LETEM SVĚTEM

Čtvrtek 15.12.2005 - Mae Hong Son

Radim si na dnešek naplánoval cyklistický výlet a já jsem hned v 7 ráno vyrazil na místní rušný ranní trh (morning market) v Mae Hong Son. Životem pulzující trh, prostoupený pronikavými vůněmi se koná téměř až na letištní ranveji. Rozhodně stojí za to , aby si člověk přivstal. Prodává se zde široká škála čerstvých produktů, mynmarských (barmských) textilií. Lidé z místních horských kmenů sem přicházejí prodávat své krásné výtvory. Kromě masa, ryb, zeleniny a ovoce mě nejvíce zaujaly žáby stažené z kůže. Některé byly syrové, jiné už pečené. Nakoupil jsem různé čaje, jakési mazání na klouby, chilli papričky, mleté chilli, šafrán a k jídlu kokosové placičky za 5 THB (3 Kč), které už jsem měl na plovoucím trhu v Damnoen Saduaku.
Nedaleko stojí týkový chrám Wat Hua Wiang s několikavrstevnými střechami v barmském stylu. Uvnitř se nachází jedna z nejkrásnějších soch Buddhy v severním Thajsku, Chao Palakenga. Je kopií slavné sochy z Mandalay a má typické roucho barmských králů a protažené ušní boltce.
Načež mi přišla SMS od Radima, že s kolem je průser a že mění program. Seděl v nějaké restauraci na snídani, jeho oblíbené thajské nudle „Pad Thai". Šel jsem za ním a vyprávěl mi své story, jak sháněl kolo. Šel do jedné půjčovny, kterou mu včera večer doporučili. Tam měli asi 4 kola a všechny byly rozpůjčované. Když se ptal, jestli budu třeba zítra volné, paní pokrčila rameny, že neví. Ale říkala, ať zkusí něco sehnat na hlavní ulici. Vyrazil tedy na hlavní, nicméně nic nezahlíd. Řekl si tedy, že zkusí zdejší TAT, což je vládou podporovaná státní organizace, která se stará o turisty. Poskytuje jim informace, rady, letáky, mapky apod. Přišel tedy do TATu a z poza okýnka se na něho usmívala nějaká paní, co neuměla anglicky, jak posléze zjistil. Když tam chvíli stál, dala mu do ruky dvě ne moc použitelné mapy, jejichž tři kopie již máme na pokoji a marně ji vysvětloval, že map (nepoužitelných) už má více než dost, ale že shání bicykl. Časem pochopila, že ho její mapky neuspokojí a poslala ho o patro výše. Sice nechápal proč tam má jít, ale šel. Tam na něj opět mile a s úsměvem civěl chlapík, který držel v ruce nějaké doklady a snažil se mu nějak vyhovět. Bohužel, Radimovu požadavku, že shání kolo a jestli mu může poradit, kde je tu nějaká půjčovna, opět nerozuměl. Na každý jeho dotaz se univerzálně usmál a pokýval nějak hlavou. Po čase pochopil, že stále něco chce a tak mu sdělil, že moc nemluví anglicky a poslal ho o patro níž, odkud před chvílí přišel :-). No, pochopil, že tady dnes neuspějě a ještě jednou si prošel hlavní ulici. Když na nic nenarazil a pár lidí mu ještě řeklo, že tu kolo nikde nesežene, skončil v té restauraci.
Vyšlápli jsme si tedy na nedaleký vrcholek s chrámem Wat Phra That Doi Kong Mu, odkud je nádherný rozhled na celé město a na okolní kopce, které jsou opravdu všude dokola. Dokonce vidíte až na barmské hory na západě.
Cestou na vrcholek jsme objevili, co jiného, než druhou půjčovnu kol, kde měli dokonce kola! Bohužel, už bylo dost hodin a když už se mnou šel na ten vrcholek, tak nechtěl zase měnit plány. Říkal si ale, že možná cestou zpět si ho půjčí a aspoň se projede po okolí... Cestou zpět ovšem asi začaly působit jeho oblíbené "Pad Thai", takže byl rád, že z batohu vyhrabal živočišné uhlí (zatím ho kupodivu musel použít jen dvakrát, dnes tedy podruhé) a dohrabal se na WC. Z výletu tedy opět sešlo a už to asi definitivně vzdal. Ještě než jsme objevili druhou půjčovnu, domlouvali jsem se, že zítra asi zajedeme na motorce k barmským hranicím do dvou zdejších vesnic - jedna je vyhlášená čajem, druhá kávou. Tak jsme zvědaví jaké to bude a hlavně, jaká bude doprava. Zřejmě se totiž budeme zase plahočit nějakými kopci, což bude zase dílo :-). Tak doufám, že tentokráte už bez nehody. Chci zajít na internet, ale ten levný má zavřeno (jinak je všude dost drahý 40-60 THB/hod). Na chvilku si lehám. Radim zůstává na pokoji a já se jdu najíst. V jedné restauraci u hlavní cesty si dávám za 25 THB „rice sweet and sour fried with chicken". Byla v tom mrkev, cibule, zelená okurka, ananas a nějaké výhonky. K pití džus Khru urai za 15 THB (ten s tím vitamínem C). Po obědě navštěvuji dva chrámy u jezera Jong Kham Lake. V jezeře se původně koupali sloni a obzvlášť nádherně vypadá brzy ráno, kdy je městečko často zahaleno v mlze.
Mimochodem thajský název města Mae Hong Son zní Muang Sam Mok, „město tří mlh", protože město je často zahaleno oparem, jehož vlastnosti jsou v každém ze tří ročních období jiné. Dnes se v souvislosti s tímto městem stále častěji hovoří o „thajském Švýcarsku". Osmdesát procent území v provincii Mae Hong Son se nachází na svazích s úhlem sklonu přes 45 stupňů. V jezeře se zrcadlí oba chrámy Wat Chong Kham, založený Šany (1827), který uchovává uctívaného sedícího Buddhu, vysokého 5 metrů a Wat Chong Klang z 19. století s bělozlatými čedí. Je proslulý lidovými malbami na skle.
Internet je už konečně v provozu a tak tam na hodinu za 30 THB usedám a rozesílám maily. Na večeři jdu opět sám, do restaurace, kde si objednávám „stir fried ´pug kood´ with turmeric (kurkuma) & pork" s rýží za 56 THB a malé pivo (ale zato 6% alkoholu) Singha za 45 THB.
Dneska začíná nějaký festival, kde lidé pouští do nebe velké bílé lampiony, které zapálí a ony se vznesou jako horkovzdušný balon.
Jezero i letištní ranvej je pěkně nasvícené. Dokonce i obchod „7eleven", který má otevřeno nonstop, má do 20:00 zavřeno. Balíme bágly, protože zítra večer po návratu z výletu pokračujeme přes Chiang Mai do Thatonu a dále na sever.

výdaje