LETEM SVĚTEM

Čtvrtek 9.1.2014 - Soroa, Las Terrazas, Havana

V 7 ráno nás budí kokrhání kohouta stejně jako včera. Snídani máme na 7:30, stejná jako včera, jen jsme si dali volské oko a džus byl z guajávy. Rozloučili jsme se s Anou Luisou a jejím psem Palmerou, byla to strašně příjemná paní domácí, její ubytování mohu všem jen doporučit. Chtěl jsem, aby nám ukázala svoji registrační knížku - libreta, za kterou nakupují na příděl. Bohužel ji neměla doma. Ale říkala, že je vždy dáno na měsíc a osobu, kolik toho může koupit za CUP, například 1 kávu na osobu, 1 cukr, půl litru oleje,... což říkala, že běžné rodině vystačí tak na 5 dní, jí na den, tím, že se stará i o turisty. Zbytek, pokud chtějí kupovat tak jen v obchodech za CUCy nebo na černém trhu (mercado negro). Zaplatili jsme ji 2 noclehy po 20 CUC, 4 snídaně po 4 CUC, 2 včerejší bohaté večeře po 8 CUC a dvě vody, které jsme si vzali z ledničky za 1,5 CUC. Taky jsem se Any Luisy ptal, kolik musí platit státu za pronájem pokojů. Řílala že za ty 3 pokoje co pronajímá platí měsíčně 380 CUC, a to bez ohledu na to jestli má nebo nemá turisty. Je to paušálně. Říkala, že když je dost turistů, tak že to není problém.

Vyjíždíme v 8:30. Cestou se zastavujeme na poště a házíme do schránky 2 pohledy, mému otci z Viñales a otci od Martina pohled, kde je vyobrazen Fidel s Hemingwayem. Ptal jsme se ještě na známky do Evropy a říkala mi cenu 0,65 CUC, tak nevím v Havaně mi říkali jednou tolik. Jedeme k hotelu La Ermita odkud je pěkná vyhlídka na údolí, město Viñales a mogoty. Hotel je moc pěkný, ale výhled je hezčí od hotelu Los Jazmines. Zastavujeme se ještě jednou na chvíli na vyhlídce u hotelu Los Jazmines, tentokrát za slunečného počasí a potom už pokračujeme směr Pinar del Rio, kde se napojujeme na dálnici Autopista Nacional a jedeme směr Havana. Zastavujeme se ve vesnici Soroa, 16 km JZ od Las Terrazas v pohoří Sierra del Rosario. Mapa oblasti.
Auto necháváme na parkovišti u vodopádu za 1 CUC. Odtud se dá dojít ke všem zajímavostem v okolí. Nejdříve jdeme k 20 m vysokému vodopádu El Salto de Soroa (Salto de Arco Iris). Vstupné je 3 CUC pro cizince a 10 CUP pro Kubánce, otevřeno je od 8-17 hod. Vede k němu 250 metrů dlouhý chodník a schody. Vodopád je velice pěkný, dokonce se dá pod ním i koupat, ale plavky jsme si nevzali.

Stejnou cestou se vracíme zpátky. Od parkoviště jsme se vydali přes malý most na kopec k vyhlídce El Mirador. Za 3 CUC je možné jet na koni od Villa Soroa, ale když jsme tu cestu viděli, tak si nedovedu představit tu jízdu na koni. Cesta až na vrchol nám zabrala 25 minut. Vede do poměrně prudkého kopce, všude je bláto po předchozích deštích, vlhko a ještě k tomu horko. Vražedná kombinace. Během chvilky jsme durch mokří. Cestou pozorujeme různé motýly a ptáky. Ze shora je krásná vyhlídka na celé pohoří Sierra del Rosario.

Na nebi nad námi krouží množství supů (španělsky aura).

Vracíme se dolů, to už nám šlo mnohem rychleji. Od parkoviště se dá ještě dojít nebo i dojet autem k vyhlídce El Castillo de las Nubes, ale jedna nám stačila. Já jsem ještě zašel do Orquideario a Jardín Botanico. Otevřeno je denně 8:30-16:30, 3 CUC vstupné + 1 CUC za foťák, 2 CUC za kameru, kdybych ho měl schovaný v batohu, tak bych ušetřil. Poučení pro příště. Místní platí zase pouze 3 CUP. Mimochodem i vstupné se dá obejít, do areálu vede ještě jedna cesta a brána, která byla oevřená, a to kousek před parkovištěm směrem od dálnice. Má tady růst 700 druhů orchidejí, na co mě nalákali, já jich s bídou napočítal maximálně 20. Jinak tady byly okrasné stromy, palmy a vila zakladatele zahrady. Zahrada mě teda hodně zklamala, takže za 15 minut jsem byl venku.

Pokračujeme dále po silnici za Soroa směrem na Las Terrazas. Má tady být mýtná budka, kde se má platit 4 CUC na osobu za vjezd do oblasti Las Terrazas, ale kde nic tu nic. Cestou jsme minuli jednoho hada, který se plazil po silnici. Dojeli jsme k odbočce na Casa del Campesino a Hacienda Unión. Je to jenom restautace, kde je zrovna úplně plno, protože tady stojí 3 turistické autobusy. Odtud jsme sešli asi 200 metrů k bývalé kávové plantáži, ale není tady po ní ani zmínka. Takže tato zastávka byla o ničem. Pokračujeme dále do horského letoviska Las Terrazas nacházející se u jezera Lago del San Juan. Je to příjemné místo, malé nic tady není, kromě jezera, jednoho hotelu El Moka, pár ubytovacích bloků pro místní a několik restaurací. Zašli jsme si na oběd do restaurace La Mercedes. Je na terase odkud je výhled do údolí. Byly tady jen jedni Němci. Dali jsme si napůl jedno jídlo za 7,20 CUC, dušené hovězí na nudličky v rajčatové omáčce s rýží a bramborami a jedno pivo za 1,60 CUC. Obyčejná jídelna, ale jídlo bylo dobré, i když v jídelním lístku toho moc nemají a navíc jsou všechna jídla hodně podobná.

Před mýtnou budkou jsme odbočili vlevo k zrekonstruované kávové plantáži z 19. stol. Cafetal Buenavista (otevřeno je denně 9-16,vstup je zdarma). Je možné jít i 2,5 km pěšky z Las Terrazas. Nevím, jestli se mýto platí, kdyby jsme touto branou přijeli z opačného směru. Každopádně jsme ušetřili každý 4 CUC. Rozkládají se tady terasy, na kterých se kdysi sušila káva, jsou tady ubikace bývalých otroků, kteří na plantážích pracovali.

Odtud už pokračujeme do Havany asi 58 km. Podle navigace jsme dojeli až na Plaza de la Revolución, kde se nachází Memorial José Martí 39 metrů vysoký mramorový sloup a vedle něj velká socha José Martího, Memorial Ernesto "Che" Guevara v budově ministerstva vnitra. Parkovat se dá pouze na vyhrazených místech a vždy někdo musí zůstat u auta, nejspíš aby v něm někdo nenechal bombu, protože se tady nachází ministerstvo vnitra a sídlo komunistické strany, kde má pracovnu sám El comandante. Na Kubě existuje pouze jedna politická strana a to Komunistická strana Kuby. Školáci na Kubě jsou pionýry. Různé typy škol mají odlišné uniformy i pionýrské šátky - modré a rudé. Často jsme se s nimi setkávali na ulicích a vzpomínali na své mládí kdy jsme byli jiskrami a pionýry. Z jedné budovy na nás shlíží obří podobizna Che Guevary z druhé pro změnu Camilo Cienfuegos, kubánský revolucionář. Jinak je náměstí prázdné obří vybetonované prostranství na kterém se pořádají různé oslavy a manifestace.

Odtud jsme zajeli o pět bloků dál k Necrópolis de Colón (Cementerio Cristóbal de Colón) - hřbitov Kryštofa Kolumba, hřbitov s nádhernými mramorovými hrobkami a v samém středu osmihranná kaple. Otevřeno je denně 9-17, ovšem vstupné je nekřesťanských 5 CUC. Je to poprvé co vidím, že by se za vstup na hřbitov platilo. Tak si ho prohlížíme jen přes plot. Je to jeden z největších hřbitovů v Severní a Jižní Americe z roku 1868. Je tvořen celými ulicemi a dopravním značením. Existuje dokonce mapa hřbitova.

Odtud už jedeme přímo k autopůjčovně. Ovšem nikdo tady není. Chvíli čekáme a pak jsme vzali kufry a šli do casy particular. Auto jsme nechali zaparkované před hotelem Inglaterra. Jsme ubytováni ve stejné case jako minule, dokonce i pokoj máme stejný, takže jsme tady už jako doma. Dali jsme si sprchu a vyrazli do města na večeři. Mezitím jsme zkusili ještě jednou zajít do autopůjčovny, není to daleko a chlápek tam byl. Jen si auto prohlédl, jestli nechybí rezerva a hever, opsal stav kilometrů (mimochodem najeli jsme 581 km, to se nezdá, ale nemuseli jsme tankovat, benzín nám vyšel, vrátili jsme nádrž s jednou čárkou. Vrátil mi kauci 150 CUC, podepsali jsme papír a šli jsme. Proběhlo to hladce a rychle. Zabruslili jsme na ulici Obispo, která je rušným centrem se spoustou obchodů a restaurací. Každý jsme si dali dvě pizzy se sýrem po 10 CUP. Zaujal mně obchůdek s točenou zmrzlinou, kde byla cena 1$. Myslel jsem si že pro cizince to bude 1 CUC a pro místní 1 CUP, protože zrovna odtud odcházela paní a se třemi dětmi a každému koupila zmrzlinu. Těžko by jim koupila zmrzlinu každému za 20 korun. Vzal jsem tedy 1 CUP a světe div se, bez mrknutí oka mi natočil jednu mixovanou zmrlinu vanilkovo čkolodádovou. Byla výtečná. Nejlevnější zmrzlina v mém žovotě, za 1 korunu.

O kousek dál byl jiný stánek se zmrlinou, kde mají o něco dražší, kopečkovou za 3 CUP a pak za 7 CUP kopeček a ještě posypaný oříškama a v lepším kornoutku. Martin si ještě koupil dvě piva v plechovce po 1 CUC a také jsme doplnili zásoby vody. Po osmé hodině se vracíme na pokoj. Dopisuji deník za dva dny. Uf.