Vysoké Tatry 2011

Pondělí 30.5.2011 - Skalnaté pleso, Lomnický štít, tůra ze Skalnatého plesa přes Zamkovského, Rainerovu a Bilíkovu chatu kolem vodopádů Studeného potoka na Hrebienok

Ráno se budíme již v 6 hodin. Je pěkné počasí a tak hned jako první už v 7 hodin jsme na snídani. V 8 hodin už sedíme v električce do Tatranské Lomnice (lístek 0,64 eur). Ze zastávky električky v Tatranské Lomnici je k to ke spodní stanici lanovky 700-1000 m. Jdeme kolem penzionu Morava, kde se natáčel Anděl na horách. Tady uvádím mapu z dnešního dne.
Jízdné kabinovou lanovkou na Skalnaté pleso máme zdarma v rámci bodového lístku, proto si kupujeme pouze lístek na visutou lanovku ze Skalnatého plesa na Lomnický štít. Cena za zpáteční lístek je 24 eur + vratná záloha 2 eura na čipovou kartu. Místenku na lanovku máme na 9:50. První lanovka jezdí v 8:50 ve 20 minutových intervalech, kdy jízda trvá 8 minut.
Jedeme kabinovou lanovkou z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso, kdy mezistanice je ve stanici Štart, kde se nepřestupuje, ale pokračuje stejnou kabinkou až na Skalnaté pleso. Lanovka včetně stanic je postavená nová. Vede téměř souběžně s bývalou lanovkou. Z Tatranské Lomnice na Štart má délku 1705 m a převýšení 270 m, vrcholová stanice je ve výšce 1173 m.n.m., ze Štartu na Skalnaté pleso má převýšení už 599 m, délku 2002 m  a vrcholová stanice lanovky je v nadmořské výšce 1772 m.m.m.
Informace o lanovkách najdete zde. Provozní dobu lanovek uvádím tady. Ceník najdete v tomto odkazu. Ještě jeden odkaz na lanovky.
       
Od roku 1937 jezdila visutá lanovka z Tatranské Lomnice ke Skalnatému plesu a od r. 1940 až na vrchol Lomnického štítu. Do Skalanté doliny jezdí v současnosti kabinová lanovka z Tatranské Lomnice od penziónu Sasanka. Původní úsek visuté lanovky Tatranská Lomnica - Skalnaté pleso, která jezdila od Grandhotelu Praha do r. 2000 byl demontovaný. V provozu je jen úsek visuté lanovky Skalnaté pleso - Lomnický štít. Úsek z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso přes mizistanici Štart byl nahrazen novou kabinovou lanovkou.
Na Skalnatém plese máme do odjezdu lanovky na Lomnický štít ještě 50 minut čas, tak se jdeme projít ke Skalnatému plesu, kde se nachází na úbočí Huncovského štítu Observatoř Skalnaté pleso astronomického ústavu SAV. Lanovka do Lomnického sedla nebyla ještě v provozu. Ve svahu pod sedlem je rozmístěna řada kovových protilavinových zábran.
Kolem Skalnatého plesa vede naučný chodník - Skalnaté dolina, kde je 12 informačních tabulí a dozvíte se o geologii, fauně a flóře Vysokých Tatier a také o výstavbě lanovek ve Skalnaté dolině.
  
Skalnaté pleso (1751 m) původně nazývané Lomnické pleso se nachází ve Skalnaté dolině pod jižními srázy Lomnického štítu. Klimatičtí činitelé, ale zejména narušení břehů lidskými zásahy (zejména při výstavbě nedalekých budov) vyvolaly postupující zanikání plesa. Skalnaté pleso leží na dně Skalnatej dolinky, voda v plese je pouze na jaře, poté uniká trhlinami na dně plesa a v létě skoro vysychá. Pokusy o jeho zahrazení z r. 1937 a o utěsnění z r. 1957 jsou bez trvalejšího účinku.
   
Turisticky nejatraktivnější je visutá lanovka na Lomnický štít, kde se nachází kavárna Dedo, meteorologická stanice, vědecká stanica SAV na výzkum sluneční korony - Vysokohorské observatórium Astronomického ústavu Slovenskej akadémie vied - Koronálna stanica Lomnický štít.
     
Říká se, že je druhým nejvyšším vrcholem Vysokých Tater, 2634 m.n.m., ale o tuto druhou příčku tatranského žebříčku přišel, když kvůli detailní horolezecké orientaci získala statut samostatného vrcholu Gerlachovská veža - 2642 m, nejvyšší Gerlachovský štít má 2655 m. Na Lomnickém štítu lze i přenocovat (max. 4 osoby). Pobyt zahrnuje slavnostní přivítání, večeři, pozorování hvězd dalekohledem, nocleh, jízdu lanovkou  a po východu slunce je snídaně na Skalnatém plese. Celá tato sranda vyjde na 450 eur za apartmán pro 4 osoby.
Lanovka vyjíždí v 9:50, kabina je pro 14 lidí + "řidič". Délka lanovky ze Skalnatého plesa na Lomnický štít je 1868 m, převýšení má 855 m. Je úchvatné pozorovat, jak kabina šplhá mezi ostrými štíty skal na visutém laně bez jakýchkoliv podpěr. Nosné lano běží volně vzduchem ze Skalnatého plesa k jediné podpěře pod vrcholem v délce 1710 m. Jízda trvá 8 minut.
           
Doba pobytu na Lomnickém štítě je omezena na 50 minut. Při výstupu z lanovky jsme dostali místenku na zpáteční cestu s číslem a v okamžiku kdy do mikrofonu vyvolají Vaše číslo, asi 5 minut předem, je třeba se dostavit k odjezdu lanovky zase dolů. Počasí nám vyšlo a tak výhled je naprosto úchvatný. Je zde vybudovaná nová vistutá vyhlídková terasa. Na plno místech je ještě vidět sníh, třeba Pět Spišských ples u Téryho chaty je ještě pod sněhem a ledem. Prošli jsme různé vyhlídkové body, měli jsme s sebou i dalekohled a oplatilo se ho tahat.
         
Lomnický štít je nejvyšším obývaným místem ve střední Evropě a nejvýše položeným místem Slovenska, kde trvale pracují lidé. Dlouho byl považovaný za nejvyšší štít Tater, dokonce ho řadili mezi nejvyšší štíty světa. První zaznamenaný výstup v roce 1793 Robert Townson. Známá horolezecká trasa západní stěnou, nazývaná Hokejka. Na terase si dáváme svačinu. Kupuji pohled za 0,50 eur a dostávám na něj i razítko. V 10:50 jedeme zpátky dolů na Skalnaté pleso. Myslel jsem si, že těch 50 minut bude málo, ale kupodivu je to dostačující. Dozvěděli jsme se, že se dá na Lomnický štít vyjít i pěšky a to pouze za doprovodu horského vůdce. Cesta vede z Lomnického sedla. V pokladně lanovky vracíme čipové karty a dostáváme nazpět 2 eura.

Zde jsou turistické trasy a vzdálenosti

V 11:20 vyrážíme po červené turistické značce (Tatranská magistrála) směr Hrebienok. 5 minut od zastávky lanovky se nachází ve výšce 1751 m Skalnatá chata. Nachází se na prahu Skalnaté doliny a byla předtím kamennou chatou. První návštěvníci Skalnaté doliny nocovali pod převislým balvanem, tzv. Ohniskem. Jeho zatarasením r. 1841 a obezděním r. 1877 vznikl primitívní přístřešek a dalšími úpravami r. 1914 betnová chatka, kterou turisti nazývali kavernou. Po různých přístavbách dostala Skalnatá chata současnou podobu. Chatařem je v současnosti Ladislav Kulanga, který je zároveň nosičem, dlouhá léta nosil na Zbojnickou, Téryho a Zamkovského chatu, kde nějaký čas i chatařil, a nakonec si pronajal a opravil Skalnatou chatu. Má několik nepřekonaných rekordů v nosičských vynáškách zboží na horské chaty (Zbojnícka chata 141 kg, Téryho chata 151 kg, Zamkovského chata 207,5 kg, z Tatranské Lomnice na Skalnatou chatu 187 kg). Ze Skalnaté chaty snesl 211 kg na mezistanici Visuté lanové dráhy I Štart. Poutače připomínající jeho nosičské rekordy má postavené u vchodu do chaty. Chata je otevřená celoročně.
   
Cestou pozorujeme paraglidisty jak krouží nad našimi hlavami. Cesta vede opět po obrovských balvanech. Všude kolem roste kosodřevina. Je krásné počasí.
  
Další zastávkou je Zamkovského chata. Je tady docela draho, proto si ani nedáváme polívku, jen Martin si dal velký Staropramen (2,20 eur). Na pohled z Lomnického štítu jsem přidal ještě razítko ze Zamkovského chaty.
Zamkovského chata (1475 m) je útulná, vysokohorská chata pod horní hranicí lesa v dolní části Malé Studené doliny. Říká se ji taky Zamka. Chatu postavil v letech 1942-1943 známý horský vůdce a horolezec Štefan Zamkovský (1908-1961) s manželkou Ludmilou, do té doby nájemce na Téryho chatě. V období 2. světové války poskytla Zamkovského chata a její okolí úkryt pronásledovaným politickým utečencům, partizánům a židovským rodinám. Po znárodnění chaty komunistickým režimem byl Štefan Zamkovský úřední mocí pověřený správou Bilíkové chaty. O několik týdnů později ho označili za bývalého kapitalistu, zbavili místa a vykázali z Tater. V roku 1952 odchází Š. Zamkovský s rodinou do Banské Štiavnice, kde je i pochovaný. Zemřel 15. května 1961. Členové Horské služby mu udělili "in memoriam" stříbrný odznak vůdce I. třídy Horské služby. V roce 1992 byla chata v rámci restituce vrácena potomkům Štefana Zamkovského. Od roku 1996 spravuje chatu Jana Kalinčíková.
   
Ze Zamkovského chaty pokračujeme po červené stále po kamenném chodníku a po balvanech k Obrovskému vodopádu, který je součástí vodopádů Studeného potoka a je velmi přitažlivý. Je možné ho obdivovat přímo z červeného chodníku Tatranské magistrály z mostu v bezprostřední blízkosti vodopádu. Vodopád na Malém Studeném potoku je vysoký asi 20 m. Voda vytéká z úzkého skalního hrdla. Je nejvýše položený ze všech vodopádů Studeného potoka (1330 m.n.m.).
     
Vodopády Studeného potoka (nesprávně Studenovodské vodopády) je úsek Studeného potoka od soutoku Velkého Studeného potoka z Velké Studené doliny a Malého Studeného potoka z Malé Studené doliny v těsné blízkosti Rainerové chaty, až po Bilíkovou chatu, kde vodopády končí. Studený potok protéká obrovským terénním zlomem a vytváří překrásné kaskády a katarakty, které jsou obzvlášť pěkné při jarním tání sněhu nebo po vydatných deštích, kdy je hladina vody vysoká. Vodopády se nacházejí v překrásném krajinném prostředí a protékají různými přírodními útvary a vytváří překrásné kaskády. Pod Bilíkovou chatou Studený potok už protéká mírnějším korytem. Podél vodopádů vede několik značených turistických chodníků. Mezi nejznámnější vodopády patří Obrovský vodopád, Malý a Velký vodopád a Dlouhý vodopád.

U Rozcestí pod húpačkami (1285 m) přecházíme most přes Studený potok. Nachází se zde Trojitý vodopád. Ze Zamkovského chaty sem to trvá 30 minut. Dokonce jsme zde viděli i lišku a nechala se vyfotografovat. Asi je to zde stálý obyvatel, protože rodiče od Martina ji na stejném místě pozorovali den předtím.
   
Odsud pokračujeme po modré asi 5 minut k Rainerové chatě (1295 m.n.m.). Ze Zamkovského chaty k Rainerové chatě to je 1,5 km s mírným převýšením. Rainerova chata (Rainerka) je nejstarší chatou ve Vysokých Tatrách v ústí Velké Studené doliny. Byla postavena v roku 1863 smokoveckým hoteliérem Jánom Jurajom Rainerom. Sloužila prvním turistům, kteří chodili do obou Studených dolin a k Obrovskému vodopádu až do doby, kdy v těsné blízkosti Rainerovy chaty postavili v roce 1884 turistický hotel Kamzík. Rainerova chata poté sloužila jen jako noclehárna vůdců a nosičů, později byla využívána jako skladiště nebo garáž. Chata Kamzík byla v roce 1980 kvůli špatnému technickému stavu zrušena. Rainerova chata byla v osmdesátých letech opravena správou parku, roku 1998 byla zrenovovaná také v interiéru. Od té doby slouží veřejnosti jako chata s malým občerstvením. V chatě je malá expozice historie a současnosti horských nosičů, sbírka starého horolezeckého nářadí a starých lyží. Chata je otevřena celoročně a kromě občerstvení slouží také jako infocentrum. Je cenným dokladem dobové architektury chat. Chatařem je v současnosti Peter Petras, který v zimě vytváří ze sněhu betlém v životní velikosti. Je-li sníh i na Velikonoce, pak nechybí ani velké velikonoční vajíčko.
    
Po modré značce pokračujeme podél Studeného potoka k Vodopádům Studeného potoka. Nejdříve procházíme kolem Malého-Skrytého vodopádu.

Nejhezčí je asi Velký vodopád (1226 m.n.m.) na křižovatce turistických chodníků (modrý, žlutý a zelený). Přes Studený potok je tady vybudovaný nový most, ze kterého je krásný výhled na vodopád.
   
Odsud již pokračujeme po zelené značce k poslednímu z vodopádů a tím je Dlouhý vodopád (1160 m.n.m.).

Po zelené jsme došli až ke krásné Bilíkové chatě - Bilíčka (1255 m.n.m.), která se nachází 5 minut od Hrebienku v lesnatém prostředí Studené doliny na jihovýchodním úbočí Slavkovského štítu. Na místě Bilíkovy chaty stála od roku 1875 primitivní Ruženina chata. Roku 1884 k ní přibyl větší turistický hotel Spiš. Po požáru obou budov v roku 1893 postavili majitelé spišskosobotské lesní spoločnosti dva nové hotely, ktoré však roku 1927 také vyhořely. Tuto historickou osadu nazývali podle blízkého Studeného potoka Studenopotockými (špatně i Studenovodskými) koupelemi. Dnešní Bilíkovou chatu uvedli do provozu roku 1934 (původně Guhrova chata). Chata, označena památní tabulí je pojmenovaná na počest Pavla Bilíka (1916-1944), příslušníka finanční stráže ve Starém Smokovci, lyžaře, závodníka, kterého během 2. světové války němci zajali při bojové akci nad Horním Smokovcem a popravili na Kežmarském hradě.
   
Odtud už přicházíme ve 14:40 na Hrebienok (1285 m.n.m.) odkud jedeme zrekonstruovanou pozemní lanovkou (na čipovou kartu) do Starého Smokovce (1010 m.n.m.). Nová lanovka Starý Smokovec - Hrebienok je v provozu od konce roku 2007. Jezdí proti sobě dva vozy. Jsou hodně prosklené a je z nich krásný výhled.
    
Hrebienok je velmi důležité turistické a lyžařské centrum nad Starým Smokovcem, na jihovýchodním úpatí Slavkovského štítu. Od poloviny 19. stol. lázenští hosté ze Starého Smokovce rádi vyhledávali toto oblíbené místo. Dříve než vznikly budovy na samotném Hrebienku, stály už na jeho severovýchodním úbočí na místě Bilíkové chaty tzv. Studenopotocké koupele. Vedle starého turistického chodníku vznikla r. 1894 silnice s tvrdým podkladem (později autocesta) a r. 1908 pozemní lanovka. Od roku 1930 vyrůstaly vedle hotelu lyžařské cvičné louy a sjezdovky. Roku 1956 postavili na slalomové louce ze Slavkovské vyhlídky 750 m dlohý vlek a r. 1968 rozhodcovské věže. Saňkářská dráha je od r. 1959 elektricky osvětlená.

Na hotelu, který se nachází hned u dolní stanice lanovky jsme v 15 hodin.

Dávám si sprchu a jdu na chvíli na internet vyřídit emaily. Zašli jsme na poštu koupit známku (0,80 eur) a poslat pohled, který jsem koupil na Lomnickém štítě. Na pozdní oběd jsme si zašli do pizzerie La Montanara. Dali jsme si čepované pivo Kelt (malé 0,80 a velké 1,10 eur). Dělají tady pizzu z pece. Martin si dal 400 gr pizzu Montanara za 5,35 eur a já 4 Stagioni za 5 eur - tuňák, salám, houby a šunka. Celkem 13 eur. V potravinách, které jsou hned pod pizzerií jsem koupili nějaké pečivo, martin nanuk Magnum, krabičku mazacího sýru, 10 dkg krájené Strážovské salámy a minerálku, celkem za 4,11 eur. Potom jsme zašli na hotel k rodičům na víno, dovezené z domova. Po návratu na náš hotel jsem si zašel ještě na bezén a do vířivky, Martin zůstal na pokoji u televize.