LETEM SVĚTEM

Úterý 20.12.2005 - Mae Sai, Chiang Rai, let do Bangkoku a přesun do Chumphonu

Dneska vstáváme v 7. Snídám chleba s marmeládou, croissany a čaj. Dobalujeme věci, ale necháváme je v pokoji, protože check-out time je až ve 12 hodin a jdeme se projít po městě Mae Sai. Mae Sai je nejseverněji situované thajské město a od Myanmaru jej odděluje jen most přes řeku Mae Sai. Řeka slouží taky jako smetiště.
Byli jsme svědky jak lidé sypou přímo z mostu nebo z okna svého domu odpadky přímo do řeky. Každý den, stejně jako dnes, je zaplaví obchodníci ze sousední země, kteří sem přicházejí prodat své zboží. Výrobky pocházejí většinou z Myanmaru. Během dne mohou Thajci vstupovat na barmské území až do vzdálenosti 5 km od hranic, ovšem toto pochybné potěšení si mohou dopřát i farangové, pokud zaplatí při vstupu 5 dolarů. Vízum není potřeba, ale musíte nechat pas v imigrační kanceláři u mostu a pořídit si jeho kopii. Kopírka je příhodně hned vedle imigrační kanceláře.
Na druhé straně leží barmské městečko Thakhilek, které prosperuje díky rozvinutému příhraničnímu obchodu. V Barmě se z jakéhosi zvráceného důvodu jezdí vpravo, ačkoliv auta mají stále volant na pravé straně :-). Schválnost vůči Britům po svržení jejich koloniální nadvlády. V jednom krámku u mostu si kupuju čínskou porcelánovou opiovou dýmku. Původní cena 800 THB mi připadá dost vysoká. Postupně slevuje a pořád opakuje „first money, lucky money". Tzn. něco jako že první peníze, které dneska vydělá jsou šťastné. Nakonec se dohodneme na 500 THB. S těmi penězi potom osahává skoro všechno zboží v krámě. Ráno jsem si ještě koupil 10 párů obyčejných hůlek za 25 THB. Já jsem už tu párkrát byl nucen hůlkama jíst a začínám se to i celkem učit :-). Ne že bych v tom byl přeborník, ale něco jsem se naučil, něco jsem odkoukal od místních a tak hlady bych tu asi neumřel, kdyby přede mně dali talíř jen s hůlkama. Ozývá se pán Hlad, který je neúprosný a tak si kupuju aspoň hot-dog za dvacku. V bance měním dalších 100 dolarů (4058 THB). V okolí mostu objevujeme spoustu guest housů a taky další půjčovny motorek. Pozdě. U mostu nám obchodníci nabízeji opium a heroin. Jenom se tak k nám přistaví a praví „opium, heroin?". Odmítáme. Jsou tady zajímavé dřevěné domky nalepené na skále.
Na jednom balkóně má paní asi 20 koček, tak ji přezdíváme „kočičí bába". Jiná paní zase stříhá svému miláčkovi (opici) nehty. To je fakt síla. Před dvanáctou platíme všechny noclehy a za 8 THB jedeme dodávkou songthaew (místní MHD, jezdí co 5 minut) na autobusové nádraží. Když jsme přijeli večer platili jsme 60. Takže nás pěkné natáhl, a to chtěl stovku, syčák jeden. Řidič naloží tolik pasažérů , kolik se jich vejde na sedadla a ještě se tu najde místo na zemi, na schodech či na střeše. Při vystupování je obvyklou praktikou hlasitě zaťukat mincí na kovové zábradlí, když se blížíte k zastávce, případně zmáčknete tlačítko signalizace (pokud tam je).
Hned nám jede autobus do Chiang Rai (30 THB). Průvodčí nahání cestující, dokud autobus není skoro plný. Cestující přeskakují z motorky, z jiných přijíždějících dodávek, aniž by dojeli až na utobusák. Vzhledem k tomu, že tým dostává za svou práci provizi, snaží se do autobusu vtěsnat co největší počet pasažérů a před odjezdem někdy vyčkává třeba i půl hodiny v naději, že se do vozidla nacpe ještě pár lidí. Autobusy také zastavují na každém kroku a zpoždění pak řidiči dohánějí nebezpečně rychlou jízdou. Cestou nás zastavuje zase policejní hlídka, po nás pas nechtěli, ale místní ukazovali nějaká lejstra, asi to byli barmánci a kontrolují jejich povolení k pobytu. Jo a osahávali zavazadla. I naše. Sever země je znám produkcí opia a vláda se s tím snaží bojovat.
Za hodinku jsme ve městě Chiang Rai. Batohy necháváme na autobusovém nádraží za 10 THB/kus. Dnes máme takové "leháro", jsme v Chiang Rai, nic neděláme, sedíme na netu a večer letíme do Bangkoku. V grill baru „bkkgrill„ si dávám lehce pozdní oběd. Objednal jsem si grilovaná kuřecí prsa s hranolkama, k tomu salát se zálivkou a zvlášť mi ještě donesli pálivou omáčku. Velká porce a za 59 THB. Bylo to taaaaakoveeee. Chrochtal jsem blahem :-). Konečně zase něco trochu normálnějšího, evropského. Na pití si dávám ledový citronový čaj se spoustou ledu. Doufám, že mi z toho nic nebude.
Nechci si nechat ujít chrám Wat Phra Keo. Je nejhezčí a taky „nejvzácnější". Byl v něm totiž původně uložený Smaragdový Buddha, který je teď v Bangkoku. A tak se trmácím přes půl města, ale podle mapky to nacházím celkem snadno. Navíc okolo chrámu je krásná zahrada či park, kde se dá příjemně trávit oddychový čas. Uvnitř chrámu je krásná kopie smaragďáčka – navíc volně k prohlédnutí bez omezení. Není to ovšem přesná kopie.
Totiž podle náboženského protokolu nemá mít replika stejné jméno, nesmí být ze stejného materiálu a ani se nesmí přesně podobat originálu. Je o pár milimetrů menší než její slavnější předloha. A mají tu úžasnou ZOO. V jezírku totiž je pontonek a na něm spousta želviček. Ve vodě se to hemží sumci a různými rybami – prostě idylka. Mniši se sbíhají k večerní modlitbě a já se vracím k autobusáku, kde mám sraz s Radimem. Cestou potkávám prodejnu „Baťa" i s baťovskými cenami.
O půl šesté si bereme na letiště tuk-tuk, je to asi 12 km od města. Cenu jsme si předem dohodli na 80 THB. Už z domu jsme měli přes internet objednané a zaplacené letenky se společností Thai Air Asia. Jedná se o nízkorozpočtové aerolinie. A navíc probíhala nějaká akce, takže jedna letenka včetně tax vyšla na 587 THB (cca 350 Kč). Nicméně při odbavení zavazadel máme oba nadváhu já 3 kg a Radim 4 kg. Maximum je „pouze" 15 kg na osobu. Slečna je neodbytná, buď si věci uberete a přendáte jinam, nebo zaplatíte 80 THB/kg+daň. Jelikož to opravdu nemám kam přeložit, tak ještě platím za nadváhu báglu 256 THB. To zase bylo terno. Na dobití energie si kupuji malou čokoládu za 25 THB.
Letadlo mělo něco přes hodinu zpoždění. To jsou ty levné lety. Po desáté hodině už je všechno na letišti zavřené, kromě jednoho baru, kde si kupuju Fantu za 35 THB. Odlétáme ve 22:20. Letadlo je asi pro 150 lidí a je skoro plné. Červené koberce, kožené sedačky, celkem luxus. Akorát žádné občerstvení, ledaže si ho koupíte.
Za hodinu a čtvrt, tentokrát bez nehody, přistáváme v Bangkoku. Sháníme se po informacích ohledně cesty dále na jih, ale kde nic tu nic. Všechno je zavřené. Ujela nám veškerá hromadná doprava (poslední letištní busy jezdí ve 23:30 a první ranní až 5:15) a tak jsme se museli spolehnout na taxi. Centrum či náš cíl je totiž od letiště pekelně daleko. Na letišti nám poslední zbyvší personál (nikde nikdo skoro nebyl) řekl, že taxi na autobusové nádraží, které jsme se rozhodli zkusit, bude stát 200 THB (120 Kč), takže jsme se dověděli aspoň cenu, se kterou jsme šli pak za taxikáři. Nejdříve na nás, jak jinak, vyrukoval s přemrštěnou sumou - chtěl 400 THB. Trvali jsme na 200 B, postupně snížil až na 220 THB, ale pak se asi urazil či co já vím co, že jsme my nic neslevili ze svých požadavků, a předhodil nás kolegovi, ktery nás bez keců vzal za 200 THB. Trošku jsem to nepochopil, kvůli 20 THB neměl nic... No, ale jeho problém. Jeli jsme tedy přes celé město na jižní autobusové nádraží, což jsme si aspoň mysleli do doby, než jsme tam dorazili. Slečna na letišti nám totiž řekla ještě jakési jméno toho autobusáku (Ekamai), který ovšem nebyl jižním nádražím, ale východním... Taxikáři říkám, že chceme na jižní nádraží a jedním dechem mu vyslovuji jméno východního nádraží. Taxikář z toho byl zmatený, ale to nám došlo až později, když všude vidíme cedule směr Pattaya, Kambodža, Ko.Chang a podobně. Asi dle frekvence vyslovovaného jména Ekamai si pak vybral nádraží východní a odvezl nás na nádraží východní. Tak jsme se ocitli někdy kolem půl druhé hodiny ranní přesně na opačném konci velkého města, než jsme potřebovali být... Hned se kolem nás samozřejmě začalo motat plno lidí, kteří nám chtěli "pomoci" (hlavně od peněz). Časem jsme zjistili svůj omyl a řešení se pomaličku začalo krystalizovat. Jeden z lidí, starý dědek, který neviděl do našeho průvodce přes dvoje brýle, se ukázal jako taxikář a nabízel nám, že nás hodí na jižní nádraží. Po chvilce smlouvani jsme se dostali na cenu 170 THB (začínalo se opět na 400 THB :-) a jeli jsme opět na druhý konec Bangkoku. No, jeli. Poskakovali přískokem. Prvním varováním při nasedání do taxi už byla sklopená sedačka řidiče, který ji jediným nečekaně rychlým pohybem uvedl do běžného stavu, dá-li se tak v případě tohoto vozu mluvit o běžném stavu. Pak nám naložil zavazadla do kufru, kterýžto upevnil gumou, aby se mu kufr za jízdy neotevřel. A pak jsme "vyskočili" směrem k jižnímu nádraží. Vůz měl totiž nějaké zjevné problémy s brzdami, což se při nevalném brždění projevovalo značným kvílením brzd. Mimo jiné. Druhým projevem špatných brzd, alespoň se mi to tak jeví, bylo pravidelné "pozastavení" auta resp. jeho zpomalení, takže auto opravdu skoro jakoby poskakovalo... Byly to asi podobné pocity, jako když škytáte. Nicméně jsme se nakonec slavnostně dostali na jižní nádraží a s trochou nadsázky tvrdím, že jsme tak měli nocleh pod širým nebem každý za 185 THB. Na nádraží už zase byla spousta lidí kolem, kteří nám chtěli "pomoci". Asi tak, oni poradí, to jo, ale samozřejmě při tom koukají, kolik jim z toho bude sypat. No, tady ale nebylo moc co řešit a dostali jsme se na autobus jedoucí ve 3:30 do Chumphonu, kam jsme potřebovali. Protože jsem nevěděl jak se to vyslovuje a všude jsem se ptal na [čampun] nikdo mi nerozuměl. Nakonec jsme zjistili, že se to čte [čumpon]. Na nádraží si kupuju do autobusu ještě 4 koláčky a zelený čaj. V buse jsme seděli skoro sami a čekali. V kolik budeme odjíždět, jsme si netroufli odhadovat, ale doufáme, že ne až se autobus naplní. Po asi 30 minutách čekání vyrážíme. Naše radost z rychlého odjezdu byla ale předčasná. Hned první zastávka se kapánek protáhla a my (stále ještě v Bangkoku) se rozjeli asi za 10 minut. Revizor musel zkontrolovat, zda někdo nejede načerno. Pak nasedl do svého osobního auta a odjel.
Byla to dálková linka, cca 470 km, ale autobus stal opravdu v každé díře. To jsem ještě neviděl... Je 7:30 a jsme teprve v Hua Hin, asi ve třetině cesty (200 km od Bangkoku) a zbývá nám ještě 270 km. Každopádně jsme po necelých 9 hodinách jízdy (ve 12:15) dorazili do Chumphonu, odkud měly vyjíždět lodě na ostrov Kho Tao, kam míříme.

výdaje