Cestopis Mexiko, Guatemala, Belize

Neděle 20.1.2008 - Pondělí 21.1.2008 - Amsterdam, Mexico City

V neděli 20.1.2008 vyrážíme nočním vlakem společně s našimi přáteli Silvií a Petrem na měsíční cestu do Mexika, Guatemaly a Belize. Z Prahy letíme v 6:30 se společností Sky Europe do Amsterdamu. Zpáteční letenku jsme kupovali už v září za 1200 Kč na osobu. Z Amsterdamu potom pokračujeme ve 13:00 hodin s leteckou společností KLM přímo do Mexico City letem KL 685 a překonáváme tak vzdálenost 9200 km. Na těchto stránkách najdete přímé lety z letiště Schiphol (ale i z dalších letišť). Zpáteční letenky jsme sehnali vč. letištních poplatků za 17.984 Kč na osobu. V Mexico City (Ciudad de México) přistáváme v 17:50 místního času 21. ledna (časový posun je - 7 hodin) na letišti Benito Juárez International Airport. Celková doba letu 11:50. Vízum není potřeba. Hned na letišti nás čekala první nepříjemnost, že Martinovi nepřiletěl batoh, zůstal v Amsterdamu na letišti. Tvrdili nám, že o tom ví, že je na seznamu a že přiletí druhý den stejným letem. Tak tomu musíme věřit, protože na druhý den, těsně na to máme koupenou letenku do Villahermosy. Ubytování máme rezervované na dnešní noc v hotelu Brasilia vedle autobusového terminálu Central de autobuses del Norte za 380 pesos za pokoj se snídaní. V době naší návštěvy bylo 1 peso 1,62 Kč.
 
Úterý 22.1.2008 - Teotihuacán, Villahermosa

V úterý jsme se po snídani vydali autobusem za 31 pesos právě z autobusového terminálu Norte do 47 km vzdáleného Teotihuacánu (1 hodina jízdy). Vstupné činí 48 pesos. Je slunečno, 30 °C. Teotihuacán je starověké posvátné místo, jedno z nejposvátnějších míst v celém starověkém světě. Svého času byl Teotihuacán největším městem amerického kontinentu. Dodnes je záhadou proč vznikl a proč a jak zanikl. Zříceniny největšího a nejvýznamnějšího města v Mezoamerice leží na vyprahlé náhorní plošině ve výšce více než 2000 m. Město postavili záhadní Teotihuacánové - není totiž známo, odkud přišli a kdo byli. Trosky tohoto tajemného, posvátného města objevili Aztékové, kteří tuto oblast osídlili 700 let poté, co bylo město opuštěno. Prošli jsme si 2 km dlouhou tzv. Cestu mrtvých, vyšplhali se na vrcholek 64 m vysoké pyramidy Slunce (3. největší pyramida světa) odkud je pěkný výhled na celé naleziště, prohlédli si pyramidu Měsíce, chrám boha Quetzalcoatla uvnitř Citadely, administrativního srdce města, Tepantitlův palác s krásnými nástěnnými malbami. Také jsme navštívili místní archeologické muzeum.
     
Vracíme se autobusem zpátky do Mexico City a navštívili jsme slavnou baziliku Panny Marie Guadalupské, patronky Mexika. Vedle sebe se nachází původní bazilika a nová. Poutnící k ní kráčejí po kolenou. 
 
Večer ve 20 hodin odlétáme do města Villahermosa. Letíme s mexickou nízkonákladovkou Click Mexicana létající na vnitrostátních linkách. Martinův batoh naštěstí přicestoval a tak jsme mohli pokračovat v naší cestě. Villahermosa je hlavní město státu Tabasco. Ubytováváme se v hotelu San Francisco za 280 pesos za pokoj.

Středa 23.1.2008 - Villahermosa, Palenque

Ve středu jsme po snídani zamířili taxíkem do muzea Parque de La Venta (vstupné 40 pesos), kde se nachází monumentální kamenné olmécké hlavy a další památky na celkem 34 zastaveních, ptačí voliéra, malá zoo, tropický park a pro mě hlavní atrakcí byli místní nosálové, které jsem krmil. Z autobusového nádraží ADO se ve 13:50 přesouváme luxusním autobusem za 94 pesos do 140 km vzdáleného Palenque. Ubytováváme se hned vedle autobusového nádraží v hotelu Santa Elena za 250 pesos. V jedné cestovní kanceláří (Na Chan Kan Tour Operator) si kupujeme na druhý den zájezd do archeologického komplexu Palenque, k vodopádu Misol-Ha, vodopádům Agua Azul a přesun do města San Cristóbal. Cena za dopravu je 200 pesos na osobu + si platíme vstupné.
   

Čtvrtek 24.1.2008 - Palenque, Misol-Ha, Agua Azul, San Cristóbal

Ve čtvrtek kolem 8 hodiny přijíždí domluvený pick-up, který nás veze k ruinám Palenque ukrytým v džungli. Vstup do NP činí 20 pesos + vstupné k ruinám dalších 48. Palenque se nachází již ve státě Chiapas, archeologický komplex je vzdálený 7 km od města a je zapsaný na seznamu UNESCO. Nachází se zde pozůstatky mayských staveb uprostřed džungle v Lacandonském pralese. Na prohlídku máme 4 hodiny. Je to úžasné místo, úplně mě dostalo svou tajemností. Bohužel Chrám nápisů s hrobkou krále Pacala je uzavřený, nedá se vystoupat nahoru. Navštěvujeme El Palacio, komplex budov se čtyřmi nádvořími spojenými sloupořadím a s výraznou, avšak záhadnou věží, jíž se říká observatoř, dále Pacalův chrám, dvě pyramidové stavby chrám XIII a chrám Lebky, Skupinu kříže, rozbořený Chrám jaguára a další. Podél pěkných vodopádů se vracíme na parkoviště.
    
Ve 12 hodin pro nás přijíždí jiný pick-up s našimi bágly na střeše. Přisedají k nám další turisté a jedeme k vodopádu Misol-Ha (asi 20 km). Cesta je samá serpentina. Vstupné je 10 pesos. Asi 30 metrů vysoký vodopád Misol-Ha na řece Rio Bascá umožňuje koupání v laguně. Dá se projít i za vodopádem a pozorovat padající proud vody z druhé strany.

Potom pokračujeme dalších asi 40 km k vodopádům Agua Azul, což v překladu znamená Modrá voda. Tady máme pauzu asi 2,5 hodiny. Travertinové kaskády vody se táhnou v délce 1 km na řece Rio Tulijá uprostřed džungle již ve státě Zapatistán. Koupeme se, ale proud vody je poměrně silný. Prošli jsme se proti proudu vodopádu k dalším stupním a několikrát se okoupali.
 
V 16:30 nás nakládá náš pick-up, který nás zavezl na jednu křižovatku, kde přijíždí další pick-up, do kterého přesedáme. Podle domluvy to měl být velký autobus. Nakonec se celý zaplní dalšími turisty, celkem nás je 12, bágly na střeše a 3 hodiny jedeme přes město Ocosingo do města San Cristóbal de Las Casas, střediska mexického Chiapasu, 150 km od Palenque v nadmořské výšce 2450 m.n.m. Vysadil nás přímo v centru u katedrály, kde jsme se ubytovali v hotelu San Martin za 250 pesos. Je tady pěkná zima. Večer jsme se šli ještě projít, všechno je pěkně nasvícené.

Pátek 25.1.2008 - Kaňon Sumidero, San Cristóbal

V pátek ráno si prodlužujeme ubytování o jednu noc. Collectivem se přesouváme do města Chiapa de Corzo (35 pesos/osoba), jsme tam za 40 minut. Došli jsme do přístaviště Embarcadero Cahuaré, kde si kupujeme za 150 pesos na osobu lístek na rychločlun do kaňonu Sumidero. Dostáváme plovoucí vesty, loď se naplnila 40 lidmi a vyjíždíme. Výlet motorovým člunem po řece Grijalva obklopené stěnami kaňonu El Sumidero, který dosahuje hloubky až 1000 metrů, je dlouhý 37 km. Plujeme až k přehradě Chicoasén, kde je hloubka 240 metrů. Plavba je doprovázená výkladem průvodce, bohužel pouze ve španělštině. Během 2 hodinové plavby pozorujeme horskou přírodu státu Chiapas a množství zvířat a ptáků, viděli jsme opice na stromech, pelikány, volavky, "supy", želvy, krokodýly, "vánoční strom" z mechu a kapradí a mnoho dalších přírodních zajímavostí. Byl to moc pěkný výlet.
  
Zpátky do města se přesouváme taxíkem za 35 pesos za osobu. Odpoledne jsme si prohlédli město San Cristóbal. Je to kouzelné koloniální město se spoustou barevných domků, bývalé hlavní město státu Chiapas charakteristické všudypřítomnými Indiány v dlouhých vlněných tunikách a slaměných kloboucích. Navštívili jsme dva trhy, jeden s řemeslnými výroby, oblečením a suvenýry vedle dominikánského kostela Santo Domingo z 2. pol. 16. století a o blok dál potom potrvainový trh. Navštívili jsme katedrálu Catedral de San Cristóbal, Arco del Carmen v ulici Hidalgo - věž, která kdysi v 17. stol. bývala vstupní branou, a vystoupali jsme po schodech na kopec Cerro de San Cristóbal, kde se nachází kostel Iglesia de San Cristóbal a odkud je výhled na město.
   

Sobota 26.1.2008 - Guatemala - San Pedro La Laguna

Další den vstáváme v 5:30 ráno a prázdnýma uličkama jdeme na autobusový terminál. Vyjíždíme v 7 hodin. Máme namířeno do Guatemaly. Projíždíme přes město Comitán a kolem Lagunas de Montebello. v 10:15 přijíždíme do Ciudad Cuauhtémoc (170 km) na mexické straně hranice s Guatemalou. Kontrola pasů proběhla bez problémů. Svezli jsme se collectivem 4 km na guatemalskou stranu hranice La Mesilla za 10 pesos. Celnice je otevřena od 6 do 18 hodin. Běžná pasová kontrola, razítko, poplatek 20 pesos na osobu s povolením k pobytu na 80 dní. Hranice mezi oběma státy je jedno velké tržiště. Není tady žádná banka jen veksláci. Měním pouze 50 doalrů a dostávám 370 guatemalských quetzalů (Q). Jeden kecal vycházel při naší návštěve 2,30 Kč. Přicházíme na autobusové nádraží odkdu jezdí pouze barevné chicken busy 2. třídy (vyřazené školní autobusy z Ameriky). Tuk tukem jsme se za 2 Q na osobu nechali odvézt k autobusové zastávce společnosti Linea Doradas (1. třída). V tuk tuku nás jede 6 + bágly, z toho 2 na střeše. Do odjezdu autobusu máme hodinu a půl času, ale není tady co dělat tak sedíme u silnice a čekáme.

Autobus vyjíždí ve 12:30 kupodivu podle jízdního řádu (Mesilla-Guatemala City 12:30 a 21:00 a opačným směrem 6:30 a 22:30). Chtěli jsme jet do města Panachajel, ale autobus tam nezajíždí, protože pokračuje do Guatemala City, takže musíme přestoupit v Los Encuentros. Platíme každý 80 Q. O půl třetí máme 10 minut přestávku v Huehuetenangu. V Los Encuentros jsme na křižovatce kde nás autobus vyhodil přestoupili na bus 2. třídy, seděli jsme 3 na sedadle určeném pro dva cestující a pokračujeme do San Pedra La Laguna u jezera Atitlán. Autobus je totálně plný. Za jízdu hrůzy prudkého klesání kdy se nám dělá špatně platíme 12 Q. Sháníme ve městě ubytování a všechno je obsazené. Nakonec se ubytováváme v hotelu Villasol za 30Q na osobu a noc. Guatemala je jedním z nejchudších států na světě. Guatemala je stát ve Střední Americe. Jeho sousedy jsou Belize, Salvador, Honduras a Mexiko. Vysokohorské jezero Atitlán leží ve výšce 1561 m.n.m., je hluboké 325 metrů a vzniklo zhroucením velkého kráteru a jeho naplněním vodou. Leží mezi vulkány Volcán Tolimán, Volcán Atitlán a Volcán San Pedro. Každý má přes 3000 metrů. Kolem jezera leží několik indiánských vesniček. My se usadili v San Pedro La Laguna na úpatí sopky San Pedro (3520 m).

Neděle 27.1.2008 - San Pedro La Laguna

Je tady ráno. Celou noc jsem prozvracel. Mám průjem, zimnici a teplotu, což mě provází celý dnešní den. Silvie zvracela už v autobuse, asi je to tou změnou nadmořské výšky. Já dopoledne ležím a odpočívám, Martin s Petrem se šli projít po vesnici, na indiánský trh. Zvažujeme plavbu lodí lanchas po jezeře Atitlán do Panachajelu, ale není mi dobře a vlny na jezeře by mi moc nepřidaly. Vracím se na pokoj, kde jsem zase spal. Zbytek výpravy šel na jakési koupaliště vedle našeho hotelu za 15 Q/os/den. Večer si kupujeme lístek na ráno na 9:30 na autobus do Antiguy za 50 Q (jinde chtějí i 70-75Q), cesta trvá 3 hodiny.

Pondělí 28.1.2008 - Antigua Guatemala

V pondělí ráno je mi o něco lépe. Shuttle bus přijíždí něco po 9:30, ještě vyzvedáváme další turisty ve vesnici San Marcos La Laguna. Do města Antigua Guatemala přijíždíme ve 13:15. Vysazuje nás na hlavním náměstí Parque Central. Hledáme ubytování. My se ubytovali v Hotelu El Pasaje za 75 Q/noc s vlastní koupelnou, Silvie s Petrem si připlatili a ubytovali se za 52 dolarů se snídaní v hotelu Centro Colonial Antigua. Už měli dost levných a jednoduchých ubytování. Na ráno si objednáváme výlet na sopku Pacaya. Odjezd je v 6 ráno, další potom až ve 14:30. Ceny se pohybují od 40Q po 10 USD na osobu + vstup do parku 40 Q. Také jsme si objednali na zítřejší večer autobus třídy luxury společnosti Maya de Oro v Monja Blanca Tours, cena je 40 USD na osobu, odjezd z Antiguy v 18:30 shuttle busem do hlavního města Guatemala City a odtud pokračujeme ve 21 hodin nočním spojem do města Flores, kde autobus přijíždí mezi 5 a 6 hodinou ranní. Poschoďový autobus je klimatizvaný, s toaletou, občerstvením. V přízemi jsou polohovatelná sedadla s lůžkovou úpravou a pouze 3 vjedné řadě. Potom ještě jezdí stejnou trasu autobusy 1st class za 25-30 USD společnosti Linea Dorada a 2. třída Pullman za 20 USD.
Antigua Guatemala je středověké španělské koloniální město na seznamu UNESCO. Je to nádherně zrekonstruované dřívější hlavní město Guatemaly (do roku 1773 než ho zasáhlo zemětřesení) ležící pod třemi vulkány. Monumentální sopka El Água dosahuej výšky 3500 m.n.m. Vydali jsme se na prohlídku města. Navštěvujeme kostel La Merced s klášterem a pěknou obrovskou fontánou na náměstí Plaza, oblouk Santa Catalina. Potom se ještě jdeme podívat v noci na nasvícený kostel San Francisco. Přes den je tady krásné počasí, ale v noci se prudce ochladí.

Úterý 29.1.2008 - sopka Pacaya, Antigua

V úterý vstáváme již o půl šesté.Vyjíždíme v 6 hodin a v 7:20 jsme ve vesničce San Francisco. Kupujeme vstupenky do NP Pacaya za 40 Q. Dostáváme průvodce a ochranku se 2 psy. Vystupujeme ve skupince na stále činnou sopku Pacaya, která dosahuje nadmořské výšky 2550 m. Je to jedna z nejaktivnějších sopek na světě. Výstup trvá přes dvě hodiny a na 4 km překonáváme převýšení 700 metrů. Je možno jet za poplatek i na koni. Túry se konají 2x denně, ráno, kdy je pěkný výhled a odpoledne je zase lépe vidět červená láva. Stoupáme do prudkého kopce, cesta je poměrně namáhavá. Cestou se nám naskýtá výhled na Lagunu de Caldera, sopky Agua, Fuego a její dvojče Acatenango. Poslední úsek jdeme po vyvřelém lávovém poli, místy je až pekelně horko, teplota asi 60 °C, uvnitř vulkánu dosahuje údajně 2000 °C. Jsou tady žhavé lávové kameny a ze země vykukuje červená žhavá láva. Působí to velice zajímavě. Viděli jsme i starý kráter. Výš se již stoupat nesmí. Kdysi se mohlo jít až na vrchol a nahlédnout do kráteru jak prýští láva. I tak je to tady nebezpečné. Náš průvodce holí zkoumal, zda je láva dost tvrdá na to, abychom po ní mohli stoupat. Jsme dnes první skupina nahoře. Jelikož se jedná o stále činnou sopku, poměrně často můžete zejména v noci vidět proudy červené lávy stékající po jejím úbočí.

Ve 12:45 nás autobus vysazuje zpátky v Antiguě. Dali sjem si oběd a prošli si město. Zastavili jsme se na trhu artesánií, uměleckých řemesel, kde můžete koupit indiánské rukodělné výrobky s typickými guatemalskými motivy. Došli jsme na hlavní náměstí Parque Central s katedrálou sv. Jakuba z roku 1542, palácem guvernérů a radnicí z roku 1743. Kostel San Francisco jsme si prohlédli i za světla. Zajímavý je i klášter Santa Clara, krásné oblouky a zdi jsou skoro neporušeny. Před klášterem se nachází venkovní prádelna, kde dosud místní ženy chodí prát prádlo. Navštěvuji klášter Las Capuchinas, oblouk Santa Catalina, Museo de Arte Colonial. Město je opravdu nádherné a stojí za návštěvu.

V 18:30 odjíždíme od cestovní kanceláře mikrobusem do hlavního města Guatemala City. Ve městě samotném toho k vidění moc není a kvůli bezpečnosti se nedoporučuje tady nějak zvlášť zdržovat. I řidič v autě zamyká dveře, aby nám tam někdo nevtrhnul. V hlavním městě neexistuje centrální autobusový terminál, každá společnost má vlastní. Vysazuje nás na autobusovém terminálu společnosti Maya d´Oro. Řidič nám kupuje lístky na autobus, které stojí 200 Q (celkem jsme v cestovce platili 40 USD). Ve 20:30 začínají nakládat batohy. Je to poschoďový autobus se stevardkou, dole je 1. třída lux  s koženými polohovatelnými sedadly s podložkou na nohy, kdy člověk téměř leží, jsou vždy dvě sedadla vedle sebe a ve druhé řadě pouze jedno. Dole je jen 9 míst a zbytek jsou místa pouze na sezení ve 2. poschodí. Stevardka roznáší deky a polštáře, sendvič a malý krabicový džus. Je tady i televize. Spalo se celkem dobře.

Středa 30.1.2008 - Flores, Tikal

V 5 hodin ráno ve středu 30.1. nás autobus vysazuje v Santa Eleně na autobusovém terminálu, kde nás čeká mikrobus, který nás přes hráz převeze do 5 km vzdáleného města Flores. Flores leží na (polo)ostrově v rozlehlém jezeře Lago di Petén Itzá, kde se dá i koupat.

Řidič nám hned nabízí ubytování v hotelu Los Peches. Z původní ceny 120 Q usmlouváváme na 75 Q. Pokoje jsou čisté, teplá voda teče, větrák funguje. Hned se nám snaží vnutit mikrobus do Tikalu za 60Q. Jelikož ale víme, že doprava do Tikalu po celém Floresu má stát stejně tedy 25 Q nenecháme se odbýt. Dali jsme si sprchu a v 6 už vyjíždíme dokud není horko. Tikal je z Flores vzdálený asi 70 km a tak nám cesta zabrala hodinu a čtvrt. Jelikož se nám během cesty ani v jednom ze tří bankomatů nepodařilo vybrat peníze, zaplatili jsem cestu v dolarech (26 dolarů pro 4 osoby). Máme čas do 14 hodin, kdy nás zase mikrobus vyzvedne. Vstupné bylo ještě před půl rokem 6,25 USD, dneska je už 20 USD (150 Q) pro cizince a pro místní 25 Q. Cena je to poměrně vysoká. Snažím se s místním hlídačem domluvit, aby nás pustil bez lístku za 10 USD na osobu, ale vysvětluje že to nejde, že dále pak ještě jednou kontrolují lístky. Potom nás nakonec jak pašerák přes prales dostává dovnitř až za kontrolní stanoviště lístků a bere si 20 USD za nás za všechny. Tikal, to jsou vlastně největší odkryté mayské ruiny, nejstarší a největší město mayské civiliazce, kde v době největšího rozkvětu žilo 12 000 obyvatel. Celý rozsáhlý areál je obklopený dřunglí. Lezeme na vrchol chrámu č. 5 po prudkých schodech, v okolních stromech se prohání opice, poletují tukani a papoušci. Navštěvujeme Jaguáří chrám (chrám č. 1), velice příkrá a nejlépe zrekonstruovaná pyramida, pyramida č. 2 neboli Chrám masek, dá se vylézt do půlky a je z něj krásný výhled na chrám č. 1 a celé náměstí. Nejvyšší je 64 metrová pyramida, chrám č. IV. Vrcholek pyramidy ční nad okolní džunglí, takže máme krásný rozhled.

Ve 14 hodin se vracíme zpátky do Flores. V Santa Eleně na autobusovém terminálu Linea Dorada kupujeme na ráno na 7 hodin lístek na hranice s Belize za 25 Q na osobu = 4 USD, protože až do Belize City nebo Belmopanu stojí 150 Q. Pěšky jdeme přes most přes jezero zpátky. Flores je malý ostrůvek plný restaurací, hospůdek a ubytoven, výchozí město pro návštěvu Ticalu.

Čtvrtek 31.1.2008 - Sobota 2.2.2008 - Belize, Placencia

Ve čtvrtek vstáváme v 5:30. V 6:30 odjíždí autobus pro 28 lidí od Grand hotelu de la Isle. Dáváme mu lístky. Ptá se Belize? Tak přikyvujeme. Jsme zvědaví kde nás vysadí, když máme lístek pouze na hranici. Na autobusovém terminálu dobíráme další lidi a dle jízdního řádu v 7 hodin odjíždíme směr hranice s Belize. Asi 15 km před hranicí je silnice v katastrofálním stavu. V autobuse vyplňujeme imigrační kartu. Hraniční přechod na guatemalské straně se jmenuje Melchor de Mencos (zavírá ve 20 hodin). Měníme 100 USD za 200 BLZ u veksláků, kurz 1:2 je pevný už delší dobu. Batohy musíme sundat ze střechy autobusu. Procházíme pasovou kontrolou na obou stranách. Hranici přecházíme pěšky. Hraniční město na Belizské straně je Benque Viejo del Carmen. Od místního se dozvídame že autobus hlavní město Belmopan jen míjí, ale že nám zastaví na křižovatce, odkud si můžeme vzít buď taxi na autobusový terminál nebo zastavi si autobus, který jede z Belize City přes křižovatku do Dangrigy a Placencie. Řidič nakládá batohy a dělí to podle toho, kam kdo jede a nediví se, že jsme mu dali ráno lístek jen na hranici a teď že jedeme do Belmopanu. Místní silnice je hned o pozníní lepší. Nápisy jsou v angličtině. Belize je totiž bývalá anglická kolonie. Dřívější název byl Britský Honduras.

Autobus nás vysazuje an křižovatce kousek od Belmopanu a NP Guanacaste. Martin dává řidiči 20 Q co nám zůstalo. Za 10 minut jede místní autobus až do Punta Gordy, nezajíždí do Placencie, kam máme namířeno, ale do Independence. Cena 15 BZ$ za osobu. v hlavním městě Belmopan má krátkou zastávku. Potom stojíme ve městě Dangriga. Lístky se prodávají v autobuse. Projíždíme kolem jaguáří rezervace, banánové plantáže a pohoří Maya Mountains. Ve 14:30 přijíždíme do Independence, kde od autobusu do přístaviště je to 200 yardů a taxikář po nás chtěl 60 BZ$ což jsme odmítli. Že prý loď jede ve 14:30 a potom až v 16:30. Jdeme pěšky. Jedna turistka si raxi vzala, nevím kolik platila a loď ji stejně ujela. Není to trajekt ale menší loď hokey pokey, vodní taxi z Independence / Mango Creek do Placencie za 10 BZ$. Plavba přes lagunu trvá asi 15 minut.

Poloostrov Placencia má údajně druhou nejdelší pláž světa. Hledáme ubytování. Většina se nachází u Sidewalku, která je v Guinesově knize rekordů zapsaná jako nejužší hlavní třída na světě, vybudovaná aby se nemuselo chodit po písku,který je hrubý. Je hlavní turistická sezóna a hodně ubytoven je obsazených. Je tady hodně draho. Chatky na pláži s vlastní kuchyní se pohybují od 75 USD za noc, hotely od 70-120 za noc, ty levnější jsou obsazené. Třeba Omars Guest House, Cozy Corner Beach hotel stojí 76 BZ$ za pokoj pro 2 osoby. Jsou pěkné a hned u pláže. Bohužel obsazené. Nakonec jsme úplnou náhodou natrefili na Eloise Travel Lodge (tel. 523-3299), kde má 2 volné pokoje v 1. patře s terasou, větrákem, 2 postele, teplá voda, ručníky, toaleta za 35 BZ$  na noc pro 2 osoby. Pro všechny pokoje (je jich tady 10) je společná kuchyňka s lednicí. Má volno jen na 2 noci, na další má zatím rezervace. Ale večer nám vzkazuje, že bychom mohli zůstat i další noc ve stejném pokoji. Jdeme se poprvé koupat v moři. Moře má aspoň 30°C, ale jsou tady chaluhy z mangrovů. Na pláži jsou palmy, písek je jemný. Na večeři jdeme do Cozy Corner hotelu, kde mají jak polední tak večeřové menu.

Páteční den trávíme na pláži a koupáním v moři, které byť je teplé, tak je dost znečištěné nánosy. Fouká silný vítr.

Večer zjišťujeme v cestovkách dopravu do Dangrigy. Autobusy jedou 5:30, v 6, ve 13 a ve 14 hodin od benzínky a cesta trvá 1,5 hodiny. Snažíme si zajistit ubytování na ostrůvku Tobacco Caye. Je tam celkem 5 ubytovacích komplexů z nichž nejlevnější je Lana´s on the Reef hotel (tel. 520-5036) za 45 USD/os/noc vč. plné penze a nealko nápojů. Na sobotu má volný pouze jeden pokoj pro 4 osoby, ale za stejnou cenu, proto si rezervujeme 2-3 noci až od neděle. Další ubytování se pohybují od 75 USD. Musíme si tudíž zaplatit ještě jednu noc v Placencii ze soboty na neděli.

V sobotu ráno lehce sprchlo, poprvé na této dovolené. Je pod mrakem. Na snídani si děláme hromadně míchaná vajíčka. Jdeme na pláž. Ležím schovaný pod palmou, protože cítím celé své tělo jak mě pálí. Moře je o něco čistější než včera. Kousek za naší chatou mají v bufetu výborné BBQ kuře na grilu s BBQ omáčkou, rýži s fazolemi a zeleninovou oblohou za 8 BZ$. Po obědě jsem se na chvíli natáhnul a kolem 3 vyrazil zase k moři na hoďku než se zatáhlo s padlo pár kapek deště. Našli jsme pekárnu, kde akorát vytahuje z pece čerstvé housky. Jdeme do baru na pláži, kde mají každý den od 18 do 19 happy hour, rumové nápoje za 2 BZ$. V 8 hodin uleháme protože ráno brzo vstáváme.

Neděle 3.2.2008 - Pondělí 4.2.2008 - Dangriga, Tobacco Caye

V neděli 3.2. vstáváme ve 4:45. V 5:30 nasedáme na autobus směr Belmopan. Kupujeme lístek do Dangrigy za 10 BZ$, kde nás vysazuje v 7:30 na autobusovém nádraží. Jdeme k přístavišti u řeky North Stann Creek (u velkého mostu) odkud vyplouvají loďky na Tobacco Caye. Je to asi 10 minut pěší chůze. Loď odjíždí v 9 hodin a cena je 35 BZ$ za osobu (jedna cesta), zpátky do Dangrigy loď vyplouvá v 9 hodin. Nad mořem poletují pelikáni.

Plavba trvá 25-30 minut. Ostrůvek Tobacco Caye má rozlohu pouhé 2 ha a nachází se na vnější straně bariérového útesu. V Belize se nachází druhá největší korálová bariéra po australském Velkém bariérovém útesu. Korálový ostrůvek je nádherný plný palem uprostřed průzračného moře. Je tady snad jen 6 ubytovacích zařízení, která poskytují plnou penzi, 1 restaurace kde se ceny pohybují od 5 do 20 USD, jeden bufet a jeden plážový bar. Nejlépe vypadají chatky u moře Tobacco Caye Paradise za 35 USD/os/den vč. plné penze, ale do úterý mají bohužel plno. Potom je tady jeden za 15 USD/os. ale společná koupelna a WC pro 4 pokoje a bez jídla. Silvie s Petrem se ubytovali v Tobacco Caye Lodge, což jsou dvojpokojové domky poblíž moře za 30 USD/os bez jídla. My jsme s Martinem zůstali tam kde máme rezervaci a to v Lana´s on the Reef za 40 USD (místo 45 které nám řekli v cestovce v Placencii). Je to dvoupatrová budova se 4 pokoji. Ubytování je hodně jednoduché s vlastní koupelnou ale pouze studenou vodou, elektřina je po celý den jelikož má vlastní agregát. V některých ubytováních mají elektřinu pouze od 19 do 22 hodin. Paní domácí, Lana, je velice příjemná a její kuchyně je naprosto bezkonkurenční. Od 12:30 podává oběd ve společné jídelně. Máme hustou zeleninovou polévku s nějakými knedlíčky a kokosovou rýží, džus, ovoce. Zatímco její manžel, který když nejí, tak leží v houpací síti, Lana uklízí i vaří. Na ostrůvku kromě lenošení a perfektního šnorchlování hned u břehu není co dělat. Pokud se ovšem nepotápíte a nepodnikáte výlety za potápěním s místním potápěčským centrem. Po dovolené v Belize a zážitcích během potápění o kterých nám vyprávěli naši spolubydlící Kanaďané jsme se rozhodli u nás si konečně udělat potápěčský kurz. Poprvé na molu rybařím, ale bezúspěšně. Od 18 hodin se servíruje večeře. Je humr, bramborový salát, rýže s fazolemi a pečené vepřové kotlety, čokoládová bábovka, džus. Má krásně prostřený stůl a k tomu hraje Andrea Bocelli, její oblíbený zpěvák.
  

V pondělí se probouzím v 6:15 a jdu se projít po ostrůvku a nafotit nádherný východ slunce. Pozoruji kormorány, mořského orla hnízdícího na střeše na molu, barakudy v moři.

Voda je průzračná, klidná, vypadá to že bude hezký den. Snídaně se podává až v 8:15 protože to Lana dříve nestihla nachystat. Máme míchaná vajíčka s lečem, smaženou slaninu, párečky a k tomu smažila z těsta udělané takové taštičky, někteří si to mazali marmeládou. K pití káva, džus a libovolně si můžeme čepovat z kanystru pitnou vodu během celého dne. Takže v podstatě tady už člověk neutratí ani korunu. Dopoledne trávíme šnorchlováním na několika místech, vidím poprvé velkého rejnoka, barakudy, murénu a spoustu barevných ryb. Na oběd se připravuje ryba v kokosovém mléce jako polévka a banánová buchta. Odpoledne se opalujeme a šnorchlujeme. Pozorujeme nádherný západ slunce. Až ke břehu připlouvá nádherný rejnok orlí (eagle ray), dá se pohladit. Na večeři dostáváme dva druhy rýže, jedna s fazolemi a kokosem, pečené kuřecí kousky, barakudu, fazole ve šťávě, zeleninu, džus a zákusky od večerjšího večera a dnešního oběda. Večer se tady odehrává bubnovací vystoupení u ohně. Někteří turisti přespávají ve stanech postavených na ostrově a mohou se u nás jen stravovat.

Úterý 5.2.2008 - Čtvrtek 7.2.2008 - Playa del Carmen

V úterý po snídani v 9 hodin odplouváme lodí do Dangrigy a máme 20 minut na přesun na autobusové nádraží. Autobusy jezdí každých 30 minut, takže stíháme bus v 10 hodin do Belize City, kde má být ve 13:15 (170 km). Jsme tady přesně. Belize City je město na pobřeží Karibského moře, je největším městem v Belize a významným přístavem. Jezdí se odsud na ostrůvky Caye Caulker, Ambergris Caye (La Isla Bonita o  kterém zpívá Madonna). Ve 13:30 nám jede další autobus na sever do Chetumalu na mexické hranici přes Orange Walk. Autobus je trochu čistší než všechny předchozí. Platíme do Chetumalu 15 BZ$. Projíždíme kolem odbočky na Crooked Tree Wildlife Sanctuary, kde můžete pozorvat hejna ptáků, laguny s volavkami a to nejlépe v migračním období mezi listopadem a květnem. V Orange Walk Town vzdáleném 94 km máme 15 minut pauzu. Na hranici s Mexikem v Santa Elena, kde přijíždíme v 17 hodin platíme výstupní poplatek z Belize při opouštění země ve výši 18,5 USD (37,5 BZ$). Procházíme pasovou kontrolou. Autobus nás veze ještě o kousek dále do mexického Chetumalu. Autobus prochází karanténním postřikem, stejně jako už jsme absolvovali při vstupu do Belize z Guatemaly. Autobus nás vysazuje u nějaké pumpy, odkud si bereme za 20 pesos taxi na autobusový terminál ADO, OCC. Za 190 pesos si kupujeme lístek na autobus ADO do Play del Carmen, odjezd v 18:30. Autobus jel hrozně pomalu, 3x zastavil na kafe byla tady hrozná zima z klimatizace apod. Hrůza. Teprve ve 23 hodin po celodenním cestování jsme přijeli na autobusový terminál v Playa del Carmen, které je na Calle 12 a doporučené ubytování je na Calle 8. Ubytováváme se ve velmi pěkném doporučeném hotelu Jabines (Calle 8 # 170 Entre 15 Y 20 Ave., tel. (984) 873-0861), kde mají cenu 390 pesos, ale říkám mu, že tady byli nedávno ubytování známí za 30 USD/noc/2 os. tak nám to dáva za 300 pesos. Máme koupelnu s teplou vodou, sprchovací kout, TV, větrák i klimatizaci, je to čisté a útulné a 200 metrů od Karibského moře. Hned vedle nás se nachází srovnatelný hotel Plaza Centro za 400 pesos (TV, klima, větrák, teplá voda).

Ve středu ráno si platíme další noc, dává nám to zase za 300 pesos.  Snídani jsme si dali v restauraci. Martin si dal croissanty - cuernitos zapečené se šunkou a sýrem a k tomu kávu za 43 pesos a já vaječnou omeletu se šunkou a sýrem, k tomu opečené tousty, máslo, rajčata, salát a kávu za 50. Playa del Carmen je mexické letovisko na poloostrově Yucatán zhruba v polovině mezi Cancúnem a Tulumem. Říká se mu srdce Mayské riviéry a obklopují ho nejkrásnější pláže oblasti. Místní vody patří k nejlepším potápěčským lokalitám planety, navíc odtud pravidelně vyplouvá trajekt na ostrov Cozumel, kde jsou podmínky pro potápění ještě lepší, například korálový útes Palancar objevený Jacquesem Cousteau. Po snídani jsme šli k moři. Pláž je krásná, písečná s jemným pískem. Na moři jsou poměrně velké vlny. Severně, směrem ke Cancúnu, jsou prý ty nejkrásnější pláže Mayské riviéry. V poledne jsme zašli do supermarketu, kde jsme nakoupili kvalitní a doporučované Tequily, equila Centenario anějo 100% agáve a Tequila 1800 anějo. Odpoledne jdeme zase na pláž, ale sluníčko už moc nesvítí. Večer se procházíme po Páté Avenue. Ne nebojte nejsme v New Yorku, ale stále v Mexiku. Avenue 5, La Quinta Avenida nebo jen krátce a jednoduše Quinta. Tak místní říkají dlouhé pěší zóně, která je tepnou letoviska Playa del Carmen, kde se nachází luxusní obchody, vybrané restaurace, obchody se suvenýry. Tomu odpovídají i ceny.

Čtvrteční den trávíme odpočinkem na pláži a návštěvou supermarketů. Zjišťujeme možná spojení do Tulumu. Z autobusové terminálu ADO jezdí dopoledne každých 20 minut, potom 12:20 a pak až v 15:40 za 42 pesos.

Pátek 8.2.2008 - Sobota 9.2.2008 - Tulum

V pátek po snídani, v 10 hodin jdeme na collectivo do Tulumu. Jezdí každých 30 minut už od 4 od rána za 25-30 pesos. Vyjíždí z Avenidy Juárez, Calle 2, Av. 15 poblíž starého autobusového terminálu ADO. Někteří nás nechtějí z bágly vzít, že je nemají kam dát a na sedadla ne, protže by nezaplnili 11 míst. Nakonec se podařilo. Cesta stála 30 pesos na osobu. Je to asi 60 km. Vysazuje nás u hlavní silnice Avenida Tulum. Sháníme ubytování ve městě, protože přímo na pláži je mnohem dražší. Cabaňas u pláže stojí od 40 USD bez koupelny až po 270 dolarů. Hotel Chilam Balam, který nám doporučili za 350 pesos je na dvě noci obsazený, hotel naproti taky stejně jako většina dalších. Weary Traveler hostel, který nám doporučili Kanaďani na Tobacco Caye za 350 pesos se snídaní a dopravou na pláž místo sice mají, ale jen jeden pokoj s koupelnou a druhý bez, pokoj 1x1 metr, hrůza. Hotel Los Tres Palmas s klimatizací za 45 USD je plný. Nakonec volíme jediný volnější Hotel Maya, přímo hlavní cestě na Av. Tulum S/N, Jupiter Norte y Acuario Norte, kde má 2 postele s vlastní koupelnou, větrák, teplou vodu (pouze slanou), TV za 350 pesos, 1 postel 2 osoby za 270 pesos a 1 postel 1 osoba za 220 pesos/noc. Hned velde je autobusový terminál ADO a stanoviště taxi. Na pláž je to totiž 4 km, takže jiná možnost než si vzít taxi nebo jít pěšky není. Některé hotely mají dopravu na pláž zajištěnou. Taxíky mají přímo ceník, kam co stojí, ke ketrému hotelu, na pláž, do města,... Volíme pláž, respektive hotel El Paraiso za 45 pesos za auto protože v tom horku se nám pěšky jít nechce. Pláž je nádherná, s bělostným pískem, palmami, tyrkysově modrým mořem, které má stabilně celoročně 26-28 °C. Kousek od břehu je i korálový útes. Jdeme se projít po pláži směrem k ruinám. Tulum bývá právem nazýván perlou Yucatánu. V 17 hodin se vracíme opět taxíkem z pláže zpátky a jdeme se projít do města nakoupt nějaké suvenýry a dát si večeři. Zašli jsme do italské restaurace a pizzerie La Basilica.

V sobotu ráno po snídani si bereme taxi k ruinám v Tulumu za 30 pesos. Potom musíme jít ke vstupu kousek pěšky nebo je možné se svézt vláčkem za 20 pesos (2 USD). Vstup do areálu stojí 48 pesos na osobu. Za kameru chtějí 35 pesos, ale když ji máte schovanou a vytáhnete ji až potom, tak je to v pohodě, nikdo už to potom nekontroloval. Ruiny v Tulumu jsou pozůstatky strážní pevnosti Mayů na břehu Karibiku. Tulum dnes především fascinuje svojí jedinečnou polohou na útesu nad  Karibským mořem. Mayský chrám se vypíná přímo nad pláží. Všude přítomní jsou leguáni černí. Jsou nádherní, jako někde z pravěku. Jsou prostě všude. Vyhřívají se na skalách i v trávě. Ale pohladit se nenechají. Celý areál je pěkně udržovaný. Nejhezčí stavbou je El Castillo neboli Hrad. Zajímavé jsou také Chrám sestupujícího boha (Templo del Dios Descendente) či chrám boha větrů. Je fakt že u něj pěkně fouká. Přímo pod tulumskými chrámy se nachází pláž, kde je možné se okoupat. Využíváme toho než se zaplní turisty. Po 12 hodině jedeme na stejnou pláž El Paraiso jako včera. Před půl 5 se vracíme taxíkem k hotelu. Na večeři jdeme do restaurace Don Cafeto La Marca del Cafe. Ohromně jsme si pochutnali.
 

Neděle 10.2.2008 - Cobá, Valladolid, Cenote Dzitnup

V neděli ráno opouštíme pokoj. Na autobusovém nádraží ADO kupujeme lístky na autobus 2. třídy společnosti Mayab do Cobá za 27 pesos na osobu. Je to 44 km, autobus je plný, není volné místo k sezení, takže 40 minut stojíme. Vyjíždíme v 7:16 a na místě jsme v 8 hodin. Na "autobusovém nádraží" si necháváme zavazadla za 15 pesos kus. Autobus do Valladolidu jede ve 12 hodin, opět spol. Mayab za 25 pesos, tak máme 4 hodiny čas. Jdeme kolem jezera, kde mají být krokodýli. Platíme vstup do archeologického parku 48 pesos. Lístky nám nikdo neutrhnul, takže zůstaly neporušené. Je možné si za 30 pesos pronajmout kolo nebo za 95 pesos kolorikšu s deštníkem. Cobá je největší dosud známé město Mayů, které je stále ještě z větší části skryto v neprostupném pralese. Procházíme všechny 3 skupiny staveb, 2 hřiště na pelotu (míčová hra, kdy hřiště je zhruba 2,5 metru široká ulička se skosenými stěnami, na nich jsou proti sobě 2 kamenné kruhy, asi jako koše při basketbalu, jenže vertikálně umístěné a těmi se musel prohodit míč ze surové gumy zhruba 7 kg těžký, který se odrážel svrchní částí paží, stehny, hýžděmi a hlavou, nikdy ne rukou! Hráli 2-4 hráči), různé stély.  Nachází se tady nejvyšší mayská pyramida na Yucatánu, 42 metrů vysoký Nohoch Mul neboli Velký kopec či Velká pyramida, z jejíhož vrcholu pozorujeme jedinečnou krásu tropické džungle a laguny, kolem kterých se Cobá rozkládá. Začíná pršet. Kryjeme se palmovým listím místo deštníku, ale stejně jsme promočení.

Po opuštění areálu prodáváme 2 neporušené lístky dalším turistům za 40 pesos. Silvie s Petrem prodávají své lístky jiným turistům kteří přijeli autobusem za 8 USD, takže vstup měli skoro zadarmo. V 11:55 přijíždí autobus, za 25 pesos kupujeme u řidiče lístky do města Valladolid. Aspoň že tentokrát sedíme. Celou cestu prší. Ve Valladolidu mají pěkné povodně, kanály nestíhají odvádět vodu a tak se drží na cestách. Ubytováváme se v hotelu Valladolid, hned u autobusového nádraží. Pokoje ještě uklízí. Cena 250 pesos za pokoj s TV, klimatizací, koupelnou s teplou vodou. O dvě ulice dál stojí collectiva ke studni Cenote Dzitnup (Xkeken) za 15 pesos na osobu/cesta. Je to asi 7 km západně od města. Vstupné stojí 25 pesos. Je to krasová jeskyně s jezírkem, kde se koupeme a šnorchlujeme. Ale moc toho k vidění pod vodou není. Ve stropě jeskyně je otvor, kterým dovnitř proniká denní světlo. Celý Yucatánský poloostrov je protkán sítí podzemních chodeb a jeskyní. Cenote (z mayského "dzonot") znamená studně. Tyto "studně" vznikly nejčastěji propadem stropu jeskyně, mnohdy bývají vzájemně propojené podzemními řekami. Voda je nesmírně čistá a hloubka dosahuje až několika desítek metrů. Cenotes byly jediným zdrojem pitné vody pro většinu myských měst, protože celý Yucatán leží na vápencovém podloží a nemá prakticky žádnou povrchovou řeku. Na mnoha místech se nachází tzv. posvátné cenotes, kde se prováděly rituální obřady někdy spojené i s lidskými oběťmi (nejznámnější v Chichén Itzá).

Za necelou hodinu jedeme stejným collectivem zpátky do města. Vysazuje nás u kostela Convent de San Bernardino a kláštera Sisal, nejstarší křesťanské stavby na Yucatánu. Procházíme ulicí Calle 41A (Calzada de los Frailes), kde se nachází pěkné koloniální domy. Pokračujeme na náměstí Zocalo, kde se nachází katedrála, radnice s výjevy a znakem města. Kupujeme si zmrzlinu u pojízdného vozíku. V hotelu Maria de la Luz si dáváme večeři. Je tady i bazén, cena za pokoj 400 pesos. Dal jsem si steak s přílohou a hranolkami, Martin pepřový steak se šunkou a hranolky, Silvie polévku a nějakou rybu a Petr polévku, steak a zákusek. Jako předkrm podávali teplé pečivo, máslo a pálivou salsu.

Pondělí 11.2.2008 - Chichen Itzá, Mérida

V pondělí 11.2. vstáváme v 6 hodin a v 7 už jedeme collectivem od hotelu do 40 km vzdáleného Chichen Itzá za 20 pesos na osobu. Jsme tam v 7:45 jako první návštěvníci. Ještě je všechno zavřeno, otevírají v 8. Mají tady úschovnu zavazadel zadarmo, kde zatím nikdo není, tak si sami dáváme lístky na zavazadlo. Vstupenka stojí 98 pesos, z čehož 50 pesos je poplatek státu Yucatán, stejně jako v Uxmalu., má zahrnovat i vstup na světelnou a zvukovou šou, která samostatně stojí 30 pesos a koná se v 19 hodin v zimě a ve 20 hodin v létě, ale nikde to není napsané. Otevřeno je denně od 8 do 16:30. Ráno je v parku jen málo lidí, takže v klidu obcházíme první památky. Chichén Itzá je rozsáhlý mayský komplex, jeden z nejnavštěvovanéjších na poloostrově Yucatán. Můžete zde obdivovat jak klasický mayský styl, tak tzv. maysko-toltécký, který přišel s invazí národů z centrálního Mexika. Nejvýznamnější památkou je Kukulkánova pyramida neboli El Castillo, která má čtvercový půdorys a na vrchol vede z každé strany 91 schodů (celkem 364+1 vrcholový, celkem 365 jako počet dní v roce), ovšem výstup na ní či vstup dovnitř je zakázán, stejně jako na další památky, vše je ohrazeno drátem. Pyramida je postavena tak, že při rovnodennosti lze pozorovat úkaz "sestoupení hada z nebes", kdy zapadající slunce ozáří pyramidu a s postupným klesáním vytváří na jejím boku efekt plazícího se hada, který s postupným západem slunce mizí. Areál je opravdu hodně rozsáhlý se spoustou nádherných památek jako například Observatoř (El Caracol) kde vznikl známý mayský kalendář, Chrám válečníků se Skupinou tisíce sloupy, Chrám masek, krásný "Ženský klášter" neboli Dům jeptišek ve stylu puuc a La Iglesia, obrovské hřiště na pelotu (mayskou hru k uctění slunce) kde díky výborné akustice můžete slyšet šepot na vzdálenost 100 metrů, Plošina lebek, Chrám jaguárů, posvátný Cenote Sagrado - Studna obětí kde byly prováděny lidské oběti a mnoho dalších. S prohlídkou Chichén Itzá končíme o půl 12.

U vstupu je prodejna lístků na autobus, kde si kupujeme na 12:10 lístek se společností Oriente za 55 pesos do Méridy (1. třída ADO stojí 92 pesos). Autobus vyjíždí už ve 12 hodin a čeká nás 120 km jízdy. Naštěstí je místo k sezení. Do Méridy, hlavního města státu Yucatán přijíždíme ve 14:30. Vysazuje nás na Oriente Bus Terminal, kousek od hlavního náměstí. Volíme doporučovaný hotel Dolores Alba, kde mají dvojlůžkový pokoj s klimatizací, TV, teplou vodou za 425 pesos a my jsme si s Martinem vzali pokoj economico s větrákem a bez TV za 280 pesos. Je tady krásný bazén, akorát začalo zrovna pěkně pršet. Snídaně jsou možné za příplatek 50 pesos formou bufetu. Jdeme vyměnit peníze, některé banky zavírají už ve 4.

Úterý 12.2.2008 - Uxmal, Mérida

Máme tady úterý. Snídám jogurt a rohlík. Petr se Silvií zůstávají ve městě a my jedeme s Martinem do Uxmalu. Po 7 hodině jdeme na autobusový terminál Aborder Terminal Tame (Calle 69 x 68 y 70, tzn. ulice 69 a mezi ulicemi 68 a 70), je to celkem daleko, takže jsme se po ránu pěkně prošli. Kupujeme lístek na 8 hodin se společností ATS, 2. třídy do Uxmalu za 40 pesos. Ale máme sedadla. Odjezd autobusu je o 15 minut opožděný. Je to směr Campeche a cesta trvá 1,5 hodiny (65 km). Je mlha, celou noc pršelo. Do Uxmalu jsme přijeli v 9:30. Vstupné je opět poměrně vysoké, 98 pesos, ale stálo to za to. Otevřeno je od 8 do 17 hodin. Autobusy zpátky mají jet ve 12:30 a 14:30. Nachází se zde jedny z nejmajestátnějších ruin mayské civilizace. Ve své době bylo město Uxmal náboženským centrem svého okolí. Hned u vstupu je studna a mayská, jediná svého druhu oválná Kouzelníkova pyramida, která má nesjtrmější schodiště na pyramidu na světě, bohužel už se na ni nesmí vylézt. Při zatleskání se od ní odráží ozvěna - připomíná hlas ptáka Quetzalkoatla. Mezi další pozoruhodné stavby v Uxmalu patří Čtverhran jeptišek s krásnými a propracovanými reliéfy stylu puuc, na  rozích budov je vidět vyčnívající hlavy s vztyčenými hákovitými nosy což je přiznačný prvek puuckého stylu. Nesmí chybět 25 metrů dlouhé hřiště na pelotu, dále je tady tzv. Želví dům, podle želviček znázorněných v římse, Velká pyramida na kterou se dá vystoupat a je odtud nádherný výhled na celý areál, stvba nazývaná Holubník neboli El Palomar. Vrcholem zdejší architektury je Palacio del Gobernador, tzv. Vládcův palác, poblíž kterého se nachází Jaguáří trůn (sousoší dvouhlavého jaguára). Uvnitř vládcova plaáce se ukrývají netopýři a všude kolem se to hmeží nádhernými leguány. U východu z areálu je malé muzeum.

Na to, že celou cestu byla mlha, se námudělalo krásné počasí. Autobus ve 12:30 nikde, tak se doptáváme a ejhle,jel z hlavní silnice, což jsou asi 4 minuty odtud, nezajížděl až k parku. Sem zajíždí až ten druhý ve 14:30. Takže máme dost času na oběd. Je tady pouze jediná restaurace s hotelem s bazénem The Lodge at Uxmal. Jídlo se podáfá formou bufetu za 120 pesos na osobu, z pití je v ceně jen kává a čaj. Najedli jsme se bohatě. Na výběr byly výborné špagety s masem, zeleninová uzená polévka s uzeným masem, vepřové medailonky, hovězí nudličky po mexicku, pečené kuře, brambory, rýže, ryba na česneku, zeleninové saláty, rajče a na tom rybí pomazánka + hrášek, rajčata, sýry, mrkve, několik druhů zákusků, tvarohový koláč, dort, koblihy, puding a různé ovoce (zelený a červený meloun, ananas, višně, pomeranč, papája). Obsluha chodí v krojích. Ve 14:30 odjíždíme zpátky do Méridy za 40 pesos se společností ATS. Přesně za hodinu jsme v Méridě. Na hotelu jsme se vyplácli k bazénu. Ve 20 hodin je v hotelu nachystaná pro francouzskou skupinu ubytovaných turistů taneční vystoupení mexických anečníků, kteří předvádí různé tance, včetně tance se sklenicemi na hlavě.

Středa 13.2.2008 - Mérida

Ve středu jsme si trochu ráno pospali, nemusíme nikam spěchat. Šli jsme si prohlédnout město. Mérida bývá nazývaná Bílé město s koloniální architekturou z 19. století. Byla vystavěná v roce 1542 na ruinách starodávné mayské osady T´ho. Je historickým klenotem přitahujícím množství turistů. Navštěvujeme hlavní náměstí Plaza Grande, kde se nachází radnice (Palacio Municipal), katedrála, Casa de Montejo, Palacio de Gobierno, náměstí Parque Cepeda Peraza s jezuitským kostelem Templo de la Tercera, divadlo José Peon Contreras, Univerzita Yuactán, náměstí Parque Santa Lucia se stejnojmenným růžovým kostelíkem, vzdálený oblouk Arco de San Juan.

Na 14 hodinu jsme si  hotelu objednali taxi na letiště za 100 pesos. Martin se šel ještě koupat do bazénu a já jsem si mezitím zašel na oběd. Taxi přijíždí přesně. Na letišti jsme si odstáli asi 40 minutovou frontu na odbavení společnosti Interjet se kterou máme letět, když k nám přijde jedna pracovnice a ptá se kam letíme. Tak ji ukazujem letenky do Tolucy a hrozně se diví že máme letenku na dnešek na 16:15. Najednou se kolem nás všichni seběhnou až seženeou někoho kdo umí anglicky. Ten nám vysvětluje, že mi volali i psali email, že tento let je charterový, který si někdo zaplatil a že pro nás není místo, přitom my jsme měli letenky zaplacené přes internet již z domova za 942 pesos na osobu. Příslušný zaměstnanec jde řešit co by pro nás mohli udělat. Nabízí nám vrácení peněz nebo možnost letět zítra v 7 ráno nebo v 16:15. Zjišťujeme na místě i možnosti letět s jinou leteckou společností, která dneska ještě letí. Místa sice mají, ale Volaris za cenu 1400 pesos, Click 1700 pesos. Zkoušíme na ně, aby nám zaplatili hotel, pak taxi. Mezitím letadlo už odletělo. Nakonec nám vystavili nové letenky na zítra ráno v 7 hodin a zaplatí nám taxi dneska na hotel a zítra ráno v 5 hodin z hotelu na letiště. Jedeme do stejného hotelu. Dostáváma 2 pokoje economico za 280 pesos. V Burger Kingu jsme si dali jídlo.

Čtvrtek 14.2.2008 - Toluca, Mexico City

Ve čtvrtek ráno máme budíček již ve 4:30. Před pátou už nás čeká taxík před hotelem. Za chvíli jsme na letišti. Check-in je v pohodě, dostáváme palubní lístky a pak musím zvlášť odbavit zavazadla. Snídáme a jdeme k bráně B na odlet. Zastavuje nás policajt federální policie a chce vidět naše pasy a vstupní karty. Tvrdí že nejsou v pořádku, že máme mít novou vstupní kartu, když jsme znovu vstoupili na území Mexika z Belize (což není pravda) a vede nás přes celé letiště na jejich policejní stanici, kde nás hlídá druhý policajt a on odchází s našimi pasy to ověřovat. No paráda. Ještě nám můžeme uletět dnešní letadlo a jsme v pr.... Voláme na ambasádu, ale nedá se tam dovolat. Asi tak brzo nikdo nepracuje. Zbývá 30 minut do odletu, kdy nás odvádí k migračnímu úředníkovi, ten se ptá jak probíhal přechod z Belize do Mexika, vše mu vysvětlujeme,... Nebudu to protahovat. Nakonec nás pouští, ale měli jsme nahnáno. Běžíme opět přes celé letiště ke gatu, jsme poslední a šup do letadla Airbus A320. Vzlétáme přesně v 7 hodin, let IJ 522. Letíme přes Uxmal, nad mořem, Pueblou, kolem doutnajících sopek Popocatépetl, Iztaccíhuatl až do Tolucy v nadmořské výšce 2.660 m.n.m. Mérida měla pouze 20 metrů. Dostáváme občerstvení, kávu n. džusy a dobré oplatky.

V Toluce přistáváme v 9:40. Je tady pěkná zima, místní jsou pořádně navlečení. Bereme bágly a jdeme k přepážce Caminante Aeropuerto Toluca, taxi služba, která zajišťuje dopravu malými taxíky nebo mikrobusy do různých míst v Mexico City. My si za 80 pesos na osobu kupujeme lístek do Zona Ponient, zastávka metra Observatorio. Jede za 30 minut, takže v 9:30 už jedeme směr Mexico City. Ve čtvrti Santa Fe jsme za chvíli, ale potom je město ucpané. Na autobusovém terminálu Poniente přecházíme na metro. Kupujeme si 20 lístků po 2 pesech a jedeme s přestupem na zastávku Zócalo, což je hlavní náměstí s katedrálou přímo v centru města. Tady obcházíme 4 hotely. Nakonec se ubytováváme v hotelu Juaréz. Máme velké pokoje se 2 postelemi, TV, kobercem, televizí, sprchovací kout s teplou vodou za 250 pesos za pokoj pro 2 osoby. Platíme hned na 2 noci. Na hlavní ulici si dáváme hamburger s hranolkama a míchaný džus ze zeleného kaktusu a dalšího ovoce a zeleniny. Metrem jedeme na stanici Balderas, kousek od něj se nachází tržnice Centro de Artesanías La Ciudadela. Trh s řemeslnými výrobky je denně. Nejdříve ho celý procházíme a porovnáváme ceny. Obecně je tady levněji než bylo kdykoliv předtím, akorát už člověk skoro nic neusmlouvá. Nakoupili jsme různé suvenýry. Metrem jedeme na stanici La Villa Basilica a odtud pěšky k supermarketu Wal-Mart, kde ještě kupujeme Tequilu Centenario Reposado za 153 pesos a nějaké potrvainy. Pak jedeme autobusem a metrem zpátky na hotel.

Pátek 15.2.2008 - Cholula, Puebla

V pátek vstáváme v 6 hodin. V 7 hodin vycházíme z hotelu a jedeme metrem na zastávku San Lázaro, kde je autobusové nádraží TAPO (Oriente). Kupujeme lístek u společnosti Estrella Roja za 90 pesos do Puebly na terminál CAPU vzdálený 123 km. Je to přímý spoj a vyjíždí v 7:45. Jedeme po dálnici bez zastávek kolem sopek Popocatépetl a Iztaccíhuatl, na které je sníh, připomíná ležící ženu. Za jeden a půl hodiny jsme na aut. nádarží CAPO v Pueble. Cena taxíků je rozdělená podle zón. Historické centrum (3. zńa) stojí 43 pesos, ale my máme namířeno nejdříve do Choluly, což je zóna 7 a za celé auto platíme 74 pesos. Po zaplacení u pokladny dostáváme lístek se ketrým jdeme na stanoviště, kde dostaneme tabulku s číslem taxíku. Jedeme do města Cholula. Nejdříve navštěvujeme pozůstatky největší pyramidy v Americe ze 4. stol. Pirámi de Tepanapa, která má zakladnu dlouhou 350 metrů a výšku 65 metrů a je zasypaná zeminou, respektive zarostlá trávou a připomíná obyčejný kopec, pyramidu by v něm nikdo nehledal. Na jejím vrcholu stojí kostel Nuestra Señora de los Remedios. Petr se Silvií navštívili i archeologickou zónu pod yramidou, kde se platí již vstupné 35 pesos. Vyšplhali jsme se až na vrchol, odkud je krásný výhled na město Puebla a a 3 sopky, Popocatépetl (5.452 m, 2. nejvyšší hora Mexika), zasněženou sopku Iztaccíhuatl a La Malince, vyhaslou sopku vysokou 4.460 metrů. Své jméno dostala podle Cortésovy milenky. Navštěvujeme hlavní náměstí Zócalo, kde se nachází ex-klášter Convento de San Gabriel založený v roce 1549 v gotickém a platereskním stylu a ksotel Capilla Real ze 16. století, který má 9 lodí a 49 kopulí v maurském stylu. Na náměstí Zócalo v podloubí, kde se nachází restaurace " La Palmera" si dáváme oběd, zapečený sýr s hovězím masem. Také je tady pěkný žlutý kostel Parroquia de San Pedro.
     
Nyní se přesouváme do města Puebla. Taxikář chce 70 pesos. Autobus jezdí co chvíli. Cena je 5 pesos, je to jakési MHD. Konečnou má na Av. 6 Poniente x Calle 13 Norte. Puebla de los Ángeles jak zní celý její název je 4. největší město Mexika s více než 70 kostely, nachází se v nadmořské výšce 2.160 metrů. Architekturou a celkovou atmosférou je to jedno z nejšpanělštějších měst v Mexiku. Pěšky jdeme k dominikánskému klášteru Convento de Santa Rosa de Lima, kde se nachází Muzeum lidového umění Museo de Artes Populares a klášterní kuchyně, kde se poprvé uvařila omáčka "mole". "Mole" je typická místní specialita. Poprvé ji uvařila před mnoha lety matka představená právě tohoto kláštera, aby udělala radost biskupovi Fernándezu de Santa Cruz, zakladateli a mecenáši kláštera. Kuchařka smísila dohromady čchilli, místní koření, sezamové klíčky, strouhanou čokoládu a nasekané mandle. To co uvařila je báječné i když na první pohled nevypadá tmavě hnědá omáčka příliš vábně. Dnes se omáčka připravuje snad v každé restauraci a dát si ji můžete třeba s kuřetem. Výpravy s průvodcem jsou každých 30 minut a stojí 20 pesos (nesmí se fotit ani natáčet). Aby jsme nemsueli dlouho čekat, vrátný s námi dobíhá skupinu, která už je na prohlídce. Bohužel výklad je ve španělštině. Potom jdu ještě jednou s druhou skupinou na 1. část prohlídky. Bylo to pěkné a zajímavé, akorát jsem tomu prd rozuměl. Potom jdeme ke kostelu Santo Domingo s obrovitánskou kaplí Capilla del Rosario, která je celá obložená 23 karátovým plátkovým zlatem. Pokračujeme po pěší zóně Av. 5 de Mayo k náměstí Zócalo. Procházíme budovy s podloubím kolem náměstí, které jsou pěkně zdobené. Dominantou náměstí je katedrála Neposkvrněného početí (Catedral de la Concepción Inmaculada), která se otevírá až v 16:15. Procházíme kolem justičního paláce, bývalého biskupského paláce - Biblioteca Palafoxiana. Velice pěkný je tzv. Marcipánový dům Casa del Alfeñiqua s fasádou tvořenou kachlemi a štukami a dům Casa de los Muñeros na jehož fasádě jsou vyobrazeny karikaury městských radní. Na tržišti El parián, kde se dají koupit levné suvenýry a řemeslné výrobky kupujeme 2 svícny na čaj a malý zvoneček z typické talaverské keramiky.
     
Kousek odtud chytáme místní bus směr autobusové nádraží CAPU za 4 pesos. Máme štěstí, autobus do Mexico City se společností AU (directo = přímý) za 90 pesos odjíždí za 10 minut, tzn. v 17:45. Při vjezdu do Mexico City je zácpa, takže na autobusovém terminálu TAPO jsme až za 2 hodiny. Petr ještě vybírá peníze z bankomatu. Metrem jedeme na Zócalo, kde probíhá vystoupení indiánů. V 9 včer jedeme s Martinem do Zona Rosa, zastávka metra Insurgentes. Je to taková velká Stodolní ulice, kde je spousta barů a obchodů. Čas rychle letí a je půl  jedné a poslední metro nám právě odjelo, tak nám nezbývá nic jiného než si za 100 pesos vzít taxi na hotel.

Sobota 16.2.2008 - Mexico City, odlet domů

V sobotu vstáváme až v 8 hodin. Check out je ve 13 hodin, balíme batohy a necháváme je na pokoji. Mexico City, nebo chcete-li Ciudad de Mexico, D.F. (Distrito Federal) stojí na místě obrovského vyschlého jezera excoco a historického Tenochtitlánu zničeného Cortésem. Jdeme k vyhlídkové věži, mrakodrapu Torre Latinoamericana, která dlouho byla nejvyšší budovou střední Ameriky. Ve 42. patře (139 metrech) se nachází vyhlídková plošina. Petr se Silvií si za 50 pesos koupili vstupenky a jeli nahoru výtahem odkud je krásný výhled. Vedle věže se nachází tzv. "Dlaždičkový dům" - Casa de los Azulejos obloženými modrými kachličkami s výjevy a naproti se nachází kostel San Francisco. Poblíž je také Palác krásných umění Palacio de Bellas Artes.
 
Jdeme do jednoho obchodu s obleky. V mnohých mají slevy 75% nebo jako Martin si vybral oblek, sako, kalhoty a k tomu byla košile, kravata a ponožky to vše za 1200 pesos. Kalhoty mu do 15 hodin zkracují a zužují v pase. Jdeme na náměstí Zócalo - Plaza de la Constitución, největší náměstí v Americe a 2. největší na světě (240x240 metrů). Dominantou náměstí je katedrála Catedral Metropolitana, vstup je zdarma. Kolem katedrály vstupují různé indiásnké taneční soubory. Na východní straně náměstí se nachází Palacio Nacional, nyní prezidentský palác, vstup je zdarma po předložení pasu. Uvnitř se nachází muralistické malby od Diego Rivera s výjevy od Aztéků, conquisty, osvobození, Pancho Villa po Karla Marxe. Na Zócalu se nachází pozůstatky chrámu z původní aztécké architektury Templo Mayor. Vstupné je 48 pesos. Bylo to velmi zajímavé včetně muzea, které se rozkládá na 4 podlažích.
    
Poté se vracíme pro opravený oblek, který už je připravený. Dali jsme si něco k snědku a v 17 hodin odcházíme z hotelu na metro. Naštěstí nás pustili i s batohy. Se 2 přestupy jedeme na letiště. Tak chaotické a špatně značené letiště jsem ještě neviděl. Po delším hledání jsme našli check-in. Naštěstí neplatíme mezinárodní odletovou taxu 17 USD, je již zahrnuta v ceně letenky. Každý jsme dostali sedadlo úplně jinde, prý je letadlo kompletně plné a že jsme přišli pozdě. Normálně se odbavuje 2 hodiny před odletem, ale ti pitomci odbavují už od 15:30 a odlet je v 19:55. V letadle nastal další zmatek, protože na mém sedadle už někdo sedí a světe div se na palubním lístku měl stejné číslo sedadla jako já 39 H. Nakonec ho stevard přesadil jinam. Bohužel moc se nám nedaří přesadit se, ta sedíme každý někde jinde. Letíme opět se společností KLM, let č. KL 686. Vzlétáme načas, v 19:55. Plánovaný přáílet do Amsterdamu je ve 12:54. Naše trasa vede z Mexico City přes Pachucu, Mexický záliv, New Orleans, Kolem Montgomery, Birmingham, New York, Boston, mezi Montrealem a Halifaxem, Newfoundland, přes Atlantik, Carden, Irsko, ostrov Man. Během letu jsme dostali dvě jídla. V Amsterdamu Schiphol přistáváme ve 13:15. Je tady 5 °C. Dáváme zavazadla do skříněk na zavazdal, XL největší velikost pro všechny batohy za 10 eur. Jelikož do dalšího odletu máme dost času, koupili jsme si zpáteční lístek do Amsterdam Central Station za 6,90 eur. Z důvodu nehody na trati, má vlak hodinu zpoždění. Krátce jsme si prošli město. V 18:15 se varcíme vlakem zpátky na letiště. Do Prahy letíme se Sky Europe, let č. 2615. V době boarding timu teprve přileteělo letadlo z Prahy, než vyložili a naložili zavazadla, doplnili benzín, ... jsme nabrali 30 minut zpoždění a nakonec startujeme až ve 21:50. Let trval 1 hodinu a 10 minut. V Praze přistáváme ve 23:05. Venkovní teplota je pouhých 0°C, celkem velký skok oproti Mexiku. Rychle jsme proběhli pasovou kontrolou, popadli bágly a šup na taxík, abychom stihli vlak v 0:06, další jede potom až ve 4 ráno. Za 20 minut jsme za 563 korun na nádraží, ještě připojují vagóny, takže máme prázdné kupé sami pro sebe. Lístky máme koupené už předem. V Ostravě jsme ve 4:18. 

Fotky z naší cesty po Mexiku, Guatemale a Belize si můžete prohlédnout ve FOTOGALERII.