LETEM SVĚTEM

Sobota 5.1.2013 - Sigiriya, Polonnaruwa

Noc byla v pohodě. Máme budík na 6:45, ale budili nás ptáci v zahradě. Prst mě pořád bolí, nemůžu pořádně našlapovat. V 7:15 už jsme na snídani, která se podává v hotelové restauraci otevřené do zahrady. Poprvé je formou bufetu. K pití je na výběr čaj nebo káva, džus, různé druhy ovoce, před námi kuchař připravuje vaječnou omeletu se zeleninou. Dále jsou upečené toasty, chleby ve vajíčku, kuřecí párky, ovšem studené, brambory, placky roti, různá šrí lanská jídla, nějaká zeleniny, máslo, džem.
 
Nemusíme se balit, protože tady budeme spát ještě jednu noc. V 8 hodin odjíždíme do 10 km vzdálené Sigiriye. Klíče jsme nechali na recepci a nechali si uklidit pokoj. Buddi večer umyl auto jak z venčí tak zevnitř, takže je pěkně čisťounké. Nevydrží to ovšem dlouho, protože klasická příjezdová silnice je po deštích zničená a neprůjezdná, tak jedeme jinou. Všude je samé červené jílovité bláto. V 8:15 přijíždíme k pokladně. Buddi nám kupuje vstupenky v dolarech. Cena je 30 USD, my mu dáváme 3900 Rs. Vstupenka opět obsahuje CD. Veze nás ještě blíž k hlavnímu vstupu do areálu. Vstup je ze strany vodních zahrad a východ je na opačném konci, kde je i velké parkoviště, kde na nás bude čekat. Otevřeno je od 7 hodin a doporučuji si přivstat a být tady co nejdříve, dokud není moc lidí, protože Sigiriya patří k nejnavštěvovanějším místům na Šrí Lance. Na prohlídku nám stačily 3 hodiny. Je mlha a tak Lví skálu, nevidíme úplně jasně. Přesto na nás působí majestátním dojmem. Sigiriya opět spadá pod ochranu Unesca. Skalní masiv je obklopený královskými zahradami a vodními nádržemi, ostrůvky s paláci a obrannými vodními příkopy. Na vrcholu velké skalní hory tyčící se 200 metrů nad okolní krajinu se nachází pozůstatky skalní pevnosti.

Sigiriya byla také kdysi krátkou dobu metropolí Šrí lanky, kdy králové nevládli z Anuradhapury a to v letech 473 - 491. Princ Kasapa zavraždil svého nevlastního otce, ujal se vlády a přestěhoval své sídlo právě do Sigiriye. Z obav před pomstou si postavil obydlí na nedobytném skalním bloku. Již ve 3. století př.n.l. sloužila jako klášter pro buddhistické mnichy. Od vstupu kráčíme po široké cestě vedoucí přímo ke skále, kolem které bylo vystavěné celé město chráněné vodním příkopem.



Procházíme vodními zahradami s jezírky plnými vody, vodními příkopy a různými vodotrysky. Kolem úpatí skály se nachází tzv. Zahrada kamenů, protože je celá vystavěná z ohromných balvanů. Na některých jsou vysekané jakési schůdky, které kdysi sloužily pro upevnění stěn a trámů budov, které na balvanech stály.

V okolí se nachází množství skalních přístřešků a jeskyní, které obývali mniši již ve 3. stol. př.n.l. To dokazují zbytky maleb a nápisů na jejích stěnách. Navštěvujeme jeskyni Deraniyagala a tzv. Cobra hood cave neboli Jeskyni kobří kápě, pojmenovanou podle podobnosti s hlavou kobry.
  
Za kobří jeskyní se nachází tzv. audienční síň, kde si král povídal s lidmi. Nachází se tady ohromný kamenný trůn vytesaný z jediného kusu kamene. O něco níž se nachází jeskyně Asana Cave, kde je sedadlo asana, sloužící pro odpočinek mnichů. U této jeskyně je dobře patrný jakýsi okapový žlab vyhloubený kolem vchodu do jeskyně, který bránil pronikání vody dovnitř.
  
Turisté se začínají množit a hlavně je tady nával školních výletů. Studenti jsou oblečeni ve vojenských uniformách a jak nám Buddi později vysvětlil, jsou to studenti, kteří se připravují na budoucí vůdčí vedení lidu a vlády. Spořádaně stojí ve frontách za sebou. Jsou jich snad tisíce. No sbohem. Naštěstí některé úseky se daly obejít jinou cestou a jinde nás, turisty, zase pouštěli po opačné straně schodišť, kudy se schází dolů. Schodiště jsou většinou rozdělena na směr tam a směr zpátky. Takže jsme mohli stoupat nahoru po schodišti určeném pro cestu dolů a nemuseli jsme stát ve frontě, to bychom tam ještě stáli možná dneska. Akorát jsme museli občas pustit protijdoucí lidi, kteří už se vraceli zpátky. Je tady jeden zajímavý kámen, resp. dva obrovské balvany, které se o sebe opírají a dá se pod nimi projít.

Poté co jsme prošli zahrady, už cesta vzhůru stoupá téměř výhradně po schodech. Uvádí se že až na samotný vrchol skály je třeba zdolat 1500 schodů. Ale zvládl to i Martinův otec, který právě na Šrí Lance oslaví svoje 78. narozeniny. Od základny skály vedou dvě točitá kovová schodiště (každé pro jeden směr) k jeskyni umístěné přímo na skalní stěně. Jedná se o jakousi krytou galerii, kde se nachází nejslavnější šrílanské nástěnné malby. Jedná se o velmi zachovalé nádherné skalní fresky půvabných sigiriyských polonahých krásek, tzv. nebeských panen zobrazených s jídlem, ovocem a květinami. Pochází z 5. století. Původně jich zde bylo asi 500 a do dnešních dnů se jich zachovalo již pouze 21. Jsou namalovány zářivými barvami. Nesmí se tady fotit s bleskem, ale naštěstí jsem měl s sebou stativ, takže se mi je podařilo pěkně zachytit. Zatímco my jsme nad malbami žasli, studenti to jen prošli, asi aby měli další čárku do notýsku za splněný úkol, ale bylo vidět, že je to vůbec nezajímá.
    
Opět se po točitém schodišti musíme vrátit zpátky, jinudy cesta nevede a pokračujeme podél tzv. zrcadlové stěny, která vede po skalní stěně. Zrcadlová se jí říká proto, že je pokryta nějakou vysoce leštěnou omítkou, aby se v ní král Kassapa viděl, když procházel do svých paláců.
 
Po dalších schodech, z jejichž zábradlí si udělaly skluzavku místní opice, jsme se dostali na tzv. Lví plošinu, kde se nachází 2 obrovské kamenné pracky s velkými drápy, jediné pozůstatky z gigantické sochy lva, který původně strážil poslední část výstupu na skálu ke královskému paláci. Odtud vede poslední úzké strmé železné schodiště připevněné k holé skále na samý vrchol. Závěrečná cesta na vrchol kdysi procházela přímo tlamou lva. Název Sigiriya je složen ze slov sinha (lev) a girija (tlama).
   
Po únavném výstupu jsme se ocitli na vrcholu skály, kde stával Kassapův palác a skoro celá plocha byla zastavěna budovami. Dnes tu jsou jen základy, které mi vzdáleně připomínají Machu Picchu v Peru. Také je tady do skály vytesaný hluboký bazén (21 x 27m), různé cisterny na vodu, královský trůn. Skalní palác byl po smrti krále opuštěn a po dlouhá staletí chátral. Ze Lví skály, nebo také se ji říká Pevnost v oblacích, se nám naskýtá nádherný výhled na okolní džungli a dolů na vodní zahrady. Výhled nám trochu kazí mlha, která je dneska už od rána.
 
Posilněni menší svačinou se vracíme pomalu dolů. Po Lví plošinu vede cesta stejně, od Lví plošiny se jde potom jinou cestou přes les, odkud je výhled na zrcadlovou stěnu odspodu. Kolem Jeskyně kobří kápě sestupujeme na parkoviště k autu, kde nás očekává Buddi. Kolem parkoviště je spousta stánků se suvenýry a občerstvením. Je 11 hodin. Zvládli jsme to celkem rychle a to jen díky tomu, že jsme nemuseli stát ve frontách. Chtěl jsem nachystat novou kazetu do kamery, kterou mám v batohu a zděsili jsme se když jsme otevřeli kufr od auta a tam nebyly naše batohy. Neuvědomili jsme si, že jsou na hotelu. Musíme tedy pro ni na hotel. Pokoj ještě není uklizený. Martin mezitím v jídelně, kde jsme byli včera na večeři kupuje vody za 300 Rs a mi jeden muffin za 40 Rs, ještě byl teplý, a jeden wade za 5 Rs. Je vyrobený z luštěniny žluté barvy, které se říká dall. Chtěli jsme si koupit na oběd hoppery, ale kuchař bude až od 18 hodin. V 11:30 odjíždíme do města Polonnaruwa. Po cestě si zase kupujeme dvě vařené kukuřice. Projíždíme kolem velkých nádrží Minneriya a Giritale. V období sucha se z nádrží a přehrad používá voda na zavlažování. Cestou jsme potkali Buddiho bratrance, jen se pozdravili přes okýnko. Ptali jsme se Buddiho, kde je nějaké informační turistické centrum, kde bychom mohli sehnat mapy zdarma. Odevšad si vozím domů mapy, abych si mohl zakreslit naši trasu. Říkal že občas v Kandy. A z přihrádky vytáhl mapu a dal mi ji. Měl ji z Colomba. Nic za ni nechtěl, ale říkal že stojí 50 Rs. Jednu chtěl i Martinův taťka, tak jsme mu dali 100 Rs. Říkal, že je koupil, protože turisti, tak jako my, je většinou chtějí a je problém je sehnat. Nakonec se mi podařilo v informačním centru v Kandy sehnat úplně stejnou mapu a světe div se, zadarmo. Nic za ni nechtěli. Neřešil jsem 8 korun, které jsme mu dali. On za nás několikrát platil parkování a taky to po nás nechtěl, i když původní domluva byla, že vstupné a parkování u památek si budeme platit sami.
Ve 12:40 přijíždíme do Polonnaruwy, druhého hlavního města Srí Lanky, založeného v 10. století. Jedná se o výstavní město jihoindických Čólů (Cholů). Téměř 1500 let vládli sinhálští králové své říši z velkolepé Anuradhapury. Na konci 10. století, po jejím dobytí, přesunuli Indové hlavní město o 100 km na jihovýchod do vhodnější Polonnaruwy. Kolosální stavební úpravy přivedly město na mizinu, město ztrácelo na významu a po 200 letech byla téměř opuštěná a sídlo království přesunuto jinam. Buddi nám kupuje lístky s CD za 3250 Rs = 25 USD. Lístky se prodávají v Muzeu, které se nachází u obrovské umělé vodní nádrže Parakrama Samudra - jezero krále Parakramabahua I., které má rozlohu 10 km2 a působí jako moře. Slouží k zavlažování rýžových polí a jako zásobárna pitné vody. Otevřeno je od 7 do 18 hodin. Než Buddi přinesl lístky, objevil se u našeho auta prodejce pohledů a map. I když už jsem jednu mapu od Buddiho měl, neodolal jsem a zaujala mě ta jeho mapa, ale cena 600 Rs se mi zdála příliš. Nakonec jsem to usmlouval na 200. Zříceniny města Polonnaruwa a jeho památky se řadí k nejkrásnějším na Srí Lance. Byla zde vystavěna celá řada nádherných staveb, rozsáhlých zahrad a ohromných vodních nádrží. Prohlídku jsme opět stihli za půl dne, i když nám s tím opět pomáhal Buddi a vozil nás po jednotlivých částech, které jsou roztroušené opět na velké ploše. První zastávku jsme udělali u tzv. Jižní skupiny (Southern Group), ke které jsme autem dojeli po hrází vodní nádrže. Tady jsme navštívili pouze slavnou kolosální, 3,5m vysokou, sochu vousatého muže, která je často ztotožňována právě s králem Parakramabahuem, za jehož vlády vznikla většina významných památek.

Odtud jsme se přesunuli ke skupině královských paláců, Royal Palace Group, které leží uprostřed historického města. V centru komplexu leží impozantní pozůstatky královského paláce Parakrambahua I. z pol. 12. stol. Původně měl 7 poschodí, ale zachovaly se jen pozůstatky tří pater a obrovské cihlové zdi o tloušťce 3 m. Původně měla okolo padesáti obytných místností.
 
Naproti královskému paláci leží tzv. Sněmovní síň. Kamenná plošina s reliéfy lvů, slonů a nějakých trpaslíků s pěkným schodištěm, sochami lvů, měsíčními kameny a kamennými sloupy, které patrně držely dřevěnou střechu, která už je pochopitelně pryč. Po pár metrech jsme došli ke královské lázni (Kumara Pokuna), nádrži, která má tvar čtverce kombinovaného s křížem.
   
Odtud jsme se vrátili k autu a Buddi nás zavezl asi k nejhezčí skupině památek, náboženskému jádru celého města zvanému Quadrangale, což v překladu znamená čtvercové nádvoří. Původně se nazýval Dalada Maluwa (Terasa relikvie zubu), protože v jejích svatyních byl uložený posvátný Buddhův zub (dnes je ve městě Kandy). Dalo by se sem dojít i pěšky od královských paláců, ale stavějí novou silnici, tak jsme to museli objet. Prohlídku jsme započali u kuriózní budovy o šesti zmenšujících se podlažích (původně jich bylo 7), vypadající jako stupňovitá pyramida. Jmenuje se Satmahal Prasada a nemá na Srí Lance obdoby.

Hned vedle leží obrovský kamenný blok, dlouhý 9 metrů a vážící 25 tun, kterému se říká Gal Pota, neboli Kamenná kniha, protože je celý popsaný chvalozpěvy na činy krále Nissankamally. Je na něm vytesaný nejdelší kamenný nápis na Šrí Lance. Byl nalezený v Mihintale, místě, kam poprvé přišel buddhismus.

Hned za ním se nachází stavba zvaná Hatadage, které se taky říká Chrám zubu protože sloužila jako relikviář Buddhova zubu. Zajímavý je vstup se sochami hadích králů a uvnitř jsou tři sochy Buddhy.
  
Přímo naproti stojí velkolepá nezvyklá kruhová stavba zvaná Vatadage ze 7. století s krásným měsíčním kamenem. Jedná se o nejstarší a snad i nejkrásnější památku Polonnaruwy. Celá je zdobena plastikami, sochami, reliéfy. Na horní terase, ke které vedou 4 zdobená schodiště, sedí 4 velké sochy Buddhy v meditační pozici. Také zde byla uložena relikvie Buddhova zubu.
   
Vedle Hatadage stoji stavba Atadage se zčernalou sochou Buddhy.
 
Zajímavou stavbou je Lotosová mandapa s plotem z kamenného mřížoví a s kamennými sloupy s trojím prohnutím, které představují stonky s lotosovými poupaty.
 
Vedle se nachází velká stavba připomínající kostel, zvaná Thuparama. Bohužel je obehnaná lešením. Ve svatyni je několik soch Buddhy.
 
Pěšky jsme přešli k Šivově svatyni č. 1 (Shiva Dévale No. 1), jednomu z mnoha chrámů v Polonnaruwě zasvěcenému Šivovi. Ke stavbě nebylo potřeba malty, tak perfektně jsou k sobě kamenné kvádry napasovány. Uvnitř se nachází polorozpadlý kamenný lingam (falus). Na nádvoří leží fenka s množstvím kňučících štěňátek.
  
Autem popojíždíme dobrý kilometr. Podél cesty je roztroušeno množství zbytků staveb. U cesty jsme zahlédli i několik jelenů axisů s bílými tečkami (angl. spotted deer).
Dojeli jsme až k ohromné dágobě z červených cihel vysoké 55 metrů zvané Rankot Vihara, která už je součástí skupiny kláštera Alahana Pirivena, pojmenovaný podle místa, které bylo určeno ke královským pohřbům spalováním. Klášter byl jeden z nejimpozantnějších ve městě a jeho stavby, dágoby a sochy Buddhy patří k vrcholným dílům Polonnaruwy. Dágoba Rankot Vihara má zploštělý tvar a je čtvrtou největší stúpou na Šrí Lance.
 
Opět autem jsme popojeli ke svatyni Lankatilaka, což v překladu znamená Ozdoba Lanky a myslím si že právem ji tento název patří. Nejvíce zaujme ohromný stojící Buddha, dnes již bezhlavý, vysoký 14 metrů. Mě ovšem ještě více zaujaly nádherné basreliéfy na vnějších zdech a nádherně zdobená kamenná okna.
  
Vedle se nachází nejlépe zachovalá dágoba v Polonnaruwě, bílá dágoba Kiri Vihara. Hodně památek zde bylo, stejně jako například v Angkoru v Kambodži, vysvobozeno z džungle. Z některých zdí vyrůstají kmeny a kořeny stromů jako jsme měli možnost pozorovat v Angkoru.

Jsem překvapený, že na to, jak je to významný historický areál, tak tady nepotkáváme žádné davy turistů. Většinou jsme všude sami nebo jen pár jedinců. Zatímco Buddi se posunul autem, my jsme přešli pěšky asi k nejznámější památce Polonnaruwy, skalnímu chrámu Gal Vihara s obrovskými světoznámými sochami Buddhy vytesanými do jedné skály. Troufnu si říct, že se jedná o nejkrásnější buddhistické sochy na Šrí Lance. Cestou k nim všude pobíhá množství opic a to jak makaků bandar, kteří nežijí nikde jinde na světě, tak nádherných hulmanů posvátných.
 
Sluníčko sice nesvítím, ale aspoň nám neprší. To bude asi tím, že máme s sebou pláštěnky. Ale je teplo a dusno. Teploměr ukazuje 25 °C. Komplex se nachází bokem a musí se k němu od parkoviště, kde je množství stánků a prodavačů suvenýrů, dojít pěšky. Měli by zde kontrolovat vstupenky a odtrhnout nám jeden z ústřižků, ale strážci se neobtěžují vstát. Ale když se chci vyfotit se sochou Buddhy, upozorňuje mně, že se to nesmí, že mohou fotit pouze samotné sochy. Všechny čtyři ohromné sochy Buddhy byly vytesané ze stejného žulového kamenného bloku. Bohužel jsou schovány pod hnusnou plechovou střechou, která je sice chrání před nepřízní počasí, ale taky to působí dost nevzhledně.

Tady bylo asi turistů nejvíc a korunu tomu dodal zájezd japonských turistů. Před vstupem k sochám je třeba se zout. Pobavili mě někteří Japonci, kteří měli s sebou návleky na boty jako u doktora. Nepochopili, že se zouvá jako projev úcty. Nachází se tady dva sedící Buddhové v meditační pozici, jeden větší a podle mně hezčí a druhý menší ukrytý v jakési jeskyni za mřížemi.
 
Vedle je potom 7 metrů vysoký stojící Buddha se zarmouceným výrazem a neobvyklým postavením paží a patří k nejkrásnějších sochařským dílům v Polonnaruwě.
 
Na něj navazuje mohutný ležící Buddha vstupující do nirvány, který má neuvěřitelných 14 metrů. Nádherná je jeho tvář, když se zadívám do jeho očí.
  
Kilometr severně od Gal Vihara, kam jsme zase dojeli autem, se nachází lotosové jezírko z 12. století. Pravděpodobně se používalo k rituálním koupelím. Měří asi 8 metrů a sestává z pěti kamenných kruhů vytesaných do tvaru lotosového květu.
 
Tady jsme naši prohlídku areálu zakončili a v 16:30 bránou určenou pro východ historické město opouštíme. U výjezdové brány ještě kontrolují vstupenky a diví se, že nemáme utržený ústřižek k chrám Gal Vihara. Nějak jim nejde do hlavy, že bychom nejslavnější památku vynechali. Hodně lidí váhá, které z hlavních měst navštívit, zda Anuradhapuru nebo Polonnaruwu. Já určitě doporučuji, pokud budete mít dostatek času, navštívit obě místa. Každé je jiné a každé má své kouzlo. Polonnaruwa je rozmanitější, lépe zachovalá a opravdu nádherná i tím, že je ukrytá v "džungli" a nachází se tady jedny z nejkrásnějších památek na Šrí Lance. Zdejší stavby jsou uměleckým mistrovstvím polonnaruwské kultury. Ale Anuradhapura má také své kouzlo. Zejména množství velkých dágob a také množství poutníků, kteří míří k posvátnému Buddhovu stromu.
Cestou kolem vodní nádrže Minneriya vidíme mohutného slona u silnice jak se krmí. Řidiči se navzájem blikáním světly upozorňují na policii, ale mnohem častěji na slony na silnici. Sloni často v určitých úsecích přechází silnice z jedné části rezervace do druhé, které nejsou nijak ohraničené.

V 17:45 přijíždíme k hotelu Eden Garden v Inamaluwě. Pokoj byl uklizený, ručníky vyměněné. Dneska jsme na bazén nešli. Sbalili jsme věci, protože zítra už budeme nocovat v Kandy, uvařili jsme si čaje, okoupali se a před 7 jsme šli na večeři do stejné jídelny jako včera. Dali jsme si jednou kotthu roti pro nás všechny za 250 Rs, 6 obyčejných hopperů bez vajíčka po 20 Rs, 70 Rs jsme koupili jednu 1,5 litrovou vodu. S tringeltem jsme jim nechali 500 Rs a byli jsme najezení k prasknutí. Dneska jim to sice trochu trvalo. Majitel se omlouval, že kuchař má volno a vaří sám a pomáhá mu syn. Měli jsme chuť na pivo, ale to tam neměli, ani ve vedlejších obchodech. Majitel nám říkal, že se musí do speciálního obchodu s alkoholem asi 8 km tuk tukem. Tak jsme se na to vykašlali. Martin si dal s otcem dvě piva na hotelu za 700 Rs a hned využil v restauraci i připojení na wifi, které nám do pokoje nedosahuje. Já jsem už šel na pokoj na čaj, dát si několik octanových zábalů na nohu, kerá mě pořád bolí. Špatně se mi dneska chodilo. Nevím jak to zvládnu do konce dovolené. Dopisuji deník a po 9 hodině jdeme spát.