zrána snáší mlha. Na ostrůvku uprostřed jezera si nechal poslední král města Kandy postavit dům královských rozkoší, v podstatě harém. Nachází se zde také pavilon - Královnina lázeň. 
Na břehu jezera leží nejposvátnější místo ostrova a to Chrám Buddhova zubu - Šrí Dalada Maligawa. Jediné místo na světě uchovávající relikvii Buddhova zubu. Díky ní je nyní město Kandy nejposvátnějším městem celého buddhistického světa. Podle legendy byl zub zachráněn z Buddhova pohřebního ohně a z Indie propašován na Šrí Lanku ve vlasech princezny. Před vstupem ke komplexu budov královského paláce musíme projít bezpečnostní kontrolou, protože není to tak dávno co zde někdo umístil bombu, při jejímž výbuchu byl chrám poničen a zahynulo i několik lidí. Kontrolují nám i batohy. Většina budov je bílé barvy, chrám je obehnán příkopem a ohrazený dvěma zdmi. Mě zaujala osmiboká věž Pittirippuva, odkud k lidem promlouvá nově zvolená hlava státu. 
Před vstupem do chrámu kupujeme v pokladně lístky za 1000 Rs, které platí i pro vstup do Muzea Buddhova zubu, audienční síně a muzea slona Rádži. Na focení by se měl koupit speciální lístek za 300 Rs, ale ten nekupuji a nikdo to ani nekontroluje. Ke vstupenkám jsme opět dostali CD. Boty se nechávají v úschovně vedle pokladny, kde jsme dostali i lístek s číslem, aby nám vydali ty správné. Martin se místo prohlídky chrámu vydal do města, koupil pohledy po 20-25 Rs a známky za 25 Rs za kus. Poštovné tady mají hodně levné. Dali jsme si sraz u pokladny v 11 hodin. Před vstupem do chrámu Buddhova zubu kontrolují vstupenky a chtějí vidět i účet o zaplacení. Jak jsme nakonec zjistili, tak se to dá obejít nejspíš bez placení. Když nepůjdete podél šipek entrance, ale opačně, tedy k východu, tam nikdo lístky nekontroloval a ani je po nás uvnitř nikdo už potom nechtěl vidět. Do chrámu vstupujeme skrz nádherné kamenné dveře s reliéfy, procházíme malovanou chodbou a vcházíme na tzv. nádvoří bubeníků. Přišli jsme akorát včas, kdy začíná doba obětování, modliteb a bohoslužeb puja (púdža), která se koná 3x denně. Časy se liší v různých průvodcích, my jsme přišli na dopolední, která začínala v 9:30. Původně jsme chtěli jít včera večer po představeni kandyjských tanců, ale večer je tady údajně více turistů. Obřady začínají bubnováním bubeníků a hrou na nějakou trubku, které znějí po celou dobu ceremonií. Kolem bubeníků se shromáždili hlavně turisté. Místní věřící už stáli ve frontě na schodišti vedoucí ke svatyni s Buddhovým zubem. Věřící přináší obětiny, se kterými mizí za stříbrnými dveřmi, kde probíhají vlastní obřady. Tam ovšem přístup nemáme. Na Nádvoří bubeníků se nachází dvoupatrová dřevěná, pěkně zdobená hlavní svatyně s Buddhovým zubem, který se nachází v horním patře. 
Stoupáme po schodišti do druhého patra, kde se nachází dlouhý sál, kde se tísní množství věřících, kteří se tady modlí a dávají různé obětiny, hlavně květiny. Postavili jsme se do fronty jako ostatní, abychom mohli nahlédnout do síně s relikvií Buddhova zubu, která je otevřena pouze v době púdži. Do síně s relikvií se nesmí vstoupit, ani ji fotit. Pouze procházíme kolem v sunoucí se frontě a dovnitř můžeme na chvilku jen pohlédnout, věřící odevzdají strážcům obětiny, a už nás strážci posouvají dál. Za námi se tísní další věřící a turisté. Podařilo se mi udělat fotografii z větší dálky, což už se může. Zub je ukrytý ve zlatém relikviáři ve tvaru dágoby, v nejmenší ze sedmi zlatých schránek sestavených jako ruské matrjošky. 
Potom navštěvujeme osmibokou věž, odkud je pěkný výhled na velký areál vedle Chrámu Buddhova zubu, kde se nachází spousta svatyní a dágob uprostřed zeleně. 
Za nádvořím bubeníků se nachází Nová svatyně Alut Maligawa plná Buddhových soch z různých koutů světa. 
V 1. a 2. patře se nachází Sri Dalada Museum - Muzeum Buddhova zubu, kde se nachází spousta zajímavých exponátů, různé sošky, keramika, látky, vějíře, mince, zbraně, oděvy, vyřezávané dveře. Mě nejvíce zaujaly vyřezávané sloní kly do naprostých detailů. Je až neuvěřitelné, že lze něco takového vytvořit. Bohužel se tady nesmí fotografovat. Vycházíme ven, bohužel zase prší. Procházíme kolem audienční síně, což je otevřený dřevěný pavilon. 
Vedle se nachází Raja Tusker Museum - muzeum slona Rádži, kde se nachází jediný vycpaný slon na světě, slon Rádža, který 50 let nosil schránku s Buddhovým zubem při každoročních procesích Esala Perahera, které jsou snad nejúžasnější a nejbarvitější slavností na Šrí Lance oslavující Buddhovu relikvii zubu s ohromným průvodem nazdobených slonů, tanečníků a bubeníků. Když v roce 1988 zemřel, tak byl dokonce vyhlášen národní smutek a postaveno toto mauzoleum. 
V 11 hodin vyzvedáváme boty z úschovy a setkáváme se s Martin. Bohužel stále prší, takže nasazujeme pláštěnky a vydáváme se do města. Před deštěm se schováváme do dvou nákupních center. Jedním z nich je Kandy City Centre na ulici Dalada Veediya č. 5, které si nezadá s nákupními centry kdekoliv na světě. Za 10 Rs využíváme velmi slušné a čisté toalety. Dokonce je tady i stánek informačního centra, kde jsem si vyžádal mapu Šrí Lanky a dala mi zadarmo tu stejnou, kterou jsme u Buddiho koupili za 50 Rs. Říkal, že je za 50 Rs kupoval v Colombu, ale chtěl nám je dát zadarmo. V přízemí se nachází supermarket Keells Super, kde jsem koupil nějaká koření - kardamom 25 gr za 175 Rs, kuličky koriandru 100 gr za 47 Rs, celou skořici 50 gr za 130 Rs, práškovou směs na výrobu hopperů něco jako u nás palačinky v prášku za 80 Rs a jeden zelený čaj v plechovce, Dilmah Pure Ceylon Green, 75 gr za 250 Rs. Hned vedle se nachází supermarket Cargills Food City, kde jsem ještě koupil koření turmerik, neboli kurkuma 100 gr za 89 Rs, curry pastu - Kerala Fish Masala za 90 Rs a placky na papadam, které se potom jen usmaží za 42 Rs. U většiny výrobků, jsou ceny přímo vyražené na obalu. Je poledne, čas oběda, tak jsme zavítali do Alladine restaurant, bistra na dvě patra. Dole připravují placky rotty. My jsme si sedli nahoře, je tady plno místních. Dal jsem si kothu rotty s kuřecím masem za 200 Rs, tentokrát to bylo ovšem pálivé, jak jinak než zase s kostmi, ale fakt velká porce, ani jsem to celé nesnědl. Martin si dal tři velké placky rotty po 40 Rs a k tomu mu dali nějakou pálivou kari omáčku a otec si dal za 200 Rs porci rýže a kuřecí kari, tzn. kuřecí stehno a čtyři nějaké čertovsky pálivé přísady a omáčky. 
Dosyta najedeni jsme došli k ornamentální hodinové věži Clocktower na konci ulice Dalada Veediya zdobené zlatými slony. Zabrousili jsme do uliček lemovaných krámky s nejrozmanitějším zbožím. 
Známá je ulice Colombo Street, neboli Bennet Soysa Veediya, kde jsou obchůdky se vším možným i nemožným. Rýže několika druhů, potraviny, sušené ryby, čepovaný palmový olej, stánky s ovocem a zeleninou přímo na chodníku, potřeby do domácnosti apod. 
Poprvé jsme natrefili na nefalšovanou hospodu, kde prodávají dokonce čepované pivo Lion. Čepují ho do dvou decových skleniček po 80 Rs. Místní chlapi ovšem popíjejí hlavně arak. Výčep s prodejem alkoholu je opět obehnán kovovou mříží. 
V obchodě s čajem Central Tea Stores, kde mají čaje nejrůznějších druhů a kvalit v obrovských pytlích kupujeme každý několik čajů. Navážili nám je, zabalili, nalepili etikety a ještě nám vysvětlili rozdíly mezi jednotlivými druhy čajů. Kupuji několik balíčků zeleného čaje po 100 gr a 150 Rs, který doporučují pít po jídle, dále několik balíčků po 100 gr a 150 Rs čaje Pekoe z oblasti Nuwara Eliya, který je slabší a může se pít v podstatě kdykoliv. sestává z poměrně velkých kousků nepolámaných lístků. Dále 100 gr černého čaje B.O.P.F. - Fannings, což je v podstatě již drť za 140 Rs, který je hodně černý skoro jako káva a také strašně silný, hořký a proto se pije s mlékem. Na zkoušku mi odsypal ještě zadarmo trochu čaje B.O.P. z vysokých nadmořských výšek, který má oranžovější barvu, je také silný, ale ne až tak moc, a který se také často pije s mlékem. Celkem jsem tady utratil 1640 Rs. 
Když jsme skončili s shoppingem navštívili jsme hinduistický chrám Kataragama dévale. Ve městě se nachází čtyři svatyně, dévale zasvěcené čtyřem bohům - Višnu, Kataragama, Nátha a Pattiní. Vstupné se žádné neplatí. Je nutné opět před vstupem odložit boty. Dovnitř se vchází modrou bránou. Před hlavní svatyní stojí kovový páv, který je symbolem boha Kataragamy. Dále je tady nádvoří obklopené chodbou, kde se nachází další menší svatyňky jejichž dveře jsou ozdobeny množstvím zvonečků, které věřící rozeznívají, aby upoutali pozornost bohů. 
Vycházíme ven a začíná co? Správně. Pršet. Dneska je to tak celý den, střídá se déšť a "slušnější" počasí. Zamířili jsme k další významné svatyni Mahá Višnu dévale, zasvěcené samozřejmě pánovi slonů, bohu Višnuovi. Kromě jedné věřící tady nikdo není. Dovnitř se vstupuje přes krásný dřevěný pavilon. Za ním je nádvoří s posvátným stromem bo, hlavní Višnuovou svatyní a svatyní zasvěcenou Dedimundovi. 
Procházíme uličkou Deva Vidiya, kde jsou samí úředníci, účetní, právníci, notáři což je patrné z vývěsních tabulí. Chtěli jsme ještě navštívit poslední dvě svatyně Nátha a Pattini dévale, ale museli bychom zase projít bezpečnostní kontrolou, zkontrolovat batohy,... jelikož se zase vstupuje do areálu propojeného s chrámem Buddhova zubu, ale jelikož lije a máme na sobě pláštěnky, tak už na to kašleme. Spouští se silný liják, tak jsme se jako spousta místních schovali pod přístřešek. Asi po 15 minutách, kdy déšť moc neustával, jsme nasadili pláštěnky a vyrazili jsme do ulic. Ve dvou pekárnách jsme koupili něco na večeři, 2 kousky pizzy po 50 Rs, sýrové pečivo z listového těsta po 45 Rs a jedno pečivo se zapečeným párkem za 55 Rs. Nemá smysl se v tom dešti někde dál blumcat a vzali jsme si tuk tuk na hotel. Říkáme řidiči kam chceme, chce 400 Rs. Řídíme se tím, co nám říkal Buddi, a to že, tuk tuk z města na hotel by měl stát 100-150 Rs. Nakonec odsouhlasil 200 Rs. Ale to ještě netušil chlapec, co ho čeká za cestu. Zaprvé vůbec nevěděl, kde se hotel nachází, proto tu cenu odsouhlasil, ale to je jeho problém. Museli jsme ho my jako cizinci navigovat. Už se mu to zdálo dlouho a pořád se ptal, jestli to už je ono. Nene, chlapečku, ještě zdaleka ne. Začali jsme stoupat do kopce. To už začal něco točit o ceně 300-250 Rs. Nereagovali jsme. Tak tak jsme to ve čtyřech lidech vyjeli. Ve 4 hodiny jsme u hotelu. Najednou chtěl 350 Rs, tak jsme se s ním začali hádat, že domluva byla 200. On motal, že je to daleko a do kopce, přitom z kopce mu to pojede samo bez benzínu. Zavolal někoho z hotelu, aby nám to přeložil. Začali, že chce 350, že to je normální cena za tuto cestu. My jsme si ale trvali na svém, že předem souhlasil s cenou 200 a že nevěděl, kde to je, to je jeho problém. Položili jsme mu na sedadlo 200 rupií a šli jsme na hotel. Něco za námi řval a hodil po nás těch 200 babek. Nevšímali jsme si ho a šli na pokoj. Za chvíli někdo klepe. Mysleli jsme si, že je to on, ale byl to recepční s nabídkou večeřového menu. Měli jsme koupené svoje pečivo, takže dneska jsme večeře nevyužili. Ptal se jestli nám teče teplá voda. Prádlo, které jsme nechali na balkoně samozřejmě v tom počasí vůbec neuschlo. Ptali jsme se ho, jestli nemají k dispozici sušičku, že je to mokré a ráno odjíždíme. Tak nám na to řekl, ať to pověsíme ven. Inteligentní štajgr. Natáhli jsme šňůru v pokoji, rozvěsili prádlo kde se dalo a pustili větrák. Dneska teplá voda kupodivu teče, přitom slunce taky nesvítilo. Hned toho využívám. Sušíme oblečení a pláštěnky z dnešního dne, balíme bágly. Večer zalezlý v posteli píšu deník a krmím se slaným pečivem.
