seznam článků
Cestopis Vysoké Tatry
Tatranská Lomnica,Starý Smokovec
Solisko,vodopád Skok,Popradské pleso
Skalnaté pleso,Lomnický štít,Hrebienok
Zelené pleso, Velké Biele pleso
Sliezsky dom, Velické pleso
Skalnaté pleso,Bilíkova chata, Vlkolínec
Užitečné odkazy
Všechny strany

Vysoké Tatry 2011 - cestopis

Pátek 27.5.2011 - Cesta do Tater a návštěva Štrbského plesa

V pátek 27.5. vyrážíme na 6 dní do Vysokých Tater. Jedeme společně s rodiči od Martina. Martinova mamka oslaví životní jubileum a tak ji k narozeninám společně se sestrou koupili pobyt v Tatrách. Otec si to musel chudák zaplatit sám :-(

Z Ostravy vyjíždíme v 8:20 směr Čadca, Žilina, kde kupujeme slovenskou dálniční známku (týdenní za 7 eur). Přes Martin, Ružomberok a Liptovský Mikuláš přijíždíme do Popradu kolem 12 hodin. Je krásné počasí a tak nás vítá panorama Vysokých Tater.

Všichni jsme ubytováni ve Smokovci, jen každý v jiném hotelu. Nejdříve ubytováváme rodiče. Jsou ubytováni v Novém Smokovci v komplexu Kúpele Nový Smokovec ***, který se skládá ze tří hotelů Palace, Palace Grand a Branisko. Vybrali jsme jim hotel Palace v rámci seniorského pobytu s plnou penzí a jednou léčebnou procedurou denně.

My máme check-in až od 14 hodin, tak jdeme zatím na oběd do restaurace Svišť, která patří do komplexu Kúpele Nový Smokovec. Protože je pěkně sedíme na venkovní terase. Martin si objednal kuřecí maso se sýrem za 6,60 eur a pivo, jeho otec pstruha na roštu a já s Martinovou mamkou velký salát s kuřecím masem, vejcem, olivami a sýrem za 5,50 eur a malou Plzeň. Jídlo bylo velmi dobré.

Potom jdou rodiče na lékařskou prohlídku, na základě které jim stanoví harmonogram léčebných procedur na celou dobu pobytu.
Po obědě se jdeme ubytovat my. Bydlíme ve Starém Smokovci v Grandhotel Starý Smokovec ****, jehož historie sahá až do roku 1904 a byl postavený podle projektu budapešťského architekta.

Máme dvojlůžkový pokoj bez balkonu, s televizí, lednicí a krásnou koupelnou s vanou. Na pokoji jsou připravené župany, papuče,...

V ceně je snídaně formou švédských stolů a vstup do hotelového welness centra Grand Wellness and Spa. Parkování je u hotelu pro hotelové hosty zdarma. Zdarma je dispozici u recepce i počítač s internetem a v hotelu je zdarma wifi připojení (i na pokojích). Je tady několik restaurací, kaváren, divadlo, biliárd apod.

Starý Smokovec patří mezi nejstarší tatranské turistické osady a najdeme ho na stráni Slavkovského štítu. Město je známé díky Smokovské minerálce. V devadesátých letech 18. století byla postavena v blízkosti pramene hájovna a myslivecká chata. Veliký rozvoj nastal až v 19. století za Juraja Rainera, který osadu Starý Smokovec zpřístupnil všem majetkovým vrstvám. Mapu Starého Smokovce a okolí najdete zde.

Hned po ubytování vyrážíme všichni autem na Štrbské Pleso (18 km). Podél celé cesty je vidět následky po katastrofální vichřici, která se zde prohnala v roce 2004, kdy silný vítr polámal smrkové stromy, které mají plytké kořeny a nechal po sobě vykácený pás v délce téměř 50 km a šířce 5 km.

Parkování je kupodivu zadarmo, asi už je dost hodin. Je pěkné počasí a tak obcházíme celé pleso (2,25 km) kolem hotelu Patria, Grandhotelu Kempinski. Je pěkný výhled na Solisko, Kriváň a ostatní štíty.

Štrbské pleso se nachází v nadmořské výšce 1346 m a pyšně se řadí mezi nejznámější a nejnavštěvovanější plesa ve Vysokých Tatrách. Plocha Štrbského plesa je 19376 ha. Dřívější obyvatelé se živili jako dřevorubci, pastevci, uhlíři a bylinkáři. Z tehdejší doby zůstala zajímavost, že původní Štrbčané chtěli a dokonce se i roku 1860 pokusili vypustit pleso, aby získali pastviny. Od konce 19. století dochází k umělému zarybňování plesa. Mezi další zajímavosti o Štrbském plese patří skutečnost, že v zimních měsících kdy bylo pleso zamrzlé, tak se na něm lámal led, který díky své čistotě byl dovážen až do Berlína, Vídně a Budapešti.

Mapu Štrbského plesa najdete zde. Ještě jeden odkaz.

Po návratu zpátky si jdeme zjistit jízdní řád tatranské električky. Martin si dává ještě v nádražním bufetu pivo Tatran (0,75 eur).
Po návratu na hotel jdeme vyzkoušet welness centrum. Do bazénu je vstup vždy ráno mezi 7:00 a 8:30 a do celého welnness centra od 15 do 21 hodin. Vstup je jednorázový vždy na max. 3 hodiny denně a do fitness centra 2 hodiny denně. Je zde bazén, whirpool, 3 sauny (infra, finská a eukalyptová parní sauna) a ochlazující bazén, tepidárium, což jsou vyhřívané keramické lehátka, masážní sprcha, která moc nefunguje a Kneippova cesta, což jsou bazénky s kamínky, kde se střídá studená a teplá voda a působí to na prokrvení chodidel a hydromasáž. U bazénu jsou lehátka s výhledem na centrum Smokovce.

Večer se díváme na televizi a jdeme brzy spát, protože jsme po cestě dost unavení.

Vysoké Tatry 2011

Sobota 28.5.2011 - Tatranská Lomnica a Starý Smokovec

Je sobota ráno, venku je pouhých 13°C. Po 7 hodině jdeme na naši první snídani, která se podává v restauraci Lefevre. Snídaně se podává formou švédských stolů a je opravdu luxusní. Na co si člověk vzpomene. Kvalitní kávy a čaje, džusy, jogurty, musli, marmelády, ovoce, zelenina, několik druhů salámů, sýrů (korbáčiky, niva, parenica, uzené, nakládáné hermelíny,...), tvaroh, pomazánky,vajíčka na všechny způsoby (smaženice, volské oko, na tvrdo, na měkko), párky, pečené klobásy, opékaná slanina, fazole s klobásou, teplá zelenina, uzená makrela, plno druhů pečiva, a vždy aspoň 5 druhů zákusků, croissany, sladké rohlíčky, buchty. Škoda, že na to nemáme celý den. Po celou dobu doplňují jídlo, takže jsou pořád plné stoly.

Na recepci jsme dostali každý zdarma 16 bodový lístek na TLD (Tatranské lanové dráhy), je to formou čipové karty a 1 jízda = 1 bod. Lze ji využít na zubačku na Hrebienok, na lanovku ze Štrbského plesa na Solisko, na sedačkovou lanovku na Skalnaté pleso a na lanovku ze Skalnatého plesa do Lomnického sedla. Platnost karty je 7 dní.
Dopoledne se jdeme projít po Smokovci. Od našeho hotelu ke Kúpelom Nový Smokovec. Vedle se nachází Villa Dr. Szontagh, hotel Royal Palace, Hotel Park, Villa Jedla, kde jsem jako malý jezdil téměř každý rok s tetou. Chata patřila a dosud patří firmě Doprastav, a.s. Kolem Jakubkové lúky, kde jsem se učil lyžovat se vracíme horní cestou k našemu hotelu.

P5286801 Novy Smokovec, Villa Dr. Szontagh

Autem jedeme do Tatranské Lomnice. Zde je mapa. Chtěli jsme si na pondělí, kdy má být podle předpovědi nejlepší počasí během našeho pobytu, koupit lístek na Lomnický štít, ale paní v pokladně nám říkala, že stačí přijít až v ten den, že ještě není tolik lidí a aspoň budeme vědět jaké je počasí, protože, kdyby bylo škaredě a lanovka by přesto jezdila, nevrátili by nám peníze. Je zde vybudovaná nová kabinková lanovka na Skalnaté pleso, protože stará lanovka již údajně nevyhovovala. Souběžně je postavená lanová sedačková lanovka z Tatranské Lomnice na Štart. Jdeme se projít kolem Grandhotelu Praha, který stojí vedle bývalé nástupní stanice lanovky na Skalnaté pleso. Kolem se povalují stará lana a uvnitř se nachází jedna původní kabina. Celý den je pod mrakem a mlha.

P5286815 Tatranska Lomnica, Grandhotel Praha

P5286816 Tatranska Lomnica - stara lanovka

P5286819 Tatranska Lomnica - stara lanovka

P5286818 Tatranska Lomnica - stara lanovka

Na odpoledne jsme si plánovali vyrazit buď na Sliezsky dom nebo k Zelenému plesu. Ale spouští se silný déšť a bouřka a na recepci hotelu nám nedoporučují jít ani na Hrebienok. Jdeme tedy k rodičům na pokoj na šampus :-)
Kolem 3 hodiny jdeme na bazén, protože nic lepšího se v tom počasí dělat nedá. Je tam celkem dost lidí.
Na večeři jsme si zašli do Zbojnické koliby Vesper, která se nachází vedle našeho hotelu. Je to tady moc pěkné, všechno ze dřeva, krby vnitřní i venkovní, živá cigánská hudba, jídlo bylo dobré, ale je tady draho. Dráž než všude jinde, co jsme stihli zatím vypozorovat. Ze stropu visí v jednom místě kravaty. Číšník nám vysvětluje, že když někdo do salaše přijde s kravatou, odejde bez ní, že kravaty se nosí an schůze a ne do salaše. Mají to cigáni. Malé pivo Zlatý Bažant 1,50 a velké 1,99 eur. Martin si dal kuřecí řízek Miriam se sušenými rajčaty za 7,90 eur a já Živánskou pochoutku (3 druhy masa - vepřová panenka, hovězí svíčková a kuřecí prsa, klobása, zeleninová obloha) za 9,80 eur a na půl jsme si dali jedny hranolky za 1,85 eur. Celkem 23,04 eur. Chtěl jsem mu nechat tringelt, ale při vrácení z 50 eur si 1 euro (určitě omylem) nechal sám, tak jsem mu nedal už nic.

P5286828 Stary Smokovec - koliba Vesper, zivanska pochoutka

P5286827 Stary Smokovec - koliba Vesper, zivanska pochoutka

Večer je zase mlha. Jdeme k rodičům na víno a pak se díváme na televizi.

Vysoké Tatry 2011

Neděle 29.5.2011 - Solisko, vodopád Skok a výlet ze Štrbského plesa na Popradské pleso

Na snídani jdeme v 7:20. Ráno je mlha a podle hotelového teploměru 10°C. Električkou jedeme v 9 hodin ze Starého Smokovce na Štrbské pleso. My platíme 0,96 eur / os. za jednu cestu a rodiče (důchodci nad 70 let) zpáteční za 0,29 eur / os. Jelikož zpátky plánujeme jet z Popradského plesa, kupujeme si blokový lístek, který je bez časového omezení a na 2 pásma stojí 0,64 eur.

V 9:45 přijíždíme na Štrbské pleso.
Rodiče se jdou pomalu projít kolem plesa a my jdeme k sedačkové lanovce na Solisko. Lanovka je v provozu pro pěší pouze o víkendech. Z čipové karty nám odečítají bod a jedeme. Je taková mlha, že není vidět ani na krok. Na lanovce jsme sami. Naštěstí nefouká vítr. Délka lanovky je 2066 m a převýšení 431 m. Vrcholová stanice lanovky je ve výšce 1814 m.n.m. Nahoru jedeme v 10 hodin a zpátky dole jsme v 11:10.

Kousek od lanovky se nachází Chata pod Soliskom v nadmořské výšce 1840 m. Informace o lanovkách najdete zde. Provozní dobu lanovek uvádím tady. Ceník najdete v tomto odkazu.

Zde je můj plánek turistických tras s uvedenými vzdálenostmi:

Chata pod Soliskom je nejmladší vysokohorská chata ve Vysokých Tatrách a nachází se na jižním svahu Predného Soliska ve výšce 1840 m.n.m.. Byla postavená spolu se Sedačkovou lanovou dráhou II, která vede ze Štrbského Plesa na Solisko a nachází se v blízkosti horní stanice lanovky. Do užívání ji odovzdali roku 1944, dostavěná však byla až v roku 1946. Byla postavená jako úkryt pro sjezdaře před špatným počasím. Poskytovala občerstvení i ubytování ve spoločné noclehárně. Jejím prvním provozovatelem byl František Bujak. V 60-tych letech uvažovali chatu zbourat pro její špatný technický stav. Z této krizové situace ji vytáhli tatranští horolezci, kteří ji zrekonstruovali a návštěvnosť chaty opět stoupla. Na úkor noclehárny byla zvětšená jídelna. Na jejím místě byla roku 2003 postavená nová chata. Chata je vhodným výchozím bodem na pěší túru na Predné Solisko.

Zde se nachází mapa z dnešního dne.
Skrz mlhu nevidíme téměř nic a to má být odsud krásný výhled na okolní hory, na Kriváň i na Nízké Tatry. V tomto počasí nemá smysl se někam škrábat. Jdeme kousek po stezce do výšky 1974 m.n.m. a vracím se k lanovce a jedeme dolů.

Když jsme se vrátili dolů, počasí se umoudřilo a dokonce vysvitlo i sluníčko. Rodičům předáváme karty, aby si mohli zajet zdarma odpoledne třeba na Hrebienok a v 11:20 se vydáváme na první túru k vodopádu Skok. Jdeme po žluté značce. Cesta k vodopádu nám trvá 1:15. Procházíme Mlynickou dolinou. Je to pěkná, nenáročná túra s velice mírným stoupáním a převýšením cca 400 m, nejdříve cesta vede lesem Mlynické doliny, pak kosodřevinou s hojnou příměsí tatranských limb, občas máme po levé ruce lanovku na Solisko. Procházíme kolem skal, před námi dolině vévodí Štrbský štít. Téměř u cíle této túry překračujeme potok, dostáváme se až za pásmo kosodřeviny a přicházíme k Pliesku pod Skokom.

Odtud už je vidět burácející vodopád Skok. Je to asi 30 m vysoký vodopád v Mlynické dolině. Je považován za jeden z nejhezčích tatranských vodopádů a je třetím největším vodopádem na slovenské straně Vysokých Tater. Vodopád padá ze skalního prahu. Máme štěstí, že se udělalo pěkně a vidíme ho v celé své kráse. Ale jak to tak na horách bývá, počasí se může změnit každou chvíli. Ani tady tomu není jinak a během chvilky se objevila taková mlha, že se nám vodopád úplně ztratil z očí. Slyšeli jsme jen jeho zvuk.

Při zpáteční cestě jsme z potoka doplnili vodu na pití a stejnou cestou šli zpátky. Cesta zpátky nám trvala hodinu a ve 13:40 jsme byli zase u spodní stanice lanovky na Štrbském plese.

V jednom bufetu si dávám za euro hot dog, ale párek je rozvařený a Martin si na langoši se sýrem a kečupem za 1,5 eura taky nepochutnal. Ještě že to zapil hruškovicí :-)

Ze Štrbského plesa ve výšce 1347 m.n.m. se vydáváme po červené turistické značce (Tatranská magistrála) na Popradské pleso. Délka trasy je 4,7 km. Trasa začíná ze začátku do kopce, ale potom se většinou jde po rovině. Tato trasa není náročná, ale vede po kamenech což není moc příjemné. Po trase vede naučný chodník a jsou tu překrásné výhledy na Tatry například na Ostrvu 1984 m a Mengusovskou dolinu. Nejvyšší bod trasy byl 1602 m.

Cestou jsme minuli i pramen s pitnou vodou.

Cesta nám zabrala 1:10 hod.
Na Popradském plese sa nachází Horský hotel Popradské pleso a Majláthova chata, kde sa dá najíst a posedět si na terase před hotelem s výhledem na pleso. I my jsme si sedli venku před Majláthovou chatou a já si dal česnekovou polívku za 1,5 eura a Martin Spišské párky (2 ks + hořtice + chleba) za 1,60 a velkou Plzeň za 2 eura.

Popradské pleso (1494 m.n.m.) leží ve střední části Mengusovskej doliny. Je jedním z malá přirozeně zarybněných ples. Nedaleko plesa je Symbolický hřbitov obětem Vysokých Tater. Hřbitov je dobrým poukázáním na skrytou nebezpečnost tohoto pohoří o němž svědčí množství obětí, které zde položili svůj život.

Chata pri Popradskom plese - Horský hotel Popradské pleso (1494 m) je nejnavštěvovanější chatou s celoročím provozem ve Vysokých Tatrách, situovaná v krásném prostředí Mengusovské doliny na severním břehu Popradského plesa. Roku 1879 vyrostla u Popradského plesa první nevelká dřevěná chata Uherského karpatského spolku, tzv. Majláthova chata, ale o rok později vyhořela. Roku 1881 ji nahradili stejně velkou kamennou budovou, ale roku 1890 i tu zničil požár. Třetí chatu postavili roku 1892 a později ji rozšířili o turistickou ubytovnu. Tyto objekty sloužily do roku 1961, kdy dali do provozu nový turistický hotel. Starou budovu po 2. světové válce pojmenovali Chatou kpt. Morávku na počest Štefana Morávku (1911-1945), velitele oddělení finanční stráže osady Štrbské Pleso, který padl jako velitel průzkumné hlídky partizánského oddílu Vysoké Tatry na Grúniku pod Kriváňom. Stará budova později vyhořela a toto pojmenování převzal nový objekt, který mezitím ztratil charakter hotelu. V současnosti se chata nazývá Horský hotel Popradské pleso - Chata pri Popradskom plese.

Po odpočinku se vydáváme již po asfaltové silnici po modré turistické značce na zastávku električky Popradské pleso. Cesta nám zabrala 50 minut. Míjíme i polomy smrků po větrné katastrofě z roku 2004.

Na zastávce jsme v 17:04 a električka do Starého Smokovce nám jede v 17:18.

Celkem jsme za dnešní den ušli 20 km a je to teda pěkně cítit. Bolí nás záda, nohy, kolena. Proto hned po návratu na hotel jdeme do wellness centra.
Na večeři jsme si zašli opět do restaurace Svišť, která patří komplexu Kúpele Nový Smokovec. Dali jsme si na zahřátí spišskou borovičku (2 eura), velkou Plzeň (1,60) a jednu malou (1,30) a oba jsme si dali stejné jídlo pochoutku Svišť (6,60), což byla kotleta na nudličky, houby, kapie a to vše na pivu, obloha a 3 bramborové placky. Celková útrata 25 eur. Jaké bylo milé zjištění, když se nás číšník zeptal, jestli jsme ubytování v Kupele Nový Smokovec. Pro ubytované hosty je totiž sleva 20%. Je třeba doložit ubytovací kartičku a podepsat účet. Rodiče měli u sebe jen klíč od pokoje, ale i to stačilo. Tak jsme ušetřili 5 eur.

Vysoké Tatry 2011

Pondělí 30.5.2011 - Skalnaté pleso, Lomnický štít, tůra ze Skalnatého plesa přes Zamkovského, Rainerovu a Bilíkovu chatu kolem vodopádů Studeného potoka na Hrebienok

Ráno se budíme již v 6 hodin. Je pěkné počasí a tak hned jako první už v 7 hodin jsme na snídani. V 8 hodin už sedíme v električce do Tatranské Lomnice (lístek 0,64 eur). Ze zastávky električky v Tatranské Lomnici je k to ke spodní stanici lanovky 700-1000 m. Jdeme kolem penzionu Morava, kde se natáčel Anděl na horách. Tady uvádím mapu z dnešního dne.
Jízdné kabinovou lanovkou na Skalnaté pleso máme zdarma v rámci bodového lístku, proto si kupujeme pouze lístek na visutou lanovku ze Skalnatého plesa na Lomnický štít. Cena za zpáteční lístek je 24 eur + vratná záloha 2 eura na čipovou kartu. Místenku na lanovku máme na 9:50. První lanovka jezdí v 8:50 ve 20 minutových intervalech, kdy jízda trvá 8 minut.
Jedeme kabinovou lanovkou z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso, kdy mezistanice je ve stanici Štart, kde se nepřestupuje, ale pokračuje stejnou kabinkou až na Skalnaté pleso. Lanovka včetně stanic je postavená nová. Vede téměř souběžně s bývalou lanovkou. Z Tatranské Lomnice na Štart má délku 1705 m a převýšení 270 m, vrcholová stanice je ve výšce 1173 m.n.m., ze Štartu na Skalnaté pleso má převýšení už 599 m, délku 2002 m a vrcholová stanice lanovky je v nadmořské výšce 1772 m.m.m.
Informace o lanovkách najdete zde. Provozní dobu lanovek uvádím tady. Ceník najdete v tomto odkazu. Ještě jeden odkaz na lanovky.

P5306951 lanovka na Skalnate pleso, Lomnicky stit

P5307083 stanice lanovky na Skalnatem plese

P5307082 stanice lanovky na Skalnatem plese

Od roku 1937 jezdila visutá lanovka z Tatranské Lomnice ke Skalnatému plesu a od r. 1940 až na vrchol Lomnického štítu. Do Skalanté doliny jezdí v současnosti kabinová lanovka z Tatranské Lomnice od penziónu Sasanka. Původní úsek visuté lanovky Tatranská Lomnica - Skalnaté pleso, která jezdila od Grandhotelu Praha do r. 2000 byl demontovaný. V provozu je jen úsek visuté lanovky Skalnaté pleso - Lomnický štít. Úsek z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso přes mizistanici Štart byl nahrazen novou kabinovou lanovkou.
Na Skalnatém plese máme do odjezdu lanovky na Lomnický štít ještě 50 minut čas, tak se jdeme projít ke Skalnatému plesu, kde se nachází na úbočí Huncovského štítu Observatoř Skalnaté pleso astronomického ústavu SAV. Lanovka do Lomnického sedla nebyla ještě v provozu. Ve svahu pod sedlem je rozmístěna řada kovových protilavinových zábran.
Kolem Skalnatého plesa vede naučný chodník - Skalnaté dolina, kde je 12 informačních tabulí a dozvíte se o geologii, fauně a flóře Vysokých Tatier a také o výstavbě lanovek ve Skalnaté dolině.

Skalnaté pleso (1751 m) původně nazývané Lomnické pleso se nachází ve Skalnaté dolině pod jižními srázy Lomnického štítu. Klimatičtí činitelé, ale zejména narušení břehů lidskými zásahy (zejména při výstavbě nedalekých budov) vyvolaly postupující zanikání plesa. Skalnaté pleso leží na dně Skalnatej dolinky, voda v plese je pouze na jaře, poté uniká trhlinami na dně plesa a v létě skoro vysychá. Pokusy o jeho zahrazení z r. 1937 a o utěsnění z r. 1957 jsou bez trvalejšího účinku.

Turisticky nejatraktivnější je visutá lanovka na Lomnický štít, kde se nachází kavárna Dedo, meteorologická stanice, vědecká stanica SAV na výzkum sluneční korony - Vysokohorské observatórium Astronomického ústavu Slovenskej akadémie vied - Koronálna stanica Lomnický štít.

Říká se, že je druhým nejvyšším vrcholem Vysokých Tater, 2634 m.n.m., ale o tuto druhou příčku tatranského žebříčku přišel, když kvůli detailní horolezecké orientaci získala statut samostatného vrcholu Gerlachovská veža - 2642 m, nejvyšší Gerlachovský štít má 2655 m. Na Lomnickém štítu lze i přenocovat (max. 4 osoby). Pobyt zahrnuje slavnostní přivítání, večeři, pozorování hvězd dalekohledem, nocleh, jízdu lanovkou a po východu slunce je snídaně na Skalnatém plese. Celá tato sranda vyjde na 450 eur za apartmán pro 4 osoby.
Lanovka vyjíždí v 9:50, kabina je pro 14 lidí + "řidič". Délka lanovky ze Skalnatého plesa na Lomnický štít je 1868 m, převýšení má 855 m. Je úchvatné pozorovat, jak kabina šplhá mezi ostrými štíty skal na visutém laně bez jakýchkoliv podpěr. Nosné lano běží volně vzduchem ze Skalnatého plesa k jediné podpěře pod vrcholem v délce 1710 m. Jízda trvá 8 minut.

P5307003 Lanovka na Lomnicky stit, Lomnicke sedlo

Doba pobytu na Lomnickém štítě je omezena na 50 minut. Při výstupu z lanovky jsme dostali místenku na zpáteční cestu s číslem a v okamžiku kdy do mikrofonu vyvolají Vaše číslo, asi 5 minut předem, je třeba se dostavit k odjezdu lanovky zase dolů. Počasí nám vyšlo a tak výhled je naprosto úchvatný. Je zde vybudovaná nová vistutá vyhlídková terasa. Na plno místech je ještě vidět sníh, třeba Pět Spišských ples u Téryho chaty je ještě pod sněhem a ledem. Prošli jsme různé vyhlídkové body, měli jsme s sebou i dalekohled a oplatilo se ho tahat.

P5307029 Mala studena dolina, Pet Spisskych ples

Lomnický štít je nejvyšším obývaným místem ve střední Evropě a nejvýše položeným místem Slovenska, kde trvale pracují lidé. Dlouho byl považovaný za nejvyšší štít Tater, dokonce ho řadili mezi nejvyšší štíty světa. První zaznamenaný výstup v roce 1793 Robert Townson. Známá horolezecká trasa západní stěnou, nazývaná Hokejka. Na terase si dáváme svačinu. Kupuji pohled za 0,50 eur a dostávám na něj i razítko. V 10:50 jedeme zpátky dolů na Skalnaté pleso. Myslel jsem si, že těch 50 minut bude málo, ale kupodivu je to dostačující. Dozvěděli jsme se, že se dá na Lomnický štít vyjít i pěšky a to pouze za doprovodu horského vůdce. Cesta vede z Lomnického sedla. V pokladně lanovky vracíme čipové karty a dostáváme nazpět 2 eura.

Zde jsou turistické trasy a vzdálenosti

V 11:20 vyrážíme po červené turistické značce (Tatranská magistrála) směr Hrebienok. 5 minut od zastávky lanovky se nachází ve výšce 1751 m Skalnatá chata. Nachází se na prahu Skalnaté doliny a byla předtím kamennou chatou. První návštěvníci Skalnaté doliny nocovali pod převislým balvanem, tzv. Ohniskem. Jeho zatarasením r. 1841 a obezděním r. 1877 vznikl primitívní přístřešek a dalšími úpravami r. 1914 betnová chatka, kterou turisti nazývali kavernou. Po různých přístavbách dostala Skalnatá chata současnou podobu. Chatařem je v současnosti Ladislav Kulanga, který je zároveň nosičem, dlouhá léta nosil na Zbojnickou, Téryho a Zamkovského chatu, kde nějaký čas i chatařil, a nakonec si pronajal a opravil Skalnatou chatu. Má několik nepřekonaných rekordů v nosičských vynáškách zboží na horské chaty (Zbojnícka chata 141 kg, Téryho chata 151 kg, Zamkovského chata 207,5 kg, z Tatranské Lomnice na Skalnatou chatu 187 kg). Ze Skalnaté chaty snesl 211 kg na mezistanici Visuté lanové dráhy I Štart. Poutače připomínající jeho nosičské rekordy má postavené u vchodu do chaty. Chata je otevřená celoročně.

Cestou pozorujeme paraglidisty jak krouží nad našimi hlavami. Cesta vede opět po obrovských balvanech. Všude kolem roste kosodřevina. Je krásné počasí.

Další zastávkou je Zamkovského chata. Je tady docela draho, proto si ani nedáváme polívku, jen Martin si dal velký Staropramen (2,20 eur). Na pohled z Lomnického štítu jsem přidal ještě razítko ze Zamkovského chaty.
Zamkovského chata (1475 m) je útulná, vysokohorská chata pod horní hranicí lesa v dolní části Malé Studené doliny. Říká se ji taky Zamka. Chatu postavil v letech 1942-1943 známý horský vůdce a horolezec Štefan Zamkovský (1908-1961) s manželkou Ludmilou, do té doby nájemce na Téryho chatě. V období 2. světové války poskytla Zamkovského chata a její okolí úkryt pronásledovaným politickým utečencům, partizánům a židovským rodinám. Po znárodnění chaty komunistickým režimem byl Štefan Zamkovský úřední mocí pověřený správou Bilíkové chaty. O několik týdnů později ho označili za bývalého kapitalistu, zbavili místa a vykázali z Tater. V roku 1952 odchází Š. Zamkovský s rodinou do Banské Štiavnice, kde je i pochovaný. Zemřel 15. května 1961. Členové Horské služby mu udělili "in memoriam" stříbrný odznak vůdce I. třídy Horské služby. V roce 1992 byla chata v rámci restituce vrácena potomkům Štefana Zamkovského. Od roku 1996 spravuje chatu Jana Kalinčíková.

Ze Zamkovského chaty pokračujeme po červené stále po kamenném chodníku a po balvanech k Obrovskému vodopádu, který je součástí vodopádů Studeného potoka a je velmi přitažlivý. Je možné ho obdivovat přímo z červeného chodníku Tatranské magistrály z mostu v bezprostřední blízkosti vodopádu. Vodopád na Malém Studeném potoku je vysoký asi 20 m. Voda vytéká z úzkého skalního hrdla. Je nejvýše položený ze všech vodopádů Studeného potoka (1330 m.n.m.).

Vodopády Studeného potoka (nesprávně Studenovodské vodopády) je úsek Studeného potoka od soutoku Velkého Studeného potoka z Velké Studené doliny a Malého Studeného potoka z Malé Studené doliny v těsné blízkosti Rainerové chaty, až po Bilíkovou chatu, kde vodopády končí. Studený potok protéká obrovským terénním zlomem a vytváří překrásné kaskády a katarakty, které jsou obzvlášť pěkné při jarním tání sněhu nebo po vydatných deštích, kdy je hladina vody vysoká. Vodopády se nacházejí v překrásném krajinném prostředí a protékají různými přírodními útvary a vytváří překrásné kaskády. Pod Bilíkovou chatou Studený potok už protéká mírnějším korytem. Podél vodopádů vede několik značených turistických chodníků. Mezi nejznámnější vodopády patří Obrovský vodopád, Malý a Velký vodopád a Dlouhý vodopád.

U Rozcestí pod húpačkami (1285 m) přecházíme most přes Studený potok. Nachází se zde Trojitý vodopád. Ze Zamkovského chaty sem to trvá 30 minut. Dokonce jsme zde viděli i lišku a nechala se vyfotografovat. Asi je to zde stálý obyvatel, protože rodiče od Martina ji na stejném místě pozorovali den předtím.

Odsud pokračujeme po modré asi 5 minut k Rainerové chatě (1295 m.n.m.). Ze Zamkovského chaty k Rainerové chatě to je 1,5 km s mírným převýšením. Rainerova chata (Rainerka) je nejstarší chatou ve Vysokých Tatrách v ústí Velké Studené doliny. Byla postavena v roku 1863 smokoveckým hoteliérem Jánom Jurajom Rainerom. Sloužila prvním turistům, kteří chodili do obou Studených dolin a k Obrovskému vodopádu až do doby, kdy v těsné blízkosti Rainerovy chaty postavili v roce 1884 turistický hotel Kamzík. Rainerova chata poté sloužila jen jako noclehárna vůdců a nosičů, později byla využívána jako skladiště nebo garáž. Chata Kamzík byla v roce 1980 kvůli špatnému technickému stavu zrušena. Rainerova chata byla v osmdesátých letech opravena správou parku, roku 1998 byla zrenovovaná také v interiéru. Od té doby slouží veřejnosti jako chata s malým občerstvením. V chatě je malá expozice historie a současnosti horských nosičů, sbírka starého horolezeckého nářadí a starých lyží. Chata je otevřena celoročně a kromě občerstvení slouží také jako infocentrum. Je cenným dokladem dobové architektury chat. Chatařem je v současnosti Peter Petras, který v zimě vytváří ze sněhu betlém v životní velikosti. Je-li sníh i na Velikonoce, pak nechybí ani velké velikonoční vajíčko.

Po modré značce pokračujeme podél Studeného potoka k Vodopádům Studeného potoka. Nejdříve procházíme kolem Malého-Skrytého vodopádu.

Nejhezčí je asi Velký vodopád (1226 m.n.m.) na křižovatce turistických chodníků (modrý, žlutý a zelený). Přes Studený potok je tady vybudovaný nový most, ze kterého je krásný výhled na vodopád.

Odsud již pokračujeme po zelené značce k poslednímu z vodopádů a tím je Dlouhý vodopád (1160 m.n.m.).

Po zelené jsme došli až ke krásné Bilíkové chatě - Bilíčka (1255 m.n.m.), která se nachází 5 minut od Hrebienku v lesnatém prostředí Studené doliny na jihovýchodním úbočí Slavkovského štítu. Na místě Bilíkovy chaty stála od roku 1875 primitivní Ruženina chata. Roku 1884 k ní přibyl větší turistický hotel Spiš. Po požáru obou budov v roku 1893 postavili majitelé spišskosobotské lesní spoločnosti dva nové hotely, ktoré však roku 1927 také vyhořely. Tuto historickou osadu nazývali podle blízkého Studeného potoka Studenopotockými (špatně i Studenovodskými) koupelemi. Dnešní Bilíkovou chatu uvedli do provozu roku 1934 (původně Guhrova chata). Chata, označena památní tabulí je pojmenovaná na počest Pavla Bilíka (1916-1944), příslušníka finanční stráže ve Starém Smokovci, lyžaře, závodníka, kterého během 2. světové války němci zajali při bojové akci nad Horním Smokovcem a popravili na Kežmarském hradě.

Odtud už přicházíme ve 14:40 na Hrebienok (1285 m.n.m.) odkud jedeme zrekonstruovanou pozemní lanovkou (na čipovou kartu) do Starého Smokovce (1010 m.n.m.). Nová lanovka Starý Smokovec - Hrebienok je v provozu od konce roku 2007. Jezdí proti sobě dva vozy. Jsou hodně prosklené a je z nich krásný výhled.

Hrebienok je velmi důležité turistické a lyžařské centrum nad Starým Smokovcem, na jihovýchodním úpatí Slavkovského štítu. Od poloviny 19. stol. lázenští hosté ze Starého Smokovce rádi vyhledávali toto oblíbené místo. Dříve než vznikly budovy na samotném Hrebienku, stály už na jeho severovýchodním úbočí na místě Bilíkové chaty tzv. Studenopotocké koupele. Vedle starého turistického chodníku vznikla r. 1894 silnice s tvrdým podkladem (později autocesta) a r. 1908 pozemní lanovka. Od roku 1930 vyrůstaly vedle hotelu lyžařské cvičné louy a sjezdovky. Roku 1956 postavili na slalomové louce ze Slavkovské vyhlídky 750 m dlohý vlek a r. 1968 rozhodcovské věže. Saňkářská dráha je od r. 1959 elektricky osvětlená.

Na hotelu, který se nachází hned u dolní stanice lanovky jsme v 15 hodin.

Dávám si sprchu a jdu na chvíli na internet vyřídit emaily. Zašli jsme na poštu koupit známku (0,80 eur) a poslat pohled, který jsem koupil na Lomnickém štítě. Na pozdní oběd jsme si zašli do pizzerie La Montanara. Dali jsme si čepované pivo Kelt (malé 0,80 a velké 1,10 eur). Dělají tady pizzu z pece. Martin si dal 400 gr pizzu Montanara za 5,35 eur a já 4 Stagioni za 5 eur - tuňák, salám, houby a šunka. Celkem 13 eur. V potravinách, které jsou hned pod pizzerií jsem koupili nějaké pečivo, martin nanuk Magnum, krabičku mazacího sýru, 10 dkg krájené Strážovské salámy a minerálku, celkem za 4,11 eur. Potom jsme zašli na hotel k rodičům na víno, dovezené z domova. Po návratu na náš hotel jsem si zašel ještě na bezén a do vířivky, Martin zůstal na pokoji u televize.

Vysoké Tatry 2011

Úterý 31.5.2011 - celodenní túra z Tatranských Matliarov k Zelenému plesu a Velkému Bielemu plesu

Už od 5 hodin jsem vzhůru. Ráno chystám svačiny na dnešní výlet k Zelenému plesu. V 7 hodin už jsme tradičně na snídani a v 8 hodin jedeme autem směr Tatranská Lomnica na parkoviště (autobusová zastávka) Biela Voda (asi 3 km za Tatranskou Lomnicí) odkud plánujem dnešní túru. Parkoviště je ovšem placené tak se vracím do obce Tatranské Matliare a parkujeme u hotelu Hutník. Jsou zde hotely dva Hutník I. a Hutník II. Parkoviště je pouze pro hotelové hosty, ale našli jsme místo bokem. Výlet budeme mít sice o 20 minut delší než z Bílé Vody, ale zase ušetříme asi 5 eur za parkování. A to se oplatí.
Je krásné slunečné počasí, 24 °C. Původně jsme k Zelenému plesu chtěli jít ze Skalnatého plesa přes sedlo pod Svišťovkou (2023), což je vůbec nejvyšší bod celé Tatranské magistrály, ale cesta je ještě do 15.6. uzavřena. Cestu k Zelenému plesu začínáme v 8:55 na žluté značce a po 5 minutách na Rozcestí pri tenise se napojujeme na modrou turistickou značku, která se po 50 minutách u Rozcestí nad Matliarmi (1020 m) spojuje se žlutou značkou vedoucí z parkoviště Biela Voda. Z počátku jdeme otevřeným prostorem s výhledem na Lomnický štít, kam se dnes vydal Martinův otec.

P5317209 Tatranske Matliare, Lomnicky stit

Procházíme Dolinou Kežmarskej Bielej vody kolem stejnojmenného potoka. U rozcestí Šalviový prameň se z modré oddělujeme a až do cíle pokračujeme po žluté značce. Cesta je velice příjemná s mírným stoupáním, po udržovaném a pohodlném chodníku, lesem kolem Bieleho potoka. Větší část cesty jdeme ve stínu.

Procházíme Dolinou Zeleného plesa. Díky Chatě pri Zelenom plese (ubytování, strava), nenáročnému přístupu a působivé panorámě okolních vrcholů a dolinek je často navštevovanou dolinou.

P5317220 Dolina Zeleneho plesa,v pozadi Baranie rohy a Cierny stit

P5317219 Dolina Zeleneho plesa, Maly Kezmarsky stit

Upoutá největší (nejvyšší) - 900 m vysoká severní stěna Malého Kežmarského štítu (2514 m), která je nejmohutnější tatranskou stěnou. Do její části nazývané Německý žebřík už v 18. stol. chodili kežmarští zlatokopi. Štít je turisticky oblíbený a přístupný jen s horským vůdcem. Prozatím se v ní rozlišuje 13 samostatných věží a věžiček. Úchvatnou dominantou doliny je štíhlá Jastrabia veža (2137 m) přímo za chatou. Jastrabia veža je bájemi opředená překrásná skalní bašta v Karbunkulovém hřebeni. Veřejnosti není přístupná. Magistrála spojuje dolinu se Skalnatou dolinou a s Dolinou Bielych plies. Přes boční Červenú dolinku vystupuje chodník (žlutá, zajištěný řetězy) na Jahňací štít (nutný návrat stejnou trasou) s výhledy na východní část Vysokých Tater i na panorama Belianskych Tater. Dokonce zde můžete pozorovat při větším štěstí kamzíky. Historie doliny je spojena s hledači pokladů, horníky, ale i s turistickými aktivitami (první známá turistická návštěva doliny je z r. 1565).

P5317249 severna stena Maleho Kezmarskeho stitu - 900 m vysoka

P5317255 severna stena Maleho Kezmarskeho stitu

K Zelenému plesu přicházíme v 11:20. Už z dálky nás vítají Čierny štít a Baranie rohy.

P5317221 Dolina Zeleneho plesa,v pozadi Baranie rohy a Cierny stit

Zelené pleso leží na dně Doliny Zeleného plesa. Jeho charakteristické zelené zbarvení je vyvoláno vyvěráním spodních pramenů pod jeho hladinu. Nad plesem se tyčí Jastrabia veža a na jeho břehu stojí Chata pri Zelenom plese ve výšce 1551 m.n.m. Pokud jste někdy slyšeli o chatě, která nese jméno Brnčalova chata (Brnčalka), tak jde právě o chatu při Zeleném plese. Chata pri Zelenom plese se nachází na břehu stejnojmenného jezera a je považována za jednu z nejkrásnějších chat ve Vysokých Tatrách. Historie chaty je velice zajímavá. První turističtí návštěvníci Zeleného plesa měli možnost přenocovat jen pod holým nebem nebo v salaších na Rakúskej poľane a v Predných Meďodoloch. Roku 1876 vyrostla na Rakúskej poľane i první útulna, známá Egidova chata, kterou r. 1887 přemístili na jižní břeh plesa, kde bohužel r. 1890 podlehla požáru. Roku 1897 postavili na severním břehu novou, Fridrichovu chatu, z které přístavbami (r. 1924) a poválečnými přestavbami vznikl dnešní objekt. Chata po r. 1950 nesla jméno Alberta Brnčala (1919-1950), profesora tělesné výchovy, odchovance spolku tatranských horolezců IAMES, který 1.8.1950 jako horolezecký instruktor zahynul pod Jastrabím sedlom v Malej Zmrzlej doline. V současnosti sa chata nazývá Chata pri Zelenom plese. Chatařem je v současnosti Juraj Gantner. Chata je přístupná po celý rok. V zimě na sněžných skútrech, v létě autem. Fouká tady docela silný vítr.

P5317225 Chata pri Zelenom plese, Jastrabia veza

Na chatě si dáváme pivo a polévku, já černý malý Šariš (1,10 eur) a vývar s nudlemi a zeleninou (1,50 eur) a Martin velkou Plzeň (1,90) a fazulajdu s uzeným masem a chlebem za 2 eura. Jsou to velké porce. Z restaurace je skrz velká okna krásný výhled na pleso.

Chatař mi ukazuje a popisuje jednotlivé štíty, které jsou odsud vidět - Pyšné štíty, Baranie rohy, špičky Čierného a Kolového štítu,... a z druhé strany "Belanky", hřeben Belianských Tater. Jahňací štít (2229 m) od chaty vidět není. Abychom nešli stejnou cestou zpátky, a mohli vidět i Jahňací štít, doporučil nám chatař "turistický" chodník kolem Bieleho plesa. Ve 12:10 vycházíme z chaty po červené. Z turistického chodníku jsou z nás kamzíci, kdy se šplháme po kamenech do kopce. Cestou doplňuji ve vytékajícím pramenu vodu.

P5317258 pramen pri ceste ze Zeleneho plesa

Za 30 minut přicházíme kolem Trojrohého plesa k Velkému Bielemu plesu– největší z jezero v Dolině Bielych plies. Nachází se ve výšce 1610 m.n.m. Je odsud krásný výhled na Kozí štít (2111 m) a Jahňací štít (2229 m). Jahňací štít je nejvýchodnější vrchol hlavního tatranského hřebene. Název nemá nic společného s jehňaty, jeho původ je třeba hledat u kamzíků, se kterými se můžete setkat při sestupu z Jahňacího štítu. Svačíme a fotím panoramatické fotky.

P5317273 Velke Biele pleso, Kozi stit, Jahnaci stit

P5317281 Velke Biele pleso, Jahnaci stit

P5317265 Velke Biele pleso, Kozi stit, Jahnaci stit

P5317269 Velke Biele pleso, Jahnaci stit

Odsud se vydáváme po modré podél Bieleho potoka Dolinou Kežmarskej Bielej vody zpátky. Klesání po kamenech, špatná cesta, místami lesem až k Šalviovému pramenu, kde jsme šli ráno a odsud již stejnou cestou až k autu. Začíná se blýskat a hřmí a nás čeká poslední úsek otevřenou planinou. Pět minut před cílem cesty začíná pršet. Stihli jsme to tak tak. U auta jsme v 15:20.

Na oběd jsme si zašli zase do pizzerie La Montanera ve Starém Smokovci. Martin si dal opět pizzu tentokrát 4 Formaggi (5 eur) a já Lasagne taky za 5 eur a pivo Kelt. V potravinách dokupujeme pečivo na zítřejší den. Od 18:30 jdeme na necelou hodinu na bazén a vířivku, trochu zrelaxovat po celodenní namáhavé túře. Kolena pěkně trpí. Ještě jsem vyřídil na internetu poštu a koukáme televizi.

Vysoké Tatry 2011

Středa 1.6.2011 - túra z Hrebienku na Sliezsky dom a do Tatranské Polianky

Dneska se budíme až v 7:30. Na snídani je v 8 hodin plno lidí, ale jídla je dost a neustále je doplňují. Je pěkné počasí a tak nás čeká poslední túra na Sliezsky dom.

Zde jsou turistické trasy a vzdálenosti

V 9 hodin jedeme pozemní lanovkou na Hrebienok (1290 m), abychom si ušetřili počáteční stoupání. Máme to zadarmo, tak by byla škoda toho nevyužít.

V 9:15 vycházíme po červené značce (Tatranské magistrále) na Sliezsky dom, který se nachází ve výšce 1670 m. Ze začátku je cesta příjemná s mírným stoupáním, pak se ovšem jde do kopce po kamenech a balvanech. Místy je cesta příjemná po vrstevnici a místy šplháme jak kamzíci. Z magistrály je pěkný výhled na Smokovec a ostatní obce. V pramenu během cesty doplňujeme vodu.

V 11:30 přicházíme k Horskému hotelu Sliezsky dom, který se nachází na břehu Velického plesa (1670 m). Je zde poněkud chladněji 15°C, fouká vítr a vypadá to na bouřku a déšť,který nás naštěstí minul.

První kamenná chatka z roku 1871 stála na východním břehu Velického plesa. V březnu 1874 ji smetla sněhová lavina. Roku 1878 postavili na jihovýchod od plesa menší dřevěnou útulnu. Zůstala v provozu jako noclehárna pro nosiče a horské vůdce i po roce 1895, kdy sliezska sekce Uherského karpatského spolku postavila na západním břehu plesa první Sliezsky dom, původně jako přízemní dřevěnou budovu. Chatu opětovně rozšiřovali a modernizovali. Zvlášť získala velkou adaptací z let 1957-1960, ale už r. 1962 úplně vyhořela. Od r. 1968 je na jejím místě moderní horský hotel stejného jména. K hotelu je celoroční příjezd, v létě autem, v zimě na sněžných skútrech, vede sem asfaltová silnice z Tatranské Polianky.

Velická dolina je 6 km dlouhá, terasovitá dolina, která leží pod východními svahy mohutné rázsochy Gerlachovského štítu (2654,4 m) - nejvyšší tatranský vrchol s charakteristickým kotlem na jižním svahu.
Velické pleso (1665 m.n.m.) - je morénové pleso ve Velické dolině. Má rozlohu 2,22 ha a dosahuje maximální hloubky 6 m. Plesem protéká Velický potok. Okolí plesa je převážně porostlé kosodřevinou. Do plesa stéká mohutný Velický vodopád.

U hotelu se nachází kříž a pamětní deska, kde je napsáno, že toto místo navštívil papež Jan Pavel II a vysvětil tento kříž.

U hotelu nás vítá 3 měsíční "štěně" bernardýna. Je nádherné a hravé.

V hotelu se nachází samoobslužná restaurace, kde si dávám 2 malé Kofoly (každá 0,90) a Martin dvě velké Plzně (každé 1,90). Na oběd jsem si dal sladké buchty na páře, byly to 2 velké buchty plněné povidly a posypané grankem (3 eura) a Martin smažený sýr s bramborem (3,70 eur). Na recepci hotelu mají k dispozici razítko chaty.

Ve 12:20 vycházíme na zpáteční cestu po zelené značce podél Velického potoka. Po 15 minutách přicházíme na rozcestí Velická poľana, kde pokračujeme dále po zelené až k rozcestí na Velickom mostě. Cesta byla z kopce a po kamenech.

Proto jsme se rozhodli zde odbočit ze zelené stezky a zbytek dojít po asfaltové silnici. Silnice se klikatí a je delší než turistická stezka. Místy si to zkracujeme přes paseky a mýtiny vzniklé větrnou smrští v roce 2004.

Silnice se spojuje s koncem zeleného chodníku v Tatranské Polianke (1005 m), kde jsme došli ve 14 hodin.

Električka odjela ve 13:44 a další jede 14:44. Pěšky do Smokovce to je 4,5 km a to už se nám nechce. Martin se snaží stopovat, ale nikdo nechce zastavit. Nakonec jedeme teda električkou. Kupujeme si lístky za 0,32 eur (je to 1 pásmo). Bohužel nemám dorbné a pán mi nemá vrátit z 50 eur. Takže nakonec těch 0,64 platí Martin. Přicházíme na hotel. Za sklem auta máme lístek, že není zaplaceno parkování od 7:00. Včera večer totiž bylo hotelové parkoviště úplně plné, tak jsme auto zaparkovali na placené parkoviště u hotelu, kde už nebyl žádný hlídač. Recepční říkala ať to tam necháme. Ráno jsme už dnes autem nikam nejeli a pak jsme našli tento lístek. Parkoviště patří městu. Auto jsme přeparkovali. Na recepci nám řekli, ať si lístek necháme u sebe, že nejsme jediní kdo dostali ty lístky a že to budou muste nějak řešit, ale neví jak. Naštěstí jsme druhý den už odjížděli, takže jsem to nějak neřešili. Snad nás nebudou někde nahánět po ČR. Pomalu balíme nějaké věci a jdeme na poslední večeři do restaurace Svišť, kde zase budeme mít slevu 20%. Martin si dal vepřové medailonky se žampionovou omáčkou a bramborové dukátky (7,80 eur) a já Furmanské halušky s klobásou, bryndzou a slaninou (4,20 eur). Byly teda dost mastné. K tomu jsem si dal na pití tmavý malý Šariš za euro a Martin velkou Plzeň (1,60). 2 x spišskou borovičkua vyzkoušeli jsme Tatranský čaj (Tatratea), který zde všude nabízejí. Vyzkoušeli jsme ten originál 52% (2 eura). Je to unikátní a lahodný lihovinový nápoj čajového typu. Je to koncentrát lihu, cukru, extraktů bylin a čajů, ovocných destilátů a extraktů. Jedná se o první originální nápoj na čajovém základě na Slovensku. Večer pak zase sledujeme televizi.

Vysoké Tatry 2011

Čtvrtek 2.6.2011 - Lanovkou na Skalnaté pleso, oběd na Bilíkové chatě, Vlkolínec a cesta domů

Ráno jsme dobalili zbývající věci. Check out máme ve 12 hodin. Jdeme na snídani. Venku je pod mrakem, 16°C a na kartě na lanovky nám zbývají ještě body, tak jsme se rozhodli zajet autem do Tatranské Lomnice a vyvézt se lanovkou na Skalnaté pleso a zpátky. Informace o lanovkách najdete zde. Provozní dobu lanovek uvádím tady. Ceník najdete v tomto odkazu.
Jedeme první lanovkou v 8:30. Chtěli jsme se projít kolem plesa, ale začíná silně pršet a je velká mlha, takže jedeme hned dolů. Během cesty lanovku několikrát pro silný vítr a bouřku zastavili, takže jsme se pohoupali v kabince. Vracíme se na hotel. Díváme se chvíli na televizi. V 10:15 se vystěhováváme z hotelu. Doplácíme pobytovou taxu nebo lázeňský poplatek, každý 6 eur. Na recepci se nás ptá jestli ještě někam pojedeme lanovkou. Pokud bychom nejeli, vrátili bychom čipové karty jim a neplatili nic. Jelikož jsme ještě chtěli vyjet pozemní lanovkou na Hrebienok na oběd, naúčtovali nám každému 2 eura s tím, že až nebudeme kartu potřebovat, máme ji vrátit v pokladně lanovky a 2 eura nám vrátí zpátky. Tak se nakonec i stalo. Z Hrebienku jsme došli 5 minut na Bilíkovu chatu.

Chata je uvnitř celá ze dřeva, vyzdobená vycpanými zvířaty, parohy, starými lyžemi apod.

Z jídelního lístku jsem si vybral čiernohorský rezeň, což bylo vepřové maso v bramborovém těstíčku za 5,30 a martin si dal kuřecí soté s bramborovou plackou a oblohu za 6,40 eur. K pití jsem si dal ovocný čaj a Martin malé pivo Zlatý Bažant. Natiskl jsem si tady poslední razítko.

Lanovkou se vracíme kolem poledne zpět do Smokovce a jedeme vyzvednout rodiče. Ti jsou ještě na obědě. Ve 12:15 opouštíme Tatry. V Rožomberoku odbočujeme do 9 km vzdálené obce Vlkolínec. Je to malá vesnička v jihovýchdoním cípu národního parku Velká Fatra na úpatí kopce Sidorovo v nadmořské výšce 718 metrů. Vlkolínec ukrývá přes 40 dřevěnic s doškovými střechami a představuje tak nejzachovalejší a nejucelenější soubor původních lidových staveb ve střední Evropě. Největší rozvoj vesnice zaznamenala v 18. stol. kdy zde žilo až 345 obyvatel. Dnes zde žije už jen 29 posledních obyvatel. Vlkolínec ale i tak zůstává jediným trvale obydleným skanzenem na Slovensku. Od roku 1993 je zapsán dokonce na seznamu UNESCO. Vstupné je pro dospělého 2 eura a 1 euro je poplatek za parkování, k tomu dostáváme pohlednici obce.

Vlkolinec

Hlavní ulici tvoří dvě řady usedlostí s dlouhými otevřenými dvory, které splývají s přilehlými políčky, horní částí obce protéká v dřevěných korytech potok. Dřevěné stavby mají podezdívky z lámaného kamene, stěny ohozené hlínou a natřené vápnem, střech z dřevěných šindelů. Roku 1770 postavili místní zvonici, roku 1860 studnu a o 15 let později kostel Navštívení Panny Marie.

Kolem 15 hodiny odjíždíme už domů do Ostravy. Cestou jsme se zdrželi díky havárie u Kysuckého Nového mesta. Tvořily se kolony a tak jsme tady ztvrdli asi 45 minut. Domů jsme přijeli v 17:45.