LETEM SVĚTEM

Pondělí 14.1.2013 - Tangalle, Mulkirigala

Dneska vstáváme až v 7 a chystám si ke snídaní jíl (Smectu). Fuj. Martin si šel ráno s otcem zaplavat do moře. Na snídani je čaj a káva už uvařená v konvicích, každý dostane jeden banán, plátek ananasu a půlku manga, máslo, marmeláda, opečené chleby, ale ne ty obyčejné toasty co jsme jedli pořád, vajíčka na různý způsob. Dokonce je i omeleta se šunkou a sýrem. Já jsem skončil jen u suchých chlebů s čajem a banány. Pár toastů jsem si zabalil do ubrousku an svačinu. V 8:40 jedeme autem do Mulkirigaly, 16 km severně od Tangalle, kde přijíždíme v 9:35. Už od rána svítí sluníčko a je horko. Mulkirigala neboli Rajamaha Viharaya je obrovský balvan známý také jako "malá Sigiriya" stoupající téměř kolmo přes 200 metrů z okolního lesa, ve kterém je na několika terasách vytesána řada skalních chrámů se sochami Buddhy a nádhernými malbami. Chrámy pochází z 2. století př.n.l. Jedná se v podstatě o komplex skalních chrámů a kláštera. U vstupu do areálu je malé muzeum. Už před bránou báby nabízí lotosové květy za 10 rupií. "Kupte si květinu ať máte co obětovat chrámu" volá na nás. Tak jsme si tedy koupili, akorát nám v tom horku rychle vadnou. Nabízí se i jeden samozvaný průvodce, kterého s díky odmítáme. Na úpatí skály je škola mladých mnichů. Několik jich venku hází kameny jeden druhému na stavbu nějaké svatyně a nechtějí aby jsme je fotili nebo natáčeli. Po pár schodech je pokladna, kde kupujeme lístky za překvapivě nízkou cenu 200 Rs. Měl jsem informaci, že by cena měla být 5 USD.

Postupně navštěvujeme všechny terasy a jednotlivé jeskyně vytesané do skály. V některých vhazujeme do pokladniček pár drobných rupií. Až na vrchol jsme napočítali 640 schodů, pominu-li některé k jeskyním. Takže výstup je celkem namáhavý, hlavně v tom horku. Bereme to postupně od první terasy.
       
Malby jsou krásně zachovalé. V každém chrámu je nějaká socha Buddhy v různých pozicích. V některých jeskyních, když jsme přišli, tak ještě více rozsvítili. Fotit se uvnitř může. Ještě že jsem si vzal s sebou stativ.
    
Ovšem před každou jeskyní se musíme zout a sundat pokrývku hlavy. V posledním chrámu se nachází Buddha ve stavu parinirvány, tzn. že jde o ležícího mrtvého Buddhu, nikoliv jen odpočívajícího. A jak poznáte jestli Buddha spí nebo již je mrtvý? Pokud má palce na nohou daleko od sebe, tak jen odpočívá. Jestli má prsty u sebe tak už zemřel. Nachází se tady i stará ztrouchnivělá skříň, do které se kdysi ukládaly rukopisy s náboženskými texty psané na listech palmy ola (talipotová plama).
         
Na poslední terasu vedou strmé schody vytesané přímo do skály. Tady se nachází bílá dágoba a malý strom bo. Když terasu obejdete spodem dojdete na ničím nechráněnou skalní plošinu odkud je nádherný výhled na palmovou džungli a Indický oceán v dáli.
   

Dneska jsme tady první návštěvníci. Až když my v 11:30 odcházíme, tak teprve začínají přicházet další lidé. Přesto, že výstup byl hodně vyčerpávající, určitě můžu návštěvu Mulkirigaly doporučit, i přesto, když už jste jako my předtím navštívili mnohem známější skálu Sigiriya.
Cestou zpátky se zastavujeme v Tangalle v obchodě, kde kupujeme 3 pětilitrové vody po 170 rupiích ať máme zase na pár dní a nemusíme to tahat, protože zítra se už s Buddim rozloučíme. V pekárně jsme koupili 4 muffiny, 2 sladké rohlíky a ještě nějakou sladkou placku za 110 Rs celkem. Cestou na hotel jsme se zastavili ještě u jedné pláže v Tangalle. 


Na pokoji jsme o půl jedné a do večera máme čas lenošit. Uvařil jsem si čaj a jím toasty a banány. Přijeli ti druzí Češi s dítětem co jsme je potkali v Ella a Yale. Také byli návštěvou parku Yala hodně zklamaní. Jenže oni to srovnávali s návštěvou Tanzánie, kde byli loni v únoru. Jdeme k moři, které má tak 28 °C. Jen je třeba překonat příboj a vlny u břehu. Ležím v zahradě na lehátku pod palmami, píšu deník a čtu si. Dost fouká vítr. V moři jsem byl asi třikrát. Chvíli v bazénu. Procházím se po pláži. Po třech urgencích nám konečně přinesli čisté ručníky. Ubytovala se tady skupiny 4 Rusů. Ve čtyři jsme se osprchovali opět studenější vodou a na verandě četli a odpočívali. 

V 7 hodin jsme jeli s Buddim na večeři. Pozvali jsme ho na rozlučku. Zítra to bude poslední den, co je s námi. Výběr jsme nechali na něm. Zavezl nás do Palm Paradise Cabanas na pláži Goyambokka ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Naproti je další ubytovací komplex a restaurace, ale tvrdil, že Palm Paradise má lepší kuchyň. Patří to Němcům. Je tady i strážný, který nám otevírá bránu pro vjezd. Kdysi tady Buddi vozil turisty než to změnilo majitele a zvýšili ceny. Je to tady samozřejmě lepší než u nás v Manahara. Mají tady velkou otevřenou restauraci. Postupně se celá zaplnila, hotel je totiž plný. Na večeři mají opět menu. Polévka Tom Yam, což je thajská pálivá polévka, kterou jsem si nedal. Jako hlavní chod byla grilovaná ryba, míchaný salát a smažené banánové lupínky, ale místo toho si objednali hranolky. Jako dezert byl nějaký puding. Cena 750 Rs na osobu + taxy 10%. Já jsem si dal pouze rybu a k tomu rýži, nic jiného. Stejně mi to účtovali, jako bych měl celé menu. K tomu jsem si dal na pití konev čaje za 180 Rs a oni si dali 2 piva Lion po 300 Rs. Povídáme si o zážitcích, co se nám líbilo a co naopak ne, aby měl inspiraci pro příští turisty. Celkem platíme 4158 Rs. O půl 9 odjíždíme zpátky na náš hotel a jdeme spát. Bolelo mě břicho, ale kromě vstávání na tabletku v jednu v noci jsem prospal celou noc.