LETEM SVĚTEM

Středa 22.1.2014 - Trinidad, Valle de los Ingenios, Playa Ancón

Vstáváme v 7 hodin. Budí nás šumění moře. Komáři nás naštěstí nechali v noci na pokoji. Snídani máme na terase s výhledem na moře. Dostali jsme ananas, meloun a banán, opečené tousty, máslo, zapečený toast se sýrem, vajíčko, džus, kávu, mléko, med. Po snídani jedeme do města Trinidad, které je z La Bocy vzdálené pouhé 4 kilometry. Parkujeme na ulici poblíž historického centra. Trinidad je od roku 1988 pod ochranou UNESCO. Jedná se o nejpůvabnější koloniální město Kuby, 16 km od karibského pobřeží na úpatí pohoří Sierra del Escambray. Letos slaví 500 let od svého založení (1514). Trinidad se stal v pořadí třetí osadou založenou na Kubě španělským dobrodruhem Diego Velázquezem. První vlnu prosperity zažilo město díky zlatým dolům v okolních horách. Tu pak vystřídal obchod s cukrovou třtinou a otroky.
Prohlídku města jsme zahájili u restaurace El Jigue, starobylé koloniální rezidence a poblíž se nacházejícího Museo de la Lucha Contra Bandidos umístěné v Iglesia y Convento de San Francisco de Asís (klášter Sv. Františka z Assisi). Otevřeno je út-ne 9-17:00, vstupné činí 1 CUC vč. výstupu na jeho věž. Podařilo se mi proklouznout bez placení a vyšplhat se po dřevěném schodišti na věž, z jejíž zvonice je nádherný výhled na město i hornaté okolí s vrcholky Alturas de Trinidad a vzdálenější pohoří Sierra del Escambray. V celém městě jsou krásně barevné domy s různě tvarovanými mřížemi v oknech. Cesty jsou dlážděné kočičími hlavami, takže se po nich špatně chodí, ale dodává to městu starověký ráz. Děti si z uliček udělaly hřiště. Ulice křižují koňské povozy, které celému městu dodávají na autentičnosti a půvabu.

Odtud jsme se vyšplhali do kopce ke kostelu Ermita de Nuestra Señora de la Candelaría de la Popa del Barco - Ermita de la Popa. Jsou z něj jen ruiny, zůstalo zachované jen část průčelí. Přesunuli jsme se na nejzajímavější a nejhezčí náměstí ve městě Plaza Mayor, kde se nachází staré koloniální domy s barevnými fasádami a zamřížovanými okny. Náměstí dominuje Iglesia de la Santísima Trinidad "Parroquial Mayor", hlavní městský kostel, uvnitř je socha Pán pravého kříže. Dalšími zajímavými stavbami na náměstí jsou Casa (Palacio) Padrón kde sídlí Museo de Arqueología a bleděmodrý dům Casa Aldermán Ortíz (Casa Sánchez Iznaga) kde sídlí Museo de la Arquitectura Colonial. Celé náměstí je krásně upravené a udržované se spoustou zeleně, sochami a lavičkami. Navštívil jsem zde další velmi zajímavou budovu Palacio Brunet z r. 1808, kde se nachází krásné Museo Romántico, otevřeno út-ne 9-17:00,vstupné je 2 CUC, pro místní 2 CUP, focení 1 CUC, tašky se musí dát do úschovy, ale Martin dovnitř nešel, tak mi ji pohlídal. Mezitím koupil 6 pohledů, které nám zbývají poslat. Uvnitř se ukrývá nejcennější sbírka starožitného nábytku, která hodně vypovídá o životním stylu koloniální aristokracie. Dům patřil rodině Brunetů, která svůj majetek získala z obchodu s cukrem. Dům působí, jako by se zde stále bydlelo. Hodně věcí je i z Československa a Itálie, mramor, ebenové a cedrové dřevo, původní ornamenty na zdech, které postupně restaurují. Měl jsem to dokonce i s průvodkyní, o to více to bylo zajímavé. Z terasy muzea je výhled na náměstí, klášter sv. Františka i pohoří.
 
Poblíž náměstí Mayor se nachází Palacio Iznaga, největší palác ve městě postavený kolem r. 1820 jednou z nejstarších a nejmocnějších trinidadských rodin, z kterého je ruina a celý se bude rekonstruovat a hotový by měl být v roce 2015. Snad by v něm měl vzniknout pěti hvězdičkový hotel. Vedle stojí neoklasicistní Museo Histórico Municipal (Palacio Cantero). Je to bílý koloniální dům, který patřil další bohaté rodině Canterových, kteří také zbohatli jak jinak než na cukru. Z jeho věže, kam se dá vylézt je pěkný výhled na náměstí Plaza Mayor. U něj se nachází stánky s rukodělnými výrobky. V celém městě je spousta stánků s tretkami a rukodělnými výrobky.

Kolem hudebního klubu Casa de la Trova jsme došli ke Casa Borrell, dům rodiny Borrellových (dnes městské muzeum) na ul. Callejón Caldós. Nedaleko odtud se nachází Plaza de los Artesanos (poblíž Plaza Mayor). Na tržišti prodávají nejlepší rukodělné výrobky. Koupili jsme korálky z barevných pecek a bobů 2 ks za 3 CUC a k tomu nám ještě přidala jeden navíc. Dále jsme tady koupili jednu magnetku za 1 CUC a dvě dřevěné postavičky kubánských hudebníků za 6 CUC z původních 8. Odtud pokračujeme křivolakými uličkami na náměstí Plaza de Santa Ana, kde se nachází kostel Iglesia Santa Ana, respektive co z něj zůstalo a Cárcel Real, přestavěná stará královská věznice z r. 1844, nyní největší obchodní centrum v Trinidadu, kde se nachází obchůdky a restaurace.

Za 8 CUP jsme si koupili sýrovou pizzu. Martin se chtěl nechat ostříhat, ale když mu řekli cenu 5 CUC, tak se jim vysmál. Poslední zastávku jsme udělali na nám. Parque Céspedes (Plaza Carillo), které je centrem společenského života místních a jemuž dominuje stará radnice Asamblea Municipal na SZ straně náměstí, na J straně pak Iglesia San Francisco de Paula z roku 1830.

Vracíme se zpátky k autu. Zatím to bylo nejhezčí město, které jsme na Kubě navštívili. Doposud vítězila Havana a Camagüey. Po silnici č. 12 Circuito Sur se přesouváme do Manaca Iznaga vzáleného asi 17 km od Trinidadu.
Mapa oblasti
Asi po 8 kilometrech, respektive hned za výjezdem z města u vstupní brány a pěkné zděné uvítací tabule Trinidad se nachází vyhlídka Mirador de la Loma del Puerto.

Je u ní parkoviště, ale pochopitelně placené, tak jsme se otočili a auto zaparkovali u hlavní silnice a ten kousek došli pěšky. Hlídač z parkoviště na nás něco neustále pokřikoval a volal někam vysílačkou a tak raději Martin šel k autu a popojel a já se mezitím pokochal vyhlídkou na údolí Valle de los Ingenios "Údolí cukrovarů" se 70 starými nepoužívanými cukrovary z 19. stol., pozůstatek po dobách, kdy Kuba ovládala světový trh s cukrem, historické plantáže cukrové třtiny jsou zapsané na seznamu UNESCO. V celém údolí se nachází početné bývalé koloniální haciendy otrokářů a kdysi tady stálo téměř 50 mlýnů na cukrovou třtinu. Za ním se tyčí pohoří Sierra del Escambray. Cukrová třtina se na Kubu dostala pravděpodobně z Kanárských ostrovů již v dobách prvních španělských dobrodružných výprav. Odtud pokračujeme do města Manaca. Kousek pod vyhlídkou se dá zaparkovat u silnice, odkud se naskýtá stejně pěkný výhled jako od restaurace, kde je placené parkoviště.

V Manaca-Iznaga se rovněž za parkování u malého vlakového nádraží platí, tak jsme auto nechali u hlavní cesty za autobusovou zastávkou u místní pošty. Došli jsme k usedlosti Hacienda Manaca-Iznaga z roku 1816 se sedmipatrovou 45 metrů vysokou věží Torre de Iznaga z r. 1845, nabízející za 1 CUC úžasnou vyhlídku, ale nahoru jsme nešli, neviděli bychom o nic více než z vyhlídky. Zvon ohlašoval začátek a konec práce otroků na polích. Nyní leží před haciendou Casa Iznaga (8-17 hod), což je jednoposchoďový koloniální dům bývalých pánů, dnes restaurace. Také se tady nalézají rezavé nádoby, v níž se vařila melasa. Všude kolem je spousta stánků s vyšívanými ubrusy, dečkami a podobně. Zrovna přijížděl vyhlídkový vlak, který se vracel do Trinidadu. Je tažený parní lokomotivou.

Před odjezdem jsem si ve stánku koupil čerstvý ananasový džus jugo de piña za 2 CUP. Chtěl jsem si vyzkoušet nápoj z cukrové třtiny zvaný guarapa, ale protože to bylo poblíž turistické atrakce tak mi řekl cenu 1 CUC. Místní si to kupovali, ale určitě za jinou cenu. Jedeme směr Trinidad. Poblíž letiště tankujeme za 20 CUC. Přesouváme se na pláž Playa Ancón (správně Playa María Aguilar) na poloostrově Península de Ancón. Parkujeme zdarma na parkovišti u hotelu Club Amigo Ancón, jednoho ze tří místních hotelů. Jedná se o široký pás bílého písku s korálovým útesem u Karibského moře. Poprvé se koupeme v Karibiku. Moře je klidné a teplé. Celý den svítí slunce. Natáhli jsme se kousek za hotelem Ancón, kde je už málo lidí. Šel jsem se projít po pláži až k dalšímu hotelu Brisas Trinidad del Mar.

Cestou zpátky jsem využil svůj modrý náramek z hotelu na Varaderu a v baru hotelu Ancón jsem si dal mojito. Informovali jsme se v jediném místním potápěčském centru Cayo Blanco na zítřejší potápění. Cena vč. veškerého vybavení, lodě a instruktora je pěkných 35CUC za ponor, při dvou ponorech pak 64 CUC. Potápí se na korálovém útesu, kde jsou k vidění jen malé ryby, velké ryby tady prý nejsou. Má být dobrá viditelnost a hloubka ponoru mezi 13-25 metry. Na ponory vyjíždí 2x denně v 9:30 a v 11:30. Ve třičtvrtě na pět odcházíme z pláže. Po západu slunce se prý na pláži vyskytují písečné blechy. Martina něco poštípalo mezi dva prsty na noze a je to dost nepříjemné, tak je načase odjet. V hotelovém obchůdku jsme ještě dokoupili do zásoby 2 vody po 1,50 CUC. Cestou zpátky do rybářské vesnice La Boca, kde jsme ubytovaní se zastavujeme u doporučované restaurace Grill Caribe. Nikomu to nedoporučuji. Nejdříve nás chtěl hned chlápek zkasírovat za parkování. Když se jde na pláž, která je hned u restaurace (mimochodem jsou tady větší vlny) tak se platí 2 CUC a když do restaurace tak 1 CUC. To nás hned namíchlo a chtěli jsme odjet s tím, že když jdeme do restaurace tak že mu nebudeme platit za parkování. Tak pak slevil, že teda platit nemusíme. Ale hned běžel za číšníkem a něco mu vykládal. Nejspíš něco v tom smyslu, že jsme nezaplatili, tak ať navýší cenu za jídlo. Sedli jsme si na terasu. Nikdo si nás nevšímal. Až jsem zavolal číšníka a požádal ho o menu. Řekl, že mají pouze humra, krevety a filet z ryby. Nevěděli jsme ani cenu, protože jídelní lístek žádný nedonesl. Na můj dotaz kolil stojí ryba odpověděl 10,50 CUC, což bylo více než v La Boca. A už to asi bylo i s přirážkou za parkování. Takže jídlo jsme si nedali. Jen pivo za 1,50 CUC. Napsali jsme mezitím pohledy.

Pak jsme se vrátili na pokoj a pěšky došli do restaurace El Galeon, kde jsme byli i včera. Moc na výběr nemáme. Chcípl tady pes. Zrovna zapadá slunce. Martin si dal dvě piva Bucanero za 1,50 CUC, já výborné a velké mojito za 2,50. K jídlu jsme si objednali špagety, já se šunkou, sýrem a rajčatovou pastou za 3 CUC, Martin jen se sýrem za 2,50. A pak jsem si řekl o dezert, který jsem včera viděl u jedněch turistů. Vytáhli ho z ledničky, měli ho v malých plechovkách, aby držel tvar. Je prý z vajíčka, cukru a mléka, a nějak uvařené. V ledničce to ztuhne. Polité to bylo karamelovou polevou a chutnalo to božsky. Neodolal jsem a dal jsem si pak ještě nášup, jak mi to chutnalo a jen za půl CUCu. Jmenuje se to creme caramel. Už za tmy se vracíme na pokoj. Nabalili jsme se a připravili věci na potápění. Snídani jsme si zase objednali na půl osmou. Dopisuji ještě deník, ať toho nemám pak moc.