.jpg)
Pátek 31.1.2014 - Düsseldorf, Vídeň, Bratislava, Ostrava
V Düsseldorfu přistáváme dříve, v 6:50 místo v 07:05 (+1) na Düsseldorf International Airport (DUS). Od včerejšího dne se nějak změnily podmínky týkající se přístupu tekutin na palubu letadla. Šli jsme na tranzit v domnění, že už nás nebudou kontrolovat a měli jsme u sebe jednu vodu, kterou jsme dostali v letadle. Tu jsme museli vypít nebo vyhodit. Peripetie začala s nakoupenými rumy. Přesto, že byly zabalené zvlášť v sáčcích z duty free shopu, nelíbilo se jim, že v sáčku není i účtenka. A že máme jít znova na check-in a nechat si příruční batohy i s rumy odbavit samostatně, zdarma. Takže jsme zase běželi k jiným přepážkám. Rumy jsme strčili do jednoho batohu a věci přendali do druhého. Batoh nám odbavili jako další zavazadlo. Vrátili jsme se zpátky k osobní kontrole jen jsme se postavili k druhému pásu než předtím. A to byla chyba. Zatímco vedle jsme prošli normálně, vyjma ty rumy, tak tady jsem musel projít osobní prohlídkou, pořád mu něco pípalo, přitom jsem nic kovového na sobě neměl, musel jsem vyndat tablet z batohu zvlášť zatímco předtím ne. Takže je to opravdu kocourkov a záleží jak se který úředník vyspí, jinak to nevidím. Ale nakonec jsme prolezli. Z Düsseldorfu Odlétáme místo v 8:45 až v 9:25 se společností Air Berlin – let č. AB8240 do Vídně letadlem Airbus A321.
Na palubě jsme dostali pouze pití a sendvič buď se šunkou nebo se sýrem. do Vídně jsme přiletěli v 10:45. Kufry i batoh s rumy přijel. Žádní celníci nás naštěstí nekontrolovali, jinak by po nás chtěli ten chlast proclít, protože je povoleno přivézt pouze litr na osobu. Z letiště se přesouváme do Bratislavy autobusem společností Slovak lines (ve spolupráci s rakouskou společností Postbus) za 7,70 eur a pak MHD na vlakové nádraží. Tady už čeká teta s dalším nákladem jídla a pití na cestu, jablkovým koláčem a pampůškami. Máme více než hodinu čas, tak jsme si sedli do nádražní restaurace. Přišla i Martinova sestra Jarka, kterou jsem poprvé viděl při této příležitosti. Jedeme ve 14:10 vlakem Slovan do Břeclavi, kde přestupujeme na vlak Polonia do Ostravy. Ovšem vyjíždíme s dvacetiminutovým zpožděním, které už jsme potom nedohnali. Ve Svinově na nádraží nás čeká Martinův kolega s autem, který nás dovezl domů. Tím skončila naše další cesta po světě.
S odstupem času jsem rád, že jsme Kubu navštívili ještě za života Fidela Castra. Dříve izolovaná Kuba se rychle otevírá světu (je rok 2017). Turisté z USA jásají. Ceny šly hodně nahoru a mění se i tvář ostrova coby karibského ráje, kde se zastavil čas. Kubu čeká modernizace.
Pro představu ještě přikládám tabulku nákladů.
Všechny fotografie z naší cesty včetně videí najdete ve FOTOGALERII.
