.jpg)
Sobota 31.12.2005 - Plavba na ostrov Puket, poslední očkování, přelet do Bangkoku, Silvestr na Khao San
Po šnorchlovacím výletu bez spatřených žraloků jsme tedy měli zamířeno na Phuket. Podle úplně původního itineráře vyráběného v Česku jsme zde měli být dva dny, ale nakonec jsme Phuket prakticky z našich úvah vypustili, protože se to nedalo vůbec stíhat. Měla to být tak jen přestupní stanice na letadlo do Bangkoku, ale díky mým příhodám s otravou mušlemi a pokousáním opicí jsme z Ko Phi Phi Don nakonec odjeli dřívějším spojem (odplouváme v 9 hodin), abychom mohli navštívit zdejší nemocnici kvůli testu na malárii a kvůli poslední dávce očkování proti vzteklině.
Tentokrát při nastupování na loď fasujeme žluté kulaté nálepky. Chvilku po vyplutí zastavujeme na moři. Po 15ti minutách připlouvá jiná loď a nějaká baba přestupuje k nám na palubu, skoro jako u městské hromadné.
Po příjezdu na ostrov v 10:50 jsme měli v ceně lístku i dopravu minibusem do centra města Phuket, protože přístav je od centra poměrně daleko. A právě tady jsme potkali toho druhého vzteklého Thajce. Tak protivného řidiče už jsem dlouho neviděl. Když nás vezl do centra, furt cosi prskal a vztekal se, že nevíme, kam chceme apod. Všichni spolucestující jen nevěřícně jako my váleli očima a kroutili hlavou. Prostě další ubožák, naštěstí to však byl opravdu jediný ze dvou za celou tu dobu, což klobouk dolů, když si představím naši vlast a kolik takových podobně nevrlých lidí tu člověk potká za den, ne tak za měsíc či déle...
Nakonec nás tedy vysadil na autobusovém nádraží, kde jsme si schovali bágly za 50 THB a zjistili, kdy odjíždí busy na letiště, které je z centra ještě dál (32 km) než přístav, což na mně působilo trošku zvláštně, letiště je totiž téměř na opačném konci poměrně velkého ostrova. Ostatně Phuket je největším thajským ostrovem.
Odlehčeni o zavazdla jsme se vydali, skrz „7eleven" kde jsme si dali hot-dog, pěšky (1,5 km) do jedné z několika zdejších nemocnic a zároveň jsme cestou sledovali "rezidence vystavěné v koloniálním architektonickém stylu, které si zde nechávali zbudovat čínští obchodníci na přelomu devatenáctého a dvacátého století," jak doslova píší v průvodci od Rough Guides. Zároveň je to podle průvodce jedna z mála atrakcí v Phuket Town, takže i přesto, že jsme tu byli jen pár hodin, jsme vlastně to nejhlavnější z Phuket Town asi viděli. Krom toho tu už je jen motýlí farma a akvárium, alespoň podle průvodce. Ta nejhlavnější lákadla ostrova jsou mimo Phuket Town.
Dorazili jsme do vládní nemocnice Vachira Phuket General Hospital. Nejdříve jsem se zaregistroval, a pak mě poslali do čekárny. Zrovna byla polední pauza či co. A těch lidí co tam bylo. To je tak na celé odpoledne. No nic musím se nějak vetřít. Tak se nenápadně ptám sestry, jestli už tam mají moji kartu a že spěchám na letiště, protože mi letadlo letí za 2,5 hodiny :-) A zapůsobilo to, hned mi měří tlak a teplotu a už sedím v ordinaci lékařky. Popisuji ji všechny příznaky, poslouchá mě pomocí stetoskopu. Vypisuje mi žádanku na krev, na test na malárii a nějaké CBC. Běžím do jiné ambulance, kde mi odebírají krev, kterou odnáším do laboratoře. Za deset minut mám výsledky. U okýnka, kde jsem dával krev se žádankou o laboratorní vyšetření leží můj nález. „Malaria not found", tedy nenalezena. Takže asi to byla opravdu ta otrava těmi mušlemi a možná i reakce na sluníčko. Jdu zpátky k doktorce. To neznámé CBC mi vysvětluje, že tam je slabá infekce, nic vážného. Potom v pokladně platím 380 THB za 5. vakcínu proti vzteklině, 15 THB za Paracetamol (ten si následně vyzvedávám v lékárně), 200 THB za krevní testy a laboratorní vyšetření a 80 THB je služba lékaře. Celkem tedy 675 THB. Pak se jdu nechat naočkovat do stejné ambulance, kde mi brali krev. A honem pryč. Doufám, že to byla moje poslední návštěva nemocnice v Thajsku.
Radim v nemocnici přímo nebyl, čekal venku, ale zaujalo ho, jak tam dopravují občas některé nemocné. Ono na tom vlastně není svým způsobem nic zvláštního, protože je prostě typicky thajsky vozí na motorkách, ale pro nás to přeci jen vypada přinejemenším netradičně. Taky bylo zajímavé, že před budovou měli kelímky a nádobu s pitnou vodou, která byla volně k dispozici, což využívali asi zejména místní bezdomovci či zdejší chudina a taky se občas přišla napojit nějaká zvěř :-).
Při cestě zpět jsme se ještě stavili v cukrárně na nějakou dobrotu. Tou dobrotou byl zákusek s různým ovocem, sice za 50 THB, ale byl výborný. Ještě si dávám croissan, který mi přihřívá v mikrovlnce. Jo a ještě jsme se taky naposledy zastavili na thajské tržnici a nakoupili něco na zub :-). Sušené krevety, čerstvé větvičky zeleného pepře (80 THB/kg), a asi jedno z nejlepších zdejších ovocí – kilo mangostanu, který kupodivu přežil i transport domů a tak jsem ho mohl dát ochutnat i doma :-).
Z tržnice v Phuket Town jsme už pak valili na bus na letiště. Přišli jsem tak akorát, tak jsme byli rádi, že jsme to stihli. Vyjíždí v 15:30 a stojí 52 THB. Jenže Thajci mají času dost (Asiati asi vůbec obecně), takže jsme poměrně dlouho nevyjížděli, až jsme z toho začínali být nervózní, abysme vůbec stihli letadlo do Bangkoku, protože kdyby nám uletělo, tak by to byl asi docela mazec, museli bychom se nějak alternativně přepravit busem a kdoví, jestli bysme stihli odjezd domů, tudíž jsme museli našeho řidiče trošku popohánět, ať vyjede :-). Oni totiž mají ve zvyku čekat, až se autobus co nejvíce zaplní, neboť v autobuse přítomný průvodčí má z prodaných lístků nějakou provizi, ale o tom už jsem myslím psal.
No, my jsme vše stihli tak tak (na letišti jsme byli v 16:50) a v 17:45 se náš let FD3024 s Thai Air Asia vznesl směrem k Bangkoku... Mimochodem letištní dráha na letišti v Phuketu se zdá být snad ještě kratší než v Mae Hong Son (asi ale není) a zepředu i zezadu ji lemují moře resp. kopce :-). Letíme Boeingem 737-300. Letadlo je plné do posledního místečka. Tentokrát nedoplácím za nadváhu zavazadla. Můj bágl má 15,6 kg a zbytek beru s sebou do letadla.
Phuket, jsme tedy víceméně jen tak minuli na cestě domů.
Do Bangkoku jsme přiletěli z Phuketu v 18:50. Letiště v Bangkoku má dvě části - pro vnitrostátní lety a pro mezinárodní lety. My jsme samozřejmě přiletěli na tu vnitrostátní část a protože jsme se domů vraceli druhý den ráno, tak jsme si chtěli na letišti schovat bágly a museli jsme tudíž přejít na tu část letiště, odkud jsme měli odlítat domů. Když jsme tedy spojovacím koridorem dorazili k úschovně zavazadel, čekalo nás nemilé překvapení. Za jeden kus zavazadla chtěli nekřesťanských 90 THB na den, s čímž jsme moc v rozpočtu do závěrečné fáze nepočítali, protože kdekoliv jinde byla úschova buď zadarmo anebo za pakatel. Holt, na letištích je prostě draho všude na světě... Takže jsme tam každý nakonec nechali jedno zavazadlo a sedli na taxi za 200 THB na naší starou známou Khao San Road... Mimochodem, z letiště je to 28 km, pokud se nepletu, takže jedeme přes 25 minut. Naštěstí ten provoz není až tak šílený. Ještě jsem na letišti vyměnil 40 dolarů. To by už snad mělo stačit.
Když jsme dorazili už pozdě k večeru (díky zdržení se na letišti) na Khao San Road, ubytovali jsme se v již osvědčeném Green Housu za 390 THB na noc (který se nakonec zase až tak úplně neosvědčil aneb nefungovala slibovaná klimatizace - byl to náš první pokoj s klimou a ona nešla :-). Takže jsme stejně používali větrák. Ale byla tady zase po dlouhé době horká voda. Poté jsme vyrazili do ulic utratit skoro poslední peníze za plánované suvenýry. A taky jsme si šli koupit pivko, na ulici před jednou restaurací měli "akci", jak by se řeklo terminologií našich supermarketů, tak jsme neodolali, pivo v plechovce za 25 THB. Bylo to zdejší údajně nejlepší pivo Singha. Radim si jich vzal pro jistotu raději více. S tímto nákupem pak šel shánět nějakou sošku Buddhy, kterou si chtěl z Thajska taky odvézt. Zalezl do jednoho krámu a tam se nějakou chvíli rozhlížel. Obešel pár krámů, aby porovnal ceny a pak se tam vrátil. Když tam byl podruhé, jedna slečna s ním začala "koketovat" a říkala mu, ať ji dá pivo. Tak si řekl, proč ne, aspoň bude prča a to pivko ji k jejímu úžasu dal. Byla tím asi docela zaskočená a celou dobu rozesmáta od ucha k uchu :-). No, jejich sortiment jej však příliš nezaujal, takže se za chvíli odpotácel do davu očekávajícího příchod Nového roku... A šel si doplnit zásoby piva Singha :-). Já jsem se mezitím občerstvoval v nějaké restauraci. Dal jsem si pizzu čtyř chutí za 242 THB. Pak jsme nasávali při jedné z posledních příležitostí atmosféru asijských uliček a života za občasné návštěvy vybraných stánků s občerstvením :-).
A i když to bylo docela náročné, protože na ulici nebylo opravdu k hnutí, byla to stejně paráda... V „7elevnu" si kupuji na cestu Sprite a 3 buchty. Za 15 THB si u jednoho stánku naposledy kupuji 100% přírodní džus vymačkaný z čerstvých manadarinek a čerstvý ananas za 20 THB.
Nový rok v Bangkoku na turistické batůžkářské ulici Khao San proběhl celkem rušně, avšak nijak zázračně. Hrála v jakémsi pubu živá hudba, popíjelo se, burácelo a bylo veselo :-). Krom davu lidí, pár rachejtlí a nějaké té hudby se jinak nic zvláštního nedělo a tak jsme celkem v poklidu po přivítání Nového roku 2549 ulehli.
Tak se nám to tu neskutečně krátí... Zhruba za 14 hodin už budeme sedět v letadle do Moskvy. I když to bylo dost únavné a náročné a jsem spráskaný jak pes, vůbec se mi odtud nechce.
