LETEM SVĚTEM

Úterý 7.1.2014 - Finca La Vigía, Parque La Güira,
Alejandro Robaina, Pinar del Rio, Viñales

Vstáváme v 7 hodin. Snídani sice máme objednanou až na 8, ale v pohodě nám ji připravili na půl osmou. Byla stejná jako včera, navíc ještě čaj. Dneska už jsou tady ubytováni další dva hosté. Necháváme si u paní domácí nějaké věci, protože se tady ještě za 2 dny vrátíme na jednu noc. Na 9 hodin si jdeme vyzvednout rezervované auto. Cestou si kupujeme ve stejné pekárně jako včera večer 4 housky a dneska platíme jen 1 CUP za housku, včera nám naúčtovali 2 CUPy. Jdeme si vyzvednout auto do autopůjčovny Cubacar (Transtur) sídlící v hotelu Inglaterra (Prado No. 416 esq a San Rafael, Parque Central). Jsme tady už něco po půl deváté a už obsluhuje chlapíka před námi. Přišli jsme na řadu až skoro o půl desáté. Nastal menší problém, protože pro nás neměli připravené auto Cubacaru (Geely), které je o 10 CUC levnější na den než od Havanautos malé Kia Picanto. Větší sumu jsme platit samozřejmě nechtěli. Telefonoval bossovi, jaká je situace a jestli nám může tu dražší Kiu pronajmout za těch 45 CUC. Schváleno a začalo vypisování smlouvy. Za chvíli mu někdo volá, že by bylo i to auto od Cubacaru, což jsme radši, protože se jedná o Geely CK, sedan, který má mnohem větší zavazadlový prostor a bez problémů se nám tam vejdou naše kufry. Jinak vše proběhlo v pohodě, zodpověděl nám všechny dotazy, byl velice příjemný. Auto je plně pojištěné, kromě autorádia a kol, na ně se to nevztahuje. Upozorňuje nás, že kdyby nás zastavili policajti a chtěli po nás zaplatit nějakou pokutu, nemáme nic platit, že pokuta se platí až v půjčovně, kdybchom jim něco dali, stejně bychom to museli znova zaplatit v půjčovně. Tím, že to tak dlouho trvalo, tak můžeme auto vrátit až do 11 hodin dopoledne. Vždy se platí za 24 hodin. Cena na den je tedy 45 CUC+15 CUC pojištění=60 CUC x 3 dny=180 CUC, vratný deposit 150 CUC, plná nádrž 1,40 CUC/l x 45 litrů, tedy 63 CUC. Vrací se pak s prázdnou nádrží. Kontrolujeme si auto a točíme si ho na video, pro případ nějakách nesrovnalostí. Počáteční stav km je 43.348.

Co se týče autopůjčoven to je taky příběh sám o sobě. Před naší cestou jsme v dostatečném předstihu oslovili emaily několik autopůjčoven. Některé nereagovaly vůbec, buď nemají přístup k internetu, nebo nerozumí anglicky a nebo prostě nechtěli. Některé byly hodně drahé, například autopůjčovna Rex. Jiné se zase tváří jako různé autopůjčovny a přitom se pod jinými webovkami skrývají tytéž společnosti například Carrentcuba.com (cubacars.com, transturrentacar.com, cubacaribbean.com) nebo Transturcarrental.com (carrentalcuba.com, cubatravelnetwork.com, cuba-junky.com) apod. Všechny autopůjčovny na Kubě jsou řízené státem. Nejvíce poboček po celém ostrově má Cubacar (transtur.cu) a Havanautos (transtur.cu, havanautos.com), které také nabízí nejširší výběr aut. My jsme nakonec zvolili dopravní společnost Transtur, která je provozovatelem autopůjčoven Cubacar a Havanautos (kontakt na ně je Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Také byli jedni z mála, kteří celkem rychle reagovali na naše maily a zodpovídali naše dotazy a také byli ze všech nabídek nejlevnější. Zvolili jsme společnost Cubacar, která je o 10 CUC/den levnější než Havanautos a převážně nabízí pouze vůz Geely CK. Vybrali jsme si auto ekonomické třídy. Garantují nám kategorii, nikoliv model vozu, který bychom chtěli. Cena při 3-6 dnech je 45 CUC/den, 7-13 dní 40 CUC/den a 14-29 dnů 35 CUC/den. K tomu se připočítává pojištění 15 CUC, které se ovšem nevztahuje na autorádio a kola (pneumatiky), která se nejčastěji kradou. Pokud chceme, aby byl ve smlouvě další oprávněný řidič, platí se 3 CUC/den. Kilometry jsou bez omezení. Když se auto vrací na jiném místě než se půjčuje, je to možné,ale paltí se tzv. drop off poplatek podle vzdálenosti. Dále je nutné při zapůjčení auta uhradit plnou nádrž benzínu, kde je cena 1,40 CUC/litr (na všech benzínkách je stejná cena 1,40 CUC za litr benzínu gasolina especial) a auto se potom vrací s prázdnou nádrží. Je to tak záměrně, buď to sami tankují za nižší cenu, než nám účtují, nebo a to je více pravděpodobné, že to vypadá, že je auto s plnou nádrží, ale po chvíli jízdy se zjistí, že nádrž plná nebyla, ale zaplatila se jako by plná byla. Nám se to však nestalo, protože byl elektronický ukazatel benzínu. Dále je nutné při zapůjčení auta zplatit vratnou zálohu, v našem případě vozu ekonomické třídy 150 CUC. Výhodou je, že se nic neplatí předem, ale až při vyzvednutí auta. U jiných společností se předem platila cena za půjčení auta a při převzetí se na místě platily ostatní poplatky (pojištění, benzín, záloha, další řidič apod.). Neposlali nám žádnou objednávku, jen termíny vyzvednutí s místem vyzvednutí, čísla rezervací a datumy. Poté jsem chtěl od nich zjistit ještě nějaké doplňující informace a od té doby už se mi ozvali pouze jednou a na další emaily již nereagovali. Tak jsem poprosil Joseho z agentury, která nám zajišťovala mnohé ubytování v casa particulares, jestli by je nemohl zkontaktovat a zjistit, zda je rezervace v pořádku. Také mu to nějakou dobu trvalo, než se mu podařilo s nimi spojit, říkal, že je to složité, ale že je vše v pořádku a rezervace je platná.
Pro zapůjčení auta, či motorky na Kubě stačí český řidičský průkaz, nemusí být kupodivu mezinárodní jako do většiny zemí a platí po dobu 180 dnů pobytu na Kubě. Poté je nutné zažádat si o místní řidičský průkaz. Řidiči musí být alespoň 21 let.
Konečně v 10 hodin vyjíždíme od autopůjčovny. Zapnuli jsme navigaci. Stejně jsme měli problém se vymotat z Havany, Malecon byl uzavřený kvůli velkým vlnám na moři, které šplouchalo vodu až na silnici. Značení je mizerné, takže nám trvalo hodinu než jsme se dostali z města na dálnici Autopista Nacional. Pěkně jsme si zajeli, ale podařilo se nám odsud dostat. Podle mapy jsem zjistil, že jsme kousek od muzea Hemingwaye, které jsme chtěli navštívit jiný den, ale když už jedeme kolem, tak jsme k němu odbočili. Finca La Vigía (Museo Ernest Hemingway) leží 11 km JV od Habana Vieja na předměstí San Francisco de Paula (po-so 10-17,Ne 10-13:00). Při vjezdu do areálu se platí vstupné 5 CUC na osobu vč. focení. Přitom nám paní říká, že dovnitř se jít nedá, pouze nahlédnout okny a dveřmi. Tak jsme ji řekli, že o to nemáme zájem, že se jen otočíme a pojedeme pryč, jenže nebylo se kde otočit, silnice byla úzká pro jedno vozidlo a za námi už stál autobus, tak jsme vjeli dovnitř, a než Martin otočil auto, tak jsem si dům prohlédl a udělal pár fotek. Tady žil Hemingway 20 let. I okna byla zavřená údajně kvůli zvýšené vlhkosti. Nevím, za co teda chtějí tak vysoké vstupné. Uvnitř dům vypadá tak, jako by ho Hemingway právě opustil. Je tam původní nábytek, lovecké trofeje, pracovna, ložnice, koupelna. Vše působí tak, jako by tady Hemingway stále žil. Venku je bazén, v němž se svého času údajně koupaly nahé hollywoodské herečky. I po Martinovi chtěli vidět lístek, tak říká, že odjíždí a počkal mě u výjezdu z areálu. Tak jsem ušetřil 5 CUC.

Odtud pokračujeme dále na západ po dálnici Autopista Nacional do provincie Pinar del Rio (v překladu borový háj u řeky) k městu San Diego de los Baños. Dálnice je téměř prázdná, neplatí se žádné dálniční poplatky. Příroda kolem nás se viditelně mění s každým ujetým kilometrem. Přibývá zeleně a kopců. Silnici lemují palmy, spousta zeleně, vypínají se v pozadí hory a nad námi krouží supi. Občas kolem projedou muži na koních. Často se podél cest setkáváme s bilboardy s revolučními hesly a nápisy. Nejvíce je vidět portrét Che Guevary a heslo "Socialismo o muerte" (socialismus nebo smrt), nebo "Tu ejemplo vive Cuba" (Tvůj příklad stále žije na Kubě).

Máme namířeno k Parque La Güira (ruiny Hacienda Cortina) 4 km západně od San Diega de los Baños. Ovšem bloudíme. Značení není nikde žádné, takže máme problém to najít. Asi po 45 minutách hledání a doptávání se místních jsme dojeli do cíle. Vstupné se neplatí. Taky není za co, čekal jsem od to více. Vstup připomíná hradní bránu. Samotný park je v hodně zanedbaném stavu. Jsou tady roztroušené sochy s uraženými končetinami, kamenné lavičky, bazén s fontánou a zbytky, rozuměj ruiny, kdysi půvabné koloniální vily.

Zastavujeme ve vesnici Herradura, kde si kupujeme malé občerstevní, já pan neboli chleba se salámem, sýrem a rajčetem, zapečené za 10 CUP a Martin zapečený pan s hamburgerem a sýrem za 15 CUP, nic moc, k tomu si kupujeme dva doutníky, každý za 2 CUP, jeden hruškový džus za 0,85 CUC a jeden ananasový za 1,05 CUC. U pouličních prodejních stánků není problém na naše poměry levně nakoupit dobrou pizzu, housky se šunkou, horkou a podle místního zvyku přeslazenou kávu, rum, doutníky, koktejly z tropického ovoce nebo například čerstvé maso. Projíždíme vesnickou krajinou, kde potkáváme na silnici koňské a volské povozy.

Napojujeme se opět na dálnici a pokračujeme do města Pinar del Rio. Odtud máme namířeno do oblasti Vuelta Abajo proslavené pěstováním tabáku, kde roste ten nejlepší tabák na světě. Na 40 000 hektarech se tady rozkládají početné tabákové plantáže vegas. Oblast Pinar del Rio produkuje 80% kubánského tabáku. Rok co rok se z Kuby vyveze do světa neuvěřitelných 65 milionů doutníků. Chceme navštívit tabákovou plantáž Alejandro Robaina (Finca el Pinar). Otevřeno mají denně kromě neděle 10-17. Vstupné je 2 CUC na osobu. Je to největší tabáková plantáž na Kubě. Opět bloudíme, protože značení je špatné a nikde se o ní moc nepíše, přitom pěstuje jeden z nejlepších tabáků. Musí se jet z Pinar del Rio směrem na Maria la Gordu a asi po 15 kilometrech odbočit vlevo podle směrovky na San Luis. Potom pokračovat po silnici další 4 km až k odbočce Finca el Pinar vlevo, kde se ještě musí 1,5 km jet po prašné silnici. Jsme u cíle. Je 16:30 a v 17 hodin zavírají, máme štěstí, že jsme to stihli. Hned se nás ujímá jeden sympatický týpek, umí výborně anglicky a provádí nás plantáží. Nejdříve nám ukazuje jak a kde se tabák pěstuje. Plantáž Robaina má 17 hektarů. Tabák se sází v listopadu, a v lednu a únoru se sklízí, od spodních listů. Pěstuje se v jakýchsi sklenících, ale není přikrytý sklem, ale jakýmsi stanem z gázoviny, jako obvaz, aby byl chráněný před hmyzem,... sází se pouze jednou ročně.

Potom nás zavedl do sušírny casa de secado, což je velká hala, kde se tabákové listy suší. Místní ženy listy navlékají na šňůry a zavěšují ve svazcích. Věší se od země až po strop. Suší se takto zavěšené 15 dní, potom se naskládají na sebe a probíhá fermentace dalších 40 dní. Pak se listy třídí podle kvality. Suší se rozdělené do sekcí, podle toho, z které části rostliny byly odtrženy, zda od spodu, středu, či z vrchní části. Na výrobu doutníků se používají nejméně 3 roky staré listy.

Na této plantáži sami doutníky nevyrábějí a ani se je tady bohužel nekoupíte. Pěstují pouze listy a prodávají je státu, který ve vlastních fabrikách vyrábí doutníky. Z jejich listů se vyrábí pouze doutníky pod názvem Robaina. Kdežto na ostatních plantážích se tabák pěstuje pro více státem vlastněných výroben doutníků různých značek (monte Cristo, Cohiba,...). Potom nám další chlapík ukazoval, jak se doutníky ručně balí. Do spodních listů se balí listy ze střední a horní části rostliny, sroluje je, vloží do speciální formy a dá pod lis na 20 minut a pak se ještě zabalí do jedné nejkvalitnější vrstvy tabákového listu. Každý jsme dostali jeden doutník jako suvenýr.

Pak nás ještě zavedl k domu majitele farmy, pana Robaina, který před 4 lety zemřel v 91 letech, doutníky kouřil od svých 10 let. Nyní plantáž vede jeden z jeho vnuků. Plantáž navštívilo mnoho známých lidí, jako Gerard Depardie, Sting, ... Bylo to hodně zajímavé. Ještě jsme baliči doutníků dali 1 CUC navíc, byl hrozně rád, málem se klaněl.

V jednom baráku hned vedle pak nabízeli doutníky různých značek, Cohiba, právě Robaina, Monte Cristo, Hueva del Mondo. Koupili jsme 4 doutníky zn. Robaina po 5 CUC.

Vracíme se do města Pinar del Rio, ležící 25 km jižně od Viñales. Nachází se tady jedny z nejkrásnějších domů na Kubě z konce 18. století a jezdí tady koňské povozy. Nad hlavami nám létají supi. Zaparkovali jsme u Teatro José Jacinto Milanés, což je klenot kubánské koloniální architektury. Prošli jsme se po jedné z hlavních ulic a prohlédli si několik pěkných koloniálních domů se sloupořadím, které jsou barevně zdobené.

Odtud už pokračujeme do našeho dnešního ubytování do města Viñales. Už se stmívá, takže přijíždíme už za tmy. Celou dobu jedeme pouze s parkovacími světly a divíme se, že nějak špatně vydíme. Ubytování máme v doporučovaném a levném Casa Particular Villa Jorge y Ana Luisa , Calle Final del Policlinico #2C,tel.:+53 48 695524 / +53 52238825, 4 min. chůze od centra Viñales. Na Trip Advisoru je na 2. místě ze 142 ubytování ve Viñales, proto jsme ji zvolili a neprohloupili jsme. V roce 2013 byla dokonce vítězem.



Mají tady pouze 3 dvojlůžkové pokoje. Ubytování jsme měli rezervované předem, ostatně jako všechna a většinu přes BBInnVinales.com. Určitě mohu tuto agenturu a zejména Joseho, se kterým jsem vždy komunikoval doporučit. Reagovali velice rychle, byl velmi ochotný vše upravit dle našich požadavků. A podstatnou výhodou oproti spoustě jiných agentur je, že se nic neplatí předem, vždy až přímo majitelům hotově při příjezdu. Jen je nutné ve většině případů, alespoň den předem potvrdit majitelům, že dorazíte, aby měli případně možnost obsadit ubytování někým jiným. Když jsme si přes něj objednali více než tři ubytování, dostali jsme od něho předplacenou telefonní kartu na domácí hovory ve výši 25 CUP, což nám umožňuje vždy potvrdit následující noclehy. Ke všem rezervacím nám poslal na mail voucher a mapku ubytování.
Pronajímání pokojů je jediné soukromé podnikání na Kubě povolené státem a pro mnohé lidi jediný způsob jakž takž slušné obživy. Každý může oficiálně pronajímat pouze jeden pokoj, ale někteří načerno pronajímají pokojů více, aby se vůbec uživili. Protože za každý pokoj platí státu údajně 45 CUC, bez ohledu na to, zda ty peníze za měsíc vydělají nebo ne + 10% ze zisku. Proto se snaží všemi možnými způsoby zákazníky nalákat do svých domovů, čekají u autobusů na turisty a lákají je k sobě domů. Také nabízí domácí stravu (snídaně, obědy, večeře), z jejichž příjmu žádné peníze státu neodvádí a tak si můžou něco přivydělat, protože suroviny nakupují levně. Zase je pravda, že stravování v casas particulares je mnohem lepší než v restauracích. Současně máte příležitost setkat se s obyčejnými lidmi, nahlédnout do jejich domácností, což hoteloví turisti z Varadera nemají. Máme rezervovaný dvojlůžkový pokoj na 2 noci za cenu pouhých 20 CUC/pokoj/noc, snídaně stojí 4 CUC, večeře 8 CUC. Paní domácí je strašně příjemná a milá paní, mluví i anglicky a má internet. Dlouho si s námi povídala. Dostali jsme velký pokoj se dvěmi velkými postelemi, je tady větrák i klimatizace, ale toho nebude zapotřebí, protoze se hodně ochladilo a zase začalo drobně pršet. Máme tady ledničku, kde jsou piva a vody, za stejnou cenu jako v obchodech. Koupelna je společná s WC. Je tady pár komárů, které Martin postupně vyhubil. Za domem má dokonce i bazén. Auto parkujeme v zahradě za bránou. Zatím jsme měli všude zásuvky na 220 V, takže bez problémů nabíjíme foťáky, mobily atd.

Šli jsme do města na večeři, protože na oběd jsme skoro nic neměli kromě těch housek. Skončili jsme ve středomořské restauraci El Olivo, která je plná k prasknutí. Uvnitř není vůbec volné místo a dokonce lidi stojí venku frontu a čekají než se uvolní místo. Venku byly dva stoly volné, ale nikdo tam nechtěl kvůli zimě sedět. Tak jsme si tam sedli. Za chvíli se k druhému stolu přidali další hosté. Fronta pořád rostla. Jídlo tady bylo fakt skvělé. Dali jsme si paellu s různými druhy masa, byly tam krevety, mušle, maso,... za 7,75 CUC a zapečené lasagně za 6,50 CUC a na pití samozřejmě rumy. Celkem jsme za večeři platili 20 CUC. Náramně jsme si pochutnali. Je mi jasno proč ty fronty. Na pokoj se vracíme o půl desáte. Do 11 ještě dopisuji zápisky z dnešního dne.

Středa 8.1.2014 - Viñales

Kohout nás budí v 7 ráno. Snídani máme v osm v jídelně, je mmohem bohatší než v Havaně a za stejnou cenu 4 CUC. Máme kávu a mléko vše je nachystané v termoskách, chtěl jsem čaj, ale Ana Luisa říká, že nemá, že je to problém sehnat na kubě v obchodech čaj, stejně jako hloupé ubrousky, známý ji dovezl z Havany jeden balík. Tak jsem ji dal po snídani z našich zásob nějaké dobré čaje. Dále jsme měli talíř s míchaným ovocem, ananas, papája, banán, palačinku a měla dvě marmelády, z toho jednu kokosovou, uvařený kokos v kokosovém mléce, bylo to hodně sladké ale k palačince dobré, med, čerstvý džus, pak jsme si dali vaječnou omeletu s cibulí, k tomu byly rajčata, plátek šunky, zapečený toast se sýrem, veka a ještě jsme každý dostali polovinu grepu. Venku je zatažená obloha, chladno a mží.
Dnes máme v plánu si prohlédnout údolí Valle de Viñales zapsané na seznamu UNESCO, kde se pěstuje nejkvalitnější kubánský tabák. Je to nejúrodnější oblast Kuby. Mapu najdete zde. Autem jedeme k 7 km vzdálené jeskyni Cueva del Indio (jeskyně Indiána) objevené v roce 1920 místními rolníky. Je dlouhá 1720 merů. Za parkování chtějí 2 CUC, tak jsme auto dali o něco dál k Finca San Vicente, kd je parkování zdarma. Jeskyně je otevřená denně 9-17:00, vstupné je 5 CUC a v ceně je již zahrnuta plavba po podzemní říčce. Procházíme hustou tropickou vegetací. Jeskyně je moc pěkná, osvětlená, byl jsem vybaven tentokrát i vlastní baterkou. Společnost nám až do jeskyně dělal jeden místní pejsek. Prohlídková trasa měří asi 300 metrů. Touláme se rozsáhlými jeskynními prostory a obdivujeme různé tvary stalaktitů a stalagmitů, které tady příroda vytvořila. Došli jsme k podzemní říčce San Vicente s malým molem, kde jsme se nalodili na motorovou loď, která nás svezla po podzemní říčce, nejdříve k vodopádu, to jsem viděl poprvé v jeskymi vodopád a potom zpátky až jsme se ocitli venku. Výjezd či vjezd do jeskyně je impozantní. Je to velká skalní brána, ze které visí zelené liány a další tropické rostliny. Během plavby nám řidič ukazoval různé zajímavé útvary v jeskyni které připomínaly zvířata nebo lidské tváře. Podle toho získaly i svá pojmenování. Tahle jeskyně se nám hodně líbila a určitě stojí za návštěvu.

Méně zajímavá pak byla druhá jeskyně ve Valle de San Vicente, jeskyně Cueva de San Miguel (otevřeno denně 9-16, vstupné 1 CUC) společně s jeskyní El Palenque de los Cimarrones, bývalé útočiště uprchlých otroků, sochy obyvatel jeskyně, rekonstrukce ohniště, odlitek zdejšího jeskynního hada. Původními obyvateli jeskyní byli indiáni a později cimarroni. To byli zotročení indiáni a později i černoši, kteří utíkali za svobodou z plantáží kolonizátorů hluboko do hor a ke krátkodobým pobytům využívali i jeskynní systémy. Stavěli si v nich malé opevněné vesničky Palenque a obhospodařovali malá políčka. Největší nebezpečí hrozilo těmto uprchlíkům od lovců lidí rancheadorů, kteří používali pro chytání uprchlých otroků speciální rasu vycvičených psů. Prochází se jeskyní z jedné strany na druhou. Uvnitř toho k vidění moc není. Na obou stranách jeskyně jsou restaurace. Dal jsem si za 2 CUC nápoj, který se skládal z medu, citronové šťávy, pomerančového džusu a ovoce. Podává se jako nealkoholický, ale dali mi k tomu i láhev bílého rumu a když budu chtít mám si tam nalít, tak jsem si samozřejmě dal.

Odtud se vracíme přes městečko Viñales, kolem tabákových polí s typickými domky casas de tabaco vyrobených z palmových listů, kde se suší tabák a pokračujeme ke stěně Mural de la Prehistoria. Otevřeno je denně 8-19:00,vstupné je 3 CUC, ale stěna je vidět krásně i z dálky, takže není nutno vstupné platit. Taky je možno se vyhnout za placení parkovného, když necháte auto někde u cesty jako my. Jedná se o obří 120 m dlouhou malbu na skalní stěně, bizarní ztvárnění teorie evoluce člověka (Diego Rivera). Vznikala přes 15 let a byla navržena v 60. letech. Objednal si ji sám Fidel.

Odtud pokračujeme 1200 metrů k vyhlídce mirador. Je odtud nádherný výhled na Mogotes Dos Hermanas, mohutná skalní dvojčata.

Mogoty jsou vápencové vrchy kuželovitého tvaru porostlé tropickou vegetací, mnohdy připomínají hřbety slonů, které zde v jurském období vymodelovala zřícená náhorní plošina. Vnitřek mogotů je protkán sítí chodeb, trhlin a jeskyní. Údolí Viñales je svými krasovými útvary proslulé. Je staré 160 milionů let. Kuba je zemí vápencových hor a jeskyní. Nachází se tady malá restaurace, kde majitel nabízí mojito z máty, kterou pěstuje přímo u domečku. Je odtud nádherný výhled na okolní kopce a údolí a nad hlavami nám létají supi, tolik typičtí pro oblast Pinar del Rio. Tady jsme potkali dvě Češky, které jsou tady už měsíc a dovolená se jim chýlí ke konci. Nabídli jsme jim odvoz do vesnice, jelikož jsou bez vlastního dopravního prostředku.

Cestou jsme ještě zajeli ke koloniálnímu hotelu Los Jazmines odkud se naskýtá krásná vyhlídka na údolí. Točil se tady i jeden díl Majora Zemana.

Ve stánku se suvenýry kupujeme dva pohledy za 2 CUC už s předplacenou známkou a jednu magnetku za 1 CUC.

Holky pak vysazujeme na začátku vesnice a my se vracíme na pokoj. Udělalo se pěkně a tak mi Ana Luisa domluvila na 14 hodinu vyjížďku do okolí na koni. Chtěl jsem pouze na hodinu, ale nakonec se to protáhlo na 3 hodiny. Cena 5 CUC na hodinu. Ve dvě hodiny mě u domu vyzvedl mladý Kubánec, typický rančer s kovbojským kloboukem, jmenoval se Eduva. Nejdříve jsme museli asi 5 minut dojít k místu, kde měl uvázané dva osedlané koně. Martin šel se mnou, aby mně natočil, ale na koně nechtěl, tak se potom vrátil na pokoj a usnul. Vyhoupl jsem se do sedla. Základní instrukce, vpravo, vlevo, zastavit a jedeme. Každý jedeme na svém koni. Je to paráda.

Eduva moc anglicky neumí, tak se snažím pomalu španělsky a celkem se mi to daří. Jdeme krásnou přírodou, krokem, jen když je kopec, tak ho trochu popožene aby jel rychleji. Paráda. Celou cestu mi říká zajímavé informace. Má 5 vlastních koní a živí se tím, že vozí turisty jako jsem já. Mému koni je 7 let a říká, že je mírumilovný a zvyklý na turisty. Žádný divoch. Taky mi ukazuje různé stromy, například ceibu, ovocný strom guava, národní strom Kuby palma real neboli palma královská, rostliny mimosy, které zavírají listy, když se jich dotkne. Nad námi krouží supi, kolem se pasou buvoli, krávy a prasata. Cesta je hodně rozbahněná po předchozích deštích. Přijeli jsme až k jedné tabákové plantáži. Tady mi zase ukazovali jak se suší tabák v casa de tabaco, což je uzavřená stodola s kostrou ze dřeva a střechou i stěnami ze suchých plamových listů a tady se tabák skladuje a suší zavěšený v několika patrech nad sebou na dřevěných trámech. Dále říká, že mají 100 tis. sazenic, 90% produkce dávají státu a 10% mají pro vlastní potřebu, ze které dělají doutníky, které pak nabízí turistům. Jeden doutník mi zapálil. Také mi vysvětluje, že dobrý doutník má mít tak 2 centimetry ohořelé než odpadne popel a také že popel má mít bílou až šedou barvu. Konec doutníku jsem si namazal medem. To co nabízí jineteros na ulici jako levné doutníky, tak jsou většinou dělány z banánových a ne tabákových listů nebo listů horší kvality. Začíná pršet. Čekáme než to přejde, asi půl hodiny. Pak přijela skupinka Italů, tak jsem se vymanil z jeho spárů, aniž bych něco koupil. Vracíme se pomalu zpátky. Byl to nádherný zážitek. Že bych se ještě dal na ježdění na koni? Vracím se na pokoj.
S Martinem jsme se vypravili na prohlídku vesnice Viñales (mapa) po hlavní ul. Salvador Cisneros, kterou lemují nízké domky s barevnými fasádami. V nich se nachází bary, ze kterých se rozléhá hudba. Prošli jsme kolem malého náměstíčka pojmenovaném po José Martím s koloniálním kostelíčkem se zvonicí a Centro Cultural Polo Montañez (Casa de la Cultura).

Na konci ulice pak stojí dřevěná krčma Casa de Don Tomás (Calle Salvador Cisneros 138). Jde tady půjčit motorky, i kola za 1 CUC na hodinu. Koupili jsme si každý pizzu se sýrem za 10 CUP, zašli jsem také do místní hospody, kde byli jen místní. Dali jsme si 4 rumy co pili všichni místní, bílý rum Viñales, jeden panák za 10 CUP. Taky si tady Martin koupil sedmičku vyhlášeného rumu Guayabita del Pinar za 45 CUP. Chtěli jsme si koupit 4 housky na další den, ale v pekárně nám je odmítli prodat, že jich mají málo, a že na ně čekají místní Kubánci. Ve druhé pekárně už stála fronta lidí a čekali až se housky dopečou. Taky jsme vešli do jednoho obchodu, kde se kupuje pouze na příděl za kubánské pesa. Obchody kde se kupuje na příděl jsou téměř prázdné. Dvě a půl kila rýže na hlavu na měsíc, k tomu trocha fazolí, oleje a kostka mýdla. Chtěli jsme si koupit kávu, ale bohužel bez tarjety, kterou vlastní Kubánci, tam nic neprodají, ani nemůžou. Dolarové obchody nejsou pro místní a tak černý trh jenom kvete. Taky místní lékárna zeje prázdnotou. Teda spíš regály. Koupili jsme si pizzu. Prodejně s pizzou většinou stačí vyhradit kousek místa někde ve vlastním domě nebo v průchodě, obyčejná pec a je to. Ale pizza je výtečná.

Vracíme se na pokoj. Na 7 hodin jsme si ráno objednali večeři u Any Luisy, rybu a humra. Tohle kupují na černém trhu (mercado negro). Večeře neměla chybu a ty porce. Nejdříve naservírovali talíř s ovocem, potom fazolovou polévku, pak byl ryba, vynikající, s bramborami, opečenými banány, celý humr, zeleninový salát. Jako dezert jsme ještě dostali ten kokosový "džem". Přizvali jsme ke stoli i jednoho Holanďana, pána středních let, který cestoval sám. Přinesl a otevřel láhev vína Chardonnay, které koupil v Havaně, také Aně Luise jsme řekli, ať s námi povečeří. Bylo to moc fajn a jídlo naprosto fantastické. Spát jsme šli totálně plní někdy kolem 9.