LETEM SVĚTEM

Středa 2.1.2013 - Negombo

Na budík jsme se probudili v 6:30, protože jsme na dnešek měli domluvené potápění v potápěčském centru Colombo divers (www.divesrilanka.com), ale rozhodli jsme se nejít, protože jsme po cestě dost unavení a navíc mě bolí hlava. V Negombo jsou ideální podmínky pro potápění od listopadu do března. Na západním pobřeží obecně se začíná potápět v listopadu až prosinci, nejlepší měsíce jsou leden až březen. V dubnu kvůli monzunu sezóna končí. Lepší je potápění na 3. reefu, tady si účtují 75 USD za 2 ponory, na 2. reefu, který je blíže k pobřeží stojí 2 ponory 70 USD. Za půjčení výstroje si účtují 10 USD. Potápěčské centrum se nachází mezi Jetwing Beach Hotel a Jetwing Blue Hotel.
Takže spíme dál asi ještě hoďku, déle už se to stejně i kvůli časovému posunu nedá. Přímo z naší terasy máme výhled na moře. Po ranní očistě jdeme v 8.15 na snídani, kterou máme v ceně. Snídani máme v ceně všech ubytování. Přímo u pláže je jídelna. Snídaňové menu v hodnotě 450 Rs se skládá z džusu z čerstvého ovoce, nejspíš to byl podle chuti žlutý meloun, ochutnali jsme, ale raději jsme ho nepili. Jen Bůh ví, z jaké vody to bylo připravené. Dále konev černého čaje nebo kávy. Martin si dal kafe, ale přinesli mu taky čaj, tak mu přinesla novou konev s kávou, ale s kávou to nemělo nic společného snad jen ten název. Ani ani barvou ani chutí to kávu nepřipomínalo. Bylo to jak vymáchaná ponožka. Potom toasty, máslo, meruňkový džem a výběr vajíček, buď míchaná, smažená nebo omeleta.

Než nám připravili snídani šli jsme se podívat k moři, hotel máme přímo u pláže. Vlny jsou malé. V dálce na moři jsou katamarány místních rybářů. Je to příjemné snídat a poslouchat při tom šumění moře. Po snídani jsme se vybrali na pláž. Moře je teplé, od rána svítí sluníčko. Moře není průzračné, je tmavé od písku a díky blízké Negombské laguně, kde se mísí se sladkou vodou. Na pláži se potloukají prodejci všeho možného. Nejlépe je si jich nevšímat a za branky hotelů nesmí, tak v nejhorším se dá utéct do areálu hotelu. I když i tak na nás volali přes plot a mávali nám různými šátky a dřevěnými výrobky před očima. Na pláži je málo lidí. Asi ještě dospávají po tom včerejším nočním mecheche kvůli kterému jsme nemohli spát. Po okoupání jsem si rozložil lehátko v areálu hotelu pod palmami s výhledem na moře a střídavě si čtu a dopisuji deník.

Potom jsme se šli s Martinem projít po pláži. U hotelu v zeleni na pláži se prochází bílé volavky. Vedle nás se staví další hotel. Na pláži stojí několik rybářských lodí zvaných oruwa. Jsou to zvláštní katamarány s ohromnou plachtou, vydlabané z kmene stromu. A nesedí se v tom vydlabaném kmenu, který je hodně úzký, ale mají tam připevněnou speciální plošinu z bambusu. Na bocích mají jedno nebo dvě vahadla, díky kterým na vlnách dobře udržují stabilitu a po vytažení na břeh si nelehnou na bok. Tyto plavidla dodnes Karavové, což jsou tamilsky hovořící rybáři a obyvatelé Negomba, používají k rybolovu. Zdejší moře je bohaté na velké ryby jako tuňáci, žraloci, makrely. Když rybáři neloví ryby, tak se snaží aspoň ulovit nějakého turistu na projížďku na katamaránu. Za dvouhodinovou plavbu chtějí 10 USD na osobu.
 
Kolem dlouhé pláže je roztroušeno množství hotelů. Při koupání nad hladinu vyskočilo hejno sardinek. Zvedá se vítr, vlny se zvětšují a začíná se kabonit. Počasí je docela proměnlivé. Čtu si pod palmami cestovatelský časopis Koktejl. Martin s taťkou si koupili čerstvý kokos, každý za 50 Rs.

V hotelové restauraci jsme si dali i oběd. Já jsem si vybral celou grilovanou rybu dle denní nabídky. Přinesla mi na talíři ukázat dva druhy, které dneska má a k tomu je v ceně buď brambor (hranolky) nebo zelenina. Ryba byla moc dobrá připravená na zázvoru a česneku, lehce pálivá, ale měla dost kostí. K tomu jsem si dal hranolky a přinesli i kečup a limetu na pokapání ryby. Cena byla 600 Rs.

Martin si dal místní pivo Lion za 250 Rs. V láhvi je pro nás nezvykle 625 ml a obsah alkoholu je 4,8%. Ale je slušné, není tak hořké jako naše. Rozhodně lepší než pivo Anchor, které jsme okusili jinde. Podle ceny vytištěné na láhvi jsme zjistili, že v obchodě ho koupíme za 140 Rs. Sinhálci a Tamilové pijí zdejší silné značky piva s obsahem alkoholu 8-8,8%. Otec od Martina si objednal za 300 Rs ananasovou palačinku. Čekali jsme klasickou placku a na tom ananas a přinesli mu kousky ananasu obalené v nějakém těstíčku a osmažené. Ceny všech hlavních jídel se tady pohybovaly kolem 600 Rs. U vedlejšího stolu každému přinesli talířek plný nějakých chipsů. Martin se mlsně díval. Číšnice nám přinesla taky ochutnat. Jmenuje se to pappadam (papadum), dává se to jako jedna z příloh k rýži a kari. Obvykle se vyrábí z čočkové mouky, z urad dalu (černé mungo) nebo jiných luštěnin. Po osmažení na oleji ztvrdnou. Chutí to připomíná smažené česnekové oplatky. K celkové ceně se v turistických restauracích účtuje automaticky spropitné ve výši 10%.
Na pokoji jsme se okoupali a ve 4 hodiny jsme vyrazili pěšky do města Negombo, jdeme po hlavní silnici Lewis Place. Procházíme kolem pěkného kostela sv. Sebastiána. Na hodně místech jsou ještě vyrobené betlémy za použití přírodních materiálů. Pozorujeme život na ulici, například krejčovství otevřené do ulice, kde vidíme chlapy šít na šicích strojích.
  
Hledali jsme holandskou pevnost a došli jsme k nějakému zeleninovému trhu, kde už sice balili stánky ovšem viděli jsme asi tu pravou Šrí Lanku, skrytou turistům cestovních kanceláří. Všude špína, bordel. Nacházel se v nějakém slumu, tedy chudinské čtvrti, no hrůza. Stánky se zeleninou rozložené na zemi mezi odpadky, v tom seděli prodavači. Všude kolem volně pobíhaly krávy a kozy. Tento trh se táhne až kolem pobřeží Indického oceánu.
   
Zde se nachází i rybí trh Maha Llelama, ale ten se koná od 9 rána do odpoledne. Teď k večeru už tady nebyl vůbec nikdo jen prázdné stánky přichystané na zítřek. Došli jsme až k pozůstatkům staré holandské pevnosti Dutch Fort, kterou z velké části zničili Britové a postavili tady věznici, která je stále v provozu. Nějak jsme to nevěděli a vylezli jsme na jednu strážní věž, že se podíváme na pevnost z výšky a ejhle nahoře seděl chlap se samopalem. Asi byl stejně překvapený jako my. Ale dovolil nám nahlédnout seshora na dvůr věznice a dokonce udělat i snímky, což by se u nás stát nemohlo. Říkal, že vězni jsou většinu dne venku jen na noc jdou dovnitř baráků. Z pevnosti zůstal polorozpadlý oblouk, pozůstatek brány s datem 1678 a hodinová věž. Za ním už je vstup do věznice hlídaný ozbrojenými vojáky.
 
Procházíme kolem Negombské laguny, kde se na moři pohupuje neskutečné množství různobarevných rybářských lodí a katamaránů oruwa. Rybáři opravují a připravují sítě na noční rybolov. Laguna je údajně zdrojem nejlepších krabů, humrů a garnátů na ostrově. Prošli jsme se kousek podél holandského kanálu (Hamiltonův kanál), rozuměj stoka. Podél něj jsou domky, kde žijí lidé. Kdysi to byla hlavní dopravní tepna pro holandský obchod. Vedle kanálu se nachází velice pěkný růžový kostel sv. Marie.
    
Zpátky k hotelu se nám už pěšky nechtělo tak jsme si vzali tuk-tuk. Chtěli jsme se nechat zavézt do restaurace Lords, kterou nám ráno doporučila jedna Švédka od nás z hotelu, kde mají výborné mořské potvory. Je to asi 3 minuty tuk-tukem za našim hotelem na hlavní ulici Porutota (Poroutha) Road. Tuktukář chtěl 400 Rs, ale ukecal jsem to na 250. V restauraci bylo celkem draho tak jsme se podívali ještě do dalších dvou a ceny se poměrně hodně lišily. Nakonec jsme o půl sedmé zakotvili v Trilogy Restaurant & Pub vedle New Windmill Beach Hotel přímo u hlavní cesty. Podél hlavní silnice je jedna restaurace vedle druhé. Je to tady hodně jednoduché, ale měli příznivé ceny, například 200 gramového humra s přílohou za 900 Rs. Jinde se ceny pohybovaly kolem 800 Rs za 100 gramů. Sedli jsme si venku. Dali jsme si 2x pivo Lion larger po 270 Rs. Martinův otec si dal nějakou grilovanou rybu s citronovou omáčkou, salátem a hranolkama za 800 Rs a my jsme si objednali společně mix rybích a mořských potvor pro 2 osoby za 2000 Rs se salátem a hranolkama. Když nám to přinesli, tak jsme se zděsili kdo to všechno sní. Byly tam dva krabi, šest velkých krevet, dva kusy tuňáka na grilu, jeden humr rozdělený na dvě části a naštěstí jen dva filety ze sépie, které byly strašně tuhé, že se to nedalo ani ukrojit ani užvýkat. Jinak to bylo moc dobré, akorát si myslím, že je z toho více odpadu než masa. Krabi, humři, krevety mají samé krunýře a žádné maso. Když jsme zápasili s kraby, požádal jsem servírku jako zkušený odborník jestli by nám mohli přinést kleště na kraba i když jsem je ještě v životě nedržel v ruce. Vypadají jako louskáček na ořechy a tím v podstatě jsme drtili klepeta a krunýře, abychom se dostali k bílému masíčku. Ještě nám k tomu přinesli kečup, protože maso samo o sobě je bez chuti a nádoby s vodou a citronem na umývání rukou. Řekli jsme si, že když tady mají nejlepší humry, garnáty a kraby na ostrově tak že je musíme taky ochutnat.
  
K celkovému účtu zase započítali automaticky 10% spropitné. Na 8 hodin máme domluvenou na hotelu schůzku s našim budoucím řidičem Buddim, takže bereme tuk-tuk a hurá na hotel. Za ten kousek cesty požadují 150-200 Rs a níž se ani neobtěžují smlouvat. Ale podařilo se mi s jedním domluvit cenu 100 Rs pro nás tři. Byly to 3 minuty jízdy. Jinak jak jsme se později od Buddiho dověděli, cena jednoho tuk-tuku je 4000 USD. Mnoho řidičů má tuk-tuk pouze v pronájmu za 5 USD/den. Průměrně vydělají za den 30 USD - pronájem - benzín. V 8:10 proběhlo naše první setkání s Buddhou na Šrí Lance. Abych byl přesný s Buddhikou. Ale říkáme mu Buddi. Jeho celé jméno je Schreck Buddhika Fernando a v Negombu má svoji cestovku Buddi Tours (http://www.travelwithbuddi.com/). Je mu 35 let. Na příštích 13 dní bude našim řidičem, průvodcem, zkrátka bude nám k dispozici "24 hodin" denně. Na vizitce jsou ještě jeho staré webovky.

Od první chvíle působil velmi mile. O půjčení auta s řidičem si můžete přečíst v kapitole Úvod ať se znova neopakuji. Dohodli jsme se, že ráno ve 4:30 nás vyzvedne u hotelu a pojedeme na velký rybí trh. Potom se vrátíme zpátky na hotel. Na 7:30 domluvil snídani a poté hned vyrazíme na trip. Loučíme se, ne na dlouho, s Buddim a jdeme si zabalit věci ať můžeme ráno brzo vyrazit. Na noc si beru acylpyrin, protože mě ze slunce třepe zima. A to jsem byl téměř pořád pod palmami nebo jsem měl na sobě tričko. Ale vůbec jsme se nemazali, takže jsem všichni pěkné červení jako ti krabi u dnešní večeře. Na kutě jdeme ve 21:15.