LETEM SVĚTEM

Neděle 4.12.2005 - Víkendový trh Chatuchak, Samut Prakan– krokodýlí farma

Dnes vstáváme v 6 hodin. Máme namířeno na víkendový trh v Chatuchaku, který se koná pouze o sobotách a nedělích. Z hlavní ulice Rajdamnoen Klang od Památníku demokracie tam má jezdit městský autobus č. 509, 3, 39, 2, 59. Trh se koná na obrovském prostranství poblíž autobusového nádraží Northern Bus Terminal – Moh Chit 1 na severním okraji Bangkoku. V 7 hodin už přijíždí jeden ze zmiňovaných busů. Nastupujeme. Městská doprava je zde hodně levná, lístek stojí 16 THB. Nejen, že se motáme v zácpách, ale ještě ke všemu v ulicích plných smogu probíhá nějaký maratón. Celá doprava je zastavena a všichni čekají až přeběhnou všichni závodníci. Připadá mi to, jako by to snad běžel celý Bangkok. Nemá to konce. Když už to vypadá, že snad pojedeme dál, vynoří se od někudy cyklistický závod. Motorkářům už dochází nervy, tak začínají kličkovat. Po 15 minutách se naštěstí policisté umoudřili, přerušili běh, aby se pár šťastných jedinců mohlo přejet. Mezi nimi je naštěstí i náš autobus. Takže i když to na začátku vypadalo, že tam budeme stát celé dopoledne, tak v 8 hodin už nás autobus vyplivuje na trhu. Překvapivě rychle na to, jak je to daleko.
Nakupování mezi šesti tisíci stánky s nabídkou všeho možného je opravdu zážitek. Je to největší trh v Thajsku. Zabírá plochu pěti fotbalových hřišť. Trh má 24 vstupních bran a je rozdělený do sekcí podle toho, co se kde prodává. Aby jste se lépe orientovali, existuje dokonce mapa tržiště! Neustále se tu tlačí davy nakupujících. Seženete zde úplně všechno, oblečení, například rifle za 100 THB (60 Kč), starožitnosti, nábytek, knihy, potřeby do domácnosti, suvenýry. Část vyhrazená květinám skýtá ideální úvod do thajské flóry. Kupuji si nějaké cibulky lilií a jedné neznáme květiny, jsem zvědavý jestli mi doma vykvetou. O jídlo tu není nouze, všude najdete stánky s občerstvením, kde si můžete dát levné pat thai, neboli smažené nudle sněčím, ať už masem, vajíčkem, zeleninou, vajíčka pečená na dřevěném uhlí, plněné sladké palačinky-pancake, ale jsou hodně mastné, lepkavou rýži v banánových listech, grilované banány, masové kuličky na špejli. Můžete si dát šťávu z čerstvě vymačkaných mandarinek, i když thajci to nazývají „orange juice", kokosové mléko přímo z kokosu, ale samozřejmě také různé mořské plody, polévky aj. Dávám si ledovou tříšť z borůvek (20 THB), ale měli také jahody, kiwi, ostružiny a jiné ovoce. Kromě jiného tu narazíte i na rozsáhlý úsek živých zvířat. Dnes už tu pravděpodobně nenajdete žádný ohrožený druh. V roce 1991 trh dostal přezdívku „supermarket s divokými zvířaty", kdy se zde daly sehnat dokonce tygří a lví mláďata, vzácní gibboni bělorucí, zoborožci, aj. Možná Vás dnes upoutají jako mě miniaturní létající veverky, které se krmí mlékem z kapátka, ovšem paní nechtěla abychom si je fotili. Především jsou zde k sehnání psi (pes cca 2000 THB), kočky, ptáci, želvy, králíci, kuřátka aj.
Ale zažili jsme tady zajímavou věc. Doslova, s prominutím, "stádo" budhistických mnichů, kteří pochodovali tržištěm a vybírali od lidí milodary. Oni to dělají každé ráno a dary sbírají do k tomu speciálně určených misek. Někdo dá jídlo, někdo vodu, někdo peníze, někdo něco jiného, záleží. No, ale to, co jsme viděli v Chatuchaku, to byla opravdu oranžová organizovaná mafie. Jak jsem už naznačil, šlo "stádo" mnichů, několik desítek, možná 50, nevím, ale moc, něco vybrali od lidí, sotva kolem nich prošli, to co vybrali, hodili do pytle lidem, kteří stáli opodál a byli s nimi spřízněni. A když byl pytel plný, hodil se na dodávku, která jela přímo za tím stádem. To jsem fakt nechápal a přišlo mi to až trapné od těch mnichů, že takhle zneužívají náboženství k těmto účelům.
Lidé jsou tu opravdu pobožní, u každého zpodobnění Buddhy se zastaví a pomodlí, takže jsou to už takoví zajatci víry, nebojím se říci. Mnišská obec (sangha) je totiž uznávanou institucí, jež se ve společenském žebříčku nachází hned za královskou rodinou. Tož tak je to s buddhismem v Bangkoku očima středoevropana.
Z tržiště máme namířeno na krokodýlí farmu. Nejrychleji se sem dostanete nadzemní dráhou BTS Skytrain a dále autobusem.
V 11 hodin jdeme na zastávku Skytrain N8 (Mo Chit). BTSka je mnohem rychlejší než autobusy, ale taky patří k nejdražším způsobům dopravy v Bangkoku. Jízdné se pohybuje od 10 do 40 bahtů podle vzdálenosti a je v provozu od šesti hodin ráno do půlnoci. V současné době jsou v provozu dvě linky, linka Sukhumvit Line a Silom Line. Jízdenky se kupují v automatech na každé zastávce. Kupujeme si tedy lístek podle mapky zastávky CS (Central Station) na Siam Square – 30 THB. Posléze jsme zjistili, že jsme mohli pokračovat až na končnou zastávku E9 (On nut), ale to by nás stálo dalších 35 bahtů, kdybychom to koupili najednou tak 40. To je rozdíl. Při vstupu vsunete lístek do vstupní brány, ale musíte si ho vzít, jinak se nedostanete ven. Při východu z dráhy ho totiž musíte znovu vsunout do brány. Lístek na jednu jízdu je pohlcen, pokud máte lístek na více jízd, tak se Vám vrátí. Vozy jsou perfektně klimatizované, zastávky hlásí v thajštině i angličtině. Je odsud nádherný pohled na město, protože dráha jezdí na vysunutých pilotách.
Vystupujeme tedy na Siam Square. Jsou zde obrovská nákupní střediska, restaurace západního stylu, kina, moderní supermarkety, mrakodrapy, zábavní podniky. V „7elevnu" si kupujeme hot-dog za 25 THB. Ten jsme si oblíbili. Dostanete rohlík a párek a pak si ho sami naplníte zeleninou, cibulí, rajčaty, chilli, hořčicí a kečupem co hrdlo ráčí. Hledáme zastávku autobusu, který by nás odvezl do města Samut Prakan neboli Pak Nam. Odchytí nás jeden Thajec a ptá se kam jdeme. Do Samut Prakan, říkáme. On nám říká, že tam jede autobus 25. Tvrdí, že je policista, ale zrovna dneska má volno, a že nám chce pomoct. S touto frází jsme se setkali ještě hodněkrát, připadalo mi to, jakoby každý v Thajsku byl policista, který zrovna ten den není ve službě. Říká nám ať se zastavíme v kanceláři TAT (Tourism Authority of Thailand - státní kanceláře pro turisty, kde se často získají mapy zdarma a cenné informace, někdy ale tendenční podle provizí od obchodníků), že to není daleko. Hned nám zastavuje tuk-tukáře a domlouvá nám „thajskou cenu", tedy cenu jakou mají thajci a ne cizinci :-), tedy 20 THB pro oba. Opravdu to nebylo daleko. Řidič nás dovádí až dovnitř (aby bylo vidět, kdo nás přivedl - kvůli provizím). Vcházíme a ptáme se na cestu ke krokodýlí farmě. Úřednice nám nabídne vodu, vytáhne mapu a vysvětluje nám, že by bylo lepší než tam jet sami, tak organizovaně zítra, že budeme mít vstupné za thajské ceny. To se nám nějak nezdá. Chceme nějaké pořádné mapy Bangkoku a severního Thajska kam se chystáme. Když nepochodila s krokodýly, tak se vyptává kam máme namířeno dále. Hned nám cpe různé zájezdy a treky na severu. Že ona to má nejlepší a nejlevnější, než když si to budeme shánět na místě sami. Naštěstí víme o provizích, které tito úředníci dostávají od ubytoven, hotelů, cestovních agentur apod., takže tuto informaci bereme s rezervou a nakonec říkáme, že stejně chceme cestovat na vlastní pěst. Když si chceme nechat mapu, kterou nám předtím nabízela, bere nám ji - bez provizí žádná mapa. Hlavně, že jsme se ji zbavili, ale nic jsme se nedozvěděli. Příště už žáden TAT.
Autobusem č. 25 se za 18 THB přesouváme do města Samut Prakan neboli Pak Nam, odkud jedeme tuk-tukem za 20 THB ke krokodýlí farmě Samutprakarn Crocodile Farm & ZOO. Cizinci platí vstup 300 THB, zatímco místní 150 THB (aspoň v tom baba měla pravdu, že bychom asi něco ušetřili). Dostáváme plánek areálu s rozpisy časů jednotlivých show. Jedná se o největší krokodýlí farmu v Thajsku a údajně i na světě (více než 100.000 krokodýlů). V chovném oddělení můžete sledovat proces líhnutí a různé etapy vývoje narozených mláďat. Většina zvířat se chová na prodej. Někteří z plazů zde chovaných pak poslouží jako materiál na kabelky, peněženky, kufříky, boty, které se prodávají přímo na místě vyrábějí a prodávají.
Nejdříve navštěvujeme opičí show, kde opice počítají, tancují, zpívají a skáčou přes oheň. To se líbilo hlavně dětěm.
Ale nejpozoruhodnější byla krokodýlí show, kde dva borci se nechali zavřít do prostoru o velikosti cca 30 x 15 m s asi tak dvěma desítkama krokodýlů a začali s nimi dělat věci, že zrak přecházel. Úplně v pohodě třeba vešel do vody mezi houf krokodýlů, jednoho si vybral, chytnul ho za ocas o dotáhnul ho doprostřed plácku, kde bylo sucho (kolem dokola jinak byla relativně mělká voda). Tam ho začal dráždit a donutil ho otevřít hubu. Když ji pak otevřel, strčil mu do ni ruku a čekal, nechápu jak to dělal, přesně na okamžik, kdy krokodýl sklapne ústa. Těsně předtím pak vytáhnul ruku, takže krokodýl klapnul naprázdno. Bylo to prostě na desetinu vteřiny vypočítané přesně. Nechápu, fakt nechápu, co s těmi zvířaty dělají, že to takhle pokaždé vyšlo. Během show to předvedl několikrát a šli jsme na to ještě jednou a pokaždé mu to vyšlo.
Podobně mu to vyšlo, když v jednom z vrcholných čísel strčil krokodýlovi do tlamy hlavu.
Prostě nad tím zůstává opravdu rozum stát. Nebo nacpal krokodýlovi do tlamy papírové bankovky, které tam lidé naházeli a ty mu pak holou rukou z tlamy vytáhnul. Navíc mu ruku strčil až do chřtánu, přes nějakou záklopku, nebo co to tam ten krokodýl má.
Ale všiml jsem si, že si ho musel vždycky nějak seštelovat, tyčí, párkrát klapnul. Později jsem zjistil, že ho hladí tou tyčí po tváři jako při páření a potom jsou zhypnotizováni. Jo a políval ho vodu, asi když je suchý je nervózní. Podobně dráždil krokodýla, když s nim točil dokola, jak ho držel za ocas a krokodýl se ho přitom snažil zakousnout, což vždy skončilo tak, že se maximálně tak málem zakousnul do svého ocasu (krokodýl :-). Jednou jsme ale viděli, že to možná nemuselo dopadnout nejlíp, když "krokodýlí toreador" málem uklouznul na kluzkém povrchu jeho arény. Naštěstí se ale nic nestalo. V úplném závěru pak oba dva zápasníci si vybrali každý jednoho krokodýla a toho chytli do silných paží a zvedli celé krokodýlovo tělo čumákem nahoru.
Po show bylo možné se s krokodýlem za 100 bahtů vyfotit, ale do toho jsme nešli, zase nemusíme mít všechno, třeba ukousnutou ruku. To by byla fotečka.
Další zajímavá podívaná bylo krmení krokodýlů. Už nevím za kolik bahtů si můžete koupit na udici půlku syrového kuřete a ze shora dráždit krokodýla. Někteří si to hezky užívali. Pěkně si vyskakoval. To byla podívaná. Nechtěl bych tam spadnout. Jinak v celém areálu jsou takové dřevěné chodníky a pod nimi se povaluje několik tisíc krokodýlů. Ani nemyslím na to, kdyby tam člověk spadl. Vypadají sice jako mrtví, ale opravdu tak jenom vypadají.
Mají zde i největšího a nejstaršího krokodýla chovaného v zajetí. Jmenuje se Yai, měří 6 metrů a váží 1114 kg. Bohužel jsme ho nenašli. Ale zato jsme viděli krokodýly albína. Kromě toho jsme navštívili sloní show, bylo to hezké, ale hodně komerční. Chudáci sloni se stavěli na hlavu, nebo jezdili na kole, či lezli po tenkých lanech a ještě se otočili, nebo tančili disko.
Jinak zde chovají různé kočkovité šelmy, želvy, hady (zrovna jeden rdousil kuře), velbloudy, opice a jiné.
Ochutnali jsme durian. Smrdí hnusně, ale má být lahodný. Ve skutečnosti je to blemtavý, sice sladký, ale tak hnusně, slizce. Zvedá se nám z toho žaludek, to fakt nejde jíst. Je to hnus. Má chuť po česneku. Víckrát bych si ho nedal a navíc je hodně drahý, 4 kousky stály 120 THB. Měla i můj oblíbený mangostan, ale za 10 ks chtěla 100 bahtů, tak to jsem odmítl, když už vím, jaké jsou tady ceny. Nakonec večer si kupuju mangostan hned vedle našeho hotelu, kde má kilo za 60 THB (5 ks tedy za 20 THB).
V 18 hodin se přesouváme dodávkou songthaew (přeplněnou), kde tentokrát i Radim stál na schodech do Pak Namu. Projevujeme se jako staří ostřílení cestovatelé, když se před vystupováním zvedám ze sedadla a zvoním si o zastavení (zvoneček jsem našel po usilovném pozorování Thajců, kteří vystupovali před námi). S námi se "svezli" i ostatní farangové v buse. Když chce člověk totiž vystoupit musí si zazvonit, jinak má smůlu. Díváme se kolik místní platí řidiči, takže i my dáváme každý 7 bahtů. Vystupujeme hned vedle trhu, tak si ho procházíme. Kromě ovoce a zaleniny, zde mají různé mořské potvory, kraby, olihně. Na počkání vám vykuchají kuře, nebo zabijí rybu (palicí po hlavě). Některé ryby utekly a tak se válely po zemi. Jinak, dalším střípkem do thajské mozaiky je zdejší zachazení s ledem. Když jsme byli v Bangkoku, koupili jsme si na tržnici Chatuchak ledovou tříšť, i přes různá doporučení nejíst a nepít zdejší led apod. Prostě jsme to "riskli". No a dneska večer v zadní části trhu jsme pak viděli, jak zdejší manipulují s ledem. Led se zde (aspoň to, co jsme viděli) vozí na korbě nákladního auta, odkud se normální klasickou lopatou shazuje do větších modrých kádí, z nich pak dál putuje do menších a menších kádí, až se nakonec dostane na stůl spotřebitele třeba v podobě ledové tříště :-). No, tuhle ledovou tříšť jsme naštěstí přežili bez úhony. Jinak na tom chladí ryby a mořskou havěť. V marketu si kupuju Pepsi za 26 THB a Hot Dog za 34 THB.
Autobusem č. 25 (7 THB) se tentokrát přesouváme na nástupní zastávku E9 On Nut BTSky v rámci urychlení přepravy po městě. Jedeme za 35 bahtů na zastávku Central Station. Vše konzultuji s průvodcem, vycházíme hlavním vchodem a dáváme se protější ulicí hledat zastávku autobusu č. 15, který jezdí na Khao San. Přecházíme ulici a máme štěstí. Na zastávce je uvedeno i číslo našeho busu. Neustále tu zastavují busy č. 8, 25, 29, 40 ale ten náš nikde. Po asi patnácti minutách ale 15 přeci jen přijíždí a my se ženeme dovnitř. Paní průvodčí nám evidentně nerozumí ani slovo, ale říká si, přistoupili a tak snad vědí kam jedou. Jízdenky stojí 6 BHT. Trasu sledujeme na mapě a tak si u Památníku demokracie zvoníme a vystupujeme akorát – do naší uličky je to pár metrů. Kupujeme si naše oblíbené noodles, byly výborné a zatím nejlevnější jídlo, co jsme doposud měli, 10 THB (6 Kč). V 7elevnu si ještě kupuji vodu za 13 bahtů a jdeme na pokoj. Je třeba si odpočinout na další den. Kotníky mám celé nateklé.

výdaje