LETEM SVĚTEM

Neděle 25.12.2005 - Záliv Phang Nga, přesun do Krabi

Ráno vstáváme v 6 hodin abychom vyrazili do Phang Nga, což pro thajskofily :-) asociuje v 99% případů nedaleký mořský národní park téhož jména. Do Phnag Nga jsme vyrazili poměrně brzy ráno a to s "cestovkou", která nás předchozí den ubytovala i ve zdejším hotelu. Ráno nás od hotelu odvezli na nedaleké sídlo cestovky, kde nám pak v 7 hodin zastavil normální běžný autobus a dovezl nás až na místo určení. Patrně bysme tentýž bus chytli někde kousek opodál za (možná i mnohem) lepší cenu, ale měli jsme už za sebou měsíc cestování sem a tam a trošku už jsme rezignovali do určité míry na levnější varianty a volili jsme pohodlnější řešení, aspoň tak jsem to vnámal já v tomto konkrétním případě. Do 8 hodin se motáme po Surat Thani a vyzvedáváme další cestující. Dokonce čekáme i na příjezd vlaku, aby naháněči autobus zaplnili. S jednou zastávkou na „odpočívadle", kde si kupuju 6 banánů za 10 THB přijíždíme v 10 hodin do města Phang Nga.

V Phang Nga sídlí přímo na autobusovém nádraží nejméně dvě cestovky, které pořádají zájezdy do zdejšího mořského národního parku. Jedná se o čtyřhodinové vyhlídkové plavby na motorových loďkách v ceně 400 THB na osobu. Ovšem tato cena zahrnuje už i ten hrozný poplatek pro turisty 200 THB za vstup do národního parku, 1l balené vody na cestu a dopravu dodávkou k lodi a zpátky. Vzhledem k délce plavby se vyjíždí jen dvakrát denně, pokud si tedy člověk nechce připlatit za mimořádnou jízdu. A protože my jsme první plavbu nestihli a připlácet jsme si nechtěli, tak jsme si v cestovce Mr. Kean Tour koupili výlet na 14 hodinu. Vedle je i cestovní agentura Sayan Tour, která má stejný program i ceny, ale přesvědčila nás kniha hostů, kde jsme si přečetli chválu jedněch českých cestovatelů. Nechali jsme si u něj zavazadla a jelikož jsme měli ještě čas tak na doporučení majitele cestovky jsme se vydali k 1,5 km vzdálené jeskyni Tapan, u níž jsou nejméně tři či čtyři zajímavosti. Za prvé zde krom nijak zvlášť obdivuhodné jeskyně do které se dostanete když projdete dračím tělěm (uvnitř je Buddha a taky mnich a je to v podstatě taková netradiční svatyně, čímž je jeskyně asi nejzajímavější) můžete občas spatřit volně pobíhající opice.

Těch už jsme sice během cesty viděli všude dost, ale přeci jen to bylo něčím zajímavé, protože tyhle opice působily, zatím nejpřirozeněji, tj. jakože je tam nikdo nechová, nekrmí či necvičí a že tam tak nějak přirozeně patří, i když asi i toto je omyl a zdržují se tam nejspíš kvůli místním, kteří je beztak přikrmují, ale nic takového jsem tam nepozoroval, když jsem tam zrovna byl.

Za druhé je zde postaven (no, spíš se staví) jakýsi chrám "ve výšinách", šplhá se tam s nadsázkou skoro po žebřících (strmé schody) nahoru a je odtama pěkný rozhled na město i na část mořského národního parku, který tvoří různé krasové útvary vyrůstající "na každém rohu" z moře.

Ostatně, můžete se mrknout, jak to v onom parku vypadá, třeba na následujících adresách:

http://www.caingram.info/Thailand/Phang-gna-index.htm

http://www.phuket.com/island/phangnga.htm

No, a asi za poslední jsou zde sochy, které představují nebe a peklo. Zejména to peklo nám přišlo z toho všeho vyjmenovaného asi nejzajímavější. Zatím jsem se tedy nepídil po tom, jak buddhismus přistupuje k pojmům jako je nebe (ráj) a peklo, ale jisté je, že to bylo jedinečné, protože během celého pobytu jsme nikdy předtím a ani nikdy potom nikde jinde nic podobného neviděli. Ráj byl vyobrazen vcelku "normálně", tj. působilo to příjemně, jsou zde různá zvířata jako např. opice, slon, tygr či dokonce krokodýl, Buddha chybět taky nesmí, samozřejmě. Zato peklo, to bylo opravdu hotové peklo. Všechny výjevy byly docela morbidní, všude tekla krev, všude byli lidé mučeni a to mnohdy dost brutálními způsoby - trhání jazyka, zapíchnuté kopí v zadnici, provrtané břicho apod.

Možná se v okolí jeskyně dalo i někam vyjít do přírody, do lesa, ale jednak nebyl čas, jednak jsme nevěděli ani kam, takže jsme se vydali zpátky na autobusák dodávkou songthaew za 10 THB na osobu a stihli ještě i oběd. Kuřecí maso s rýží za 50 THB.

Pak už následovala projížďka zmíněným mořským parkem. Ještě se dvěma mladými Francouzi – kluk s holkou nás dodávkou dovezli do jakési vesnice, kde jsme se nalodili na „dlouhoocasou loď" a korytem řeky, které lemovaly mangrovníkové lesy (největší a nejzachovalejší mangrovy v Thajsku), jsme plynule přešli na mořskou hladinu, přičemž nás všude doprovázely ty úžasné výtvory přírody, které jste mohli spatřit na výše uvedené stránce.

Ono je asi těžké to nějak popsat, protože to prostě byla slovy nepopsatelná a pocitově nepřenositelná nádhera, to se prostě musí opravdu zažít na vlastní kůži. Zajímavé je, že přestože ty skály jsou veskrze hrozně strmé, tak se krásně zelenají a uchytila se na nich za ta léta bohatá flóra, takže to vůbec nepůsobí nějak fádně či smutně, jak je ostatně vidět i z fotek.

Oblast zahrnuje přibližně 400 km2 pobřeží mezi Phuketem a Krabi. Záliv vznikl zhruba před dvanácti tisíci lety, kdy dramatické vzedmutí mořské hladiny způsobilo zaplavení horských hřebenů, které byly po miliony let vystaveny erozi.

Sedím na přídi lodi, takže mám nádherný rozhled. Kormidelník nám přibrzďuje a zastavuje, abychom mohli ty nádherné záběry zachytit na kamery a foťáky. Během plavby je několik zastávek.

Po proplutí mangovníky proplouváme jeskyní Tham Lod. Je to klenutá chodba zastřešená stalaktity.

Ve většině jeskyní uvidíte stalagmity, stalaktity a další útvary zformované odkapáváním vápence. Jeskyně se rychle odkrývají ve výšce hladiny moře a jak nám říká pan kormidelník, některé se ukáží pouze při odlivu.

Mnoho z krasových útvarů má svoje přezdívky inspirované zvláštními charakteristickými siluetami. Například jsme proplouvali kolem Khao Machu, což v překladu znamená „Skála pekingského psa" a opravdu psa připomíná.

Spodní část mogotů (věžovitých krasů) erodují mořské vlny, kdy jeden metr ubývá asi za neuvěřitelných 5000 let.

Další zastávka je u tzv. Ostrova Jamese Bonda (což je název pro turisty). Oficiální název zní Ko Khao Ping Kan. Vozí se sem turisti, protože se tu točila bondovka Muž se zlatou zbraní. Je to typická ukázka toho, co je tam všude kolem v parku k vidění a i přes značnou komercionalizaci to za návštěvu určitě stojí, akorát nedoporučuji zde nakupovat, protože ceny u zdejších (ne?)početných prodejců jsou nehorázně přemrštěné, jak jinak taky. Lepší je nakoupit přímo v Phang Nga, popř. jinde v Thajsku. Ostrov však není zajímavý jen tím, že se zde točil film o neohroženém hrdinovi, ale je tu i zajímavě sesunutá skála Khao Ping Kan (Nakloněná skála).

U ní si můžete přečíst následující text:

==============

Kao Phing-kan was occured from the crack and slide of rock due to gravity fault. As the base of rock was scoured out by the torrent making the upper rock in which the weight was huge sliding down in the form of leaning on.

==============

Tady vidíte důkaz toho, jak se zachází s přepisy do latinky. Dával jsem to k překladu známému z Nového Zélandu a prý je to totální kravina. Zahlíd jsem i na webu nějaké poznámky tohoto typu, že je to nějaká blbost. No, i přesto jsem zkusil tu totální kravinu nějak víceméně volně přelouskat s pomocí slovníku, vypětí všech sil a vůle boží :-) a dostal jsem následující výtvor:

==============

Kao Phing-kan vznikla z pukliny sesunem skálý v důsledku gravitačního zlomu. Úpatí skály bylo vymleté přívalem vody utvářejícím horní skálu, která sklouzávala svou obrovskou vahou a formovala jej tak svým opíráním se.

==============

Je to hrůza, ale nic lepšího mě nenapadlo :-). Domnívám se, že básník tím chtěl (v anglickém "originále") říci, že ten útvar vzniknul působením dvou tří procesů - gravitační zlom, tíha skály a voda. Díky tomu všemu skála sklouzla a jaksi se "odklonila" resp. vytvořila útvar, který tam je. Kde je pravda, to ví asi jenom Thajci a jejich Buddha :-). Pro lepší představu přikládám fotku oné skály.

Nedaleko se nachází kolmý skalní útvar Ko Tapu „Nehtový ostrov" nebo chcete-li „Hřebík".

Další zastávkou je pak Skála maleb (Khao Kien), na které jsou tři až pět tisíc let staré malby. Zajímavé je, že malby jsou nad hladinou moře, takže v minulosti byla buď hladina moře jinde anebo tehdejší človíčci používali nějaké lodičky či jiné důmyslné techniky k tomu, aby zdejší malůvky mohli vytvořit. Kresby znázorňují slony, opice, ryby, kraby a lovecké zbraně.

Poslední zastávkou pak měla být muslimská vesnice Ko Panya postavená na kůlech v moři okolo skály, která nese mešitu.

Ale my jsme jeli s nějakýma Frantíkama (rozuměj Francouzema :-), kteří se tam už nechtěli z časových důvodů zastavovat a protože jsme se nějak neměli ke slovu a nevyjádřili jsme se, tak jsme tam nakonec nestáli, což možná byla i škoda, mohlo to být zajímavé, ale na druhou stranu jsme stihli autobus v 18 hodin do Krabi, takže to taky nebylo k zahození. Aspoň se mám na co těšit příště :-).

Za 70 THB jsme si koupili lístek, naložili baťohy a pak i sebe a čeká nás jeden a půl hodinová cesta klimatizovaným busem za skřehotání thajských popových hvězd z televize a videa. Jen co nastoupíme, začíná pořádně pršet. Ještě, že nám během celého dne krásně svítilo sluníčko.

Zajímavý už byl třeba samotný příjezd do Krabi. Krabi je totiž poměrně široký pojem a autobus Vás (podle průvodce) přiveze do tzv. Krabi Town, které je od zdejších pláží poměrně vzdálené. Od nejturističtějšího místa - pláže Ao Nang - je to řádově kolem 20 km a pokud chce být člověk v dosahu moře a ruchu, tak je třeba se tam přepravit starou známou dodávkou songthaew (kdo chce vidět, jak taková dodávka vypadá a co to vlastně je, celkem dobré vysvětlení i s obrázky nalezne na stránce http://en.wikipedia.org/wiki/Songthaew).

S naším příjezdem na pláž Ao Nang to ale nebylo až tak přímočaré, protože náš autobus do Krabi Town nejel a vysadil nás na cestě systémem "tady si vysedni a starej se a dělej, jak umíš." S bágly a napospas osudu jsme tedy zůstali za tmy uprostřed silnice neznámo kde. Tento stav ale v Thajsku nikdy dlouho netrvá :-) a hned se nabídnul "ochotný" taxikář, že nás na Ao Nang hodí za 300 THB anebo do Krabi Town za 50 THB na osobu odkud jezdí dodávky na jednotlivé pláže. Do toho se nám příliš nechtělo a taky jsme si všimli nějakých slečen, které na tom byly zřejmě obdobně a domlouvaly si zrovna nějakou dodávku songthaew. Prohodil jsem s nima slovo, abych zjistil, co se děje, a slovo dalo slovo :-) a svezli jsme se s nimi za 20 THB na osobu do Krabi Town, kde už to bylo o poznání lepší a kde jsme měli taky původně skončit busem z Phang Nga.

Z Krabi Town už jezdily ony dodávky songthaew, o kterých psali v průvodci, že nás dovezou na Ao Nang. Už z dálky mává chlapík, a volá „Ao Nang, Ao Nang" a kýve na nás. Cena je 50 THB/osobu. To už je normální. Jenom přemýšlíme nad tím, jak je možné, že o nás věděl, že chceme do Ao Nang. Přeci to nemáme napsáno na čele. Snad jednu z posledních jsme vzali (jezdí od 6:30 do 22:30) a mířili si to rovnou tam. Na korbě s námi seděli i jacísi Němci, které jsem začal zpovídat, kde bydlí a za kolik a tak. Připadali mi docela vtipní, když jsme se jich ptali na nějaké levné ubytování a oni říkali, že v Thajsku je všechno přece tak levné... v zápětí dodali „ve srovnání s Německem". Bydleli, tuším, za nějakých 600 THB za pokoj, což bylo měřeno našimi měřítky relativně drahé, protože jsme prakticky všude bydleli za ceny v rozpětí 150 - 350 THB (plus mínus). No, ale nechali jsme se přesvědčit, že místo, kde bydlí, je dobré a že tam určitě něco levného najdeme...

Po příjezdu na pláž Ao Nang jsme zjistili, že hostel, ve kterém bydleli naši Němci, je obsazený a že těch několik málo ubytovacích zařízení, co je kolem, není v tomto směru o nic lepších a krom toho je v nich ještě dráž. Jinými slovy to byla na Ao Nang taková už skoro prdel světa, takže jsme odložili bágly a Radim se vydal na průzkum. A průzkum to nebyl jednoduchý, protože široko daleko opravdu nikde nic nebylo. Navíc tma jak v řiti, takže ani pořádně neviděl a to kráčel po jakési polní cestě :-), která ho dovedla až k debatující dvojici Thajců, kterou posléze oslovil se svým požadavkem na tip na levné ubytování pro dva. Jeden z oslovených chlapíků měl jako většina Thajců svou maličkou živnost - provozoval mototaxi, do té doby nám neznámý způsob dopravy po Thajsku. Je to de facto upravená motorka, na kterou je z trubek navařená jakási konstrukce s kolem připomínající křížence sajdkáry a thajské dodávky songthaew (konstrukce tedy obsahuje lavici, na které se dá sedět). Z debaty s Němcem při dopravě na Ao Nang jsme věděli, že tohle mototaxi stojí paušálně 20 THB na osobu, takže se s dotyčným "mototaxikářem" domluvil, že ho vezme a objede s ním okolí a něco najdou. Tvrdil mu, že ví, kde je nějaké levné ubytování... Po pár najetých kilometrech se ale ukázala opět stará známá pravda, že pokud jde o kšeft, tak Thajci vždycky všecko vědí a mají co nabídnout, i když to třeba neexistuje :-). Když tedy udělali kolečko kolem bungalovu, kde už jednou byl, zamířili ke mně, čekajíc u silnice s báglama. Naložili jsme vše na tu podomácku vyrobenou sajdkáru, která ten náklad sotva vydržela :-), a jeli jsme do centra pláže Ao Nang, kde už to vypadalo živěji a kde jsme dostali i nějaký tip na ubytovnu. Ta ale opět neklapla, nicméně v okolí toho bylo hafo, takže jsme se oba rozeběhli a Thajce jsme nechali s báglama na sajdkáře :-), ať na nás počká, že jsme "hned" tu. Nakonec Radim úplně náhodou mluvil s nějakým Indem, co žil shodou okolností nějakou dobu v Německu, a ten tvrdil, že má ubytování (Guest House Marmaid House) přesně podle našich představ. Sociální zařízení na pokoji, evropské WC :-), větrák a cenu řádově kolem 300 THB za pokoj. A taky volno! Já jsem s ním tedy pěšky odkráčel vše omrknout a Radim čekal s Thajcem i báglama v sajdkáře :-). Dlouho jsem se však nevracel a Thajec už z toho začínal být nervózní (po Ao Nang už s náma totiž kroužil určitě více než hodinu) a tak říkal Radimovi, že než se já vrátím, že se ještě někam mrknou (nějaký kolega "sajdkárista" mu totiž dal další tip). Odjeli, ale bylo to jako ve většině případů drahé. Když se Radim bavil s jedním majitelem a tlumočil mu naše představy o ubytování, tak ho z toho popadnul záchvat smíchu a díval se na něj jako by spadnul z Marsu, cože to hledá za ubytování. A když mu tvrdil, že něco takového našel, tak se jeho záchvat ještě prohloubil :-). Po tomto dalším marném pokusu mně nakonec objevili. Už jsem přešlapoval na ulici a hledal je a vítězoslavně jsem oznámil sehnané bydlení. Našemu "sajdkáristovi" jsme nakonec dali za ty útrapy 60 THB (řekl si o tolik) a šli jsme se ubytovat a konečně trošku oddechnout, v to jsme aspoň doufali netušíc, že trablům na Ao Nang ještě není zdaleka konec... Ony ty trable už začaly při prohlídce pokoje v Indově ubytovně, čímž se vysvětlilo i moje zdržení. Ind (ukazoval mi německý řidičský průkaz) mi nabídl menší pokoj za 300 a větší za 350 THB. Když jsem ale přišel na pokoj (ten menší) a prohlídnul jsem si ho a odsouhlasil, najednou přestávala jít v pokoji elektrika. Postupně se začínalo stmívat, až nakonec vše úplně zhaslo a přestal jít proud. Vypnul se samozřejmě i větrák. Ind zíral a říkal, že to nechápe a že vše jinde funguje normálně. Ind nechápal, já jsem nechápal, nikdo nechápal. Ale naštěstí měl volný ještě jeden pokoj, původně za 350 THB, ale nabídnul mi ho za 300 THB, tj. za cenu původního pokoje, ve kterém přestala jít elektrika. Tam vše fungovalo a tak jsem ho vzal. Naštěstí, protože už toho shánění v poměrně drahém a přeplněném Ao Nang bylo docela dost... Co se ale nestalo, když jsme přišli do pokoje, vybalili věci a rozsvítili, postupně přestávala jít elektrika... Tak to už bylo skoro na mrtvici. Řekli jsme to Indovi a ten se nám omlouval s tím, že to bude patrně způsobeno velkým odběrem proudu v okolí, protože byl 25. prosinec a všechno kolem burácelo a řvalo na plné pecky, stroboskopy šílely a nikdo v tom nechtěl být pozadu, takže to každý pěkně rozparádil. Nějaký smysl to dávalo, ale podezřelé bylo, že všude kolem vše fungovalo, jen v jediných dvou (volných) Indových pokojích nešel proud... Ind nám půjčil baterku a tvrdí, že až se vrátíme z večeře, tak to snad půjde. Navrhnul nám, že když najdeme něco jiného, že se klidně můžeme sebrat a odejít a neřešit to a když nic nenajdeme, tak můžeme zůstat. To bylo od něj docela milé, tak jsme nechali věci na pokoji a vyrazili do ulic s tím, že když něco najdeme, tak se přestěhujeme. Radim tedy už osobně nic hledat nechtěl a bylo mu to úplně volné, že se na pokoji nesvítí, ale mi se to moc nelíbilo a vyvíjel jsem nějaké aktivity v tomto směru. A světe, div se, kousek opodál jsme našli volné místo srovnatelné kvality i ceny a dokonce to byla ubytovna doporučována v průvodci... Když jsme se ale vraceli pro věci, potkali jsme Inda a říkal, že elektrika už jde :-). Tak jsme nakonec zůstali u Inda.

Pak jsme se šli konečně najíst do jedné shodou okolností thajsko-indické restaurace „Bangkok Delhi Darbar" a obsluhovala nás taková veselá, až koketní, slečna thajsko-kambodžského původu (po některém z rodičů Thajka, po druhém Kambodžanka). Už ani nevím, co vše nakecala, ale v hlavě mi utkvěly dvě tři vzpomínky. Jedna, když jsem se jí ptal, jestli jí žáby. Tak mi říkala, že v Thajsku jedí úplně všechno, tedy i žáby a třeba taky gekony (to jsou ty malé ještěrky). No, tvářila se u toho všelijak, ale celkem bych ji i věřil, že tam jedí skoro všechno. Další vzpomínka na slečnu je ta, když se nás ptala, odkud jsme. Českou republiku však neznala. Radim se snažil ji to přiblížit a mj. po klasickém orientačním bodu Praze a některých dalších mluvil i o Havlovi, který je snad znám všude na světě, aspoň v to doufal. No, nic ji to neříkalo. Pak se snažila říct, odkud je ona. Dávala ve stejném duchu upřesňující otázky a asi tak na 50% z nich jsme dokázali odpovědět. Když jsme furt věděli, trošku ji to vytáčelo, protože ona nevěděla o nás nic, a tak pak začala jmenovat různé díry až po poslední Horní Dolní :-), až nakonec vítězoslavně prohlásila, že teda vidíme, že taky nevíme a že ona přece taky nemůže vědět, kde je Česká republika podle našich nápověd, čímž de facto přirovnala Havla k nějaké poslední Horní Dolní v Thajsku či Kambodži, už nevím, o čem to mluvila. Tak to bylo docela veselé :-). A do třetice se nás při placení ptala, jakou máme u nás měnovou jednotku. Když nám pak přinesla účet, požádala nás o platbu v českých korunách :-), nominální hodnota ovšem zůstala v thajských bahtech :-). Určitě Vás bude zajímat co jsem si dal. Tak vězte, že to bylo kuřecí maso s chřestem a mrkví za 90 THB, k tomu rýže za dvacku a pivo Chang za pajdu, celkem jsem vyplácnul 160 THB. Ale pochutnal jsem si.

V marketu si kupuji ještě asi 12 pohledů za 65 THB, chleba, marmeládu z různých druhů ovoce, 4 malá másla, krabicový 100% pomerančový džus. Potom se konečně kolem půlnoci a za světla vybalujeme a dáváme dohromady. Radim už spí a já ještě dopisuji deník, abych na nic nezapomněl. Spát jdu kolem půl druhé. Byl to hodně náročný den. Ale konečně jsme na jihu na plážích Andamanského moře.

výdaje