LETEM SVĚTEM

Pátek 11.1.2013 - Ella, Little Ravana Ella Falls, Little Adam´s Peak

Dneska v noci jsem spal bez buzení, probudil jsem se až před šestou hodinou, venku neprší, je jen slyšet hukot nedalekého vodopádu. Venku štěkají psi a slyším projíždět auta, silnice je totiž hned pod námi. Ráno teče dokonce i teplá voda, ale když jsme ji potřebovali večer tak nic. Před půl osmou jdeme na snídani. Rovnou jsme zaplatili včerejší večeři ať na to nemusíme myslet. Obsluha je opět pomalá, ale číšník nám nezapomene pokaždé říct, co že to přinesl, jinak bychom to asi nepoznali (máslo, marmeláda, tousty,... :-), čaj, míchaná vajíčka a omeleta, dobrý hustý džus z čerstvého ovoce (banán, pomeranč,...). Dnes poprvé jsme nedostali ovoce. Venku je mlha a hodně drobně mží a je chladno. Po snídani jsem si ještě na pokoji uvařil zase odvar na rýmu.
Když přestalo pršet vydali jsme se s Buddim na pěší procházku k vodopádu Little Ravana Ella Falls, který vidíme od našeho hotelu.

Cesta k němu začíná kousek pod hotelem, odbočí se z hlavní silnice mezi domky, jde se dolů po kamenité stezce, poté se jde více po trávě. Musíme přebrodit i vodu, protože všude je mokro. U nějaké svatyně jsme vešli na koleje a šli po kolejích směrem na Bandarawelu. Po kolejích chodí běžně i místní, stejně jako děti do školy z okolních kopců. Vlak jezdí v předem daných intervalech a navíc na sebe upozorňuje častým houkáním.
 
Začíná zase pršet. Nasazujeme pláštěnky. Nečekaně houká vlak mimo jízdní řád, tak uhýbáme z kolejí, ale je to pouze jeden kontrolní vagon. Vlak jede rychlostí tak 15 km v hodině. Zatímco my jsme navlečeni do trekového oblečení, které pod pláštěnkou v tom vlhku je celé promočené, Buddi si to vykračuje pouze v šortkách, tričku, vietnamkách a s deštníkem nad hlavou. Pak jen utře nohy a je a my se zase budeme marně snažit všechno v tom vlhku usušit. Už jsem pochopil proč místní používají v dešti deštník a ne pláštěnku, protože pod pláštěnkou se sráží vlhkost, takže je mokrá i zevnitř a samozřejmě i pod pláštěnkou mám všechno durch promočené, bundu, batoh,... Naštěstí jsem natáhl ještě jednu pláštěnku i přes batoh. Přecházíme železniční most, jehož trámy jsou děravé. Kousek za mostem odbočujeme z kolejí vlevo před vlakovou zastávkou Kithalella (Kitelella). I kolem trati bydlí v obyčejných domcích lidé. Scházíme kolem jednoho domku, kde má majitel i malý obchůdek a zeleninové políčko, kolem kterého jsme došli k horní části vodopádu Little Ravana Ella Falls.
 
Odtud pokračuje dál asi hodinová cesta na vrchol kopce Ella Rock, ovšem za špatného počasí je neschůdná. Vracíme se zpátky na koleje a jdeme k nádraží Kithalella. Přímo u něj má jedna babka taky svůj domek. Je tady jízdní řád, váha asi na balíky, prodejna lístků (pochopitelně zavřená) a turecký záchod. Všude kolem rostou palmy a deštný prales.
 
Za nádražím se dáváme doprava a asi po 500 jsme došli na hlavní silnici Kitelella Road, po které se vracíme zpátky k hotelu. Lije a lije. Voda stéká po cestě. V 10 jsme zpátky na pokoji durch promočení. Všechny věci jsme rozvěsili kde se dalo, ale v tom vlhku tady nic neschne. Nemáme tady ani větrák, místo něho trčí ze zdi drát. Buddi nám nabízí jiný pokoj, č. 3 s pěkným výhledem, ale nechce se nám se všemi krámy stěhovat a v tom počasí to ani nemám význam, stejně bychom nic neviděli. Včera byl pokoj obsazený a dneska někdo zrušil rezervaci. Požádali jsem o nové ručníky, toaletní papír a staré noviny na vycpání bot. Přestože mám Goretexy byly trochu mokré i ponožky. Ručníky jsou zatuchlé, protože on všechno prádlo suší venku. Martin si i s taťkou z dnešního výletu přinesli pijavice. Taťku kousla přes ponožku, kterou měl od krve, ale potom někde odpadla. Později našel ještě jednu malou na pantofli, kam nějaká přelezla. Martin ji sundal až na pokoji. Byla sice malá, ale taky už něco nacucala, protože byla po ní krev. Sedíme na pokoji. Nemá smysl někam jezdit, protože prší úplně všude. Uvažovali jsme totiž odjet o den dříve, ale kdybychom odjeli, tak by Buddimu už polovinu za ubytování strhli a museli bychom na jiném ubytování 20 dolarů doplatit a když prší všude, tak bychom si tím nijak nepomohli. Uvidíme jestli se nevyčasí, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Dokud teče teplá voda, tak jsem si dal sprchu. Hrajeme karty a popíjíme kalvados, nic jiného se ani dělat nedá. Zdá se mi, že mám teplotu a zimnici a první den mě pobolívá břicho. Po 14 hodině sice přestalo pršet, ale je pořád mlha, takže na Little Adam´s Peak, který jsme měli v plánu nejdeme. V jídelně, kde je připojení k internetu nešel proud, tak nám modem na wifi dali na pokoj. Martin s otcem vyrazili aspoň pěšky dolů do města a já zůstávám na pokoji a ležím navlečený a zabalený do dek. Buddi klepe na dveře, tak mu říkám co a jak. Ptal se mě, jestli mi má zajet koupit do města ještě ten bylinný nápoj. Říkal, že mi ho večer přinese. Musím říct, že se opravdu snaží pro nás udělat maximum a všechno zařídit. Dokonce zajistil, že otci na přistýlku přinesli další matraci a tím pádem je zakrytý i rám postele a není limitován rozměrem postele. Za hodinu, v 15:30 se vrátili z města, donesli mi 2 makovky a kokosové rotty za 120 Rs a oni si dali ve městě 3 paraty za 150 Rs. Svítí slunce, pootvírali jsme dveře a dali věci sušit na balkon. Dokud neprší, tak jsme to riskli a vydali se s Buddim na Little Adam´s Peak neboli Malou Adamovu horu. Doporučuje se sem jít co nejdříve po snídani než přijdou mraky. Buddi nás autem zavezl na začátek treku na silnici směřující do Passary a potom šel asi do poloviny s námi a vrátil se, protože deštníky nechal na hotelu. Procházka na vrchol skály ve tvaru pyramidy není nijak náročná. Nenáročný výstup zabere sotva hodinku včetně cesty zpátky.

Nejdříve jdeme po blátivé cestě mezi čajovými plantážemi. Z chodníku se naskýtají výhledy na protější skálu Ella Rock, pod ní se klikatící silnici a panoramata okolních hor.

Potom část vede po kamenném chodníku. Většinou se jde po rovině. Místní lidé chtějí za rupie pózovat před naším fotoaparátem. Po pravé straně se nachází místní vesnice, kde nechybí satelitní talíře. Cestu nám zatarasily dvě malé žebrající děti, chtěli bonbony, tužky, sladkosti,peníze. Nejdříve jsme jim dali propisku. Potom chtěli bonbon, tak dostali žvýkačku. Potom chtěli něco sladkého, tak jsme jim dali na půl müsli tyčinku a nakonec si ještě řekli o peníze, které jsme jim už nedali.

Během cesty na vrchol je třeba se stále držet vpravo, protože z cesty odbočuje několik stezek. Mezi čajovými plantážemi se v dálce zjevuje čajová továrna Newbourg Tea.
 
Poslední úsek nás čeká stoupání po schodech na vrchol skály. Nahoře je vyhlídka na proluku Ella Gap, skálu Ella Rock.

Na obloze už je černo, schyluje se zase k dešti, zvedá se silný vítr, takže svižným krokem se vracíme zpátky k autu.
 
Buddi jak nás vždycky zahlédne, hned startuje auto, zapíná klimatizaci. V obchodě mi ještě koupil 5 sáčků bylinkových nápojů. Za všechno co mi nakoupil jsem mu dal 100 rupií. Chceme zajít někam na večeři, protože oběd jsme žádný neměli. Zamířili jsme do Rawana Holiday Resortu, ale nic jsme si nevybrali, tak nám Buddi zase zařídí večeřové menu v hotelu za 5 dolarů na osobu (650 Rs). Je to dohodnutá cena, kterou mu dají pro jeho klienty. Já jsem si objednal zeleninovou krémovou polévku, smaženou rýži s hovězím masem. Martin s otcem cibulovou polévku, jedno pečené kuře s hranolkama a jedno kuřecí chop suey s rýží (kuřecí maso na kousky bez kosti) a jako dezert pro všechny smažený ananas. Balíme věci. Cítím se slabě. Teplá voda opět neteče, jen hoooodně mírně vlažná. Prý zase nějaká porucha. K tomu vynechává elektrický proud. Začínám mít zimnici, horečku, pocit na zvracení. K tomu rýma a ještě se přidal i šílený průjem. Celý se třesu. Navlékám se do pyžama, pod to triko, svetr. Všechno je tady vlhké, batohy, pyžamo, boty, prostě všechno. Dělám si Coldrex, bylinný nápoj, láduji se Paralenem, Imodiem a zaléhám do postele pod dvě deky. Na večeři nemám ani pomyšlení. Zákusek si rozdělili mezi sebe. Jídlo mi martin přinesl na pokoj, trochu jsem toho snědl, nebylo to špatné. Nato hned zase průjem, který se během noci opakoval ještě dvakrát. Paráda.