LETEM SVĚTEM

Sobota 17.12.2005 - Plavba po řece Kok z Tha Tonu do Chiang Rai, přesun do Mae Sai 

Když jsme tedy ve 4:30 dorazili na autobusové nádraží do Chiang Mai, zjistili jsme, že autobus do Tha Tonu, kam máme v plánu pokračovat jede z jiného bus terminálu. Paní s tuk-tukem nás tam ochotně za 60 THB odváží. Kupujeme si lístek za 90 THB a autobus je připraven k odjezdu (5:30), máme štěstí. Přesunuli jsme se už poněkud lepším, i když stále kopcovitým, terénem do městečka Tha Ton, kam přijíždíme v 9:30. Je to malé městečko, vzdálené asi 176 km od Chiang Mai, na březích řeky Mae Kok River. Odsud totiž vyplouvají každý den ve 12:30 motorové lodě s plátěnou stříškou, tzv. dlouhoocasé čluny (longtail boats) do Chiang Rai. Oproti průvodci, kde uvádí cenu 160 THB je cena 300 THB na osobu. Kupujeme si tedy lístek a čekáme.

Mezitím jsme si zašli na oběd. Dal jsem si za 30 bahtů smažené kuřecí maso s kešu oříšky a rýži. Obklopují nás davy dotěrných dětí i dospělých z horského kmene Akha a vnucují nám své výrobky. Ale dají se usmlouvat hodně výhodné ceny, tak kupuji dvě ručně vyráběné tašky z černé bavlněné tkaniny s trojúhelníkovými vzory s našitými pestrobarevnými dílky a hliníkovými mincemi, každou za 100 THB a ke každé dostávám látkový náramek na ruku zdobený mušlemi a nějakými plíšky, dle mého výběru. Ještě si kupuji stříbrný náramek se slony. Cenu ukecávám z původních 300 na 100 THB. Před vyplutím ještě máme čas, tak se jdeme projít vzhůru ke chrámu Wat Thaton odkud je krásný výhled na řeku i městečko.
Zde nás obklopují další akha prodejci. Takže raději zase rychle prcháme pryč. V přístavišti fasujeme záchranné vesty. Na lodi nás je sedm a řidič. Z Tha Tonu jsme pluli po řece Kok cca tři a půl hodiny a bylo to pro mně osobně tedy více nervy drásající než těch 1874 zatáček na cestě z Mae Hong Sonu do Chiang Mai.

Loď mi totiž nepřišla bůhvíjak stabilní a když jsme proplouvali malými peřejkami (jde-li to tak vůbec nazvat), tak se hladina řeky nebezpečně přibližovala okraji loďky a jednou mě voda i pěkně ošplíchla. Vodu mám sice rád, ale plavbu se dvěma nelehkými batohy v řece Kok bych si klidně odpustil :-).
Na druhou stranu poznáváme rozmanitou severothajskou krajinu se všemi jejími krásami. Míjíme pomerančové sady, rýžová pole, čajové plantáže. Na břehu nějaké vesnice zase postávají děti a ženy, kteří nám nabízejí náhrdelníky a jiné tretky. Přistavujeme u břehu, ale stejně nikdo nic nekupuje. U vody si hrají děti. Dospělí sem přichází, aby se vykoupali nebo vyprali prádlo. No, dopluli jsme šťastně i se zastávkou ve (značně zkomercionalizované) vesnici Karenů, vesnici Baan Ruammitr. Hned po přistání u mola jsme tlačeni k tomu, abychom se nechali vyfotit s velikou „anakondou" – je to sice mnohametrová krajta (což je škrtič), ale i tak si 60 kilového plaza okolo krku omotat nenechám, dík. Byly tam na ukázku fotky, kde onu krajtu drželo asi tak 6 vedle sebe stojících lidí a ještě ji neměli celou v ruce. Prostě obluda. A vedle měli ještě větší. Její tělo bylo tak tloušťky průměrného člověka (možná nějakého spolkla ;-). Vážil 100 kilo. Nebo se zde můžete povozit na slonech. Ale to nás už nelákalo.
Když jsme dorazili lodí do Chiang Rai a nikdo se neutopil, tak jsme hned v přístavišti i s ostatními cestujícími nasedli na dodávku songthaew, která nás měla odvézt do centra k ubytovnám za 20 bahtů na každého. Někteří vystupují na autobusovém nádraží. Nás vysazuje u ubytovny Lek Guest House. Ten název fakt sedí. Opravdu jsme se lekli. Bylo to sice za 150 THB na noc, ale děs a hrůza. Nakonec jsme operativně změnili plán a putovali ještě dalším busem do Mae Sai, kde jsme vytvořili základnu pro výlety v těchto dnech před odletem do Bangkoku. Do Mae Sai jsme dorazili někdy po 19. hodině, takže to bylo opravdu takřka 24 hodin cestování z Mae Hong Sonu do Mae Sai. Bylo to docela úmorné. Autobus stál 30 THB. Lidi si sami zavírají dveře. Přepravuje se tady úplně všechno, pytle s rýží, různé balíky,... Pan průvodčí vstoje na nejspodnějším schodu zadních dveří, vykláněje se ven, tráví celou jízdu.
Autobusový terminál v Mae Sai je poněkud bokem od centra. Podle průvodce vybíráme Mae Sai Hotel. Dodávka nás tam chce odvézt za 100 THB (moc dobře ví, že jinak se tam večer nedostaneme). Nakonec cenu usmlouváme na 60 THB. Je to méně okázalý a cenově přijatelný hotel (300 THB/noc) s jednoduchými pokoji s koupelnou s teplou sprchou (tu tady budeme potřebovat, protože je tady hrozná zima), větrákem, stůl a křesla, deky, ručníky, mýdla. Sítě na komáry v oknech moc netěsní. Ale to už neřešíme, hlavně, že se člověk má kde natáhnout.

výdaje