LETEM SVĚTEM

Sobota 7.10.2017 - Ostrov Sal - Santa Maria

Vstáváme v 7:15. Na 7:30 máme objednanou tradiční kapverdskou snídani v restauraci Tradiçon na základě předchozí rezervace. Klasická bufetová snídaně se již podává v nové restauraci a tato restaurace slouží pouze jako à la carte restauarce na snídani a večeři. Na kapverdskou snídani máte nárok v rámci AI při pobytu na 7 nocí a více. Jsme tady první. Celkem jsou obsazené pouze 3 stoly. Myslím si, že moc lidí o tom neví, protože na recepci nám voucher sami nedali a je to napsáno v informačním letáku, který jsme při ubytování dostali a kdo ví kolik lidí ho čte. No každopádně jsme tady. Jedná se o servírovanou snídani. Přinesli nám menu, abychom věděli co nás čeká a nemine. Nejdříve nám nalili vodu. Následoval džus. Na výběr je pomerančový, dýňový (calabaceira), tamarindový nebo tmavočervený džus z ibišku (bissap). V konvičce nám přinesli tradiční kapverdskou kávu a mléko. Dále smažené vejce, slaninu, rajče a catchupu.
  
„Catchupa“ nebo také cachupa je místní specialitou a jeden z nejtradičnějších pokrmů země a národní jídlo na všech ostrovech. Jde o omáčku připomínající náš guláš, ovšem s mnohem pestřejším obsahem. Hlavními surovinami jsou kukuřice, fazole a další boby, zelí, čerstvá zelenina, sladké brambory, zelené banány, vepřové nebo kuřecí maso nebo ryba, slanina a rajský protlak. Všechny suroviny se vaří v jednom velkém hrnci. Zajímavostí je, že ji nezahušťují moukou, ale dýní, což je mnohem chutnější i zdravější. Dávají do ní skoro cokoliv, co najdou doma, hlavně klobásy. Pokud je tam toho hodně a hlavně více druhů masa, pak to nazývají Cachupa Rica, neboli bohatá cachupa, když je vyrobena pouze z ryby, potom to je chudá cachupa a pokud jsou to už jen ohřáté zbytky osmažené s vajíčkem na pánvi ve formě omelety, pak tomu říkají Cachupa Guisada nebo také Cachupa Refogada či Cachupa Frita. A to je právě to, co jsme dostali my. Jedí ji k snídani s tím, že vyvaří tekutinu a pak si cachupu dají jako přílohu ke smaženým vejcím, klobáse nebo pečené slanině. Případně ji osmaží. No že bychom se po tom zrovna utloukli se říct nedá. Snědli jsme to, ale nic co bych si chtěl dát znova.
Dále nám přinesli housku a máslo, croissant, kozí sýr a papájovou marmeládu. Kromě této servírované snídani byl k dispozici ještě malý bufet, kde byl jogurt, müsli, ovoce, 3 druhy salámu, 1 druh sýra, rozinky, mandle, marmelády, sójové mléko a buchta.

Nechali jsme si věci na lehátku a šli jsme se pěšky projít do Santa Maria. Došli jsme k rybářskému molu Pontâo de Santa Maria.

Denně sem rybáři přináší čerstvě ulovené ryby. Pozorujeme jak porcují velké tuňáky.
  
Místní ženy sedí pod slunečníky a naporcované tuňáky a další druhy ryb prodávají. Kupují je jak místní, tak turisté, kteří nemají AI, ale mají pronajatý apartmán s kuchyňkou a sami si vaří.
  
Místní kluci sedí na kraji mola a chytají ryby na prut. Další kluci skáčou z mola do moře. Je tady plno turistů.

Vlevo od mola místní borci trénují jízdu na prknech.
  

Prodejci suvenýrů nabízí korálkové náramky, vyřezávané želvy z pískovce.

Na starém přístavním nábřeží, přímo naproti přístavnímu molu, stojí tzv. vážní dům – Historic Salt Scales, kde se v minulosti vážila sůl. Dnes jsou tady obchody se suvenýry.

Vedle, na pláži, se nachází italská restaurace Cretcheu s terasou, ze které je výhled na moře. V ní si můžete vychutnat plody moře.

Vlevo od mola je malá „posilovna“ pod širým nebem.
Podél pláže je spousta restaurací. Například nejobyčejnější pizza Margarita se prodává za 1000 escudo, ryby od 1200 do 1900 escudo. Pokračujeme kolem hotelů Porto Antigo a Odjó d´Agua, ke kterému patří restaurace O Farolin ve tvaru majáku s výhledem na moře.
  
Pláž Praia António Sousa, která následuje za těmito hotely není pěkná, je tady bordel a není vhodná ke koupání. Taky tady nejsou už žádné hotely, jen nějaké apartmány nebo domy místních, nevím.

Stejnou cestou po pláži se vracíme na hotel. Okoupali jsme se v moři a lehli jsme si k bazénu. Chodí dvě ženské s papouškem, se kterým se můžete vyfotit a fotky si potom koupit. Za jednu fotku chtějí nekřesťanských 10 eur. Martin šel hrát plážový volejbal a já si četl a popíjel drinky.
 
Oběd jsme si dali v nově otevřené bufetové restauraci Tabanka, která se nachází v přízemí, pod restaurací Tradiçon. Sedí se uvnitř i venku, ale venkovní posezení není tak romantické jako nahoře. Venku mají zatahovací roletu proti slunci. Je to tady pěkné, vše nové, ale výběr jídla není velký a v žádném případě se nedá srovnat s Iberostarem na Boa Vistě. Obsluha u stolů není, pro pití si chodíme k baru sami, mají obyčejné tenké ubrousky, příbory bez loga hotelu na rozdíl od Iberostaru. Vždy je jedna polévka, dva bufetové stoly, které mají stejnou nabídku, jeden stůl s dezerty, jeden s pečivem a sýry. Talíře jsou nahřáté. Dal jsem si pečené jehněčí, kaši ze sladkých brambor s barevným pepřem, grilovanou cuketu, kuřecí maso na nudličky a hranolky. Na pití bílé víno a čepované pivo.
Po obědě jsme si šli na pokoj odpočinout. Pokojská ještě nebyla uklidit. Odpoledne jsme strávili u bazénu a na pláži. Dneska fouká mnohem víc než v předchozích dnech. Popíjíme drinky a čteme si.

V 17:50 jsme se šli projít do města. Chceme ještě dokoupit náramky „no stress“ jako suvenýry. V jednom obchodě chtěla 4 eura za kus, ve druhém dokonce 5 eur za jeden a to zívala jako bychom ji vzbudili. Tak ať spí dál, nebo spíš ať se probere. A jen o pár metrů dál, na prostorném náměstí u mola, kde jsou stánky s tretkami chtěla paní 2 eura, resp. 200 escudo za kus nebo 500 escudo za 3 kusy, ale hned zlevnila na euro za jeden. Vzali jsme jich 5 v různých barvách.

Vracíme se po nábřežní promenádě na hotel.


Na 18:30 máme rezervaci v à la carte restauraci Tradiçon na degustační menu zahrnuté v all inclusive. Prostřeno je uvnitř i venku na terase. Vybrali jsme si místo venku. Je teplo, ale fouká. Dostali jsme menu dnešní večeře. Nejdříve přinesli jako welcome drink nějaký koktejl se šampusem, vodu a dal jsem si víno. Nejdříve nám přinesli tzv. couvert, pozornost podniku, bagety, slané tyčinky, máslo a výbornou tuňákovou pomazánku.
Následovala polévka - krém z mořských plodů. Přišly dvě servírky. Jedna přinesla každému hluboký talíř se surovinami – sušené rajče, cuketa, kreveta a grilované tzv. „Heart of palm“, palmito neboli palmové srdce, což je měkká bílá hmota z horního pupene některých druhů palmy. Palmové srdce jsou považovány za lahůdku. A tyto suroviny následně před námi zalili krémovým vývarem z mořských plodů.
 
Měl následovat losos s chřestem "Trigueiro", ale místo lososa kuchař zařadil tresku s chřestem a rajčatovou rýží.

Dalším chodem byla kachní prsa Magret na plátky, k tomu rybíz, opečená slanina a pyré ze sladkých brambor manioků. Samozřejmostí jsou horké talíře.

Už jsme totálně plní, ale ani dezert si neodpustíme. V hlubokém talíři je naservírován kopeček vanilkové zmrzliny, čokoládová pěna a malina.

Vše bylo naprosto dokonalé.

Z Funana Vivo Museo se ozývají bubnové rytmy. Nakoukli jsme. U vstupu hraje skupina kapverďanů na bubny pro skupinu turistů, kteří sem přišli na večeři v rámci nějaké organizované výpravy.

V plážovém baru jsme si objednali Gin s Tonicem, Brandy Napoleon a vodu. Na základě předchozí rezervace na recepci je možné si tady objednat BBQ večeři. Je tady plno lidí.
Ve 21 hodin začíná „Tropical Music Show“. Účinkující mají krásné barevné kostýmy a předvádí různé karibské tance. Sedí se již pouze dole u stolů, které patří bufetové restauraci, protože terasa u restaurace Tradiçon slouží pouze pro hosty této à la carte restaurace. 
  

Martin už šel na pokoj spát a jsem přišel hned po skončení představení.