Vysoké Tatry 2011

Úterý 31.5.2011 - celodenní túra z Tatranských Matliarov k Zelenému plesu a Velkému Bielemu plesu

Už od 5 hodin jsem vzhůru. Ráno chystám svačiny na dnešní výlet k Zelenému plesu. V 7 hodin už jsme tradičně na snídani a v 8 hodin jedeme autem směr Tatranská Lomnica na parkoviště (autobusová zastávka) Biela Voda (asi 3 km za Tatranskou Lomnicí) odkud plánujem dnešní túru. Parkoviště je ovšem placené tak se vracím do obce Tatranské Matliare a parkujeme u hotelu Hutník. Jsou zde hotely dva Hutník I. a Hutník II. Parkoviště je pouze pro hotelové hosty, ale našli jsme místo bokem. Výlet budeme mít sice o 20 minut delší než z Bílé Vody, ale zase ušetříme asi 5 eur za parkování. A to se oplatí.
Je krásné slunečné počasí, 24 °C. Původně jsme k Zelenému plesu chtěli jít ze Skalnatého plesa přes sedlo pod Svišťovkou (2023), což je vůbec nejvyšší bod celé Tatranské magistrály, ale cesta je ještě do 15.6. uzavřena. Cestu k Zelenému plesu začínáme v 8:55 na žluté značce a po 5 minutách na Rozcestí pri tenise se napojujeme na modrou turistickou značku, která se po 50 minutách u Rozcestí nad Matliarmi (1020 m) spojuje se žlutou značkou vedoucí z parkoviště Biela Voda. Z počátku jdeme otevřeným prostorem s výhledem na Lomnický štít, kam se dnes vydal Martinův otec.
  
Procházíme Dolinou Kežmarskej Bielej vody kolem stejnojmenného potoka. U rozcestí Šalviový prameň se z modré oddělujeme a až do cíle pokračujeme po žluté značce. Cesta je velice příjemná s mírným stoupáním, po udržovaném a pohodlném chodníku, lesem kolem Bieleho potoka. Větší část cesty jdeme ve stínu.
  
Procházíme Dolinou Zeleného plesa. Díky Chatě pri Zelenom plese (ubytování, strava), nenáročnému přístupu a působivé panorámě okolních vrcholů a dolinek je často navštevovanou dolinou.
   
Upoutá největší (nejvyšší) - 900 m vysoká severní stěna Malého Kežmarského štítu (2514 m), která je nejmohutnější tatranskou stěnou. Do její části nazývané Německý žebřík už v 18. stol. chodili kežmarští zlatokopi. Štít je turisticky oblíbený a přístupný jen s horským vůdcem. Prozatím se v ní rozlišuje 13 samostatných věží a věžiček. Úchvatnou dominantou doliny je štíhlá Jastrabia veža (2137 m) přímo za chatou. Jastrabia veža je bájemi opředená překrásná skalní bašta v Karbunkulovém hřebeni. Veřejnosti není přístupná. Magistrála spojuje dolinu se Skalnatou dolinou a s Dolinou Bielych plies. Přes boční Červenú dolinku vystupuje chodník (žlutá, zajištěný řetězy) na Jahňací štít (nutný návrat stejnou trasou) s výhledy na východní část Vysokých Tater i na panorama Belianskych Tater. Dokonce zde můžete pozorovat při větším štěstí kamzíky. Historie doliny je spojena s hledači pokladů, horníky, ale i s turistickými aktivitami (první známá turistická návštěva doliny je z r. 1565).
  
K Zelenému plesu přicházíme v 11:20. Už z dálky nás vítají Čierny štít a Baranie rohy.
   
Zelené pleso leží na dně Doliny Zeleného plesa. Jeho charakteristické zelené zbarvení je vyvoláno vyvěráním spodních pramenů pod jeho hladinu. Nad plesem se tyčí Jastrabia veža a na jeho břehu stojí Chata pri Zelenom plese ve výšce 1551 m.n.m. Pokud jste někdy slyšeli o chatě, která nese jméno Brnčalova chata (Brnčalka), tak jde právě o chatu při Zeleném plese. Chata pri Zelenom plese se nachází na břehu stejnojmenného jezera a je považována za jednu z nejkrásnějších chat ve Vysokých Tatrách. Historie chaty je velice zajímavá. První turističtí návštěvníci Zeleného plesa měli možnost přenocovat jen pod holým nebem nebo v salaších na Rakúskej poľane a v Predných Meďodoloch. Roku 1876 vyrostla na Rakúskej poľane i první útulna, známá Egidova chata, kterou r. 1887 přemístili na jižní břeh plesa, kde bohužel r. 1890 podlehla požáru. Roku 1897 postavili na severním břehu novou, Fridrichovu chatu, z které přístavbami (r. 1924) a poválečnými přestavbami vznikl dnešní objekt. Chata po r. 1950 nesla jméno Alberta Brnčala (1919-1950), profesora tělesné výchovy, odchovance spolku tatranských horolezců IAMES, který 1.8.1950 jako horolezecký instruktor zahynul pod Jastrabím sedlom v Malej Zmrzlej doline. V současnosti sa chata nazývá Chata pri Zelenom plese. Chatařem je v současnosti Juraj Gantner. Chata je přístupná po celý rok. V zimě na sněžných skútrech, v létě autem. Fouká tady docela silný vítr.
    
Na chatě si dáváme pivo a polévku, já černý malý Šariš (1,10 eur) a vývar s nudlemi a zeleninou (1,50 eur) a Martin velkou Plzeň (1,90) a fazulajdu s uzeným masem a chlebem za 2 eura. Jsou to velké porce. Z restaurace je skrz velká okna krásný výhled na pleso.
  
Chatař mi ukazuje a popisuje jednotlivé štíty, které jsou odsud vidět - Pyšné štíty, Baranie rohy, špičky Čierného a Kolového štítu,...  a z druhé strany "Belanky", hřeben Belianských Tater. Jahňací štít (2229 m) od chaty vidět není. Abychom nešli stejnou cestou zpátky, a mohli vidět i Jahňací štít, doporučil nám chatař "turistický" chodník kolem Bieleho plesa. Ve 12:10 vycházíme z chaty po červené. Z turistického chodníku jsou z nás kamzíci, kdy se šplháme po kamenech do kopce. Cestou doplňuji ve vytékajícím pramenu vodu.
 
Za 30 minut přicházíme kolem Trojrohého plesa k Velkému Bielemu plesu– největší z jezero v Dolině Bielych plies. Nachází se ve výšce 1610 m.n.m. Je odsud krásný výhled na Kozí štít (2111 m) a Jahňací štít (2229 m). Jahňací štít je nejvýchodnější vrchol hlavního tatranského hřebene. Název nemá nic společného s jehňaty, jeho původ je třeba hledat u kamzíků, se kterými se můžete setkat při sestupu z Jahňacího štítu. Svačíme a fotím panoramatické fotky.
   

    

 
Odsud se vydáváme po modré podél Bieleho potoka Dolinou Kežmarskej Bielej vody zpátky. Klesání po kamenech, špatná cesta, místami lesem až k Šalviovému pramenu, kde jsme šli ráno a odsud již stejnou cestou až k autu. Začíná se blýskat a hřmí a nás čeká poslední úsek otevřenou planinou. Pět minut před cílem cesty začíná pršet. Stihli jsme to tak tak. U auta jsme v 15:20.
  
Na oběd jsme si zašli zase do pizzerie La Montanera ve Starém Smokovci. Martin si dal opět pizzu tentokrát 4 Formaggi (5 eur) a já Lasagne taky za 5 eur a pivo Kelt. V potravinách dokupujeme pečivo na zítřejší den. Od 18:30 jdeme na necelou hodinu na bazén a vířivku, trochu zrelaxovat po celodenní namáhavé túře. Kolena pěkně trpí. Ještě jsem vyřídil na internetu poštu a koukáme televizi.