LETEM SVĚTEM

Pátek 2.12.2005 - Prasat Muang Singh, Tygří chrám

Dneska vstáváme v 6:45. Zblajzl jsem croissany a ze všeho nejdříve jedeme na místní autobusové nádraží zjistit, jak nám zítra jede nějaký autobus do Damnoen Saduak. Hned vedle se nachází kancelář TAT (Tourism Authority of Thailand), kde získáváme jízdní řády a nějaké mapky. Ještě nás prosí, ať se jim zapíšeme do knihy návštěv a ohodnotíme, jak jsme byli s jejich službami spokojeni - no jak jinak než "excellent".
Jak jsem předeslal, dnes jsme tedy jeli za tygry do kláštera, ale předtím jsme se ještě stavili v "historickém parku" Muang Singh (Lví město), jsou tam ruiny khmerských staveb. Khmerská říše kdysi (před 800 lety) sahala až sem. Vstupné je 40 THB a pro motorku 20 THB. Nachází se 45 km od Kanchanaburi. Dá se sem dojet i vlakem na zastávku Tha Kilen a potom asi 1,5 km pěšky. Otevřeno je denně od 9 do 18 hodin. Chrámový komplex Prasat Muang Singh je obklopen vodními příkopy a valy.
Nachází se zde pěkná socha Avalókitešvary, který je zde zobrazen v typické podobě s osmi pažemi, ovšem všechny má ulomené. nachází se u hlavní věže neboli prangu, jehož průčelí je obráceno k Angkoru.
Bylo to opět úžasné, takže jsem rád, že jsme tam byli. Dáváme si tady oběd: rýže s masem a zeleninou za 25 THB, kupuju nějaké pohledy a vodu na cestu.
Dobrou perličkou jsou taky naše jeskyňářské pokusy. O třech jsem se již zmiňoval (první s drahým převozem po řece, druhá bez světla a bez baterky, ve třetí u NP Erawan nebylo moc vidět a nestihli jsme tygry) a pak ještě následoval dnešní čtvrtý pokus cestou k tygřímu chrámu. Cestou jsme zase neodolali odbočce k jeskyni Krasae Cave (Tham Krasae), kdy jsme ztratili značení na silnici (oni vůbec většinou nějak valně neznačí, takže člověk se musí furt někde ptát, ale malokdy se co doví, částečně kvůli (ne)angličtině Thajců). První ukazatel byl v angličtině, ale další potom už jen v thajštině. Jeskyni jsme tedy nakonec nenašli, místo toho jsme tápali po různých cestách necestách, přestože jsme museli být už někde kousek, ale místní ve vesnici stejného jména jako jeskyně, nám tvrdili, že tam žádná jeskyně není... Tímto pokusem a po předchozích zkušenostech s tím, co je ve zdejších jeskyních (při osvětlení plynovou lampou průvodce) vidět, jsme se rozhodli další jeskyně již nenavštěvovat. Vzdali jsme to, otočili se a uháněli za tygry, abychom je i dneska nepropásli.
Asi 40 km od Kanchanaburi na silnici č. 323 je budhistický chrám Wat Pha Luang Ta Bua, celý název je Wat Pa Luangta Bua Yannasampanno Forest Monastery, místní jej nazývají Wad Tum Sua neboli Tygří chrám, Tiger Temple, kde chovají různou divou zvěř přímo v prostorách chrámu (je to velký komplex). Co jsem si všimnul, mají tam nějaké srny, jeleny, buvoly, pávy, divočáky, kohouty, kozy a právě i tygry. Mají je v klecích (tygry), ale někdy kolem 13:30 odpoledne je zaženou do takového kaňonu, který je součástí toho budhistického komplexu, a lákají na ně turisty. Vstup byl sice pekelně drahý (300 THB na osobu), ale stálo to za to. A je jich tam dost :-). V tom kaňonu si tam spokojeně hoví, hlídá je asi 10 mladíků a vodí mezi ně na chvíli turisty. Můžete si je pak pohladit, nechat se s nimi vyfotit a nebo taky natočit. Já i kolega jsme tam byli pro velký úspěch každý dvakrát :-), jednou s kamerou a jednou s foťákem, takže jsme s tygry zvěčněni dokonale. Asi to mají chlapíci pod kontrolou, ale hlídají je bedlivě, občas dostane od některého chlapíka tygr přes čumák a když začne řvát a hodně zlobit, vytáhne na něj kovovou tyč a pohrozí mu. Vedle sedí v hábitu budhista a s klidem (a mobilem v ruce) vše sleduje. Bylo to docela zvláštní, přemýšleli jsme, jestli na ně nemá nějaký třeba "uklidňující" vliv, ono to tak totiž působilo. Takže jsem si dnes vlastnoručně a "face to face" pohladil i několik dospělých (!!!) tygrů! Zážitek to byl zajímavý. To každopádně.
Já jsem tam šel zrovna ve chvíli, kdy toho jednoho museli krotit tyčí. No, nesežral mě. Zato když tam byl Radim, už po něm mlsně pokukoval. Hned po něm dva chlapíci skočili a sklidnili ho. Ale zase tak drsné to nebylo, jak to možná teď vyznělo. Hezky si ho hladil (to byl ten, co ho předtím krotili tyčí) a on začal otáčet hlavu k němu. Dva kolem stojící chlapíci se po něm hned vrhli a začali mu hlavu strhávat jinam a odvedli Radima pryč. Za chvíli ho ale k němu přivedli zpět. Vždy nás fotil a natáčel někdo z personálu, takže to máme z první ruky. V průvodci psali, že za focení se ještě platí navíc, ale naštěstí to už bylo v ceně, včetně barevné brožurky. Málem bych zapomněl. Hned u vstupu musíte vyplnit registrační kartičku, kde je jedna docela zajímavá větička, volně přeloženo: „Souhlasím s tím, že chrám nenese zodpovědnost za žádná zranění nebo škody, které já nebo moje osobní věci mohou utrpět" a že vím, že zvířata pochází z divočiny a nemusí být krotká a musím dávat pozor při pohybu kolem těchto zvířat. To mluví za vše. A přesto všechno tam leze taková spousta sebevrahů, jako jsme my.
Pokud Vás to zajímá více, můžete mrknout na www.tigertemple.org. Dozvíte se zde například, že v chrámu je 17 tygrů, z nichž 7 jsou sirotci získaní z divočiny a 10 se jich narodilo již zde. Určitě se všichni ptáte jak to, že tam můžete mezi ně jenom tak jít, určitě jsou zdrogovaní. Opět cituji: „Ne tygři nejsou zdrovovaní ani pod sedativy. Tygři jsou noční zvířata, takže během vedra ve dne spí. Tygří oči jsou lépe přizpůsobené nižším světelným podmínkám, než jejich kořist, takže ji mohou lépe napadnout v noci. To znamená, že jsou více aktivní a loví v noci. Dospělí tygři jsou od přírody línější, kdežto tygří mláďata jsou čilejší, živější, a budou si hrát, pokud není příliš horko. Naopak divoké zvíře, které by bylo zklidněné sedativy, je mnohem nebezpečnější, protže se stanou dezorientováni okolím a všechno kolem nich se stane hrozbou. To v nich vyvolá jejich divoké pudy a pravděpodobněji napadnou. A proč jsou tak klidní. Byli vychováni se soucitem mnichy a vzájemně na sebe působili od té doby, co byli mláďata. Takže si přivykli na člověka a berou ho jako součást svého života. A rovněž jsou zvyklí na lidi, kteří přicházejí do chrámu a focení s nimi je jejich denní rutina. Jako všechna zvířata, včetně lidí, mají chvíle, kdy nechtějí nic dělat a mručí. A to je právě varování, že nejsou spokojení s danou situací. A prý ještě nikdy nikoho nenapadli." Ale jak se říká, vždy ve střehu. V 17 hodin odvádějí tygry zpátky do klecí.
Ještě tam bylo v kleci pár tygřích mláďat (1,5-2 měsíce), kteří si hráli paradoxně s plyšovým tygrem.
Prohlédli jsme si i Compassion Pavilion, který slouží jako chrám kláštera a ukrývá zlatou sochu buddhy vyrobenou z 80 kg zlata. Samotný buddhistický lesní klášter byl postavený v roce 1994.
Kupujeme do naší motorky benzín 2,6 l za 60 THB a vracíme se do Kanchanaburi. Původně jsme chtěli ještě večer se přesunout do Damnoen Saduaku, ať jsme tam ráno brzy než dorazí turisti z Bangkoku, ale jelikož nám při placení zaúčtovala i dnešní noc, protože jsme pokoj nevyklidili do 12 hodin, zůstáváme ještě přes noc a vyrážíme ráno autobusem už v 5:10. To bude zase vstávání. Pak se vracíme do Bangkoku, kde dokončíme jeho prohlídku.
Vracíme motorku, vůbec si ji nekontroluje v jakém je stavu, vrací mi pas a loučíme se. Večeříme, kde jinde než u nás. Dávám si rýži s kuřecím masem, sladkou omáčku, nějakou zeleninu, to vše za 25 THB, pomerančový džus za 22 THB a moji osvědčenou zmrzlinu. Jdeme ještě na Internet, poslat zprávy domů, že ještě žijeme (20 THB/hodinu). V 7elevnu si kupuji Fantu, croissany a pizza šnek.
No, a to bude asi tak zhruba vše. Možná jsem na něco zapomněl (určitě), ale to nejdůležitější je tu. Jo, dneska Radima poprvé píchnul komár (zatímco já už schytal přes deset kousanců), byl to ale komár denní, takže malárie nehrozí, maximálně tak může dostat horečku dengue, ale ta se stejně nedá léčit, takže to nemusí řešit :-) (většinou se to ale přežívá bez komplikací a následků).

 výdaje

Pozn. cena benzínu: benzín 91 – 24 THB/litr, benzín 95
– 27 THB/litr