.jpg)
Čtvrtek 16.1.2014 - Holguín, Camagüey
Ráno vstáváme do deště v 7:30. Začalo pršet už v noci, kdy Martin nad ránem sklízel věci z terasy. Je zamračeno, fouká silný vítr, na moři jsou velké vlny a všude je plno vody. Čekáme až déšť přejde a jdeme na snídani. Cestou jsme zavezli kufry do auta. Po snídani jsme se odhlásili z hotelu. Pásky nám na ruce nechali. Koupili jsme dva pohledy po 1 CUC a nechali jsme je u prodavačky, že je pošle, protože v hotelu jsme se ptali na poštovní schránku a každý nás posílal někam jinam. V Guardalavace tankujeme za 20 CUC. Většinou se setkáváme s benzínkou značky CUPET-CIMEX. Z Guardalavacy pokračujeme 22 km do města Santa Lucia, odkud vede silnice na pláž Playa Blanca. Tady se nachází místo, kde se Kolumbus 28.10.1492 poprvé vylodil na kubánský břeh a ostrov pojmenoval Juana na počest španělského prince. Na břehu moře na svahu půvabné pláže s jemným bílým pískem Playa Blanca stojí památník Plaque to Columbus landing. Moře je rozbouřené a vlny stříkají hodně vysoko v zálivu Bahía de Bariay. 
Vracíme se zpátky na hlavní silnici a odtud pokračujeme dalších 30 kilometrů do města San Isidoro de Holguín, zkráceně Holguín (čte se Olgin), které je hlavním městem stejnojmenné provincie (mapa provincie). Přezdívá se mu "Město parků". Podle navigace jsme dojeli k hoře La Loma de la Cruz - Křížový kopec.
Mapa okolí města Holguín a centra města.
Na vrchol jsme museli vystoupat po 458 schodech z ul. Maceo, cestou drobně prší. Dalo nám to zabrat. Nahoře jsme zjistili, že se tam dá dojet i autem. Nachází se tady masivní dřevěný kříž a je odtud opravdu pěkný výhled na město a okolí. 
Opět jsme po schodech sešli dolů a autem popojeli o kousek blíže k centru. Zaparkovali jsme na ulici u náměstí Parque Céspedes (Plaza San Jose), tady se nachází jednoznačně nejpůvabnější kostel ve městě Iglesia de San José.
Odtud pokračujeme na centrální náměstí Plaza Parque Calixto García, kde stojí jedna z nejzajímavějších městských staveb Museo Provincial de Holguín (La Periquera), budova divadla a socha válečného hrdiny Calixty Garcíi, který se opírá o svůj meč. 
Došli jsme až na náměstí Plaza de la Marqueta na místě bývalého trhu, kde zůstala už jen ruina bývalé tržnice. Koupili jsme si každý pizzu za 5 CUP a za 2 CUP jsem poprvé vyzkoušel specialitu ostrova, nápoj "Prú", je to osvěžující nápoj se sladkým kořením a chutí připomínající zázvorové pivo. Moc mi to chutnalo. 
Poslední zastávku jsme udělali u neoklasicistní La Catedral de San Isidoro de Holguín a vedle ní socha papeže Jana Pavla II. Koupili jsme si u stánku za 5 CUP smažené tyčinky churillos polité kondenzovaným mlékem. Samotné město nás nijak zvlášť nenadchlo a těch pár místních zajímavostí v klidu stihnete projít během hodinky. 
Odtud pokračujeme ve 2 hodiny po Carretera Central do města Camagüey (čte se kamagvej), směr město Las Tunas, je to nějakých 203 km. Centrální dálnice Carretera Central je páteří silničního systému a spojuje všechny provincie a důležitá centra. Ve městě Guaímaro tankujeme za 30 CUC 21 litrů. Ráz krajiny provincie Camagüey je opět odlišný. Převládají tady suché savany, na nichž se pase dobytek a pěstuje především cukrová třtina. Tato plodina poskytuje nejvýznamnější zdroj příjmů Kuby, cukr. Do města Camagüey, třetího největšího města ostrova, přijíždíme v 17 hodin. Ubytování jsme podle navigace a mapy našli bez problémů. 
Máme ho rezervované v Casa Hostal Carmencita - Carmen Gonzalez Fonseca, na ulici Calle Ignacio Agramonte #259 / Pobre & Alegria, Camagüey, Phone(s): +53 32 296930 / Mobile +53 52512468, vstup do domu je napravo od soukromé pekárny. 
Rezervace přes BBInnVinales.com. Paní Carmen už nás čeká před domem. Má tady v současné době pouze 1 pokoj twin, ale od dubna chce otevírat ještě jeden pokoj. Anglicky téměř nemluví, jen španělsky. Představuje nám svou maminku a pomocnou sílu v domácnosti. Pokoj máme v 1. patře. V podstatě se jedná o "apartmán", máme pokoj se dvěma postelemi, větrák i klimu, ledničku, kde jsou piva a vody a skříně. Dále je k dispozici koupelna s vanou, toaletou a bidetem, ručníky, toaletní papír a kousek mýdla. Pak máme k dispozici vstupní halu, kde jsou křesílka a televize, balkon s výhledem na ulici, jednu terasu s houpačkou a druhou terasu s barem, kde se servíruje snídaně, která stojí 4 CUC. Nocleh stojí 25 CUC a 5 CUC jsme si připlatili za garáž, kterou má Carmen přímo v domě. Říkala, že parkování na ulici není moc bezpečné. Spíš chtěla vydělat. Ale to je fuk. Také nabízí balíček snídaně+večeře Za 10 CUC. 
Původně jsme si chtěli dneska prohlédnout město, ale už se pomalu stmívá,takže to necháme na zítra. Bydlíme v samém centru města asi 2 minuty chůze od La Iglesia de la Soledad, jednoho z nejstarších městských kostelů s vysokou věží viditelnou ze všech částí města. Odtud procházíme pěší zónou, ulicí Calle Maceo, tady se nachází různé obchody a restaurace, mimo jiné pekárna Doña Neli dulcería, ale moc velký výběr tady nemají. Nachází se naproti Gran Hotelu. Vedle něj se nachází slavná zmrzlinárna Coppelia, která je i v Havaně a dalších městech. Venku je tabule s nabídkou, ale nějak jsme tomu nerozuměli a šli dovnitř a řídili se místními. Jedná se o velkou jídelnu, u pokladny se nejdříve zaplatí co kdo chce, dostane lístek a s tím se postaví s plechovým táckem do fronty. My jsme chtěli zmrzlinu, pokladní neuměla anglicky, tak jsme jim řekli hellados, což je zmrzlina dali ji 10 CUP a dostali jsme 2 lístky s nápisem ensalada. Snad nedostaneme salát. Postavili jsme se do fronty. Každý dostával něco jiného. Zmrzlinu měli v igelitových sáčcích a v kýblích. Nabírali ji buď do plastových misek nebo do skleněných pohárů. My nafasovali plastový kelímek na více použití. K tomu samozřejmě hliníkovou lžičku. Každý jsme dostali 5 kopečků zmrzliny, na to nějaký krém, oříšky a polevu. A to vše za 5 korun. Neuvěřitelné. Co koruna to kopeček. Ale byla výborná, žádná vodová zmrzlina. Pak jsme si venku znova přečetli tabuli a cena 5 CUP opravdu odpovídala 5 kopečkům s názvem ensalada. Kdybychom to věděli, objednali bychom si kopečků méně.
Došli jsme až na náměstí Plaza de Antonio Maceo. Zašli jsme na večeři do místní kubánské restaurace Rancho Luna, kde se jí za místní kubánské pesa. Jídelníček byl pouze ve španělštině. Restaurace připomínala naše hospody 3. cenové skupiny. Kuřecí maso došlo, tak jsme si dali vepřové, já plátek masa na přírodno za 28 CUP a Martin měl v podstatě smažený vepřový řízek za nějakých 20 CUP, k tomu jsme si dali oba rýži, byla hnědá se sýrem a salámem a na pití místní pivo. Za to všechno jsme zaplatili 140 CUP a docela jsme si pochutnali. Ještě tady Martin koupil sedmičku rumu Havana Club 7 letý za 12,30 CUC. V místním baru El Cambio jsme si dali 7 leté rumy Havana Club po 1 CUCu, kupodivu tady měli poměrně levno, a taky tady bylo dost lidí, včetně prostitutek a prodejců drog. Ale bar byl hezký. Martin koupil cestou zpátky ještě jeden 7 letý rum pro Michaela 355 ml za 5,95 CUC. Nahlížíme do školy tance. Na pokoj se vracíme kolem 8 hodiny. Celá rodina sedí u televize, chvíli si povídáme a sledujeme předpověď počasí na další dny. No nic moc. Pak ještě dopisuji deník.
