LETEM SVĚTEM

Pondělí 2.10.2017 - Boa Vista - Praia de Chave

V 7:30 už jsme na snídani, kdyby náhodou se delegát ozval a mohli bychom jet v 8:30 na výlet. Neozval se. Dal jsem si vajíčka, opečenou slaninu, sýr, játrovou paštiku, máslo a horký chleba. Ten mi bude chybět. S sebou jsem si vzal croissanty. Zatím je lehce pod mrakem.

Dopoledne jsme se po pláži prošli k restauraci Perola de Chaves (u komína), abychom se dvakrát okoupali v klidném moři. Po návratu jsme si v baru na pláži dali kelímkovou zmrzlinu. Dneska mají jahodovou a vanilkovou. Potom jsme šli k bazénu. Na svačinu jsem si dal presso a croissant. Následně Margaritu, koktejl z tequily, pomerančového likéru a limetkové šťávy. Na chuť nám přišly i oříšky. Dopsal jsem deník a četli jsme si. Ve 13 hodin jsme šli na oběd. Dneska nás přivítali pravým delikátním portským, které je chloubou Portugalska. Zašel jsem si i pro nášup. Dal jsem si zeleninový krém, grilovanou rybu, cizrnu, která mi ale moc nechutnala, rýži s čočkou, čočku smíchanou s mrkví, cibulí, uzeným a klobásou, rybu na kostičky smíchanou s mrkví a bramborem, kousek krůtího a sirloin steak (hovězí nízký roštěnec bez kosti) na grilu. Steaky jsou křehké a šťavnaté.

Odpoledne trávíme u bazénu. V baru měli připravené suché Martini s Ginem, citronem a olivami. Poprvé a taky naposled jsme si vzali do moře nafukovací lehátko. Vzali jsme ho z domu, aby se mi lépe dostávalo přes příboj u břehu. Nikoho jsme tady na lehátku zatím neviděli. Později jsme zjistili proč. Samozřejmě vlaje červená vlajka jako každý den. Nadnášelo perfektně, akorát ležet a udržet se na něm nedalo, je celkem úzké a klouže. Dalo se ležet pouze na šířku a kopat nohama. Jenomže nás to táhlo stále dál a dál do moře. Martin už nestál nohama na dně a neměl už sílu nás dotáhnout s lehátkem ke břehu. Moře mělo velkou sílu a zpětné proudy a možná i trochu odliv nás držel stále na stejném místě a ke břehu jsme se vůbec nepřibližovali. Mezi tím se valily velké vlny, naštěstí lehátko, kterého jsem se držel jako klíště, mě drželo nad hladinou. Martin se oddělil a bylo vidět že už taky nemá sílu, valí se přes něj vlny, byl vyčerpaný. V ten moment jsem měl o něj velký strach, aby se neutopil. Nezbývalo než volat o pomoc. Začal jsem volat vší silou „hilfe“ a mávat rukama, lidi se začali otáčet. Naštěstí si nás všimli borci z pobřežní hlídky. Odhodili trika, seskočili z věže, popadli červený plovák a jako Mitch Buchannon z kultovního seriálu Pobřežní hlídka nám běželi na pomoc. Jeden rychle doplaval k Martinovi a držel ho nad hladinou a snažil se mu pomoct dostat ho ke mně k lehátku. Mezitím druhý borec nedoplaval až ke mně, ale zůstal pevnýma nohama na dně a hodil mi plovák, který měl na dlouhém laně. A vždy když šla vlna, zatáhl za lano a s pomocí vlny jsme se přiblížili blíže ke břehu. Potom už šel po dně a na laně nás dotáhl s lehátkem na břeh. Naštěstí lehátko nás stále nadnášelo, protože nás přelévaly vysoké vlny. Když jsme byli na břehu, oddechlo se mi. Upřímně, byl jsem podělaný strachy. Sami bychom to asi nezvládli se dostat na břeh. Martin by to možná nějak doplaval s vypětím všech sil, ale mně by neměl sílu dotáhnout na břeh. Mohli jsme skončit s lehátkem v 500 km vzdáleném Senegalu. Naštěstí na nás nebyli naštvaní, pozdravili jsme se, poděkovali. Uf. Hned jsme si v baru dali panáka a palačinku s čokoládou.

K večeru jsme se šli projít k písečným dunám, které se vypínají vlevo od hotelu na pláži Chaves. Písečné duny, abstraktní dílo přírody. Je neuvěřitelné co písek a vítr dokáže vytvořit. Občas se z písku vynoří nějaká zelená rostlinka. Duna je písečný přesyp, který vzniká převážně v pouštních oblastech anebo vlivem větrného odnosu částic v oblasti plážového pobřeží (litorální duny).

Písečná duna je tvořena z drobných písečných zrnek, které jsou větrnou silou neustále přenášeny z jednoho místa na jiné pomocí pohybu, během kterého je částice valena po povrchu. Postupným tlačením částic se na jistém místě začne hromadit dostatečné množství částic, které začnou tvořit přesyp. Podle směru převažujícího větru se utváří určité druhy dun, které jsou typické pro určité oblasti. I tady se setkáváme s několika druhy dun. Zajímavé jsou tzv. barchany, neboli srpovité duny. Jsou to duny ve tvaru půlměsíce, jejichž špičky směřují po větru, zatímco střední část je vůči větru příčného směru. Výška bývá obvykle do 10 metrů. Když se Martin k nim postavil, byl proti nim jako trpaslík. Barchany jsou typické pro oblast Sahary.
   
Často jsme se při výletech kolem ostrovů, ale i tady kolem hotelu setkávali s písečnými návějemi a závějemi, což jsou malé akumulace vátého písku vznikající před jakoukoliv překážkou a za ní. Zvláště časté jsou právě závěje za pouštním rostlinstvem neboli nebky.
 
Vyskytuje se tady několik rozsáhlých barchanů velkých průměrů. Z jejich cípů pokračují pruhy vátých písků, které tvoří množství menších, stále se přemísťujících barchanů a nebky. Povrch písečných dun pokrývají drobné čeřiny, které na nich vytváří vítr. Jedná se o laicky řečeno jakési souměrné vlnky a rýhy. Na dunách můžeme sledovat „vodopád“ písku,který vzniká utržením horní hrany duny. Je to nádhera. Něco podobného jsem ještě neviděl.

Vyšplhali jsme se na jednu dunu.

Z jejího vrcholu jsme měli další duny pod sebou jako na dlani. Pozorujeme nekonečné moře písku a zapadající slunce, které duny barví do jasných žlutých barev. Přes den, když svítí silné slunce jsou v podstatě bílé. Slunce tady zapadá v 18:20. Za nimi se rozprostírá dlouhatánská pláž Chaves a nekonečný Atlantik s poměrně velkými vlnami.



Na druhé straně se vypínají nejvyšší hory ostrova.
 
Naprosto úchvatný zážitek, který se mi nadlouho vryje do paměti. Nádhera. Nemůžu se té krásy nabažit. Sklouzáváme po duně dolů. Tady by se nám mohlo hodit naše slavné lehátko. Procházíme se po dunách a jdeme až ke břehu moře.
 
Po návratu na hotel jsme si dali tradiční kapverdský nápoj Grogue též Grogo. Je to národní pálenka vyráběná z cukrové třtiny s obsahem alkoholu 38-54%. Místní ji pijí s citrónem a s ledem. Jeho kvalita ale kolísá a nedoporučuje se moc pít. Mě osobně moc nechutná. Je hodně silný a chutí mi připomíná obyčejný líh. Dalším tradičním nápojem je míchaný nápoj pontche (ponche) s různými příchutěmi (ovocnými, medem,...), jehož základem je právě Grogue. Te mi pro změnu připomíná naši medovinu. Je mnohem lepší a stojí za ochutnání. Dneska v baru u bazénu barman připravuje Mojita. Vzali jsme si ho s sebou na balkon, kde jsme dosud neměli čas posedět. V 19:30 jdeme na recepci, abychom zavolali delegátovi, protože v informační knize CK Exim Tours není žádná zpráva v kolik hodin budeme mít zítra odjezd od hotelu na letiště. Tak údajně odjezd bude v 11 hodin a odlet je ve 12:45. Přijde kolegyně, která nám přinese letenky.

Na 20 hodin máme objednanou večeři v à la carte restauraci Saudade. Restaurace je otevřena 5 dní v týdnu (pondělí až pátek) od 19 do 21 hodin. Místo je třeba si rezervovat na recepci.
 
Je tady poměrně dost lidí. Hned u vstupu dostáváme welcome drink. Usadí nás ke stolu. Na stole hoří svíčka. Jsou připravené sklenice na vodu, bílé a červené víno, příbory vč. příboru na ryby. Obsluha je velmi příjemná. Nejdříve nám nalili vodu a víno. Rozlévané mají bílé, červené a růžové, které je zahrnuté v all inclusivu. Je možné si z vinného lístku zakoupit i celou láhev dle vlastního výběru, včetně velmi kvalitních a oceňovaných vín z ostrova Fogo, kde se kvalitní vinná réva pěstuje na vinicích rozprostřených pod vulkánem Fogo vysokém 2829 metrů, na černé lávové půdě. Servírují degustační menu. Nejdříve nám přinesli 2 špízy smaženého kuřecího masa obaleného v kukuřičných lupíncích (cornflakes) - Kentucky chicken a k tomu BBQ omáčka.

Následoval salát s kuřecím masem, nějakou rybou a chobotnicí s redukcí.

Potom jsme dostali výbornou rybu monkfish (mořský ďas) úplně bez kostí, jen páteř, která se dala krásně vyndat. Byla výborně ochucená a posazená na bramboru. Toto jídlo, stejně jako následující chod přinesli na horkých talířích pod stříbrnými poklopy.
 
Už jsme docela plní, ale další chod musíme vyzkoušet. Jedná se o kuřecí závitky se sýrem, slaninou a houbami ve vínové omáčce se sušeným ovocem a s mrkvovým pyré.

Následuje dezert. Přinesli nám jiný příbor. Dostali jsme horký čokoládový fondant, čokoládový dortík s tekutou horkou čokoládou uvnitř. Úplně se rozplývá na jazyku. K tomu je ovoce a z jahodové redukce je na talíři vyrobena hvězda, stejná jako se logo Iberostaru. Všechna jídla, ne jen že byla výborná, tak lahodila i oku.

Na závěr nám nabídli tři druhy destilátů. Místní rum, rum smíchaný s něčím, který byl sladší, připomínal mi trochu Griotku anebo nějaký ananasový likér. Strávili jsme v restauraci velmi příjemnou hodinu a tři čtvrtě, než jsme si všechny chody vychutnali. Někteří hosté při odchodu z restaurace dávali do košíčku u dveří spropitné. My jsme s sebou ani peníze neměli. Na Kapverdách je zvykem dávat spropitné pokojským, nosičům kufrů apod., běžné je 5-10%. V restauracích, barech a taxících není povinné. Na terase baru jsme si ještě dali na trávení mátový čaj.